A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404278/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--5pY-404278.jpeg
4
1424
1424
I loučení bolí méně, když na ně nejste sami. Malý Noah s dědou chodí sedávat na lavičku a povídají si. Pod lavičkou rostou hyacinty, stejné, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal s Noahem na lavičce, kde je stále ještě obklopuje pronikavá vůně hyacintů. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit. Fredrik Backman v této netypické novele líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a empaticky, jak to dovede jen on.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Intimní, hřejivé a laskavé jako pohlazení. Tři různé úhly pohledu na život, smrt a odcházení a všechny stejně dojemné, hluboce důvěrné, vždy láskyplné. A inspirující. Nikdy se nezapomínejme smát. Nebo se o to aspoň snažme. Smích zahání strach. A úzkost. I v těch nejsmutnějších chvílích. Smíchem oslavujeme život. Vzpomínkami jej uchováváme ve svých představách, ve svém srdci. Už lépe rozumím tomu, kde se v Ovem či babičce & spol. Fredrika Backmana bere to krásné člověčenství.
6 hvězdiček z 5. Dokonalá kniha, která ukazuje zapomínání starého člena rodiny s nevídaným pochopením, přesto velice citlivě a reálně. Tato kniha vás neuvěřitelným způsobem chytne za srdce. Stručně řečeno - plakal jsem, smál jsem se, zamiloval jsem se .
Ještě si mi nestalo, že bych si u Backmanových knih nepoplakala. Tuhle jsem probrečela celou (všech těch šedesát stránek :)). Krátká kniha s velkým přesahem!
Někdy mi přijde, že mi Fredrik Backman vidí až do duše - a jeho texty jsou texty, které se té mojí duše dotýkají za poslední roky snad ze všech textů nejvíc. Cokoli od něj čtu, je to krása, plné síly, lidskosti a života. A tahle maličká knížka není výjimkou. Člověku je u knih a textů tohohle autora prostě krásně a krásně živo, i když někdy smutno. Díky za něj.
Pokaždé, když čtu cokoliv od Fredrika Backmana, děkuji své kamarádce, že mi kdysi věnovala Muže jménem Ove a tím nesmírně obohatila můj nejen čtenářský život, a nejinak i v tomto mini případě. Maličká knížka před jejímž obsahem se hluboce klaním, slova, která vám vhánějí slzy do očí, úsměvné pasáže, tolik, tolik lásky na papíře.....
A každé ráno je cesta domů delší a delší a náměstí v jeho mozku menší a menší. Ztrácí se sám sobě a dokud to jde, snaží se hlavně svému vnukovi vysvětlit, co se s ním děje a že už možná nebude takový, jako ho Noah zná. Zatím ještě vzpomínky vyloví, ale ví, že se mu na té udičce budou vzpouzet a čím dál častěji se z vlasce utrhnou. Příběh Fredrika Backmana je snad ještě drobnější než jednohubka, je to spíš slza, kapka, hlt, který je ale silný a stačí na zahnání žízně. Autor opět ukazuje, jak to umí se slovy, jak to umí s pocity a myšlenkami. A představuje lásku ve více podobách, ať už jako vzpomínání dědečka na svou životní lásku, na svou ženu, nebo jako lásku mezi otcem a synem a především dědou a vnukem. "Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí."
Když můj nejmilovanější spisovatel současnosti vydá novinku a já ji mám doma mezi prvními. Backmanova mininovela je sotva stostránková jednohubka, ale skrývá silné vyprávění. Příběh starého muže, který se pomocí svého malého vnuka vyrovnává s neúprosně postupující Alzheimerovou chorobou vás dojme, ohromí a okouzlí. Je to čtení na půl hodinky, ale dost možná jej budete nosit v hlavě věky. Drobná knížečka s obrovským srdcem. A já ji vřele doporučuju! Fredrick Backman zkrátka ví, jak na své čtenáře.
Číst knihu od pana Backmana je vždy mimořádný čtenářský zážitek.
Útlá knížka opět s velkým poselstvím...
Okouzlující, moudrá, dojemná, hořká i sladká.
Přesně taková, jak to od něj máme rádi. A tahle je svou něhou obzvlášť výjimečná...
„ Jak ses do ní vlastně zamiloval?"
"Asi mi zabloudila do srdce. A nenašla cestu ven. Tvoje babička nikdy neměla orientační smysl. Ta by se ztratila i na jezdících schodech. "
Půvabná knížečka. Oč menší v objemu o to větší obsahem. Nedá se z ní ani citovat, leda by jí tady člověk celou opsal, tak překrásně je napsaná. Opět děkuji panu Backamanovi za to, že je a za to, že s námi sdílí svoje myšlenky.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Hořkosladký bonbónek. Stáří a zapomínání, ale také láska a porozumění. Opravdu mě to dojalo.