40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409214/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-zQP-409214.jpg
4
3027
3027
Prožijte největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk. OBSAH Dvaadvacetiletý muž jde pěšky 1 400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, cestou ale potká dobré lidi. JAK TO SKONČÍ Do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. KOMU TO MŮŽU KOUPIT Komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. SEZNAM ALERGENŮ Obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.... celý text
Přidat komentář
Je léto, a toto je ta pravá knížka, která Vám ukáže, že Vaše toulavé boty jsou schované v botníku a je třeba je vytáhnout a vydat se na cesty.
Ano na cesty, které můžou mít jasný konec a nebo se jen tak nechat unášet a kochat se. Musím říci, že způsob autorova cestování je opravdu parádní, jenom mě už není dvacet, a tak mohu možná jenom tiše závidět. Ne, tak to není, já mám také toulavé boty, a myslím si, že je jedno jestli je Vám dvacet, nebo Vám táhne na padesát. Dobrodružství čeká na cestě a je třeba mu jít na proti.
Moc pěkná inspirace, která se tak pozvolna a nenásilně vleče přes pahorkatiny Turecka až do vysněného cíle v Jeruzalemě. Takže můj další cíl bude i toto město, akorát asi neukecám manželku aby si taky navlíkla boty, na záda bágl a vyrazila. Takže to bude malinko víc konvenční, ale i tak to ovanutí dálkami Vás prostě inspiruje ....
Po přečtení této knihy uznávám, že knižní výzva vám ukáže nové a moc zajímavé knihy, které byste si jinak nepřečetli. Pod pojmem cestopis jsem čekala něco jako napravo jsem viděl... Nalevo byl... Oproti tomu to je kniha plná vtipu, skvělých a neobyčejných zážitků a postřehů. Už při čtení vyprávění, jak začal mít autor rád cestování jsem se smála. V plánu mám další dvě knihy a určitě navštívím jednu z projekcí. Opravdu mohu doporučit.
Dobrý styl humoru, pěkné myšlenky o životě. Možná si od Zibury přečtu ještě něco dalšího.
Knina nenadchne ani neurazí, autorův styl psaní ani humoru mě neoslovil. Daleko víc jsem se bavila u knih Dominiky Gawliczkové a jejích cestách na motorce.
Buď autora milujete, nebo ne. Já jsem prostě někde mezi...já se nedokážu rozhodnout. Humor mi přišel chvílemi až nucený, prkenný...za každou cenu. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsem párkrát i zasmála. Popisy cesty, vztahů lidí k poutníkovi byly fajn a jsem ráda, že jsem to četla. Nechám si to ještě uležet. Nějaký cestopis si určitě ještě přečtu. :-)
Zas až taková hitparáda to nebyla. čekal jsem trochu víc vzhledem k tomu jak to všichni chválí. Nevím co přesně mi na autorovy nesedlo, nedokážu to popsat. Na druhou stranu některé postřehy a názory jako trefil jako prdel na hrnec.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a musím říct, že jsem za to skutečně ráda :) I přesto, že jsem na knihu a celkově Ladislava Ziburu četla samou chválu, cestopis jsem do této doby nikdy nečetla a vůbec jsem netušila, zda mě tento žánr vůbec může bavit. Neměla jsem tak žádná očekávání a o to více jsem nyní příjemně překvapena.
Kniha utekla nečekaně rychle, obsahovala spoustu zajímavých informací, ale velmi oceňuji zejména autorův humor. Ten mi totiž opravdu sedl a neustále jsem se u knihy chichotala. No a musím říct, že po dočtení mám teď chuť taky někam vyrazit a trochu si to projít. Rozhodně sáhnu i po dalších autorových knihách a už teď se těším, až se zase dozvím něco zajímavého a zároveň se u toho dobře pobavím. :)
U popisu scén na oslavě se střelbou a u Mrtvého moře jsem kuckal smíchy :D Zvláštní že v obou situacích autor vlastně trpěl... :D Pardon. Jinak kniha byla velice čtivá s novým pohledem na Turecko.
Paradoxně jsem tuto knihu četla jako poslední, až po následujících z Nepálu, Číny a Arménie, Gruzie. Ničemu to však neubírá.
Styl jakým je to psané jsme si zamilovala, hlavně ten osobitý humor.
Mě to Ládíkovo vyprávění vážně baví. Poslouchám ho sice v nesprávném pořadí, ale to zřejmě ničemu nevadí. Je to velmi bezprostřední, milé, poučné a zábavné. Určitě se s ním vypravím i na další pouť.
Cestopisy čtu výjimečně, ale tento byl poněkud netypický a vybrala jsem si ho kvůli konečné zastávce (bohužel Jeruzalém tam příliš mnoho nebyl, hlavně Turecko).
Čte se dobře, odpočinková četba, zajímavé zážitky.
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P
Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka.
Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...
V rámci čtenářské výzvy 2019.
Vlastně ani netuším, proč cestopisy nečtu daleko víc - tenhle je vtipný, krásně napsaný a skvěle se čte. Člověk má hned chuť hodit si sbalenou krosnu na záda a podniknout něco podobně šilenýho.
Ale protože i já už mám taky něco na tomhle světě našlapáno (většinou ve vysokých horách), tak na druhou stranu vím, že víc než častěji si říkám "Proč já sem vlastně lezu..."
Přesto: perfektní počtení!
Moc cestopisy nečtu, ale když už to je potřeba do Výzvy... Co se týče cestopisné části, bylo to fajn čtení. Co se týče "humoru", místy jsem se zasmál, ovšem většinou mi to přišlo trochu zbytečné tlačení na pilu, místy padající až k trapnosti. A průběžné (a hlavně koncové) filozofování mě dost rušilo.
Každopádně vlastně děkuji autorovi za tento naturalistický popis, už nikdy nebudu mít cuky zkusit si něco takového? Maximálně tak Santiago v nějakou rozumnou roční dobu.
Tak tohle mě bavilo od první kapitoly až do konce.
Už se těším na další knížky od autora a nejspíš zajdu i na nějakou cestovatelskou přednášku.
Pobavilo i bavilo, ale pouze jako audiokniha... Nevim proc, do knihy jsem se zacist nedokazala...
Před třemi lety mi zavolala má nejmenovaná kamarádka Kačka, že na cestě autobusem z Brna do Olomouce potkala okouzlujícího Ladislava, který měl mít večer v U klubu svou cestovatelskou prezentaci. Čirou náhodou sehnala na tuto beznadějně vyprodanou událost vstupenky a toužila po mé společnosti. Ok, po jeho společnosti toužila asi víc, ale jen těžko s ní mohl sedět na vlastní přednášce v publiku, to dá přece rozum... Od touhy po mém doprovodu ji neodradil ani fakt, že na všechny popisy a připomínky jeho osobnosti jsem zarputile vrtěla hlavou, že ho jako vážně neznám... Až tak neodolatelná a nepostradatelná jsem byla! :) Co bych to byla za člověka, kdybych se k takové pomoci bližnímu svému nepropůjčila?!
A co bylo dál?
Přednáška se konala, rande nikoliv. Podezírám totiž Ladislava, že si podobně nečestným způsobem zajišťuje standardně vysokou návštěvnost svých prezentací.
Za trest jsem jeho první knihu přečetla až teď. (A to pochopitelně jen kvůli splnění čtenářské výzvy, pozn. autorky).
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Kniha pěkně napsaná, ideální na dovolenou nebo někam na vícedenní tůru. Chce to nesedět doma a někam vyrazit a něco zažít, vyjít z komfortní zóny i když to kolikrát bolí. Mě osobně se styl psaní autora líbil, psal to jak to cítil, dal tam své názory na svět (chápu, že to nemusí brát každého) a proto mu dávám plný počet zvězdiček.