40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532979/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-65dda49fb546a.jpg
4
3027
3027
Obsah: 22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.... celý text
Přidat komentář
Je málo spisovatelů, kteří mě hned při čtení první knihy dokážou chytnout za srdce. Klobouk dolů, ale Ládíkovi se to povedlo. I když jsem knihu četla při cestě po Vietnamu, tak jsem se s ním dokázala dostat do Turecka i Izraele, poznávat místní lidi, popíjet s nimi čaj, ošetřovat si puchýře a jít a jít. Vzhledem k tomu, že moc ráda cestuji, tak mě bavil jeho pohled na svět i hlubší zamyšlení. Potěšil mě, že se nestyděl zmínit i "provozní přestávky", které potkají každého turistu, co rád objevuje:). Navíc má velmi osobité malůvky. Taky si myslím, že by bylo zajímavé přečíst si pohled na věc od jeho maminky:). Určitě se moc ráda pustím i do dalších jeho knih. Držím mu palce ať mu zůstane jeho úžasný pohled na svět a ujde ještě hodně kilometrů. Knížku můžu jen doporučit.
Moc pěkná knížka, zajímavá, poučná a zábavná. Tento ironický humor mě teda dost sedí :D Moc se mi líbí popisy lidí a typické muslimské přívětivosti. Sama jsem ji byla svědkem a neustále o ní ostatní přesvědčuju :D tak jsem ráda, že podobné zážitky nemám jen já :)
První Ladislavovu knihu jsem četla jako druhou:-), takže jsem už věděla, do čeho jdu. Nevím, jestli to bylo tím, že toto byla jeho téměř prvotina (tou opravdovou bylo v Ládíkových šesti letech dílo Krteček na cestách, jak jsem se dočetla :-D ), na které si psaný humor autor teprve brousil, protože jsem se NAHLAS smála o poznání méně než u cesty po Nepálu a Číně. Ale to neznamená, že by toto putování po Turecku a Izraeli nepřinášelo nespočet vtipných situací a autorových komentářů. V tomto mě kniha opravdu nezklamala a na Zibiho třetí titul, který už na mě čeká v knihovně se opět vysloveně těším!
Mě příběh zaujal, čtení mě fakt bavilo, dobře to odsýpalo a určitě se pustím i do dalšího dílu :)
Obdivuji autora, že podnikl cestu do zemí Turecka a Izraele. Kniha se mi celkově líbila. Líbily se mi i jeho myšlenky, v knize se vyskytoval humor, zajímavé byly i ilustrace.
Možná jsem očekával nějaké větší dobrodružství, které autor prožije při svých toulkách, při kterém by se mi zatajoval dech, ale to vůbec nevadí.
Výborné čtení. Autor je upřímný, ať už v názorech na odlišné náboženství, na kvalitu čaje nebo sdělování svých nejintimnějších problémů a potřeb na cestě. Člověk si tady našel i spoustu moudrých názorů a zajímavých otázek, nad kterými se musel na chvilku zastavit a popřemýšlet, co na to on. Svěží pohled. Rozhodně jedno z příjemných zjevení na české cestovatelské scéně :-)
Opět jsem se královsky bavila. "Princ Ládík" prostě umí. Zajímavé zážitky a zdravě drzé čelo během putování, lekhká ironie a sebeironie líčení svých poutí. Nejvíce mě baví neotřelá slovní spojení. Z této knihy mi uvízla v paměti "pohřební afterparty".
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu. Mě přišla naprosto skvělá, zábavná, vtipná. Hodně jsem se tam dozvěděla naprosto nenásilnou formou. A tak trochu jsem autorovy záviděla, i když to neměl úplně na cestě lehké. Dokáže brát všechno pozitivně a s nadhledem. Ladislav Zibura psát umí to se mu nemůže upřít. Moc krásná knížka. Je to moje první knížka od autora . Jako audiokniha je skvěle namluvená i zpracovaná.
Rozhodně 5 hvězdiček, za mně i za audioknihu, která příběhu dodá ještě něco navíc :-)
Prostě Ladislav, drzej spratek se smyslem pro humor! Doporučuji, viz můj koment "Mezi buddhisty a komunisty"... :)
Víc se mi líbila kniha o Nepálu a Číně (Pěšky mezi budhisty a komunisty), možná protože se autor už víc rozepsal. Obsah a myšlenka se mi opet líbily, jen se mi četlo pomaleji. Ale určitě stojí za přečtení.
Při čtení této knížky, jsem se nemohla přestat smát. Prostě úžasná knížka od úžasného autora. Rozhodně všem doporučuju, nebudete litovat. :D
Přestože toto vyprávění je opravdu vtipné, pro mě bylo ke konci již zdlouhavé, stále se opakující, zkrátka ,,na jedno brdo". Možná je to tím, že cestovatelkou v tomto životě již nebudu a ani po tom netoužím.
Za Ládíkovu odvahu a vtipnost a za můj sugestivní pocit na konci knihy dávám 3*.
Lidi, jak mě bolely po dočtění nohy, to si nedovedete představit.
P.S: Jediné, co mám s Ládíkem společného, jsou puchýře na nohách. Každý z nás však evidentně od úplně jiného typu obuvi :-)
Přesto jsem ráda, že se nám Ládík ze svých cest ve zdraví vrátil, již kvůli jeho mamince.
Před přečtením jsem vůbec netušila co mě s touto knihou čeká. Ale jakmile jsem začala číst, nemohla jsem už přestat. Bylo opravdu zajímavé dozvídat se o různých místech a lidech i příbězích spojených s nimi. Co ale dělá knihu tak skvělou, je Ladislavův humor a styl vyprávění. Chvílemi jsem se smála vážně nahlas a často jsem se s něčím dokázala ztotožnit, což u knihy člověka prostě potěší. I když to rozhodně není žánr, který bych normálně četla, tak rozhodně nelituji a v budoucnu se k tomuto poutníkovi/spisovateli určitě ráda vrátím.
Zpočátku jsem byla rozhodnuta dát Odpad! Nelíbí se mi, když někdo cestuje jako ignorant, je líný si číst průvodce, nechá si uniknout spoustu historických událostí a příběhů, díky nimž se zážitek z navštívených míst umocňuje. Pro někoho je důležité jen připojení na wi-fi, dát fotky na facebook a že si koupil coca colu. Ale pak jsem změnila negativní postoj, jak jsem o pěší pouti četla dál, došlo mi, že se na to musím koukat jinak. Pochopila jsem, že Ladislav dává vyprávění něco navíc, přestalo mi vadit, že jde škarpou a jen šlape, protože jeho zážitky ze střetů s obyčejnými problémy byly tak upřímné a pravdivé a úvahy o zvládání samoty a jiné způsoby uvažování byly objevné a dále spousta sebeironie a vtipné postřehy ze setkání s hodnými lidmi, to bylo milé. Musela jsem to přehodnotit i díky závěru knihy a poselství o lidství, které je v nás všech... Tak máš, princi Ládíku, pět hvězdiček.
Kniha se mi líbila,pobavila a přiměla ocitnout se s Láďou na cestě do Jeruzaléma ...
První knihu jsem četla nakonec jako poslední a kupodivu se mi líbila snad nejvíc - vtipná, svižná, i obrázky byly mnohem příhodnější ke stylu a obsahu knihy.
Děkuji princi Ládíkovi za jeho knihu. Vzhledem k tomu, že už jsem několika státy bloudila, nechala se občas vyhodit, měla hlad a žízeň, neromanticky přespávala na pláži, kde foukal vítr, padal na mě písek a obtěžovalo mě divoké prase a už dvakrát spala v "domě neblahé pověsti", tak jsem se zvládla do jeho trablů vžít a zasmát se jim. A tímto děkuji všem těm dobrým lidem, co mi někdy pomohli, odvezli a dali mi čokoládu. Neděkuji těm milým klukům, co mi šlohli kameru, Mila sušenku a část spodního prádla.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Informace z cest nebo míra odvahy někam dojít, něco prožít a riskovat jsou velmi dobré. Rovněž autorovi nelze upřít intelekt a všeobecný přehled, jen to vyprávění mi přišlo po čase fádní a stejné, když se děly stále stejné či podobné věci (nocleh u lidí, strava, putování, nocleh u jiných lidí). Raději mám cestopisy, do kterých autoři vložili propracovanější a zajímavější příběh (Strayed, Krakauer, Formánek), tenhle cestopis je jen okořeněný netradičními vsuvkami a humorem, který příliš nerozesmál. Velmi trefně však nese kniha podnázev: Největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty. Vyprávění je tím pádem odlehčené a podnázev čtenáře předem připravuje na to, o čem kniha bude.