40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Vtipné, pohodové čtení. Cestopis jsem ještě nikdy nečetla, přesto je mi jasné, že toto asi není klasický zástupce tohoto žánru. Je to spíš takový prázdninový deníček o zážitcích jednoho dobrodruha.
Pár cestopisů jsem přečetla, ale málokterý zaujal, většinou je to jen popis země/místa a to mě nebavilo. Tady se člověk pobavil i dozvěděl spoustu užitečných věcí, jako jak si uvázat hamaku na bilboard nebo ošetřit puchýř v Mrtvém moři ;-) Zvláštní pouto cítím i proto, že je autor stejně starý jako můj syn a kdyby ten přišel s takovým nápadem, že půjde pěšky 1000km kamkoliv, přivážu ho za nohu k posteli a nepustím, dokud ho to nepřejde ;-)
Objevila jsem, že autor dělá i přednášky a už se těším, až ho uvidím naživo. Určitě přečtu všechno, co napsal. Za mě velký palec nahoru.
Pěkný cestopis (téměř) pěší cesty do Jeruzaléma. Vtipně a příjemně napsané a zajímavé. Faktografické informace však nečekejte, vše je podřízeno sérii vtipných historek z cesty. Pěkná motivace pro vlastní cestování.
Velmi vtipné a nenáročné čtení, skvělý oddech mezi těžkými tématy. Zvlášť doporučuji číst během nemoci, člověk u toho nemusí myslet a smích mu pomůže k dřívějšímu uzdravení. Oceňuji též autorovu otevřenost.
Akorát k plánu vyrazit po přečtení na pouť mě tato kniha nenavnadila ani omylem, spíš naopak ;)
Po roce jsem se opět vrhla na další knihu Ladislava Zibury. Už minule jsem měla dojem, že jeho knihy si člověk opravdu musí dávkovat - dějově nejsou příliš bohaté. Sem tam se dozvíte něco zajímavého, oceníte sarkasmus a humor, cca první polovinu knihy si užijete a pak už to bude pořád stejné. Takže zase chvíli (rok?) počkám a pak se vrhnu na tu třetí, která mi ještě zbývá.
Velmi příjemné a vtipné čtení, kde autor upřímně a bez obalu líčí radosti a strasti poutníka. Několikrát jsem byla na autorových přednáškách a vždy jsem se skvěle bavila. Styl jeho psaní je dost podobný.
Moje druhá kniha od Zibury, takže už jsem věděla, co čekat.
Ladislav nepíše typické cestopisy ve smyslu místopisů. Jeho knihy jsou především o lidech, se kterými se na cestách setkal. Jeho přístup k životu i k lidem, nezdolná dobrá nálada a radost z cesty samé, bez ohledu na to, kam ho zavede, mě hodně obohatily.
Opět velmi zábavný cestopis. Tenhle jsem si užila ještě víc než Gruzii, protože jsem si ho mohla užít v audioverzi čtené autorem. Člověk měl pak pocit, jako by byl na cestě s ním. Skvělé “počtení”!
Příjemné překvapení. Prvních pár stránek mne úplně nepřesvědčilo, zdálo se mi, jako by se Ládík snažil nacpat vtip všude a za každou cenu, ale po těch prvotních stránkách jsem knize přišel "na chuť" a byl jsem opravdu rád, že jsem po ní v knihovně sáhl. Svěží, velmi vtipný cestopis protknutý osobitým a na věk autora až neuvěřitelně vyspělým pohledem na svět.
superčtivé, ale na mě trochu málo cestopisné. Autorům humor mi moc nesedl, čekal jsem také víc Izraele.
Hvězda navíc za autorovu odvahu jít a za závěr knihy.
Vtipný svižný cestopis - myšlenkopis, zážitkopis. Jedině doporučuji. A ilustrace jsou nádherné!
Autoruv profesni obor novinare se nezapre - kniha je psana vtipne, trefne a tak akorat popisne, aby si ctenar - budouci cestovatel - mohl udelat vlastni obrazek, zda chce podobna dobrodruzstvi absolvovat tez;)
Po půl roce rozečtení mě začala bavit a při ranním cestování do práce jsem jj konečně dočetla. Vtipná kniha to je, čte se hezky, ale nešla mi číst na jeden zátah. Přesto doporučuji.
O knížce jsem dlouho uvažovala a teď jsem si řekla, super, donutí mě výzva. A teď si uvědomuji, jak jsem prohloupila. Knížka je vtipná a Ladislava obdivuji, já bych na to odvahu neměla.
Mám knihy od Zibury ráda ačkoliv dějově to nijak napínavé není, ale pokud chce někdo napínavý děj ať si přečte horor či podobný žánr.
Budoucím čtenářům radim vyzbrojit se při četbě sklenicí vody nebo šálkem čaje protože já vždy při čtení o tom jak popíjí či strádá žízní toužila se také napít :D
Knížka se četla velmi lehce, proplakala jsem si u ní smichy. Chodím a poznávám velmi ráda, ale teď vidím, jak mě limituje moje potřeba jistoty. Mapa, seznam toho, co chci navštívit, zajištěné
ubytování, to vše mě svým způsobem ochuzuje. Víc než cestopisem je knihou zážitků a knihou motivační. Jsem moc ráda, že jsem se ke knize v rámci čtenářské výzvy dostala.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Cestopisy nejsou zrovna můj šálek kávy. Samozřejmě s výjimkou věci jako Milion, Na cestě nebo zde zmiňované Hrozny hněvu. Bohužel minimálně 75 % této knihy je o ničem. Tedy o tom, jak se nedomluvil anglicky, spal u cizích lidí na gauči, pil čaj a jedl kombinaci zeleniny, rýže a fazolí. Těch zajímavých příhod je opravdu poskrovnu. Nechápu proč musel popisovat každý den, i když se absolutně nic nestalo. Proč to nevzal zkratkou a nerozepsal se více o těch pár zajímavostech. To by odlišilo souborné vydání poznámek a literaturu. To že odmítá mapy a nenaučí se ani pár základních frází jazyka země, kde tráví měsíc života mi připadá spíš smutné než vtipné. Před lety jsem čítával v Cykloturistice zajímavější příhody z cest.