Agnes
Hannah Kent
Islandský příběh o touze a zradě. Děj se odehrává na Islandu, kde jsou lidské vztahy utvářeny nádhernou, avšak drsnou severskou přírodou, ale i každodenním tvrdým bojem o živobytí. Agnes Magnúsdóttir, mladá žena, je odsouzena za brutální vraždu svého pána a milence, a je poslána na izolovanou farmu strážníka Jóna Jónssona, aby zde čekala na popravu. Jeho rodina je zděšená, že má poskytnout domov odsouzené vražedkyni, a zpočátku jí opovrhuje. Jen Tóti, mladý kněz, který se stane Agnesinou duchovní oporou, cítí při svých návštěvách odsouzené potřebu porozumět jí a pochopit, co se vlastně stalo. Když však letní měsíce vystřídá zima a tvrdý farmářský život přinutí celou domácnost pracovat bok po boku, všichni Agnes poznávají blíže. Postupně se vynořuje její tragický příběh o touze a zradě a najednou vyplývá, že nic není tak, jak se na počátku zdálo.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Burial Rites, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se moc dobře četla a jestliže se opravdu jedná o první román autorky, tak nezbývá než před ní smeknout:) Především na knize oceňuji velmi barvitý popis života obyvatel Islandu na začátku 19. století.
Nádherná kniha. Nedá se ani popsat. Zajímavé téma a detailně rozkryté povahy postav, jejich myšlenky, pocity. Agnes jsem držela palce, říkala jsem si, že třeba k popravě nedojde. Kdoví, jak to všechno bylo. - To mě vždycky dostane, když se v doslovu dočtu, že kniha byla napsána podle skutečných událostí, že předlohou byla skutečná osoba a její životní příběh. Knihu rozhodně doporučuji.
Silny pribeh, nicmene jsem od knihy cekala daleko vic. Styl psani jsem zvladla, ale nebyla jsem prilis nadsena ruznym polemizovanim a rozepisovam duchovna, predevsim v zaveru knihy...
Zajímavá kniha o nelehkém a drsním životě Agnes i dalších lidí ostrova Islandu. Člověk soucítí nejen s ženou, která pro lásku přišla o vlastní život, ale i s tesknou krajinou bičovanou nevlídným počasím, ovcemi,... Posledních několik syrových stran chytí za srdce. Palec nahoru autorce také za přípravy a načtení veškerých reálií ( popis badstofy, okna "zasklená" placentou ovcí,...). Kniha mi ještě dlouho zůstane na mysli.
"Nebojím se temnoty po smrti, ale toho ticha." Kniha plná špíny, bolesti, dřiny, víry v boha a nešťastné lásky. Příběh mě nesmírně dojal včetně vyprávění o životě Margrétiny rodiny a bude nadále součástí mé knihovny i čtenářské duše. Agnes, dnes už je jiný čas, věřím, že lidé teď naslouchají víc, jen ta neopětovaná láska bolí pořád stejně strašně. Ať je ti lehká zem.
Mě se to líbilo, i když toto není mnou vyhlédávané téma. Sama v současné době pátrám v matrikách a jiných zdrojích (kvůli rodokmenu) a mohu říct, že se občas najdou opravdu zajímavosti. Autorka informace a legendy obohatila o zajímavý příběh...nejvíc mě zaujal farář, cestující ve sněhové bouři kvůli zápisům..chudák..
Člověk u knih z Levných knih nečeká zázraky, to si můžeme říci upřímně.
A v závislosti na tom je kniha velkým překvapením, je to něco jiného než čtu běžně a rozhodně nelituji. S hlavní hrdinkou cítíte všechny okamžiky, to když má na sobě odporné hadry, je v cele špinavá a nebo jak jí postupně přijímá rodina, ve které je do své smrti.
Autorka vzala skutečné události a vtiskla do nich příběh, který je velmi silný a rozhodně pro mě funguje lépe, než Lustigova Collete nebo Markéta. Kde je také silný podtext, ale hrdinky pro mě nejsou tak silné jako právě Agnes.
Z Levných knih se mi dostalo za málo peněz hodně muziky. Moc krásná kniha z drsného prostředí 19. století. Dle obálky jsem měla zprvu obavy, zda nepůjde o klasickou romantickou literaturu, ale byla jsem velmi mile překvapena. Dokonale vykresleny povahové vlastnosti a vztahy postav, syrovost tehdejší doby, beznaděj v boji proti nespravedlnosti, smíření...Konec byl sice předvídatelný a knedlíku v krku jsem se neubránila, ale kniha rozhodně stojí za přečtení.
Kniha mě zaujala svou anotací a v jedné fázi děje mě chytla natolik, že jsem nebyla schopná přestat číst. Ale pak již to začalo být únavné, nezáživné, stále se opakující a já už knihu dočítala jen se silným donucením.
Chtěla jsem zkritizovat konec, celkovou pointu i chování postav, ale u poznámky autorky jsem se dozvěděla, že je příběh skutečný, takže tím, že se držela skutečnosti, nemohla do děje zasahovat.
Vadily mi však dopodrobna rozebírané popisy činností, které hrdinové na farmě vykonávaly.
Co je šílené, to jsou rozhodně islandská jména. Jsou horší než norská. Velice těžko zapamatovatelná. Od vedlejších postav upouštíte - ty se nedají zapamatovat a pletou se s jinými - hlavně příjmení.
Kniha byla pro mě průměrnou. Byl to rozhodně zajímavý příběh, který toho o 19. století hodně odkryl, ale přesto byl už, hlavně ke konci, strašně nudný.
Ale nemyslím si, že na Agnes zapomenu...
Ke knize Agnes jsem přistupovala trochu s obavami, že mne to nebude bavit, ale nakonec román předčil veškerá má očekávání a já jsem z něj naprosto nadšená. Nejvíc mne fascinoval způsob, jakým je zde zpracováno téma viny a toho, jak snadné je odsoudit člověka jen na základě toho, co vám o něm řeknou druzí lidé, aniž byste se sami namáhali zjišťovat pravý stav věcí. Jde sugestivně napsaný, silný a emocionální příběh, který se mi silně vryl pod kůži. Knihu rozhodně doporučuji.
Psychologický román, který byl sice zajímavý svým příběhem, který byl napsán podle skutečné události, ale nedostal mě tak, jak bych čekala.
Přiznám se, že více než osud hrdinky mě zajímaly popisy islandského života v 19 století.
Více na mém blogu: https://doupeknihomolovo.blogspot.cz/
Naturalisticky popsané dobové prostředí. Tím pro mne ovšem zajímavost knihy končí. Čekala jsem, že mne příběh pohltí, nutno podotoknout, že nejsem příznivec červené knihovny, ikdyž zajímavé romány mám ráda, ale tento příběh mne z nějakého důvodu nechával chladnou. Stále jsem čekala, kdy to příjde. Kdy se do těch postav vcítím, ale jakoby postrádaly emoce. Nemohu si pomoct, ale bohužel za mě ne a je mi to líto, protože námět je velmi zajímavý. Dočetla jsem jen silou vůle na 4 hodinové cestě vlakem... škoda
Překvapilo mě, že originální název je "Burial Rites", a nikoliv "Agnes". Velmi dobře napsaný román, určitě doporučuji k přečtení, především na zimní večery. Je vidět, že autorka si s ním dala spoustu práce. Nejvíce mě asi zaujal popis bezútěšné krajiny v Illugastadiru, a také samozřejmě závěrečné kapitoly.
Vím, že na tuto knihu nezapomenu. Dojemný, mrazivý, působivý a emotivní příběh, který vypráví většinou hlavní hrdinka Agnes. Drsná severská příroda, ponurá atmosféra doby, chudoba a hlad místních obyvatel, chlad, mráz a beznaděj. Byla jsem tam s Agnes a vše prožívala s ní. O to víc je pro mě děsivější, že příběh vychází ze skutečné události. Za mě 5 hvězdiček a tuto krásnou a povedenou knihu doporučuji.
Jsem na vážkách. Na jedné straně mi velice vadil popis "soudní mašinérie" této historické fikce, působil "zromantizovaně." Způsob, kterým Agnes vyprávěla svůj příběh, mi přišel nevěrohodný, šroubovaný. Na druhé straně jsem četla poutavě napsaný příběh ze zajímavého prostředí. Kdyby to bylo celé od základu vymyšlené, ani nepípnu. Ale vzhledem ke skutečnému příběhu v pozadí s tím mám problém. Jak to bylo doopravdy, jaká byla Agnes? Co autorka vyčetla z dobových dokumentů a co všechno si přimyslela? Tyto otázky nesnesu a proto nečtu historické romány. Tentokrát jsem se nechala zlákat Islandem...
Knížka, která dokáže vtáhnout do děje tak,že ji přečtete za jeden den. Smutný příběh z prostředí historického Islandu opřený o skutečné události. Velice poutavě a čtivě napsáno, jen islandské názvy měst a jmen dají zabrat. Nicméně,stojí za to to překlenout a ponořit se naplno do popisu tvrdého života místních lidí, krás i bídy drsné krajiny a osudu hlavní hrdinky Agnes.
Vůbec nic takového jsem od knížky nečekala. Hodně mě překvapila, ale v dobrém. Mám ráda knížky s dobrým koncem, tady jsem s Agnes tak soucítila, že mi na konci tekly slzy. Opravdu je to drsný příběh a autorka neskutečně vystihla ten drsný Island v 19. století, jak už tady psali ostatní.. Chvilkama jsem měla husí kůži a děkovala za to, jak si dnes žijeme. Doporučuji si tento příběh přečíst. :)
Já jsem si díky této knize opět uvědomila, jak je ten svět pro některé lidi nespravedlivý.Nicméně velmi se mi líbil autorčin styl popisování života na tehdejším Islandu. Díky popisu toho příšerného počasí, jsem měla mrazivé pocity i když venku bylo přes třicítku.