40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2985
2985
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Tomu říkám prvotina, tak dobře jsem se u knihy již hodně dlouho nepobavil a u některých částí jsem se dokonce musel nahlas zasmát. Ladislav je sympatický mladý muž překypující humorem a dobrou náladou, což jsem poznal i z několika záznamů jeho přednášek na youtube (a také se sám na jednu chystám :)). Forma, jakou je příběh podán, mě až přivádí k myšlence, že bych podobnou pouť chtěl prožít taky. Je to jako byste při čtení šli, přemýšleli a prožívali strasti i radosti společně s ním. Děkuji za skvělou knihu a už se nemohu dočkat až si přečtu další jeho knihy. Jedním slovem vynikající!
Posloucháno jako audiokniha, skvěle načtená autorem, což podtrhuje autenticitu a bezprostřednost podání "z první ruky". Ideální a lehkým perem napsaný průvodce k tomu, abyste zjistili, že smysl života je někde úplně jinde, než jste se doposud domnívali. Dobře vám tak.
Knížka byla jiná něž jakou jsem ji očekávala, ale nemůžu říct, že mě zklamala. Nedokázala jsem přečíst mnoho stran naráz, takže jsem knihu četla opravdu dlouho. Na druhou stranu mě spisovatel (pro mě záhadně) oslovil a kniha se mi ve výsledku líbila. Byl to přece jenom deník :) Doporučuji k přečtení
Příjemně a vtipně vedená kniha se zajímavým pohledem na cestu a cíl! Je v ní nepřímo formulováno více nevyslovených myšlenek , než se zdá . Knihu jsem poslouchal ( Jako Audio ) a byl to pohodově strávený čas . Také přemýšlím o další z jeho titulů .
"Všude na světě jsem potkal jen dva typy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění."
"Pocit štěstí není výsledkem okolností, ale především vlastního rozhodnutí. Náš život neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jak k němu přistupujeme."
Opravdu vtipná kniha, jen je asi lepší si ji dávkovat a nečíst najednou. Já jsem posledních 80 stran přečetla najednou a už mě to tolik nebavilo, bylo to hodně stejné. Největší přínos spatřuji v tom, jak kniha boří všechny předsudky ohledně nebezpečných muslimů a cizinců obecně. Nemohl by ji Ježíšek přinést Pitomiovi? :-D
Bohužel. Nesedl mi vyprávěcí styl, kdy se vlastně den po dni opakují ty samé výjevy. Nejhorší ale je, že se při tom prakticky nedozvíte nic o tom, jak daná země vypadá. Osobně mi také nepřišel vtipný autorův humor. Ano, chápu, že knihu stvořil poměrně mladý, ale některé vtipy jsou vyloženě jako od zastydlého puberťáka a neustálá honba za děvčaty všeho druhu byla vyloženě trapná. A to už vůbec nezmiňuji fakt, že název knihy evokuje, že autor šel celou cestu z Česka do Jeruzaléma, ale ve skutečnosti prošel jen dvě země.
Absolvování pouti do Jeruzaléma je velmi obdivuhodný, leč nepříliš originální nápad. Napsat poté o své cestě knihu taktéž. Psát to však s humorem a odlehčením, na to jsem narazil prvně. Cesta i historky se mi líbily a stejně tak autorova strategie vetřít se k cizím rodinám na jídlo. Jen mě trochu mrzelo, že se autor vyhýbal památkám a jiným hmotným kulturním aspektům a spíše upřednostňoval lidi a jejich vztahy. Rozumím ale, že to byl jeho záměr a jeho volba. Autor si za svou cestu a odvahu zaslouží obdiv.
Nenaročné pohodové čtení, které má spád, vtip a originální komiksové vsuvky..určitě šáhnu i po dalším pěškopise :)
Tento díl byl poslední, který mi chyběl přečíst, abych měla komplet všechny Ziburovy knihy. A opět jsem byla nadšená. Tak jako ostatní díly se kniha četla sama a hýřila vtipem. Myslím, že jsem objevila nový žánr, který mě opravdu baví.
Ma to vtip, ma to spad, ma to poselstvi. Smekam pred princem Ladikem a diky za knizni pohlazeni na dusi.
Taky chci verit, ze lidi na svete jsou dobri vlastne ze sve podstaty.
Z policky uz vytahuju dalsi peskopis :-)
Nebylo to špatný čtení, ale Ládínek Smolík mě kdysi bavil víc než Ládík Zibura.....
Není to klasický cestopis, je to popis jeho poutě - setkávání s lidmi, ne popisy památek. Opět jsem se hodně nasmála, což je u knih vzácné. "Prince Ládíka" obdivuji, já bych to nedala. Neví, kde bude spát, co jíst a hlavně to šílené vedro. Nejvíc mě asi vyděsil popis, když spal pod širákem, probudil se a myslel si, že vidí kapičky ranní rosy... a ony to byly očička pavouků... V tu chvíli by bylo po mně :-) Však on se taky raději zvedl a urychleně odešel :-) Příběh doplňují vtipné komiksové kresby.
Na Wikipedii je vedle hesla "total control freak" moje fotka. Mám na každou ptákovinu plán A i plán B. A pak přijde Zibura, projde si Tureckem, pěšky, bez mapy, celkem bez peněz, bez domluvených noclehů a vypadá to, že se vlastně není čeho bát! I bez těch plánů.
K tomu je vtipnej, přemýšlivej, sympatickej, chytrej, milej, nevytahuje se, nepovyšuje se, skromnej,... jsem platonicky zamilovaná. :-)
To není jen cestopis, pro mě je to nejlepší motivační kniha ever! Už jsem koupila tři a rozdávám je jako dárky (učitelkám dětí ve škole a doktorovi).
Díky, Ládíku! :-)
Tak jsou dvě možnosti...buď jsem přišla na chuť cestopisům anebo jsem třikrát (přečetla jsem jen tři cestopisy)sáhla správně.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Nejlepší příběhy píše sám život. Tahle kniha je podle mě zářný příklad citátu, že nezáleží na cíli jako spíše na cestě k němu. Zibura se jen s krosnou a se svýma vlastníma zapuchýřovanýma nohama vydává do Jeruzeláma. Když však do Jeruzaléma dojde, kniha úplně ztratí své cynicky zábavné, a záviděníhodnými i nezaviděníhodnými historkami okořeněné kouzlo. Pouť, kterou putoval přes Turecko jsem si nesmírně užívala. Po celou tu dobu čtení jsem se cítila, jako bych putování prožívala s ním, smála jsem se každou stránku jeho vtipům a situacím, které by snad nevyymyslel ani ten nejlepší scénárista a otevřel se mi s knihou zcela nový svět bez každodenních stereotypů, ale hlavně svět zcela spontání, kdy se člověk bez jakéhokoli plánování ponoří do neznámé krajiny a je zcela odkázán na lidskou pohostinost tamějších. Bohužel ve chvíli, kdy spolu s knihou opouštíte Turecko, Jeruzalém už vlastně nemá co nabídnou a byť to není zcela autorova chyba, že tam už nic zajímavého vlastně nezažil, musím urazit hvězdičku, jelikož posledních pár stran jsem četla už jen ze slušnosti, abych měla splněno. I přesto bych knihu vřele doporučila, nesmírně pozitivní, nenáročná a odpočinková četba. Zvláště pro ty, co rádi cestují. Snad ještě zvláštněji pro ty, co by cestovat chtěli, ale mají strach.