Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145969/bmid_alchymista-CYJ-145969.jpg
4
7370
7370
Príbeh o pastierovi Santiagovi, ktorý cestuje zo španielskej domoviny do egyptských púští, aby našiel poklad pochovaný v pyramídach, očarí svojou jednoduchosťou a múdrosťou. Svieži, inšpiratívny, hlboko ľudský príbeh Santiaga je večným svedectvom o tom, ako sila snov môže meniť svet a aké dôležité je načúvať svojmu srdcu. Lebo nezabúdajte: Tvoje srdce je tam, kde je tvoj poklad.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista , 1988
více info...
Přidat komentář
Alchymistu jsem četla kdysi dávno na střední škole a pamatuji si, že už tenkrát mě hlavní myšlenka zaujala a rezonovala ve mně ještě nějaký čas. Teď se mi kniha dostala do rukou znovu a s překvapením jsem zjistila, jak celý příběh náhle vnímám úplně jinak než před lety. A to je na těchto knihách krásné. Člověk si v nich najde pokaždé to své. Příběh to není složitý, ani nijak zvlášť brilantně napsaný, ale myšlenky v něm nabudí a pohladí po duši.
Byl to všední letní den jako každý jiný.
Ale jenom zdánlivě. Toho dne se totiž celý Vesmír spojil, aby se mi během pravidelné návštěvy knihobudky dostal pod ruku Alchymista. Po bloudění pražskou pouští (bylo to někdy v létě) jsem konečně narazil na Poklad. Nebo Znamení?
"Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele."
Knihu jsem si samozřejmě s potěšením kleptomana odnesl domů. Zkouška přišla o půl roku později, kdy mě něco osvítilo a můj zrak opět upoutala křiklavě oranžová obálka, už trochu zaprášená. Pustil jsem se do čtení. Ani nevím, jestli jsem obstál. S nepříliš velkým nadšením jsem dočetl, ale v hledání moudrosti jsem asi úplně selhal. Jediné štěstí, že šlo o anglický překlad, aspoň v něčem šlo o trochu intelektuální výzvu, v mateřštině by to asi působilo ještě pitoměji. Mělký příběh a postavy, nerealistický plochý svět. Moudra s prominutím ubohá, pro jistotu několikrát zopakovaná. K dobru můžu Coelhovi přičíst, že to ve své jednoduchosti a přímočarosti (jak samotné cesty "tam a zase zpátky", tak i poselství) v něčem nakonec opravdu působí konejšivě, jako bezpečné útočiště. (Nevím jak moc tento dojem způsobil fakt, že jsem po Alchymistovi sáhnul uprostřed zkouškového, kdy po skriptech a učebnicích člověk jako dobrou zábavu ocení i jízdní řád).
Po přečtení mě napadlo, co kdybych si knihu nevzal a nechal ji ležet pro někoho jiného. A tomu by pak od základů změnila život? "Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa." Něco na tom asi bude.
Knihu jsem začala číst jako povinnou četbu k maturitě. Je to jedna z těch knížek, do kterých jsem se začetla od první stránky. Moje první kniha od Paula Coelha a určitě ne poslední. I k Alchymistovi bych se ráda jednou vrátila. Člověka donutí se (nad sebou) pořádně zamyslet.
Alchymistu jsem poprvé četla na gymplu, protože jsme ho měli v povinné četbě. Tehdy mě vůbec neuchvátil, moc jsem ho nepochopila a na Coelha zanevřela. Teď jsem se k němu skoro po 10 letech vrátila a musela jsem na něho změnit názor. Na tuhle knížku (vlastně možná na všechny od Coelha) člověk prostě musí být trochu duševně vyzrálý :)
Už je to pár (no tak 20) let, kdy jsem tuhle knihu potkala a v tu dobu, na střední škole se pro mě stala zásadní. Je to kniha, kterou jsem rozhodně darovala nejvícekrát. Kniha o cestě k sobě, v sobě. Kde bude tvé srdce, bude tvůj poklad.
Jsem rozpačitý. Ano, je to na motivy pohádky, ale pohádka pro děti to není. Filosofie to ale také není. Není to ani motivační, ani psychologická ani náboženská knížka. Od všeho je tam trochu, mě osobně ale výsledek zaujal jen trochu. Je tam spousta chytrých a moudrých vět, se kterými souhlasím a z fleku bych je podepsal, ale je tam také spousta postojů, které mi nesedí a mám na ně jiný názor. Je to krátké a každý si tam může najít to své, proto to stojí za přečtení, ale také by se o té knize mělo diskutovat a rozhodně nesmí být brána jako dogma.
Moje první kniha, kterou jsem četla od tohoto autora. Krásný příběh, ale pro pochopení jsem ji četla s odstupem času již třikrát:).
Fakt tato kniha moudrostí má jen 78% hodnocení? Něco shnilého je ve státě Českém.
Tohle byla první kniha, co jsem od Paula Coelha přečetla. Měla jsem již dlouho v plánu ji přečíst a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Kniha je psaná vyprávěním, jako pohádka. Trochu mi stylem připomínala mou oblíbenou knihu, Malého prince, takže se mi líbila. Mladší čtenáři ji budou brát jako pohádku, starší si vezmou poučení. Zároveň je kniha dost symbolická, takže je univerzální a nadčasová a každý si z ní něco vezme. Pro mě to určitě není první ani poslední kniha tohoto autora, kterou doporučím.
Upřímně řečeno jsem od brazilských spisovatelů prozatím nepřečetl žádnou knihu, pokud mne paměť neklame. Na tuto knihu jsem narazil tím způsobem, že jsem si přečetl článek s názvem - 100 knížek, které by měl každý přečíst, a když jsem si vybíral knihy v knihovně a nemohl jsem si nic vybrat, najednou jsem narazil na tuto knihu a vzpomněl jsem si na článek. Knihu jsem si tedy půjčil a začetl se.. Časem vyzkouším některou další knihu od tohoto spisovatele.
Je to kniha u které jsem se musel hodně soustředit, poněvadž obsahuje plno myšlenek. Někdy jsem se musel navrátit k předešlému textu. Určitě se jedná o knihu, kterou je lépe si přečíst alespoň dvakrát. Jednou z hlavních myšlenek je, že pokud máme nějaký sen a moc po něm toužíme, měli bychom tento sen naplnit, měli bychom poslechnout hlas svého srdce. Samozřejmě jak to už v životě bývá, než dorazíme do cíle, narazíme na řadu překážek, ale neměli bychom se za žádnou cenu vzdát. Pokud naplníme svůj sen, tak pak můžeme být šťastní. Další z myšlenek je žít přítomností, neohlížet se příliš do minulosti nebo do budoucnosti, žít naplno život v přítomnosti a brát koloběh života takový, taký je. Co se má stát, se určitě stane dříve nebo později.
Santiago potkává na své cestě řadu lidí. Líbila se mi také rozmluva Santiga s pouští, větrem a sluncem.
Citáty z knihy, které mne oslovily: /je jich hodně :) /
Člověk pořád nachází nové přátele, a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme stále stejné lidi - jako třeba v semináři -, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.
Když začneš slibovat něco, co ještě nemáš, přestaneš o to usilovat.
Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.
Jsem stejný jako všichni: řídím svůj pohled přáním, jak by se věci měly dít, a ne tím, jak se skutečně dějí.
Když se naučím rozumět řeči beze slov, porozumím světu.
… lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje. Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole. Ten strach ale přejde, když pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž Ruka.
Všecko, co je na povrchu a pod povrchem Země, se ustavičně přetváří, protože Země je živá; a má duši. Jsme součástí této Duše a málokdy si uvědomujeme, že ona vždy pracuje v náš prospěch.
Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme.
Soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života podle naučení Zákona a v důvěře, že Bůh pečuje o své děti. Každý den v sobě nese Věčnost.
Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod.
Protože tam, kde bude tvé srdce, bude i tvůj poklad.
Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš.
Ten, kdo zasahuje do Osobního příběhu druhých, nikdy neobjeví svůj.
Kdo prožívá svůj Osobní příběh, umí všechno, co potřebuje. Jenom jediné znemožňuje jeho sen: strach z neúspěchu.
Když někdo miluje, dokáže se stát čímkoli, co bylo stvořeno. Když někdo miluje, vůbec nemusí rozumět tomu, co se děje, protože všecko se začne dít v nás a člověk se může proměnit ve vítr. Pokud mu ovšem nějaký vítr pomůže.
Arabské přísloví: Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.
Další skvělá knížka, která si zaslouží ,aby ji člověk četl opakovaně. Při opakovaném čtení v ní teprve objeví mnohé, co před tím přehlédl nebo nedomyslel.
Na tuto knihu se dá použít kratičký příběh z děje: někteří sledují jen kapku oleje na lžíci, jiní zas to, co je okolo a lžíci pak vylijí.
Příběh byl velmi pěkný, působil na mě lidově, jako kdyby se jednalo o nějakou legendu. Vychutnávala jsem si různé filosofické myšlenky a úvahy a líbilo se mi, jak zde bylo ukázáno, že cesta nám dá někdy mnohem více, než kdovíjaký cíl. Ke knize bych se v budoucnu určitě ráda vrátila.
Hodně zvláštní, příjemně zajímavá, mile přátelská k zamyšlení a soukromé domácí "meditaci". Jsem si jistá, že se časem znovu setkáme.
Tuto knihu jsem četla asi třikrát. Poprvé, když jsem ji otevřela, mi bylo asi 13, úplně mě to nechytlo, protože to bylo samé ,,blá, blá, blá, děj, blá, blá, blá, méně děje, blá, blá,,... Jenže když jsem se ke knize po letech vrátila a znovu se do ní začetla, objevila jsem její skryté kouzlo. ,,Blá blá,, se změnilo v myšlenky s hloubkou a úžasnou filosofií, děj se stal pouhým okořeněním duševní krásy uzamčené v řádcích knihy a můj nový dojem z knihy a touha číst dál zastínil prvotní znechucení. Kdo čekal víc, možná v knize to ,,víc,, najde později a pochopí, že v téhle knize děj hraje druhé housle.
Pro mě je tato kniha poklad, který je třeba v knihovně mít a předávat dál, pro jiné to může být jen snůška keců. Proto je třeba říct, že kniha není určená lidem, kteří baží po příběhu, který mohou v knize prožít. Je určena lidem, kteří jsou otevřeni filosofickým myšlenkám a kráse duše. Možná také lidem, kteří hledají směr a určitý smysl.
Čekala jsem teda něco víc. Ze začátku mě kniha celkem zaujala, ale pak nejen, že jsem se začala nudit, ale hlavně mi přišla myšlenka celé knihy úplně... zkrátka mi nesedla. Hlavní hrdina byl nesympatický a štvala mě skoro jakákoliv další postava a hlavně ty proslovy mi přišly hrozně hloupé. Pořád se jen opakovala Řeč světa a Duše světa a Osobní příběh, všichni pořád žvanili o znameních a všechno to bylo hrozně umělé. Bylo tam několik myšlenek, které se mi zalíbily, ale většinou to bylo jen kázání na smysl "máš jen jeden život, nedělej si starosti a jdi za svým snem". A ani konec mě nějak nenadchl. Prostě za mě nic moc.
Zasazení velké filozofické myšlenky do naprosto jednoduchého a příjemného příběhu. Kniha mi v době čtení zodpověděla veškeré otázky, které jsem si momentálně kladla. Kdybych mohla, ihned bych se chytla se Santiagem za ruku a vydala se s ním na onu velkou životní cestu plnou poznání!
Kniha určitě není pro každého. Ale pokud tápete životem a potřebujete náhlou vlnu motivace a nalezení nové životní cesty, lepší knihu snad nenajdete.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Musela jsem si tuto knihu přečíst dvakrát, abych pořádně pochopila, co se mi snaží říct. Je plná životních mouder, které, přesto, že je nemusím praktikovat, je třeba znát, aby případně pomohly při rozhodování se nad důležitými věcmi. Kniha mi nepřišla tak „ezoterická“, tak se říká, naopak mi její poslání přijde dost reálné a pravdivé a myslím si, že je třeba si na něj párkrát za život vzpomenout. Co se týče slohové stránky, četla se mi moc dobře a plynně, přesto se ale nedá číst moc rychle, pokud chceme pochopit „co chce autor říci“. Doporučila bych ji asi všem lidem, protože přesto, že neukazuje jedinou správou cestu, ukazuje minimálně jednu z možných správných cest.