1984
George Orwell (p)
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Dílo génia, které se jen tak nenajde ... teď jen lituji, že jsem po tomto titulu sáhl tak pozdě ! 5 z5 !!
Člověk přestal být lidský. Soukromí vymýceno. Všechny společenské hodnoty rozvráceny. Děti poštvány proti rodinám. Láska znásilněna a rozervána. Spravedlnost opustila svět. Válka jako článek průmyslu a brzda rozvoje. Myšlenky jsou loveny a zabíjeny. Historie je služkou teroru. Slova jako smrt nosící pastě. Co je to přátelství? Jak vypadá svoboda? Velký bratr jako bůh, který neexistuje. Ne, svět, která ovládá Strana přestává být obyvatelný pro všechny rodu Homo Sapiens. Je mi líto, spáchal jsem ideozločin. Petr zapřel Ježíše. Já zapřel sebe před sebou. Sejdeme se na místě, kde není temnota. Škoda, že taková místa v této knize nejsou.
Ze začátku byla kniha velmi zajímavá, ale tem konec už mě moc nebavil a byl hodně depresivní (vím že o tom ta kniha právě je, ale bylo to hodně zdlouhavé). Měl by si jí ale přečíst každý, je dobrá k zamyšlení a je opravdu nadčasová.
Výborně napsaný román, který i dnes může nabídnout zajímavý pohled. O tolik znepokojující, že myšlenky v ní obsažené jsou stále aktuální.
„Mysliš si, že si človek ?“
„Ja som človek!“
„Tak si posledným človekom na tomto svete, tvoj druh vymrel a my sme dedičmi tohto sveta.“
Skvělá kniha. Po delší době jsem přečetl knihu se špatným koncem, konec opravdu depresivní, jak vlastně nemůžete nikomu věřit, že nepřítel je všude kolem vás, je maskovaný a vy jste v životě vlastně sami. A někdy nezbývá nic jiného, než se vzdát a s pokorou přijmout to, co vám ti nahoře nakecají. Zobrazená hrozná budoucnost, kde vlastně jsou lidi pouhé loutky, bez nějakých větších citů, jen pracovat a sloužit Straně, která udržuje moc prostřednictvím nekončící války, neustálým měněním minulosti, mázaním kompromitujících informací z tisku, mučením, a v nejhorším případě až likvidací. Žádná věda, žádný rozvoj, jen hlad a nedostatek věcí. Nedejbože aby se někdo začal víc zabývat minulostí nebo tím, proti komu vlastně válčíme? Eurasie, Eastazie? Vždyť jsme válčili proti tomu druhému! Dvě a dvě není čtyři, nemusí být pět, ale třeba tři, podle toho, co vám zrovna nakecají.
Myslim si, že tuto knihu by si měl přečíst naprosto každý! Kdo ví, jak nakonec svět skončí. Kniha se mi četla velice dobře.
Na začátku jsem se i místy nudil. Ovšem hned jak se objevila na scéně Julie, kniha mne chytla a nepustila až do pasáže, kdy si Winston čte v 'Knize'. V téhle části jsem dokonce několik stránek přeskočil. Zatčení Winstona knihu opět vygradovalo a na konci jsem mu držel palce, ať to dá...
V konečném součtu (s ohledem na hodnocení na zdejším serveru), je pro mne kniha lehkým zklamáním. Prostě jsem čekal něco jiného. Podobné téma zpracoval Jevgenij Ivanovič Zamjatin v románu 'My'.
Tohle jsme měli jakopovinnou četbu na stření škole - nenáviděl jsem to...
Později jsem pochopil a přišel tomu na chuť...
Kniha, u které mi místy mrazilo v zádech, když jsem viděl společné rysy našeho světa a světa z roku 1984. Celou dobu mi fascinovala promyšlenost knihy a dokonalý popis totalitního světa a jeho fungování. Goldstainova Kniha byla ale hotovou třešničkou na dortu. Nestačil jsem se divit, jak dokonale a prozřetelně dokázal Orwel popsat mechanismus vlády nad masami, i nad jedincem. Jen mi mrzí, že Winston nestačil přečíst knihu celou dřív, než je lapili.
Orwell se v popisu totalitních režimů našel, ať už jde o zvířecí alegorie, nebo světy rozdělené na tři velké země. Velký bratr, newspeak, doublethink, místnost 101 - to všechno jsou věci, které se staly kultovními, slovy pro to, co v románu znamenaly. Od tísnivého začátku, po děsivý konec, tahle kniha má tu moc si vás podmanit.
Hrůznost a deprese v podobě totality a George Orwella s temným perem v ruce.
Vše podstatné už tu bylo řečeno, takže se nebudu rozepisovat nějakým monstrózním způsobem. 1984 je úžasná kniha, nevím, jestli jsem kdy četla něco, z čeho by prýštilo více zoufalství a bezmoci. S každou další stránkou mi přišla lepší a lepší a nemohla, prostě nemohla jsem se od ní odlepit. Závěr mě šokoval. Asi jsem si zvykla na happyendy a tak nějak jsem doufala, že by to mohlo vyjít. O to děsivější vystřízlivění mě čekalo.
Po přečtení Orwellovy knihy 1984 se začnete na svět dívat jinak. Začne vás děsit víc, než kdykoli předtím.
"Strašné je, pomyslel si Winston, strašné je, že když to O´Brien říká, asi tomu věří. Odráží se mu to ve tváři. O´Brien věděl všechno. Věděl tisíckrát líp než Winston, jaký svět ve skutečnosti je, v jakém ponížení žijí masy lidských bytostí a pomocí jakých lží a barbarství je v něm Strana udržuje. Všechno už pochopil, všechno zvážil a nic se nezměnilo; všechno ospravedlňuje konečný cíl. Co člověk zmůže, říkal si Winston, proti šílenci, který je inteligentnější než on, poctivě vyslechne jeho argumenty a potom prostě setrvá ve svém šílenství."
Klasika s "velkým bratrem". Velice čtivé, jedna z knížek, na kterou se nezapomíná.
Myšlenky v zakázané knize Emanuela Goldsteina jsou dokonalé. Orwell prokazuje vynikající znalost psychologie davu a technologie moci, čímž vytvořil v podstatě nadčasový a vždy pravdivý popis fungování politických a společenských systémů v jakékoliv době historie lidstva. Každá epocha má svá specifika, každý myšlenkový proud má své idee. Ale po ořezání těchto drobných nuancí zůstává základ většiny hnutí, který je podobně jako lidské DNA pro všechny v podstatě stejný. A zatímco ve Farmě zvířat se George Orwell obrací spíše do minulosti a trefně popisuje jeden z bolševických experimentů, v této knize se naopak zaměřuje na fiktivní budoucnost, která je ovšem v jednotlivostech dneška naprosto reálná. Doba strany a Velkého bratra neskončila, naopak je bohužel věčná.
první polovina knihy pro mě byla skvělá. Bylo fajn porovnávat antiutopické představy G.Orwella se skutečností. S ubíhajícími stránkami však dílo ztácelo v mých očích spád a zajímavost.
"Kdo ovlada pritomnost, ovlada minulost; kdo ovlada minulost, ovlada budoucnost."
Pusobive cteni, obzvlaste, kdyz si uvedomite, ze zanr sci-fi zde neni uplne na miste. Proc taky, co v knize bylo popisovano, co se nestalo, nedeje a nemuze stat? Dobu, kdy jedna politicka strana ovlivnovala zivot cele spolecnosti mame za sebou - jinde ve svete vsak pretrvava. Politicke procesy a popravy, krute vyslechy vs. vaporizovani. Spehovani, nasazovani agentu vs. ideopolicie a obrazovky. Falesna hrdost nad plnenim planu na 130 %, ale stejne meli vsichni kulovy. Nenavist vuci imperialistum vs. boj Eurasii a Eastasii.
Ano, neco se muze zdat jako nemozne - naproste ovladani jednotlivce i jeho intimniho zivota systemem, kdy sebemensi odchylka znamena ideozlocin a smrt; nepretrzite sledovani prostrednictvim obrazovek, upravovani minulosti dle momentalni nalady - ale je vse opravdu tak nerealne? Vsimli jste si nekdy, bydlite/li ve vetsich mestech, okolo kolika kamer denne projdete, nepocitaje dalsi moznosti nahravani prostrednictvim treba mobilnich telefonu? Co vsechno rikate do telefonu, co vsechno na sebe reknete v ruznych internetovych diskuzich a socialnich sitich? A dal minulost je menitelna.... mozna by nas prekvapilo, jak se lisi vyklad zakladnich historickych udalosti v ruznych zemich. A je ten nas opravdu ten spravny?
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Jde o významné dílo, které ovlivnilo opravdu mnohé, od další literatury, přes odpor lidí, především v Evropě, k totalismu jakéhokoliv ražení, až k celé řadě filmových tvůrců a jejich děl. Bohužel, dnes už 1984 docela zapadá pod nánosem svých pokračovatelů, lidí, kteří z něj vycházeli a vycházejí a obohatili ho o své myšlenky, případně svou vizi naopak nezvládli a stvořili jen jakéhosi malého mrzutého hloupého nedonošence. A to i přestože je dílo pořád, vyjma pár lehkých detailů, stále a nanejvýš aktuální.
1984 je archetyp antiutopického díla, ale abych pravdu řekl, film mi sedl daleko více. Přestože v něm není řečeno tolik, ale právě proto myslím, že v tomhle ohledu mi vyhovovala spíše ona zkrácenost a jednoduchost. Snad poprvé, co mi takhle uznávaná kniha sedla opravdu méně, jak její filmová adaptace