40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547438/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema.jpg
4
2995
2995
Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Veselá a zábavná kniha, díky které jsem měla možnost nahlédnout do jiných kultur z pohledu mladého cestovatele. Určitě to není poslední kniha, kterou jsem od autora četla.
Rozhodně zajímavé počteníčko. Velmi ráda jsem s Ladislavem ušla 40 dní v karanténě. I přestože cestopisy nebudou mým šálkem čaje, čtení mne moc bavilo a místy jsem se hlasitě smála.
Můj asi první cestopis, příjemné čtení, prima zajímavosti, milý pohled na svět a lidi, bez zbytečné přezíravosti
Milá knížka, která pohladí. Člověk se zasměje a krásně si odpočine. Kdo čeká klasický cestopis, bude zklamaný. Já byla tedy příjemně překvapená.
Poutavé cestovatelské zápisky o pouti do Jeruzaléma, která trvala dlouhých 40 dní, během níž putoval rozpálenou krajinou a ušel do svého cíle 1400 kolometrů. Není pochyb, že na toto putování nezapomene do konce svého života. Mladý cestovatel poznal mnoho nových lidí, odlišný způsob života, překonal spoustu překážek, prožil mnohá dobrodružství a odměnou mu bylo, že poznal kus světa tak zblízka a na vlastní oči jako nikdo jiný.
Cetla jsem nejdrive jinou knihu, ktera se mi (i pres udeleny stejny pocet hvezdicek) nelibila tolik jako tato. Tato mi byla daleko prijemnejsi. Nejde o klasicky cestopis, kde by byly detailne popisovane pamatky a turisticke cesty, ale spise si tak nejak celkove ctenar muze udelat obrazek o lidech, kulture apod. Bylo to mile cteni
Mě cestopisy nebaví, ale tohle jsem si užila. Neotřelé, vtipné, stručné, jasné. Žádné sáhodlouhé popisy každého kilometru a každé věci dopodrobna, kterou dotyčný potkal. Díky, Ladislave!
Souhlasím s názory, že tato prvotina je Ziburovou nejlepší knihou. Není to klasický cestopis. Je to neotřelé a osvěžující. Ještě neokoukané. Zibura se nesnaží tolik podbízet čtenáři jako v pozdějších knihách.
Vydat se nazdařbůh přes Turecko do Jeruzaléma je sympatické a člověk musí hošanovi fandit.
Časem mi začaly vadit narážky na spořivost, které neustálým opakováním vyznívají spíše negativně, až jsem Ziburu začala podezírat ze skrblictví. Na druhou stranu, člověk toho ke štěstí potřebuje skutečně málo. Něco k snědku a místo na přespání. Obojí autor nalézal především u místních lidí a o tom je vlastně i celý ,,cestopis" Na první knihu to stačí. Na ty další však už ne.
Kniha mě baví svými pravdivými větami a ironií. Není to klasický cestopis, kde byste poznávali zemi, ale je to spíše o poznávání lidí a lidských možností.
Jediné, co mě trochu u knih Ládi Zibury ruší, je neustále opakování. Často se stane, že čtete odstavec a říkáte si, tohle už jsem četl ne? Ale co taky vyprávět o 40 dnech samoty...
Přečteno díky COVID 19, kdy byla e-kniha poskytnuta zdarma a za to velké díky. Kniha se mi velmi líbila. Zibura má svůj osobitý, vtipný styl a přirozenou vlezlost k tureckým občanům. Vypráví nám formou deníčku svou cestu do Jeruzaléma se všemi pozitivy i negativy. Upřímně je mi líto jeho těla, které musí být pokryté obřími puchýři na nohou a zádech. Klobouk dolů před takovým cestovatelem, protože na tohle musí mít člověk opravdu velkou odvahu. Není to prostě jen procházka kolem komína, kdy se můžete kdykoliv otočit a jít zpátky, ale hlavně je to výdrži a odhodlání takovou cestu dokončit do zdárného konce...
Taky pěkný,velmi kladně hodnotím grafickou úpravu knih,ty ji posunou o nejednu příčku výš.
Prečítané a na žiadnu pešiu púť sa nechystám. Ale aspoň sa prestanem mračiť na okoloidúcich turistov.
Mimochodem, fakt není nutný do audioknih dávat zvukové efekty např. sirén, jedoucích aut a přistávajících letadel, aby se člověk furt lekal odkud se ho kdo chystá přejet.
A teď už jen koupit nějaké lepší boty a vyrazit na cestu!
Moc mě bavil autorův humor a pohled na svět, vřele doporučuji!
Áno stojí za to prečítať si ju. Ak výzor toho človeka spoznáte až na poslednej strane e-knihy tak ako ja, budete sa čudovať že nevyzerá ako Indiana Jones. Je to vtipný, milý, a nenásilne napísaný príbeh a nie je tam ani gram namyslenosti či egocentrického blabotania a to se vyplatí. Číta sa to príjemne a určite si časom prečítam aj pokračovania.
Další z knih mého oblíbeného autora, spousta úžasných postřehů a zkušeností, chce to mít jen odvahu a vyjít, 5 hvězdiček
Tak nějak jsem na rozpacích, jak hodnotit. Nějak jsem čekala od cestopisu více, tady mi chyběl zajímavější děj, nelíbila se mi nepřipravenost trasy ( jít bez mapy a čekat, co se od lidí dostane k jídlu) a trochu neodpovědnost nad vybavením (boty, co mačkají). Zajímavý byl postřeh, že dobří lidé ještě žijí, ale já bych si takového poutníka domů nepozvala!
Po takovém množství kladných recenzí jsem taky zkusil, ale zdálo se mi že je to pořád dokola. Jako kdyby autor moc tlačil na pilu, a tím ten humor nějak spontánně nefunguje. Začalo mě to nudit, tak jsem odložil.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
"Ládíkův" humor mám moc ráda stejně jako jeho filozofické úvahy, způsob uvažování, schopnost překonávat sám sebe a snahu vidět kolem sebe hlavně to dobré. Putování mě osobně neláká, ale díky Ziburovým krásně lidským a autentickým popisům mám pocit, jako kdybych šla kousek s ním.