Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151753/bmid_alchymista-ulB-151753.jpg
4
7553
7553
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Celá kniha na mě dýchala jakousi magickou atmosférou. Od Coelho je to první, co jsem přečetl a mile mě to překvapilo. Není to roztahané jak jiné knihy a stručně a pochopitelně to předá čtenáři své poselství bez zbytečných nudných pasáží. Od první stránky je celé dílo plné metafor (i když někoho to může až štvát, protože to obsahuje spousty prvků k zamyšlení.) Mě osobně se to četlo dobře, jen mi to místy přišlo až příliš naivní..Pokud k tomu ale budete přistupovat jako k pohádce, tak to půjde samo..Doporučuji :)
..obohatila mě! Po přečtení člověk pociťuje určitou naději, úlevu, touhu žít, poznávat, odpouštět, milovat, objevovat a nacházet...ovšem trvá to vše jen krátce, protože Tě volá realita......
Kniha byla moc zajímavá, čte se hezky a za chvilku je přečtená. Člověk se po přečtení zamýšlí nad svým životem a přáními. Jsem ráda, že knihu mám doma v knihovně.
Už je to nějaký rok, co jsem knihu četl. Pamatuji si, že chvilku po přečtení jsem nějak zvláštní pocit, jako kdyby mi tato kniha mohla nějak změnit život, ale po pár hodinách zbyla jen vzpomínka na název a na autora. Přes doporučení jsem očekával něco mnohem a mnohem více.
Nejslavnější snůška rádoby filozofických blábolů na světě. Tohle vážně ne. Nechápu, jak někdo dokáže zápletku co v knize Golet v údolí napsal pan Olbracht za dvě stránky, dokázal natáhnout na tolik stránek.
Hezký příběh o putování skrz saharskou pušť k pyramydám za pokladem.
Tahle knížka navodí při čtení i po dočtení příjemné teplo u srdce.
Coelho nepise jen "filosoficke" kniky. Precti si "11 minut" nebo "Veronika se rozhodla zemrit" popř. "Dabel a slecna Chantal" . Uplne ho odepsat by byla skoda.
Nezazivne, ale ja neznasam take filozoficke knihy, aspon viem, ze sa mam Coelhovi vyhybat, nie je to nic pre mna.
K této knize snad už nelze přistupovat nepředpojatě. Je zvláštní, že ani literárně znalí lidé se mnohdy neshodnou. Zatímco zlovlk a nightlybird knihu i spisovatele rázně odsuzují moje učitelka ZSV si Coelha a jeho myšlenky nemůže vynachválit. S těmito proti pólovými vlivy jsem se rozhodl, že si knihu také přečtu a přidám se na jednu, či druhou stranu...
Nevím, zda má ještě smysl psát o bohatých literárních i myšlenkových nedostatcích této knihy. Vše již tady bylo několikrát řečeno. Kdyby P.Coelho někdy zavítal na tento web, možná by zdejší komentáře stačili na to, aby dost dlouhou dobu nic nenapsal. Samozřejmě by si to asi nemohl přečíst v originálním českém znění, nicméně myslím, že kdyby opravdu chtěl, tak celý vesmír by se spojil aby mu to umožnil.
Coelho mi občas přišel jako moderní angažovaný spisovatel/filozof. Žádné stopy po negativních vlivech. Duše i řeč světa, celý vesmír , osobní příběh, znamení na každém kroku to všechno je tady jen a jen pro tebe a když budeš opravdu chtít, nic tě nedokáže zastavit! Och, jaký to utopický fanatismus. Coelho navíc nepřipouští jinou možnost, než tu kterou čtenáři předhazuje. Kdyby čtenář na hlavní myšlenky knihy chtěl náhodou zapomenout, zopakuje mu ji autor v každé druhé kapitole.
To co mi na začátku a daleko přes půlku přišlo jako čiré a přehledné jako svítání, se mi ke konci zdálo zbytečně zhutnělé, vymáhající si konec proti nějaké vůli. Rozhodně to chce s knihou strávit víc času, protože jinak se mi příběh víc než líbil, přesto ho zatím ponechám bez hodnocení, nechci mu zbytečně ublížit.
Audiokniha. Okolo Coelha jsem kroužil jako sup a úmyslně se mu vyhýbal. Všechny ty symboly a náznaky, co jsem odpozoroval, nehledě na otřesné obálky knih, mě vedly k domněnce, že jde o "příliš lehkou literaturu", zaměřenou převážně na ženské spirituální čtenářstvo. Nebyl důvod, abych nad tím ztrácet čas. Impulsem nakonec bylo, když jsem narazil na jeden z rozhovorů s mým oblíbeným MMA zápasníkem Andreiem Arlovskim, který řekl, že nejradši čte Coelha a že Alchymistu přečetl snad pětkrát nebo šestkrát a vždy si v tom našel něco nového (znám i pár dalších lidí, co knihu bezmezně uctívají). Stejně skeptický, ale trochu více zvědavý jsem se tedy do knihy pustil. A řeknu jen, že tohle je zkrátka literatura relaxační - jednoduchá, pro odpočinek, pro povzbuzení, jako skvělá horká koupel či sprcha, nebo masáž olejem, jako ležet nahý, nezakrytý a přitom v teple, s maximálně uvolněným svalstvem. No, já preferuji tu skutečnou horkou sprchu a poněkud silnější a těžší knihy a příběhy. Nevěřím, že zrovna v tak variabilním Alchymistovi jsou nějaká moudra a "mezi řádky" spíš je v něm, a to svým způsobem taky není k zahození, "najděte si, co zrovna potřebujete". Ale kvůli tomu já nečtu.
taky mě tahle knížka nijak nenadchla...možná si jí přečtu za 20 let znovu, abych tam ta moudra konečně objevila...
Povím to jednoduše, nelíbila se mi. Asi mi unikla podstata této knihy. Celkový námět byl laciný - kluk, co něco hledá a ani neví co. Jeho cesta skončí tam, kde začala. Ale ze všeho nejhorší byl konec. Celou knihu vám autor vykládá, nějaké filozofické moudra o vlastním štěstí, o tom co máme mít v sobě a nakonec knihy hlavní postava objeví truhlu se zlatem, takže všechny ty věci o duchovnu zmizí a objeví se klasický materialismus.
Přiznávám, že tuto knihu řadím spolu s Malým princem do kategorie knih, které nemám ráda už proto, že by je člověk měl mít rád, protože jsou úžasné a všichni je mají rádi. Nepřišla mi úžasná, bylo to nudný shluk mouder, která mě neoslovila.
Coelho, Coelho. Tolik diskutovaný, tolik rozporuplný. Teď s časovým odstupem se mi zdá ten příběh jako naivni návod na duševní pohodu, ale v šestnácti to pro mě bylo něco jako druhý Malý princ.
Myslím, že nejlíp svůj pocit vyjádřím citátem z The Mighty Boosh:
– Možná že to, co hledáš, najdeš uvnitř sebe.
– To teda ne.
– Herdek, obvykle to zabere.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Nejlepší kniha, co jsem kdy vůbec četla. Celé je to tak pravdivé, až to bolí. Když člověk věří a žije takto, ví, o čem Paolo hovoří. Ostatní se budou nudit. To je pochopitelné. Celé dílo je psané velmi lehce až pohádkově, a proto se právě dobře a jednoduše čte. Kdo chce a má zájem, dozví se spousty věcí a velká moudra, která může zužitkovat v reálném životě, kdo nechce, zůstane navždy zabedněn ve své bedýnce strachu poznávat nové věci.