Ahoj, tady Sam
Dustin Thao
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510944/bmid_ahoj-tady-sam-644a4350b7c14.jpg
4
217
217
Sedmnáctiletá Julie má v budoucnosti jasno - chce se s přítelem Samem odstěhovat z maloměsta, studovat vysokou a strávit léto v Japonsku. Jenomže Sam zemře. A všechno se navždy změní. Julie nejde na pohřeb, vyhodí jeho věci a snaží se na Sama zapomenout. Ale vzkaz, který po sobě Sam zanechal v její ročence, ji vrátí zpět do minulosti. Julie zoufale touží ještě jednou slyšet jeho hlas, a tak vytočí Samovo číslo, aby si poslechla vzkaz na záznamníku. A Sam telefon zvedne. Jako zázrakem dostává Julie druhou šanci na rozloučení. Ví, že spojení je dočasné, ale když slyší Samův hlas, znovu se do něj zamiluje a s každým dalším telefonátem je pro ni těžší nechat ho jít. Udržet své nadpozemské hovory se Samem v tajnosti však není snadné, zvlášť když vidí utrpení, kterým prochází Samova rodina. Julie se musí rozhodnout, jestli má věci nechat, jak jsou, nebo prozradit pravdu o svých rozhovorech se Samem a navždy ho ztratit...... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2023 , Yoli (ČR)Originální název:
You've Reached Sam, 2021
více info...
Přidat komentář
Nechala jsem se nalákat na vizuální zpracování knihy, i přesto, že jsem předem věděla o nízkém hodnocení zde. Bohužel příběh byl zklamáním. I když jsem měla všechny předpoklady se s hrdinkou ztotožnit, s Julií to prostě nefungovalo. Chybělo mi něco hlubšího. Ale třeba Mika jako vedlejší postava byla napsána pěkně. I když jsem chápala, co chce autor říci, vlastně se mě kniha nijak hlouběji nedotkla, což je škoda. Nicméně přiznávám, že už dávno nejsem věková kategorie, pro kterou je to určené.
Vím, kolik pro spisovatele znamená jeho kniha. Neuměla jsem si to představit, než jsem to poznala na vlastní kůži. Vím, jak musí být důležitá pro Dustina, protože z toho poděkování to přímo sálalo. A jsem šťastná, fakt moc šťastná, že se líbila Vivian. Mně se bohužel nelíbila.
Zbožňuji ten námět. Protože nápad byl vážně super. Ale po všech směrech jsem tak nějak čekala víc. Víc emocí, víc dořešení. Líbila se mi Mika. Její příběh byl dobrý a kompletní. Chybí mi ale víc Olivera, víc Jamese a asi víc Sama. Víc toho vyrovnání. A jak to vlastně dopadlo s tou hudbou?
Vážím si toho nápadu, ale zpracování bych asi potřebovala lepší.
Po vizuální stránce je ale kniha krásnou ozdobou knihovny.
Vzdané zhruba v polovici. Znova raz najmä preto, že som sa absolútne nevedela stotožniť s hlavnou hrdinkou. Už od začiatku, keď sa absolútne nepochopiteľne rozhodla na Sama zabudnúť. A po telefonáte dupľom. Ak by mne zavolal partner zo záhrobia, bola by som z toho v takom ťažkom šoku a rozorvaní mysle, že by som vôbec nedokázala tak v pohode fungovať ako Julie. Hoci z náčrtu vzťahu sa zdá, že Julie nikdy nebola taká žhavá ako Sam, ktorý je absurdne a neuveriteľne dokonalým priateľom... je to predsa telefonát zo záhrobia! Ako to, že tomu Julie okamžite uverí? Mne by ihneď napadlo, že ide o krutý žart. Román je zo súčasnosti, vďaka technológiám vieme napodobniť hlas zosnulej osoby. A dobre, keď už tomu uverí vďaka tomu, že Sam vie veci, ktoré vedia len oni dvaja, ako to, že to okamžite spracuje? Ako to, že ho nezaplaví miliónom otázok? Ako to okolo neho vyzerá? Čo počuje? Čo robí, keď s ňou netelefonuje? Ako telefonuje – má tam v posmrtnom živote tiež mobilný telefón? Atď... A že jej to nemôže povedať? Tak kto mu o tom zakázal hovoriť? Informácie, informácie, informácie, ja by som na jej mieste chcela vedieť informácie! A mala by som milión tém a námetov na premýšľanie. Ak chce takto fungovať so Samom navždy, naozaj ju netrápi, že s ním nebude môcť mať aj telesný vzťah? Nie je šťastná, že posmrtný život existuje? Neobáva sa, že Samova duša po poslednej rozlúčke zanikne?
Julie ale nad týmto zázrakom a jeho následkami absolútne nepremýšľa. Nedá sa mi z toho vyvodiť iný záver ako ten, že je hlúpa. Nepobrala ani rozumu, ani citov, pretože všetko jej prežívanie je nemastné-neslané, nič z tak šokujúceho diania ňou nemáva a ak aj máva (prvý telefonát) nie je to vôbec opísané sugestívne, ale sucho ako reportáž. Autor síce používa osvedčené, takmer klišé prvky na navodenie atmosféry a citov, ale práve pre ich osvedčenosť sa zrejme domnieva, že urobia všetku prácu za neho. A on už sa vôbec nemusí namáhať s nejakým spracovaním, štylistikou, umeleckými jazykovými prostriedkami.
Do toho má Julie všetky tie klišé nereálne vlastnosti, ktoré postavy v zlých young adult mávajú. Nie, ďakujem. Nabudúce radšej uveriteľné postavy, prosím. Aj tak som si úplne istá tým, ako to skončí, pretože všetky príbehy o nádeji v návrat mŕtveho do života tak končia (fakt by som bola rada, ak by aspoň jeden končil inak!).
Ak si chcete prečítať naozaj silno, nenaivne a dojímavo spracovaný príbeh sedemnásťročného dievčaťa, ktoré pri autonehode prišlo o milovaného frajera a pokúša sa zostať s ním v spojení, odporúčam knihu Zvláštní, ale pravdivé.
Čítalo sa to rýchlo, čo je veľké plus tejto knihy. A ešte neskutočne krásna obálka. :)
Námet je síce zaujímavý, no samotný príbeh nenaplnil moje očakávania. Myslela som, že to bude strhujúce a napínavé, že sa od knihy nebudem vedieť odtrhnúť, no nebolo tam nič, čo by ma nútilo pretáčať stránku za stránkou a vôbec som nemala problém na pár dní ju odložiť na poličku.
Páčilo sa mi, ako autor spracoval minulosť hlavných postáv, že nám ju priblížil cez útržky – Julie sa vo svojich spomienkach ocitla tu a zakrátko sa prehupla niekam inam, takže to bolo také svižné, bez zbytočných opisov.
Čo sa súčasnosti týka, už tu bolo párkrát spomenuté, že je to viac-menej stále o tom istom, príbeh nijako negraduje, takže miestami sa mi to zdalo nezáživné a zdĺhavé, aj keď tam bolo (hlavne v druhej polovici) aj pár pekných pasáži.
A záver bol pre mňa tak trochu sklamaním – čakala som nejaké vysvetlenie, ale nijakého som sa nedočkala. :(
Rozhodně zajímavé čtení, ale občas mi přišlo, že se děj točí pořád dokola. Knížka měla být asi psychologická ale já jsem osobně nějaký větší posun začala vnímat až ke konci. Jinak se ale kniha četla rychle a s přibývajícím počtem postav se mi líbila více a více. Po delší době také kniha kterou jsem přečetla "rychleji", velmi odpočinková ale téma i motivy strhující.
Hořkosladký příběh o ztrátě blízkého člověka a o tom jak je těžké nechat ho jít a posunout se v životě dál. Není to ale psychologický popis, je to spíš o pocitech hlavních hrdinů a jejich okolí.
Fajn, velmi jednoduchá knížka. Určena asi spíše pro mladší. Osobně mě tolik neoslovila a nezanechala na mě nějakou stopu. Četla se sice velmi rychle, ale příběh se začal cyklit a řešilo se to samé dokola a dokola.
Hlavní postava mě trochu štvala. Nejdřív jsem si říkala, že se prostě tak chová kvůli tomu co se stalo. Ale ne, taková byla i předtím :D
Trochu mě mrzí takový poprask kolem knížky. Pak to působí jako jedno velké zklamání. Za mě průměr a nevím co na tom všichni vidí.
Tak já jsem asi nelida, ale knížka ve mně nevyvolala bůhví jaké emoce. Je na ni opravdu znát, že je určena mladším čtenářům, psaná jednoduchým stylem.
Je poměrně krátká, nenáročná, děj ubíhá plynule, má celkem svižné tempo...ale...hlavní hrdinka mi byla proti srsti, ve flashbacích její chování k Samovi bylo sobecké a namyšlené, zatímco Sama jsem spíše litovala a nechápala, že ji miloval. A následně, v současnosti, je z ní sebelítostivá plačka...
Celý příběh až moc tlačí na city, je depresivní, unylý, neustále se tam řeší to stejné dokola, opakují se ty samé rozhovory, a mě to unavovalo. Co kapitola, to obdobný obsah. Dle anotace jsem čekala nějaké hlubší a silnější příběh. Bohužel tohle mě nechává naprosto chladnou....
Krásná obálka a krásná ořízka. New York Times bestseller? To jako vážně? TikTok senzace? Proč? Dobře, když knihu rozdělím na dvě částí, kdy jedna část je o smiřování se smrtí blízkého a neschopnosti pohnout se dál a telefonních hovorech... no dobře, to by ještě šlo, ale ta druhá část, kdy se psychoticky skákalo z místa na místo a byly to sny nebo vzpomínky, to bylo něco tak otřesného, že jsem ráda, že to mám za sebou a už nikdy se k tomuhle příběhu vracet nebudu. Žádné emoce to ve mě nevyvolalo, nemělo to žádnou přidanou hodnotu, že by ve mě po příběhu něco zůstalo. Pokud chcete emoce tak raději čtěte tisíc polibků. Tam si můžete postavy i oblíbit.
Uf, tak tohle byla pro mě emocionální horská dráha. Možná to tak nebude cítit každý, ale já jsem byla cílovka. Věřím, že pro člověka, který se také stále vyrovnává se ztrátou blízkého, bude čtení velmi dojemné.
Jedná se o krásný příběh pojednávající o ztrátě blízké osoby s kapkou magie. Knížka byla čtivě a procítěně napsaná, snadno jsem se vžila do pocitů postav. Autor od samého začátku cílí na naše emoce. Ať už to byly nostalgické a dojemné vzpomínky na minulost hlavních hrdinů, nebo srdcervoucí přítomnost plná bolesti, brečela jsem u toho jako želva. Jednou ve vlaku jsem musela knihu odložit, pláč na veřejnosti jsem nemohla dopustit. :D
V některých recenzích jsem četla negativní hodnocení na chování hlavní postavy Julie, ale já musím nesouhlasit. Každý se se ztrátou vyrovnává jinak, měla jsem pro ni pochopení. Sam se zdál být opravdu skvělý člověk a bylo mi líto, že se jejich vysněná budoucnost rozplynula.
Mně se knížka moc líbila. Zaujala mě nádhernou obálkou i námětem. Jen mě mrzí, že mi po přečtení zůstalo pár nezodpovězených otázek, proto ta jedna hvězdička dolů.
Táto kniha ma zlákala svojou obálkou a námetom. Jedná sa o YA heavy contemporary s nádychom magického realizmu. Samotná zápletka je jednoduchá, priamočiara, napísaná jednoduchým a dobre čitateľným jazykom. Knihou sa nesie sentimentálna atmosféra, ktorá postupne prechádza do jemnej nostalgie. Jediná vec, ktorá mi na knihe prekáža, je hlavná hrdinka. Má totiž veľmi zvláštnu psychiku. Julie je impulzívna, ambivalentná a veľmi sebecká a egocentrická. Je to trochu škoda, pretože hoci prejde vývojom, tak to nie je až taká výrazná zmena, akú by som očakával a aká by sa do príbehu hodila. Moje nesympatie k nej sa najviac prejavili v závere knihy, ktorý je veľmi pekný a mal by pôsobiť dojímavo a ja som s ňou nedokázal súcitiť. Som zástanca názoru, že Sam bol pre ňu až príliš dobrý a myslím si, že je to predsa trochu iná take home message , než autor plánoval. To však nemení nič na tom, že Ahoj, tu je Sam je príjemné, oddychové čítanie na víkend. V rámci žánru a svojej kategórie, určite patrí k tomu lepšiemu na trhu.
Nehltala jsem každé slovo, nenutila mě číst bez přestávky dál a dál, přesto se mi líbila a po večerech jsem byla připravená nasednout na tuhle vlnu tichého smutku a ve znamení sebetrýzně si ji užít.
Velmi elegantně vykreslené bylo prolínání vzpomínek. Atmosféra, chování i reakce postav - uvěřitelné.
Pokud bych si měla najít něco, co bych měla vytknout, tak linka s Taylor a Liamem byla za mě navíc. Příběh tenhle typ "akce" vlastně vůbec nepotřeboval.
Ale jinak to bylo dobrý prostě. :)
PS: Julie má můj obdiv, já bych to beztak zase zvedla. :)
Jakože bylo to smutný, ale že bych z toho byla nějak na větvi, to se říct nedá. Pořád jsem čekala, kdy konečně udeří to něco, díky čemu je knížka tak populární v zahraničí a nějak nic. Nevím čím to je, protože třeba u Tisíc polibků jsem řvala jak želva...a tady nic. Asi mi ten styl psaní nějak nesedl. Nevím.
Opět takový hype v zahraničí, ale u nás takovému nadšení bohužel nedostála. A já si vždycky říkám čím to? Ztratí se kouzlo v překladu, nebo jen neumíme vnímat daná témata stejně jako v zahraničí?
Kniha je bezesporu hodně smutná. Čtete, čtete, vnímáte co se děje, ale ani to s váma nehne. Je vám jedno proč Sam umřel, jediné co, tak chcete vedět jak je možné, že se mu po smrti hlavní hrdinka dovolala a opakovaně s ním mluví. Jsou desítky zajímavých možností jak to mohlo dopadnout, ale tento konec? Jsem zklamaná. Kniha mi prakticky nic nepředala, konec byl nijaký a jediné plus vnímám to jak svižně se četla. Bohužel, tohle mi opravdu nesedlo
Na knížku jsem se nechala nalákat na základy YT recenzí a zaujala mě taky nádherná a voňavá ořízka. Ale opět jsem se utvrdila v tom, že YA literatura už není pro mě. Příběh byl dojemný, ale neměl pro mě žádnou přidanou hodnotu, postavy mi připadaly takové plytké. Dospívajícím čtenářům ale dle mého názoru knížka má co říct.
Tohle byla neskutečná emocionální jízda, kterou jsem dlouho u knihy nezažila. Hned u první kapitoly jsem brečela. Je to přesně ta kniha, co vám zlomí srdce.
Kniha se už od začátku četla velmi dobře, kapitoly ubíhaly a najednou jsem měla přečteno a volala jsem s brekem příteli, že mě nikdy nesmí takto opustit.
Postavy byly úžasné, naprosto jsem se dokázala do Julie vcítit a i když jsem s jejím chováním vždycky úplně nesouhlasila, tak se na ni nemůžu zlobit, protože jsem cítila její bolest. Sam byl zlatíčko a opravdu mi jeho ztráta byla neskutečně líto. Tohle si tihle dva nezasloužili.
Je to taková oddechovka. Hezký námět, docela originální bych řekla. V předchozích komentářích jsem četla, že někteří u příběhu uronili nejednu slzu. No bohužel u mě tomu tak nebylo. V polovině knihy jsem se začala nudit, ale zajímalo mě, jak to nakonec dopadne, takže jsem ji dočetla. Co ale musím zmínit jsou dobře vymyšlené způsoby, jak se postavy vypořádávaly se smrtí, každá po svém. Celkově kniha není špatná, ale mám pocit, že nebyl úplně využitý její potenciál.
Ahoj, tady Sam
Kto by odolal takej krásnej obálke? Aj anotácia znie zaujímavo...
Z príbehu som však trochu sklamaná. Nečítalo sa to zle a nájdu sa v ňom aj pekné pasáže, no myslím, že autor sa s tým hlavným nápadom mohol trochu viac pohrať. Mám príliš veľa otázok a málo odpovedí.
A Julie bola občas neznesiteľná a liezla mi na nervy, čo knihe nepridalo nijaké plusy navyše, takže len tri hviezdy.