Veronika sa rozhodla zomrieť
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43688/bmid_veronika-sa-rozhodla-zomriet-HGN-43688.jpg
4
3473
3473
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Zdá sa, že Veronika má všetko, čo si môže mladé dievča želať. Chodí na večierky, stretáva sa s atraktívnymi mladými mužmi, a predsa nie je šťastná. Niečo jej chýba. A tak sa jedno ráno Veronika rozhodne zomrieť.
Literatura světová Novely
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
Veronika Decide Morrer, 1998
více info...
Přidat komentář
Pointa se mi líbila, ale stejně jako například u Čtyř dohod mi přijde, že jde prostě o soubor obecně známých pravd, u kterých autor předstírá, že jde o něco nového a objevného...
Co se děje a stylistiky týče, není moc co chválit. A pak mi vadily soustavné sexuální narážky a Coelhův názor na ženy.
Alchymista a Veronika mi stačili a už od něj nic dalšího číst neplánuji...
Desať rokov mi trvalo, než som sa k tomuto autorovi dostala, a som sklamaná. Veľmi chválim myšlienku. Chápem, čo nám autor chcel povedať. Chápem, že to niekomu mohlo pomôcť. Verím, že kniha otvorila spoločnosti témy, ktoré sa v tej dobe asi úplne nerozoberali, respektíve ich ukázala z inej perspektívy. V dnešnej dobe však nájdeme podľa mňa lepšie knihy s takýmito témami. Nepáčil sa mi vôbec autorov štýl písania, nebolo to vôbec pútavé. Čakala som, že tie zaujímavé myšlienky a názory, ktoré tam padali, budú zabalené do premyslenejšieho/ prepracovanejšieho deja.
Především musím napsat, že nejsem bůhvíjaká Coelhova fanynka. Ale Veronika mne uchvátila. A také osudy dalších postav, především Zedky a Eduarda. Velmi uvěřitelné a inspirativní v tom nejlepším slova smyslu. Je vidět, že Coelho přesně věděl, o čem píše, koneckonců, v prostředí léčebny sám strávil docela dost času...
Úvahy nad tím, co a kdo je v tomto světě vlastně normální, nejsou určitě nijak objevné, ale v prostředí Villete dostávají úplně jinou dimenzi:
"Co je to opravdové já?"...
"To je to, co jste, ne to, co z vás udělali..."
"Co je to realita?"
"To je to, na čem se shodla většina lidí. Ne nutně to nejlepší nebo nejlogičtější, ale to, co se přizpůsobilo obecnému přání. Vidíte, co mám na krku?"
"Kravatu."
"Správně. Vaše odpověď je logická a odpovídá přístupu zcela normální osoby: kravatu! Šílenec by ale řekl, že mám na krku nějaký barevný, směšný, zbytečný a složitě uvázaný kus látky, který mi nakonec ještě omezuje pohyb hlavy a nutí mě k větší námaze, chci-li dostat do plic vzduch..."
Samotný Veroničin příběh, její rozhodnutí zemřít a pak poznání, že její smrt je stejně nevyhnutelná, i změna jejího přístupu k životu, jsou úžasné. A přenosné, jak je vidět na příbězích jejích spolupacientů:
"Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu..."
Dávám plný počet a doporučuji.
Moje první přečtená od Paula Coelho. Nebylo to špatný, některé pasáže velmi zajímavé, někdy jsem chtěla přeskakovat. Musí být vhodná nálada na to "filosofování". Někdy v budoucnu zkusím jeho další knihu.
(SPOILER)
Moje druhá audio kniha. Musím říct, že soustředění se na četbu je kniha od knihy lepší. Pořád mám radši vzít si knihu do ruky. Už ale občas poslouchám audio nebo večer čtu v posteli e-knihu, abych nerušila dceru.
Zpátky ke knize. Kniha byla zajímavá. Poučná i "bláznivá". Fandila jsem Veronice, aby zase našla touhu žít. I postava Eduarda a Mary se mi líbila. V podstatě i doktor Igor byl svým způsobem zajímavý.
SPOILER: Škoda, že se Veronika nedozvěděla pravdu. Ale možná je to tak i lepší. Bude žít každý den naplno jako by byl její poslední. Doporučuji.
Zvláštní způsob jak nahlížet na otázku života a smrti je obohacen spoustou autorových osobních myšlenek! Na příběhu mladé ženy a několika dalších osudů rozpitvává příčiny a následky chorobných psychických selhání. Nastiňuje i způsoby možné léčby a přichází k závěru, že každý se musí se svým životem vypořádat po svém.
Knihy Paula Coelho mi byly z mnoha stan doporučovány jako "skvělá četba s tou pravou hloubkou."
No abych byla upřímná, já v knihách žádnou hloubku nenalezla, přišla mi naopak neuvěřitelně plytká, plná klišé a otřepaných frází. Hlavní hrdinka mi byla vrcholně nesympatická a celkově mě četba nudila.
Omlouvám se autorovi, ale nedoporučuji.
Jako "blázen" s nedávnou zkušeností z Bohnic jsem úplně nadšená přesností popisu depresí, panických poruch apod. Stejně tak je naprosto autentický a pravdivý pocit, že v blázinci se člověku uleví, může se přestat přetvařovat, žádné chování tam není dost divné. Stejně tak, že se vlastně člověku odtamtud nechce, protože se tam cítí v bezpečí, nejen kvůli tomu, že tam odpadají denní starosti a dostupnost péče a z toho důvodů spousta lidí tam opakovaně vrací. Já tedy doufám, že u mě se to už nikdy nestane. Velmi zajímavý je kontrast státních Bohnic a soukromého sanatorie. Nevím, nevím, jestli by se Veronice chtělo tak moc žít, kdyby se dostala na příjmové oddělení Bohnic. Kdybych se z příjmového oddělení nedostala na deset úrovní lepší psychoterapeutický pavilon, tak jsem si z celých Bohnic odnesla to, že pokud se budu chtít zabít, tak to musím udělat pořádně, abych se tam nikdy nedostala, než že bych měla chuť bojovat a začít žít znovu.
Prostě Coelho. Po 11ti minutách a Alchymistovi jsem sáhla po Veronice a byla to šťastná volba.
Četla jsem už dvakrát a budu číst znovu. Je úchvatná. Tím, co nám nenápadně (i nápadně) sděluje, tím, co přináší, co si bere, čím nás obohacuje, co nám otvírá...
Zaujal mě název, autora jsem v té době vůbec neznala. Tohle byla první kniha, kterou jsem od něj četla - a pak přišly další. Protože jeho styl mi sedí. Ne vždy a ne pokaždé tak jako u Veroniky, ale jo. Jeho knihy mají čtenáři co nabídnout - záleží však, jestli umíte dobře hledat a číst mezi řádky...
Veronika se jednoho dne rozhodne umřít - a tehdy zjišťuje, že život vlastně není vůbec takový, jak se do té doby domnívala. Že vlastně neznala sama sebe, že netušila, co od života chce, a že to, co chce je vlastně: život...
Kniha plná moudrosti, bolesti a utrpení, plná kruté životní reality, plná nezastíraných pravd, ale také plná pochopení, lásky a naděje. Protože i ve chvíli, kdy umíráme, můžeme začít žít...
(někdy)
Tak jako všechny ostatní knihy Coelha má i tato svojí přidanou hodnotu. Důvod k zamyšlení nad svým životem, nad otázkami, které běžně nevnimame, nepokládáme si je.
Tahle kniha se mi strasne libila! Jsem obecne velky fanousek Coelha.. Ta kniha me nutila k velkemu zamysleni o tematech, ktera mi nejsou cizi.. je to opravdu zajimavy pribeh.. za me plny pocet hvezd!
To tedy opravdu není můj šálek kávy. Asi se mi líbí, že myšlenky o konci života jakožto motivace užívat si okamžiků jako by byly vaše poslední, byly zasazeny do docela netradičního příběhu. Nicméně já si prostě nemůžu pomoct, ale na mě ten Coeleho egocentrismus úplně hmotně vystupuje z textu - vždyť psát sám o sobě jako o nejlepším spisovateli, kterého Veronika znala osobně? No to mi dokáže zkazit náladu z knihy.
Kniha mi prisla plna klise. Motivacni vety o zivote, ale vsechno predvidatelne. Asi jsem ocekavala vic.
Když jsem o knize slyšela a přečetla jsem si anotaci, musela jsem si jí okamžitě přečíst. Každopádně nejvíce mě zaujala hlavní myšlenka knihy a to bylo možná taky jediná věc. Samotný děj mě už tolik nenadchnul, někdy jsem se přistihla, jak příběh ani nevnímam.
Vřele doporučuji. Zajímavý příběh s mnoha otázkami, nad kterými se člověk musí pozastavit.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekceAutorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Tak za mě určitě ne, pane Coelho, a to z několika důvodů:
1) Moudra, která ze sebe sype na každém rohu každá z postav, jsou možná rádoby obohacující, ale nefunguje to. Takhle nikdo nemluví. Coelho nechává postavy říkat to, co si sám myslí a nic navíc. Postavy jsou proto plytké a často jsem nevěděla, jestli mluví Mari nebo Zedka, protože to bylo ve skutečnosti úplně jedno.
2) Není na místě moralizovat o světě duševních chorob jen díky tomu, že jsem sám v léčebně (a s duševní chorobou) nějaký čas strávil. Protože ten svět je rozsáhlý a nedá se zjednodušovat tak, jak to dělá Coelho. Zvedají mě ze židle jeho představy, že deprese je způsobena nízkými ambicemi a tím, že se snad člověk málo snaží. A vůbec všechny jeho jednoduché recepty na šťastný život. Neříkám, že nikdo takový není a že by to spoustě lidem nepomohlo, ale Coelho zobecňuje a jeho léčebna, resp. lidé v ní, jsou na hony vzdálení realitě. Nepomáhají zrovna dvakrát obrazu deprese (a jiných poruch) ve společnosti jako něčeho, za co si může člověk sám.
3) Ve způsobu zpracování sexuálního uvědomění by mohl Coelho soutěžit s Kingem.