Advent

Do této knihy jsem kdysi nahlédla a od té doby jsem toužila si ji přečíst. Nikde jsem ji nemohla sehnat, až pak ji našla ve vyřazených knihách. Melancholie, která na mě již kdysi dýchla, vystoupila v plné síle a já byla schopna se posunovat v ději jen po malých krůčcích, aby mě nepohltila. Je mi úzko z toho, jak může někdo někoho týrat bez jakéhokoli zaváhání a výčitky. A je mi líto, že jsou v životě situace, kdy to po dobrém nejde.

I když mám psychologické romány rád, tato kniha se mi nelíbila. Snad to bylo stylem, jakým autorka psala. Rušivé byly taky nářeční výrazy v pásmu postav. Přesto, že pocházím z Moravy, jsem všemu nerozuměl, a tak jsem musel občas použít "slovníček", který byl součástí knihy. Knihu však doporučuji všem, které zajímá psychologická próza.

Do knihy jsem měla problém se začíst, dvakrát jsem četla začátek. Jinak je to úžasný příběh, který vyvolává silné emoce.

Silný příběh,nenechá vás lhostejným.

Kniha se mi kvůli nářečí poměrně špatně četla, zpočátku jsem se do ní nemohla moc začíst. Ale od druhé půlky už nabrala pořádný spád a konec jsem téměř hltala. Glazarová v silném příběhu líčí pokoru, ale i pokrytectví. Františky a Metoda mi bylo hrozně líto, příběh byl velmi sugestivní!

Četla jsem s čím dál sevřenějším žaludkem. Brilantně zachycená lidská zloba, krutost, hloupost, neochota. Chtěla bych si myslet, že dneska je to ve skutečnosti jiné, ale jiné jsou jen metody, vlastnosti zůstávají stejné. Dílo je nadčasové a stojí za přečtení. Líbila se mi kompozice i gradace příběhu.

Nelehce jsem se začítal, pak jsem byl nadšený. Působivá je zejména pasáž ke konci knihy, v níž Františka sama sebe horečnatě přesvědčuje prostřednictvím něžných vzpomínek, že její nezvedený ogar, který ji tolikrát zklamal, má dobré srdce. A svou náhle uvědoměnou lásku je ochotná adventně rozšířit i na svého buranského muže, ba dokonce i na zlou Rozínu. Skutečnost je však jiná, kniha končí, jak je možno od balady očekávat.

Je třeba se zmínit i o promyšlené práci s jazykem. Jeden příklad za všechny: První vpád drsného valašského dialektu s kořením nadávek kontrastně přichází po líbezném popisu beskydské zimy.

Česká literatura v období mezi válkami měla vysokou úroveň a ještě i dnes je s trochou úsilí čtivá.

Tak tato knížka byla velké překvapení. Sáhla jsem po ní kvůli čtenářské výzvě (ze seznamu co chci číst) a jsem tomu velice ráda. Dýchalo to minulými časy, pohádkovou krajinou, poezíí a především velkou dřinou. Och, jak jsem ráda, že žiju ve své době. Na Františku nelze nahlížet dnešní optikou, v té době si ženy tolik nevěřily a jestliže neměly postavení, dokonce ani ten majeteček v podobě vlastních šatů, tak těžko mohly vzít ze dne na den osud do vlastních rukou a postavit se lidem jako byla Rozína a Jura. Měla jsem už ke konci strach, že to Františka vzdá, ale byla jsem hodně překvapená. Tento román budou určitě citlivěji vnímat matky. Mateřství je pro Františku v podstatě ten nejtěžší úděl. Užila jsem si to skvělé valašské nářečí. Kde ho dnes v takové podobě uslyšíte?

Moc hezká knížka, četla jsem už dávno.

Chvíli mi trvalo zvyknout si na jazyk a styl, kterým je knížka psána, ale pak se to četlo moc hezky. Františka mi přišla jen trošku moc naivní..

Taky soucast dedictvi - nasla jsem v hromade jinych a knizku jsem otevrela a zhltla jednim dechem...vyborne vykreslila postavy - uplne jsem videla Frantisku - divku v pujcenych puncochach, ja kraci na msi .. Hlava vztycena a chce si jit za svym proti vsem... Zivotni laska lezi pod stromem a co ceka ji ???? Zavrhnuta spolecnosti... Odsouzzena k zoufalstvi, chudobe a cemu jeste ??? Pak zoufalou svobodnou matku, ktera podleha tlaku a uvaze se pod vidinou lepsiho zivota bohatemu vdovci... S povlakem na zubech a slizkou, zlomyslnou babou za zady a v posteli...Ten ji to dava vyzrat a zejmena teda diteti, pro ktere chtela F. lepsi zivot ,.....ona to ale nakonec dokaze a zabojuje za sebe ale hlavne za sveho syna ,.. Jakozto matka jsem prozivala utrapy ditete a matky tak nejak dvojnasobne a dvojnasobne ji fandila ;) !!!

Film jsem neviděla, ale kniha byla skvělá - i když jsem ji četla před maturitou jako povinnou.

Po knize jsem sáhla, abych splnila jeden z bodů čtenářské výzvy - a narazila jsem na skvost naší literatury. S níže uvedenými komentáři musím jen souhlasit. Drsný život, těžká práce a na proti tomu popis krajiny, přírody a ročních období svědčí o znalosti a lásce spisovatelky ke kraji. To byla skoro poezie - tak to je pět hvězd.

Dostala mě kniha i film. Ten už jsem viděla jednou, to jsem ještě neměla děti a moc se mě to netklo. Teď jsem svě děti viděla na místě Františtina syna, jsem při čtení dostávala husí kůži a místy se mi hnaly slzy do očí. Navíc, když se to odehrává u nás doma na Valašsku... Rozumím té knize i autorce, co chtěla říct.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, kterým je tento román psán, ale po pár stranách už to bylo dobré. Kniha má navíc vcelku dlouhý seznam vysvětlivek, takže to mi trochu pomohlo se zorientovat. Chvílemi mi příběh přišel poněkud rozvleklý, ale vše mělo svůj záměr a postupně to vygradovalo až ke konci, ze kterého jsem měla husí kůži...

Knihu jsem objevila tady na databázi, v knihovně ji měli, čas na čtení taky. No, je to pěkné dílo. Ale taky se mnou to pak bylo "dílo". Kniha ve mě probudila spící depresi a pak jsem musela ujet asi 30 km na kole, abych to trochu "vydýchala". Mistrně vykreslená bezvýchodnost situace. Vlastně každý jedná jen tak, jak musí, jinak mu nelze. A celé je to smutné, ať se snažíš, jak se snažíš. Je to dnes jiné? Máme více možností? Nebo je to snad stejné? Podobné?

Já si myslím, že kniha je o mateřství. Alespoň já ji tak vnímala. Vlastně jsem si při četbě uvědomila své vlastní strachy a obavy. A to hlavně z toho, že nebudu dostatečnou oporou pro své dítě. Františka je mírná, poddajná a přespříliš vděčná. A to až skoro do poslední stránky..... Už už jsem chtěla Františku nelitovat. Pak ale Glazarová nastavila pohled z jiného úhlu. A já si pak vzpoměla, že život není bílý ani černý. Život není jednoduchy teď ani předtím. Františku jsem soudila, ale pak jsem si uvědomila, že bych se na jejím místě zachovala podobně, ne li stejně. S Františkou máme leccos společného.

Kdysi jsem dostal několik beden knih. Byla mezi nimi jedna útlá kniha. Taková obyčejná s nepříliš atraktivním obalem. Vložil jsem ji tedy do bazaru a zapomněl na ní. I jsem se trochu podivil, když mi jednou v sobotu přišla objednávka. Začal jsem knihu trochu zkoumat. Přečetl jsem první dvě stránky a knihu odložil. Je to jakési zmatené, to divné nářečí, kašlu na to, pomyslel jsem si. Pak jsem si přečetl další dvě stránky, pak další a další. V neděli večer jsem knihu dočetl. Byl jsem plný dojmů, pocitů a smutku. Emoce mnou cloumaly a do noci jsem přemýšlel nad příběhem z knihy. Sílu příběhu navíc podtrhuje styl působivého vyprávění autorčina.

U téhle knihy, když se mi dostala do rukou, jsem se rozhodoval, jestli ji vůbec budu číst. Neudělal jsem tu chybu, že bych knihu opět odložil,ale vtrhl jsem do děje, jak nějaký zloděj a kradl jsem se po stránkách dál a mé vzrušení z děje a z hlavních postav dále narůstalo. Osud, jaké Glazarová připravila hlavním hrdinům nebudu samozřejmě prozrazovat, ale dostává se vám do rukou knižní skvost a já jsem byl z téhle knihy celý nadšený. 100%