Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104962/bmid_alchymista-ITC-104962.jpg
4
7552
7552
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Alchymista. Je to kniha která patří mezi té, které člověk pochopí až s odstupem času.
Při prvním čtení, jsem nevnímala, nenacházela jsem smysl v příběhu pastýře. Musím ale říct, že teď ke mě příběh promluvil víc než jsem čekala. Spoustu myšlenek jsem si musela podtrhnout (a to já nedělám běžně).
Chápu, že ne všichni můžou sdílet semnou tento názor, a od autora mám jinou oblíbenou knihu. Já jsem však snad konečně pochopila co se autor snažil tímto dílem říct. Vesmír mi také malinko pomohl to vidět jinak :)
Je zde jasná podoba s Malým princem. Když knihu člověk čte jako dítě, tak nějak chápe, že je tam nějaké poselství, ale ještě ho možná nedokáže uchopit, ne úplně. Má stejný impaktních jako to, že vás rodič zavolá k večeři.
Pak si to během střední školy/rané dospělosti přečtete znovu. Poselství je křišťálově jasné, kniha se ho nesnaží skrývat mezi řádky. Je prosté a jednoduché a je to jedno z mnoha rčení, která vám dospělí vždycky říkali. Nevidíte žádný důvod číst celou knihu, poselství je křišťálově jasné z každé jednotlivé kapitoly, kterou si zrovna otevřete.
Dovedu si představit, že přijde třetí fáze, lidé, kteří se už usadili a žijí svůj život. Dovedu si představit, že zde jsou dvě cesty. Buď jim zůstane původní hořkost a knihu zahodí, protože pro ně nemá žádnou přidanou hodnotu, poselství se dá podat několika slovy, není třeba číst v podstatě příliš dlouhou pohádku. A pak zde jsou ti, kteří si skutečně udělají nějakou zpětnou sebereflexi - jak moc se v životě rozhodovali hlavou a jak moc srdcem..
Nemyslím si ale, že životní cesta je takto přímočará. Existuje spousta cest, kterými se vydat a více z nich může být správných.
Poselství je v podstatě vykřičeno do tváře. Na druhou stranu autor dobře poukázal na druhotné "důsledky" následování svých snů a měla pár dobrých postřehů ohledně opuštění komfortní zóny apod.
Ačkoliv jsem četl knihu v angličtině, tak minimálně v ní je kniha velmi čtivá. Děj i hlavní myšlenka je velmi jasně a lehce podaná, aby jí pochopil každý. Autor se snaží čtenáře podnítit k zamyšlení nad svým vlastním směřováním a osobním růstem. Snaží se pomoci čtenářům nalézt vnitřní sílu a odhodlání k následování svých snů a to nejen mladším čtenářům, ale i těm starším.
Bohužel jsem od knihy čekal trochu víc. Z mého subjektivního pohledu se jedná o průměrný počin, i když hezky napsaný. Ale na základních školách by to byla hezká kniha do povinné četby.
Jedná se více méně o pohádku, lehce líznutou pozitivní esoterií. V knize jsou zajímavé pozitivní myšlenky, že každý sen se splní, pokud se ho nevzdáme. Do jaké míry to opravdu funguje a zda existují zázraky už si musí říci každý sám Kniha mi trošku připomínala Malého prince, že se máme dívat hlavně srdcem. Jazyk byl dosti historický a ne vždy úplně čtivý, 4/5.
Dala jsem na kamarádčino naléhání a rozhodla jsem se v maturitní četbě pokračovat právě Alchymistou.
Přečteno během pár dní. Esoterikou, alternativní medicínou i spiritualitou se zaobírám, ale autor na mne dělá dojem tibetského mnicha z AliExpressu. Knížka je prošpikovaná citáty, jež by se hodily na facebookový status v roce 2010. Stokrát je během dění zopakováno "moudro" z prvních stran. Santiago tedy putuje a putuje a spíš než že by to byl osud a prozření, snaží se najít si na blbostech z vlastního rozhodnutí něco poetického a hlubokého. Žádná přidaná hodnota jazyková ani myšlenková. Hlavním posláním je tedy interpretace čtenáře samotného? Nechápu, jak ji můžeme mít v maturitním kanónu...
Pokud se rozhodujete, doporučuji Santiaga, ale toho od Hemingwaye.
Příště sahám po klasice.
Přečteno za dvě odpoledne na pláži v Řecku. Ke knize jsem se dostal naprostou náhodou, byla v knihobudce na Pankráci. Kniha, kterou bych přirovnal k Mnichovi, co si koupil Ferrari. Krátký příběh, který člověka donutí k zamyšlení, zda žije svůj život tak, jak vždy chtěl. Je tam pár zajímavých myšlenek, které však zmizí s pěnou dní obyčejného života. Na druhou stranu závidím, že kdysi tohle poselství nesla pouze kniha, dnes o "naplnění svého potenciálu/cesty života" mluví každý druhý influencer.
"Z pravěku "
Pohádkový příběh o námaze, vytrvalosti a dosažení svého životního cíle. To je putování španělského pastýře. Zajímavé myšlenky, nutí čtenáře více přemýšlet, do hloubky. Osud nebo snad znameni ? :)
Mám ráda stručné knihy, které dokážou říct hodně s málo slovy.
Alchymista tou knihou není, protože vše co přečtete jednou, autor zopakuje ještě třikrát. Takhle naštvaná jsem z knihy už dlouho nebyla, ona ve mně vyvolala všechnu skrytou agresivitu a negativní emoce. To zapříčinilo velmi neobvyklé chování, že jsem každých 5 minut nahlas říkala: "Drž hubu, drž hubu Santiago!" Takéjsem cítila ohromnou povýšenost ze strany autora, jako by se mi snažil vysvětlit, jak to celé mám špatně a že on to ví mnohem lépe.
Nedoporučuji, raději sáhněte po Malém Princi.
...když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit...
.
.
.
Jaj, kéž bych to četl v pětadvaceti, možná bych byl dnes někde úplně jinde. Ale spíše ne, protože bych bez dnešních (i dřívějších) prožitků a zkušeností pravděpodobně nepochopil. Pro někoho, kdo neumí nebo nechce vidět náznaky, paralely či souvislosti, to bude "jen" trošku zvláštní pohádkový příběh. A ve svém Osobním příběhu se stane Sklenářem či Velbloudářem. Jen ten, kdo pochopí, se (možná) stane Alchymistou.
Alchymistu jsem četla tak dávno, že jsem zapomněla o čem vůbec je... uchoval se jen pocit mystična a osudovosti. Dnes, když jsem si knihu přečetla znovu, je nadto zřejmé, že jakkoliv srovnání s Malým princem pokulhává, vedení čtenáře k poznání a naplnění svého osudu, svého životního příběhu, a rozlišení důležitosti životních událostí na postavě mladého pastýře Santiaga, který na cestě potká svou Fatimu, je možná jednoduché a přímočaré, je ale také inspirující a věřím, že pro někoho zásadní. Dostala se mi do ruky již celá řádka knih o duchovním rozvoji; tato není vůbec špatná, jen by možná měla nést štítek YA. Nebudu přece kritizovat pohádku, když ji hodnotím coby dospělá. Můžu si z ní ale vzít, co dobrého nabízí, pokud to tam najdu.
Co mi přece jenom v Alchymistovi nevyhovovalo, je poněkud přílišný fatalismus, kdy Santiago platí za "zajíce v pytli" tolik, kolik se mu řekne, a je to tak v pořádku. Nebo se nechá o vše okrást a další pouť ukáže, že tak to bylo v pořádku, protože... tohle mě vážně zas tak moc neinspiruje, protože dělat "charitu" ve prospěch zlodějů mi prostě nejde pod nos. Mě by to jednoduše pořádně naštvalo. Osudovost by neměla podle mého rozostřovat vnímání zlého a dobrého, spravedlivého a nespravedlivého. Pouze se může časem ukázat, že nás taková událost pozitivně nasměrovala někam, ale pořád takové činy nemůžu schvalovat ani je s láskou k bližnímu akceptovat. Jen se s nimi můžu se ctí vyrovnat, potrestat viníky, je-li to možné, a jít dál a hledat další, nové cesty. A ano, budu se všímat znamení :-).
"Možná tedy chci znát (velbloudář) svou budoucnost abych se mohl připravit na to, co přijde." "Má-li to být dobré, bude to příjemné překvapení," řekl hadač. "Má-li to být špatné, budeš trpět o hodně dříve, než k domu dojde."... "To tajemství spočívá v přítomnosti; soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života..."
Moje první knížka od Coelho a musím říct, že nezklamala. Řekla bych, že ať už je člověk jakkoliv starý, v knize si najde své. Líbila se mi spousta myšlenek, na některá moudra už si člověk přišel sám, jiná sloužila jako inspirace. Dle mého názoru, u tohoto typu literatury není až tak důležitý příběh, ale spíše emoce, které ve vás zanechá, což se Alchymistovi daří. Určitě vyzkouším i další autorova díla.
Když jsem byl na střední a knížka vyšla, podpořená vydatným marketingem, četl jí každý. Myšlenky se probíraly shora zdola a každý měl na knihu názor. Pamatuji si že jsem jí přečetl za chvilku a nějáká myšlenka se mi líbila...ale jaká to bylo....nyní si z knížky nepamatuji zhola nic....nic. To se mi obvykle nestává a jsem schopen říct něco o příběhu knihy který jsem přečetl před třiceti lety....tady nespíná nic, z toho mi vychází že Alchymista je pěkná, ale nafouklá a prázdná bublina.
Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.
Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že osobní příběh uskutečnit nelze.
Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí.
Všechny dny se zdají stejné, a to je vždycky proto, že lidé už si neuvědomují, co dobrého jim život ukazuje, když po nebi putuje slunce.
Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa.
Když něco chceme, vesmír se vždycky spojí, aby nám pomohl.
Měj vždycky na paměti, co chceš.
Rozhodnutí je jenom začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodnutí vůbec nepomyslel.
Čím víc se blížíme snu, tím víc se osobní příběh stává pravým důvodem života.
Svět má duši, a kdo té duši porozumí, porozumí řeči věcí.
Každý den může sloužit k životu nebo k tomu, abychom svět opustili.
Strach z utrpení je horší než utrpení samo.
Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.
Sice je to označován jako duchovní literatura, ale příběh má v sobě mnoho!
Na svou první oficiální pouť za hledáním své Duše světa, jsem si do batohu přibalila Alchymistu. S myšlenkou: " Držím přece doporučovaný manuál na život, to se bude hledat samo."
Každým krokem, každým přečteným slovem, každým vstupem do zdroje myšlenek se vše změnilo na: "Hledat neznamená jen usednout a pochopit, objevovat a čelit strachu. Otevírat brány životu, hlubším smyslům. Neexistuje standardizovaný manuál pro všechny. Hledání je nikdy nekončící pouť."
Tohle ilustrované vydání bude jistě šperkem každé knihovny. Co mne upřímně dostalo, bylo zjištění, že kniha putuje světem stejně dlouho, jako po světě putuji já :). Znamení?
Když se vysloví jméno autora Paulo Coelho, tak většinu napadne duchovní román Alchymista.... Já ho četl dvakrát s odstupem cca. 10 let. A jak kdysi, tak i nyní jsem si tam našel něco svého a mile mě překvapil.... Je to jak Malý Princ od Exupéryho.
V té knize je něco, co se nám prolnulo do našich životů, nebo nám poradí správnou cestu jak jít dál, jak se rozhodnout...
Četl jsme ale od Coelha více knih a nemyslím si, že Alchymista je úplným "top stropem"...
Nicméně doporučuju pro všechny, kteří se vydali na duchovno nebo chcou s Coelhem začít. Příjemné čtení na začátek, které se vám bude nejspíš líbit. :)
Pohádka pro dospělé, která pohladí na duši. Myšlenka díla je od počátku křišťálově průzračná, děj plyne pokojně k jasnému konci. Příběh nám připomíná, abychom nezapomínali následovat své sny.
Pro mě trochu zvláštní kniha. Brazilská kritika ji vytýkala nízkou literární úroveň a nechápala její vzrůstající oblibu a popularitu. V Brazílii je mnoho chudých, takže chápu, že kniha o cestě za vlastním úspěšným osudem, musela rezonovat.
V knize jsou taková obyčejná moudra o životě, ale jsou krásně zasazené do až lehce mýtické poutě chlapce za pokladem, ve kterém pozná skutečný smysl života.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Krásná pohádka o touze jít za štěstím. Četla jsem opakovaně a nic to knize neubralo na síle. A vůbec mi nevadí, že autor v knize svá poselství opakuje, mně se osvědčilo a osvědčuje hlavně poselství o začátečnickém štěstí, kdy se celý vesmír spojí, aby se něco, co dělám poprvé opravdu povedlo