40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530712/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-65aea3c393537.png
4
2985
2985
Student Ladislav Zibura hodil v létě 2014 batoh na záda, a vyrazil na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu ušel pěšky 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele. Stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Kniha je vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa, a dokonce ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Vtipně popsaná cesta poutníka Ladislava přes Turecko a Izrael, kterou jsem četla do Čtenářské výzvy 2019. Hezké ilustrace. Dělá si legraci sám ze sebe a poukazuje na dobrotu a pohostinnost lidí bez ohledu na náboženství, zemi, věk a jejich materiální poměry. Obdivuhodný výkon autora ujít tolik kilometrů ve vedru.
Knihu jsem dostal jako dárek. Protože jsem měl tu čest být na přednášce Ládíka Zibury naživo, nepřekvapil mě humorný, místy trochu přidrzlý styl, jakým je napsaná. Bavily mě doprovodné obrázky u jednotlivých kapitol. Kdo považuje cestopisy za nudu, u knih tohoto cestovatele se určitě nudit nebude.
Cestopis jsem nikdy nečetla. Dostala jsem se k němu až díky výzvě. Musím říct, že jsem byla nadšená
Bavil mě autorův styl psaní, i když v některých pasážích byl silně těžkopádný. Dále jeho nadhled byl výborný. Kniha byla navíc doplněna ilustracemi, které rozhodně byly na svém místě. Příjemné překvapení na to, že se v mém případě jednalo o nalezence z knihobudky. Další autorova díla mě už ale nelákají právě pro tu těžkopádnost a občasné autorovy názory a připomínky, se kterými jsem úplně nesouhlasila.
U této knížky jsem se nasmála. Četlo se to skvěle, bylo to svěží, vtipné, emotivní, dobrodružné i poučné. Ty ilustrace mě bavily. Víc k tomu nemám. Bylo to super a těším se na další! :)
Byl to můj první cestopis a musím rovnou poznamenat, že mě celkem bavil. Je to spíše taková oddechovka, a jak už bylo zmíněno níže, snaží se být místy vtipná až moc, někdy až lehce křečovitě. Vyprávění je ale zajímavé a upřímné, takže skutečně neukazuje jen sluníčkové pozitivní chvilky, ale ukazuje nám i bolesti, strasti, nebo trapasy, které se můžou na cestě stát. Rozhodně mám v plánu přečíst si k další knihy pana Zibury :)
"Ladislave, nepij v Turecku mléko. Ve škole nás varovali, že je plné bakterií tuberkulózy," přečetl jsem si v internetové kavárně v Bozyuku zprávu od své kamarádky Báry, která studuje medicínu. (...) Abych sám sebe ještě víc ubezpečil, že tuberkulózu nemohu chytnout, připočítal jsem si, že pravděpodobnost 1 : 30 000 zhruba odpovídá šanci, že vaše spolužačka ze střední se stane českou miss. A vzpomněl jsem si na rok 2011, kdy se českou miss stala Jitka Nováčková - má spolužačka ze střední. "
Ladislava Ziburu jsem poprvé viděla v Show Jana Krause a byl mi extrémně nesympatický - sebestředný, povýšený, trošku hipsterský...
Cestopisy moc nečtu a nevyhledávám je...
Asi si dokážete představit, s jakými předsudky jsem otevírala tuhle knížku. Půjčila jsem si ji jen proto, že to byl úkol do našeho čtenářského klubu... No a teď jsem za tenhle úkol moc vděčná!
Knížka mě mile překvapila, no nejvíc sám Ladislav. Vůůbec mi nevadí, že není více cestopisná, nepopisuje města, krajinu. Sám autor říká, že je pro něj důležitější poznávat nové lidi, zvyky, kulutru...zapisovat si vlastní pocity. A i mně to přišlo fajn a originální. Navíc je Ladislav neskutečně vtipný, mě jeho styl humoru sednul a to se mi nestává často - mám ale ráda sarkasmus a mám ráda, když si někdo umí ze sebe udělat srandu. Ladislav ze sebe často dělá vyloženě blbečka, někdy se chová neúmyslně trochu jako ňouma a to se mi na něm právě líbilo - tatam je můj dojem, že se snaží být za každou cenu nejchytřejší a nejdokonalejší.
S výhradami ostatních čtenářů mnohdy souhlasím. Například jsem neměla pochopení pro to, že tento "poutník" využíval pohostinnosti ostatních cizích lidí a dokonce s ní počítal. Na to člověk musí mít povahu a mě je to vyloženě proti srsti.
Knížka se nedala přečíst na jeden zátah, jak už to tak u deníků bývá, je lepší si to dávkovat po částech, více si to užijete :)
Navzdory všem svým předsudkům - doporučuji!
Poslouchala jsem audioknihu a zpočátku jsem si musela zvyknout na specifický autorův způsob projevu a ironie. Pak jsem se zaposlouchala a bylo to fajn. Akorát někdy té nadsázky bylo až dost, párkrát se mi stalo, že jsem musela přemýšlet, jak to vlastně autor myslel a co tím chtěl říct. V psaném projevu to zřejmě nevadí, prostě zpomalíte nebo si repliku přečtete ještě jednou, ale při poslouchání...
Poté, co jsem celou knihu doposlouchala, jsem si ji půjčila v knihovně i v tištěné formě, chtěla jsem si prohlédnout fotky, ale ouha..., ani jedna. Přitom se Ladislav několikrát zmiňuje, že si z cest fotky pořizoval. Chybějící snímky v cestopisné knize považuji za dost velký nedostatek.
Moje první kniha od Ladislava Zibury a určitě ne poslední. Naprosto miluji cestování a dlouho jsem hledala cestopis, který by mě zaujal a tento se mi perfektně trefil do vkusu. Nenáročné vtipné počtení, určitě po ní ještě někdy sáhnu. 4.5/5
Tři a půl hvězdiček. Zajímavé čtení (nebo spíše poslouchání) při cestě do práce, nebo procházce městem. Někdy se však autor snaží být vtipný za každou cenu a věty díky tomu vyznívají křečovitě.
Ke knížce jsem se dostala přes Čtenářskou výzvu a vůbec toho výběru nelituji. Svižně popsaná pouť s praktickými starostmi a jejich řešeními.
Ačkoli jde o Ziburovu první cestovatelskou knihu, četla jsem ji až jako poslední. Opět místy velmi vtipné postřehy z cest. Ale ze všech tří knih se mi tato líbila asi nejméně. Zřejmě to bude tím, že Turecko a Izrael pro mě nejsou destinacemi, kam bych se toužila vypravit. Do Izraele ještě možná ano, ale Turecko mě opravdu neláká. Obdivuji Ládíkovu houževnatost a boj s úmorným vedrem. Já měla možnost zažít jednoho dne v Bosně 50 stupňů na slunci, a asi bych nepřežila každý den se v tomto horku pohybovat a ujít třeba 30 km. Ládíkovy cestopisy jsou vtipné, vše popisuje s nadhledem, nechybí zde sebeironie, je to příjemné čtení.
“Snad každý člověk při cestě do úplně neznámé země jistý strach. Bojí se, že se nedomluví, okradou ho, chybně exotickou chorobu a zemře v krutých bolestech. Sotva zemi alespoň trochu pozná, většina původních obav se rozplyne. Zjistí, že tam žijí lidé jako on, nikdo ho nechce zabít a chytne maximálně průjem. Je škoda, že si tento svůj omyl neuvědomujete při hodnocení zemí, ve kterých jsme nikdy nebyli. Možná bychom je tak snadno neodsuzovali.”
Je to má první zkušenost s cestopisem a rozhodně jsem příjemně překvapený. Kniha se mi četla výborně. Cesta je popisována svižně a já jsem se u knihy rozhodně nenudil. Během vyprávění jsem se dokonce několikrát dobře zasmál a to se mi u knih moc nestává. Ke čtení rozhodně doporučuji.
Velmi čtivě psané. S lehkým humorem a nadsázkou popsaná vlastní cesta přes Turecko až do Jeruzaléma.
Svieže a ľahké čítanie (opäť, ideálne na letnú dovolenku k moru), ktoré je pretkané sebairóniou, prirodzeným humorom a nadsádzkou. Aj napriek tomu, že zážitky autora bývajú mierne repetitívne (cesta, jedlo), ich čaro, a vlastne aj čaro knihy ako takej spočíva v jednoduchosti a prostote bytia (ktorá k pešej púti nepochybne patrí) a ktorá je v podstate aj hlavnou myšlienkou, alebo odkazom knihy.
Knihu jsem přečetla díky Čtenářské výzvy. Je napsána zábavnou a vtipnou formou. Bavila mě sebeironie, vtipné poznámky, obdivovala jsem odvahu vydat se na tuto cestu a snad mě to již donutí začít se pořádně učit a pilovat angličtinu.
Vtipné a poučné čtení. Určitě si přečtu i ostatní knížky mladého poutníka. Na jedné straně jeho počin velmi obdivuji, na druhé.... jsem ráda, že nejsem jeho matka. Ať mu zdraví a chuť k putování dlouho vydrží.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Byla jsem na cestovatelské přednášce Ladislava Zibury a ten člověk je veselý, vtipný a zajímavý. Proto jsem si jeho knížky koupila, protože jsem očekávala podobné čtení. A nezklamala jsem se. Popisuje svoje příběhy vtipně, častokrát jsem se zasmála, vtípky jsou proloženy i řadou zajímavostí, takže za mě super oddychovka. Čtenářům doporučuji najít si jeho cestovatelský profil na fcb, kde je možné z popisovaných cest prohlížet i fotografie. Je hezké, když čtete o tom, jak ho hostila nějaká rodina a můžete se na fotku konkrétních lidí podívat.