451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33119/stupnu-fahrenheita-33119.jpg
4
3822
3822
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Geniální dílo připomínající 1984 od Orwella. Jen zde není zobrazen tak propracovaný svět, ale jen jedna jeho část - nebezpečí skryté v knihách. Tak plochý a nudný život, jaký si vybrala Mildred, je pro mě naprosto nepochopitelný, ale zároveň nevím, zda bych dokázala bojovat proti systému stejně jako Montag.
absolútne povinná literatúra pre každého, čo v živote prečítal čo len obrázkové leporelo.
Bradbury nám ukazuje, jak moc pro člověka knihy znamenají. Svět, kde se knihy pálí, přestává být světem. Lidé si myslí, že jsou šťastní, ale celou dobu žijí v uměle vytvořené realitě, která má lidi "chránit" od skutečných problémů. Knížka vydaná v roce 1953 si najde místo i v dnešní době, kdy upozorňuje na to, co by se mohlo stát, pokud se lidé spokojí se zíráním do obrazovek a zapomenou si tvořit vlastní názory.
Velice doporučuji!
Ďalší čitateľský klenot !!!
V roku 1953 táto kniha predstavovala obraz sveta, premietnutý do budúcnosti, ktorý sa sčasti opieral o výdobytky dnešnej vedy a techniky alebo o predpoklady jej vývoja.
Teraz kniha predstavuje obraz sveta, ale premietaný z minulosti, kde už začínajú mať tieto výdobytky vedy a techniky pomaly historickú hodnotu.
Geniálne je to, že hlavný odkaz knihy je stále aktuálny.
Ľudia naďalej vyznávajú povrchnú kultúru, ktorá stále utláča hodnotu kníh.
Masmédiá nahradili sociálne médiá, ktoré sa stali priestorom, kde vytvárame a budujeme vzťahy, formujeme našu identitu, vyjadrujeme sa a učíme sa o svete okolo nás. Uzatvárajú nás do "skleníkového sveta", v ktorom strácame akýkoľvek kontakt s reálnym svetom...
Musím ešte vyzdvihnúť, ako autor dokonale vyprofiloval charaktery všetkých postáv, ktoré ešte viac umocňovali myšlienkovú silu tohto diela.
Přestože má kniha pěkný námět, nezaujala mě. Nebyla psaná záživně a na mě tam bylo až moc metafor, na to že to je próza.
Nádherná a inspirující kniha o naší společnosti a jejích povrchních zájmech. O nic se nestarej, nic se neuč, nebuď kreativní, jen sleduj, lajkuj, bav se. Systém za tebe vše důležité rozhodne sám i vykoná. Ale běda ti jak vykoukneš z řady. Nepřipomíná vám to trochu něco? Velice nadčasové dílo ve kterém nechybí ani pořádná akce a napětí. Rád bych tuto knihu doporučil všem notorickým sledovačům nekonečných tv seriálů :)
Tato kniha mě dost překvapila. Pro mě to bylo něco mezi 1984 od Orwella a filmem Equilibrium a moc se mi to líbilo.
Silná kniha, plná odkazov pre našu dobu ktorá už predbieha príbeh knihy. V knihe sú knihy zakázané a hasiči / požiarnici nie sú ľudia ktorí hasia požiare ( domy sú ohňovzdorné ) ale vyhľadávajú a pália knihy. Ľudia sa venujú len plytkým veciam ako je napr. sledovanie telestien, robia len veci prízemné a ničím sa netrápia, čo majú robiť, kde majú ísť a ako sa majú stavať k vojne im určí propaganda ( SYSTÉM ). Smutná kniha ktorá je v podstate len čierna predstava autora o nevyhnutnej budúcnosti ľudstva.
A dnešok ? ako sa líši od knihy ? nijak...aktuálne zúri debilizácia ľudstva, spoločnosť je primitívna a vedená len k povrchnej túžbe po hrách, sexe, lacnej stupidnej zábave v podobe reality show. Telesteny sú naše obrovské televízory s tristo programami kde beží len to isté, telesteny sú sociálne siete kde sú " rodinnky " falošný priatelia, reklama, propaganda...mládež je už totálne mladá ( DE )GENERÁCIA, pripravená na to čo bude chcieť systém.... zombie ktoré tupo čumia do mobilov, tabletov a nevidia okolo seba trávu, stromy, krásu modrej oblohy....
Všetci ostatní ktorí čítajú, používajú vlastný rozum a myslenie, pracujú s myšlienkou, hľadajú zmysel a pravdu života sú nežiadúci ! sú označovaní ako podivné osoby, psychicky mimo, konšpirátori , popierači , antisemiti a extrémisti...lebo nežerú systém...lebo nemajú " telesteny " ...lebo " skrývajú knihy " lebo chodia radi na prechádzky pešo.....
Mrzí ma,že na konci vydania z roku 2015 je epilóg od Františka Novotného, ktorý zase jednostranne a manipulatívne podprahovo ukazuje kam sa máme v knihe dívať...čo si o nej máme myslieť o dnešnom svete....je to neuveriteľný paradox kedy úžasná nadčasová kniha o anti utopistickom a totalitnom svete má debilný záver, kedy Novotný diktuje, poúča, nariaďuje zase len jedným smerom....pozor na to .... on je ......požiarnik.
Je to v poličke science-fiction a dúfam, že to tam ešte dlho ostane.
Hoci pri popise telestien som trochu strácala istotu.
Nadčasové dielo s ponurým nádychom i nádejou zároveň.
Velmi znepokojivá kniha. A jak uplývá čas od jejího napsání, je víc a víc aktuálnější.
Přečtení této knihy jsem odkládal. Možná tím více mne Bradburyho vize oslnila. Z knihy přímo pryští autentičnost. Možná jen škoda trošku rozvleklého závěru, protože jinak se jedná o skutečně nadčasové dílo se vším všudy.
Když si člověk uvědomí kontext, kdy byla knížka napsaná a kým, chytne to člověka za srdce a donutí ho zamyslet se nad tím, jestli se k něčemu takovému, jako je ukázáno v knize, tak trochu neblížíme.. Knížku jsem zhltla jedním dechem a doporučuji, kudy chodím.
První ji četl manžel, tak jsem si říkala, že ji taky zkusím. Přiznávám se, že ze začátku mě kniha moc nebavila, ale některé úvahy se mi začaly zavrtávat pod kůží. Když jsem zjistila, že tento titul poprvé vyšel v roce 1953, tak jsem teprve viděla hloubku a sílu slov. Hlavně závěr byl opravdu silný.
Vždyť se rozhlédněme - máme k dispozici pořád větší a větší televize (mobily i tablety), velmi se zrychlily střihy v televizi, informace na nás prudí ze všech stran a názory, které média pro nás vytvoří, jednoduše bereme za své. A co seriály typu "rodinka"? Spousta lidí prostě "musí" vidět další díl.
Doufám, že knihy v papírové podobě zde ještě budou dlouho a pokud ne, tak snad do té doby vymyslí "oživovač paměti".
Společnost, která žije zbytečně ze dne na den jen pro uspokojování povrchních rozmarů. Manželé Mildread a Montag žijí vedle sebe jako dva cizí lidé, aniž by si měli co říct. Jejich hlavním cílem je vydělat si na obří televizní obrazovku, na které může Mildread sledovat seriály o ničem.
Autor ukazuje hodnotu knih, které nás nutí přemýšlet, podněcují naší zvědavost a zájem o svět a zároveň slouží i jako historické dokumenty - jako určitá paměť lidstva, kterou nelze jen tak jednoduše smazat...
"Nikdo už mě neposlouchá!", začal Montag. "Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci.
Bradbury predbehol svoju dobu o 60 rokov. Myšlienky v tejto knihe nikdy predtým neboli tak aktuálne, ako teraz.
A k tomu tá psychologická premena hlavného hrdinu, pravda, možno príliš lineárna, okatá a bez zaškobrtnutia. Ale ako stabilne zdvihnutý prst vo vašej knižnici je to super poviedka.
"Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova (...) Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika "fakty" až (...) budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí (...) Jenom jim nedávat nic jako filozofii (...) aby si uměli dát dohromady dvě a dvě."
Velmi nadčasová kniha, která s lehkostí popisuje naprosto odlitštěnou společnost smějící se nad válkou, i když nad městem létají bombardéry. Někdy se mi příběh zdál až přehnaný, i když to je asi cílem a konec trochu zdlouhavý. Plno reálných obav, hlubokých myšlenek a poselství.
Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...
Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Tohle byla první kniha, kterou jsem od pana Bradburyho četla, teď však vím, že určitě nebyla poslední. Nečekala jsem tak hezký poetický jazyk, to bylo příjemné překvapení. Hlavní hrdina mi byl moc sympatický; to, jak objevoval přírodu a „opravdový“ svět, mi přišlo skoro až roztomilé. Na druhou stranu jsem moc nechápala, proč pořád tak lpěl na své ženě, i když očividně nejevila žádné známky pochopení ani snahy pochopit, o co mu jde. Možná že prostě jen neměl komu jinému by dal lásku. Taky Clarissy mi bylo moc líto, tak nějak jsem napůl doufala, že se pak ještě na konci někde objeví, že to všechno s její smrtí byla lež.
Celkově na mě ten příběh působil až skoro kouzelně, snad právě tím způsobem vyprávění. Taky to bylo docela poučné – někdy se člověk začne koukat na televizi a po chvilce si uvědomí, že prázdně sleduje reklamu na zubní pastu a skoro o tom ani neví. Teď si představte, že by to byla celá telestěna... brr. No, rozhodně se těším na další díla autora.