40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Čtivá kniha, ale chvílemi trochu nudná. Oceňuji autorovu sebeironii a humor. Líbily se mi popisy setkání s lidmi a spisovatelův mladý náhled na svět.
Přečetla jsem jedním dechem. Kniha se sama četla, jedná se vyloženě o odpočinkovou četbu, u které se navíc od srdce zasmějete......
...." A tak jsem seděl na vojenské základně v odlehlých kopcích středu Turecka a společně s patnácti policisty v uniformách sledoval dokument o mravencích..."
Prostě si to musíte přečíst, je to fakt balsám na duši.
V první řadě obdiv. V druhé pobavení. Sice tak od půlky už mě cesta moc nebavila, všechno se víceméně opakovalo, ale stejně to bylo příjemné čtení.
Ladislavova přednáška (nebo Stand-up chcete-li) byla skvělá. Proto, když jsem po nějaké době zahlédla v obchodě knihu, rozhodla jsem se ho podpořit. Dobře jsem udělala.
Pro neznalé předesílám, že se rozhodně nejedná o popis památek a krajinek. Celá kniha je o tom, jak Ladislav putuje a cestou potkává lidi. Možná se nám bude zdát divné, že jsou vesměs milí, přátelští a pohostinní. Těžko představitelné pro Evropana, že? Není důvod se rozepisovat, vše je skvěle shrnuté v doslovu knihy.
Jenom dodám, že kniha je dobře a vtipně napsaná s (sebe) ironií, která mi hodně sedí. Nechybí ani zajímavé postřehy a sem tam hlubší myšlenka. Jo a vsadím se, že vám po přečtení bude dobře na duši. Ideální oddechovka, bavte se.
Knihu jsem si šetřil na putování po Portugalsku, poslouchal jsem ji v audio provedení a občas kolemjdoucí nechápali čemu se směju, některé pasáže jsou opravdu vtipné, ale párkrát mi přišlo, že snaha za každou cenu o vtip trochu dře. Malinko taky Ladislava podezírám, že některé věci nejsou úplně podle skutečnosti, sám jsem měl už čest Turecko i Izrael navštívit a trochu procestovat. Každopádně pokud se Ladislav rozhodne napsat o další cestě, může se mnou počítat, že si to rád přečtu.
Je to správná knížka do dnešní doby. Řekněte, kdy jste se u televize doopravdy a od srdce zasmáli? Přečtení této knihy je výbornou investicí do svého zdraví, tedy alespoň toho duševního.
Příjemné a milé čtení. Ladislav přesně umí dávkovat sebeironii a sarkasmus. Ladislava je potřeba obdivovat za to, že tohle všechno fakt zvládl a ještě o tom tak hezky napsal :-) .
Vtipná knížka, můj první přečtený cestopis a pokud si chcete odpočinout od vašeho zažitého žánru, tak doporučuji tuhle knihu na rozptýlení a pobavení. Takový ten pocit, jak se v metru smějete do knížky... :D
Tato kniha je prostě skvělá. Čtivá, veselá a plná očekávání a fantazírování. Hodí se nejen k šálku čaje, ale i do tramvaje a do postele. Ovšem dejte si pozor, v jaké společnosti knihu čtete, protože náhlé výbuchy smíchu mohou pohoršit přihlížející. Chci pokračování! Díky Ladislave!
Mrzí ma len jedno - že takýchto kníh nemám plnú policu. Sám poznám viacero ľudí ktorí podnikli aj šialenejšie výpravy a majú za sebou o dosť viac skúseností. A nejeden vie aj dobre písať. Dúfam že úspech tejto knihy bude aspon pre niekoho motiváciou. Keď si predstavím koľko zážitkov a príbehov mám iba z jednej cesty stopom do Chorvátska, čo potom človek ktorý takto cestuje roky...
Miluju tuhle kniha. Není o popisu památek, ale o střetávání se s lidmi. Zibura vypráví poutavě, ironicky, nebojí se udělat si srandu z okolí i sám ze sebe. Samotnou mě dost inspiroval na pouť do Santiaga. Pokud vyhledáváte nenáročnou, odpočinkovou četbu plnou zábavy a smíchu, tato je ta pravá.
Sama jsem propadla turistice a i menší třídenní pouť mám za sebou. Knihu jsem přečetla jedním dechem a neskutečně se u ní bavila.
Ladislava Ziburu mám rád, jeho přednáška byla výborná a v mnohém mě motivoval. Zároveň jsem se ale při čtení neubránil častému nevěřícnému pokyvování hlavou nad tím, čeho všeho, v mých očích nezodpovědného, je schopen. Mám pocit, že jiný člověk by během stejné cesty nejméně tak 10x umřel. Pokud o jeho další pouti vznikne taktéž kniha, rád si jí ale zase přečtu.
Super čtivá knížka, která příliš nepopisuje města a památky v nich, ale zaměřuje se především na příběhy lidí, které L.Zibura potkává. Velmi se mi libí autorův vývoj v názoru, kde jde do muslimského světa s předsudky, které má vytvořené ze společnosti v které žijeme. Ovšem hned zpočátku zjišťuje, že tyto předsudky jsou naprosto zbytečné.
Kniha je protkaná sebeironií, ale také zároveň zde můžeme najít zajímavé myšlenky, které jsou podány nevtíravou formou a dobře zapadají do koncepce celé knihy. Jsem zvědavý na další poutě a případně knihy L.Zibury.
Kniha je psána s nadhledem a humorem, navíc se něco dozvíte i když pro běžného člověka je to informace ne zcela potřebná. Ale kniha mě získala svým vtipem od prvních stran, to mám ráda , čte se s lehkostí a všem vám ji doporučuji, budete mít lepší náladu.
Zibi je můj objev loňského roku. Po jeho přednášce v Metropolu v Budějicích jsem začala sledovat jeho FB profil a jeho humor, nadsázka a způsob vyjadřování mně nadchnul. Už teď se těším na jeho další knihu o další pouti....ale hlavně mu závidím. Být mladší, třeba bych podnikla něco podobného.
Pořídila jsem si audioknihu a opravdu se pobavila. Vtipná, pozitivní náhled na svět, v dnešní době tolik potřebný.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Číst by mě to nijak zvlášť nebavilo, ale poslouchám audioknihu v autě. Je parádní, čte ji sám autor a to exkluzivním způsobem. Vždy mě mrzí, když dojedu do cíle, poslouchala bych dál a dál... A mimochodem, hrozně by mě něco podobného lákalo, jen bych si musela vybrat trasu, kde není třeba chodit po frekventovaných silnicích, ta představa mě děsí. A bohužel bych svou pouť neuměla takhle krásně a vtipně popsat.