Agathe
Anne Cathrine Bomann
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410490/bmid_agathe-MdG-410490.jpeg
4
206
206
Malá knížka s velkým srdcem. Životem znavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. Poprvé v životě je tak nucen zvážit, zda vystoupí ze své ulity a nabídne pomocnou ruku druhému člověku. Debutový román, který vychází ve dvaceti zemích, je zasazený do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života ‚jakoby mimochodem‘ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem a popisy mladé Agathe očima starého psychologa se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.... celý text
Přidat komentář
V určitém momentu čtenář může začít pochybovat o tom, kdo je lékař a kdo pacient. Starý praktik nebo žena trpící maniodepresivní poruchou se sebedestruktivními sklony? Trpí oba. Jeden absencí vztahů, druhý jejich krutostí. Přesto se autorka dokázala dopracovat k náznaku optimistického konce. A o tom by mělo v životě, nejen v knihách, jít především.
V podstate milá jednohubka, na prvý pohľad banálna, no na druhý ponúka veľa podnetov na zamyslenie. Za jazykové stvárnenie dávam tú 4.tú hviezdu.
Príbeh o psychiatrovi, ktorý netrpezlivo čaká na svoj odchod do dôchodku a ráta koľko sedení mu zostáva do konca. Ľuďom radí v duchu: "Myslím si, že život se skládá z dlouhé řady ruzných možností volby, se kterými se musíme utkat. A teprve až za ně odmítneme přijmout odpovědnost, nám začne být všechno jedno," no sám v živote nikdy nebol šťastný a nikoho nemiloval. Čaká kedy skončí jeho pracovná rutina, aby mohol začať žiť. Ale čo je to "začať žiť?"
Za mňa posledná strana (kapitolka) knižky nemusela byť.
Když jsem četla popis k téhle knížce, téma mě okamžitě zaujalo. Miluju příběhy z prostředí terapeutické poradny. Protože jsem (co se knih týče určitě) žena činu, nelenila jsem a novinku obratem objednala. Za dva dny jsem ji držela v ruce. Útlou publikaci, nikterak nápadnou. Venku pršelo, nevlídně fičelo, a tak jsem odložila pochůzky a dala Agathe šanci promluvit prostřednictvím stránek ještě téhož odpoledne.
Příběh je vyprávěn z pohledu psychoterapeuta chystajícího se zanedlouho do penze, jíž se nemůže dočkat. Ne proto, že by snad měl spoustu plánů, které se na stará kolena chystá přivést k životu. O život tady vlastně jde až v poslední řadě, protože každý den je utrpením, nudným přežíváním. Není nic, na co by se starý pán těšil, nikdo, kdo by na něj doma čekal.
Když se k němu chce objednat mladá Němka Agathe, zprvu ji odmítne. Vzhledem k tomu, že odpočítává každého pacienta a pomyslně stříhá metr, je Agathe spíš jakýmsi parazitem, který vidinu konce narušuje. Nakonec ji (překvapení) přijme a jejich rozhovory ho začnou proměňovat. Mně se bohužel vyprávění zdálo předvídatelné a strašně jednoduché. Žádné překvápko, nulový přesah. Mrzí mě to, čekala jsem víc. Taková jednohubka na nedělní odpoledne. Neurazí, nenadchne, těšíte se na kafe a když vám provoní pokoj, na Agathinu mánii a terapeutocu životní krizi si už ani nevzpomenete. A to jsem cíťa.
Skvělej debut, jednoduchý příběh, krásný obraty. Krátký, ale přesně vystižený život starého psychiatra a jeho vypořádávání se samotou. Trošku kýčovitý happy end, ale co už. Nikdy není pozdě.
Krasna knizecka. Mohla by byt tak dvakrat delsi. Postavu psychiatra jsem si zamilovala a prala mu happy end :-) po precteni knihy jsem se usmivala. Vrele doporucuji.
Agathe
Sice je to krátký příběh, kdy určité věci si člověk musí domýšlet, ale i tak musím říct, že mi to momentálně sedlo. Normálně bych knihu považovala za nedostatečně hlubokou, ale tady mi to tak nějak nevadilo. Tím, že jsem ji přečetla vlastně v jeden den, tak mě příběh dostatečně uspokojil na 4 hvězdičky. Pravděpodobně to bude knížka, která mi zapadne mezi ostatní, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a věnovala svůj čas. Možná i kvůli sympatiím, které jsem chovala k hlavnímu hrdinovi.