Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159643/bmid_alchymista-wRQ-159643.jpg
4
7365
7365
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Alquimista , 1988
více info...
Přidat komentář
Alchymista je naprostej nesmysl. Dočetla jsem to jen proto, že nesnášim rozečtený knížky. Dál jsem si od Coelha troufla ještě na Čarodějku z Portobella a tím jsem s tímto autorem skončila.....
Přečteno jedním dechem, i když spíš vychutnáváno jedním dechem :) Souhlasím s komentářem st.me
MOžná na to koukám moc neodborně...ale tohle byla jedna z nejhezčích knížek ,které jsem kdy četla :))
Kdosi mi dal tuhle knihu k narozeninám tuším. Pěl na nic chválu, jak je úžasná a skvělá a jak budu "hotovej", až si ji přečtu. No "hotovej" jsem teda byl. Je to přesně ten typ knihy, který nesnáším - hromada keců, které se snaží být - ba co víc, tváří se jako životní moudra a přitom jde jen o prázdné fráze, vložené do stupidního příběhu. Navíc většina z těch "velkých myšlenek" je ukradená odjinud. No co říci na závěr? Coelho už nikdy více, jedině, pokud by na wc došel papír.
Příčí se mi dávat knihám odpad, tak se pokusím neudělat to ani této, i přes velmi silné nutkání. Vždycky si říkám, že kniha přece jen dala autorovi i dalším lidem okolo nějakou práci.... Paulo Coelho se však snaží v téhle knize chladně a bezcitně manipulovat svými čtenáři, zneužít jejich hlad po lepším životě a vlídném slově.. zblbnout je a vymýt jim mozek. Děsivé. A smutné.
Nejsem na psaní komentářů a mnozí tady už to řekli výstižněji. Tak jen dodám, že je třeba bojovat.. sám nebo s pomocí svých nejbližších, rvát se s nepřízní osudu jak jen (a pokud) vlastní (!) síly dovolí, a nedovolí-li, nějak to vydržet, než to zas půjde.. ale nespoléhat na Všehomír, a už vůbec ne na autora téhle knihy.
Tuhle mám moc ráda.. Jak daleko člověk musí jít, aby si uvědomil, že to nejcennější má většinou na dosah ruky....
Tuhle knížku jsem četla asi od půlnoci do půl paté ráno. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Byla hodně zajímavá a jsem ráda, že jsem se do ní pustila!
Celé mi to prišlo také prázdne. Coelho sa snaží o hovoriť o dôležitých pravdách života, ale utápa sa vo vlastnej veľkoleposti.
Ono to celkem dost balancuje na hraně pseudofilozofování, takže se ani nedivím hodnocení od 0* až po 5*.
Celé mi to přišlo velmi slaboduché, nechci Paulo Coelho odsuzovat za to, jak žil a žije, ale já mu nevěřím ani nos mezi očima. Ta takzvaná moudra, mi přišla strašně trapná a někdy vyznívají vysloveně Cimrmanovsky. Vlastně ze svého okolí neznám nikoho, komu by se líbila, a ač jsem se snažil, celkově se mi to jeví jako těžce podprůměrné čtení... A s divným koncem.
Od Coehla jsem jako první knížku četla Jedenáct minut, a tou jsem byla přímo nadšená, hrozně se mi líbila. Pak jsem si půjčila Veronika se rozhodla zemřít, a i tam mě velmi potěšila. Bohužel asi po 2 letech jsem si řekla, že si přečtu teda i toho Alchymistu, o kterým spousta lidí tak básní a vždycky když se řekne jména Paulo Coelho, tak se většině lidem vybaví Alchymista. Zatím jsem asi na 90. straně, což je více jak polovina knížky, a musím říct, že nic moc. Ještě tomu dávám šanci, ale jelikož mě ta kniha ani pořádně nebaví, můj názor se nejspíš nezmění.
Od Coelha jsem zatím přečetl dvě knížky, obě v posledním měsíci: Nejdříve Veroniku, co se rozhodla zemřít; a pak Alchymistu. Dojem na mě udělaly obě, více se mi líbil Alchymista. Jeho poznávání Řeči světa je zajímavé a může být velmi inspirující pro každého z nás. Alchymista popisuje běžné každodenní události novým zrakem, kde všechno může souviset se vším. Právě díky této knížce se i ve svém životě soustředím na podobné "maličkosti" a proto ve mě knížka volně doznívá i po dočtení.
Mně se četla dobře. Smysl života jsem tam sice nenašla, ale nejsem tak blbá, abych ho hledala v knížkách:-))) Neočekávala jsem zázraky a byla jsem příjemně překvapená. Mně se Coelho líbí
Musím říct, že na to, jaký má knížka ohlas všude ve světě a jak každý druhý, co si jí přečte, říká, že je to ta nejlepší kniha, kterou kdy četl a že vám ukáže smysl života, apod., tak mne docela zklamala :-( Podruhé už bych si ji nepřečetla, bohužel jsem čekala něco více :-(
Mohl to zkrátit. Určitě bych v tom nehledala návod, jak žít nebo jak být šťastná nebo jak jít za svými sny. Tohle není filozofie, ani psychologická příručka! Je to pohádka pro dospělé a věřím, že se obyčejným čtenářům líbí. Některé myšlenky jim tam můžou připadat originální a celá knížka je může dojmout. Pointa tu je, ačkoliv je odhadnutelná. Já byla zvědavá, proč o Alchymistovi mluví tolik lidí nadšeně. Nu, chápu je, ale jsem o něco starší a cyničtější a beru to s nadhledem:-))) Je to knížka, kterou si člověk přečte, když je mu špatně na dušičce. Nepochybuji, že pak působí jako lék. Ale víc bych v tom nehledala. Že by to byl vrchol umění, to se říct nedá:-)))
Zklamalo mě to. Pseudofilozofická knížka s planým optimistickým vyzněním. Jako pohádka budiž, ale jako bestseller? To neberu
Kvůli jedné pointě je zbytečné psát celou knížku. Rádoby filozofické a hluboké myšlenky nudí. Kam se hrabe na O. Wilde!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Na Coelha jsem se hodně dlouho těšil. Zajímalo mě co na tom lidi mají nebo nemají, hodnocení a komentáře na mě působily docela divně (pro jednoho skvělá knížka, pro druhýho dno kterým by si tak maximálně vytřel prdel) a samotnýho mě zajímalo, jakej postoj k tomu budu mít já. No, dopadl jsem s tím jak u Kinga...
Asi nejvhodnější fráze je "Nic proti ničemu" (a teď zrovna nedělám reklamu P. Markovi). Je to zkrátka napsaný tak, že se to každýmu bude líbit, každej to dokáže přečíst (kapitoly na čtvrt stránky, no to je pecka! to se to pak čte :)) a té většině se to bude líbit. Za sebe musím říct že mě vadili některý pasáže i když mi připadá že většina lidí je nepochopila - samozřejmě že uspěch nespadne jen tak do klína, sice je to v tý knížce takhle téměř řečeno ale musí pro to člověk pochopitelně něco udělat. Já si to teda přebral jako takovou pozitivní motivaci - když něco chceš, dokážeš to. Ale musíš pro to pochopitleně něco udělat.
Nebylo to tak čtiný jako třeba Murakami kterýho jsem četl nedávno a na 140 stránek jsem se s tím docela loudal - ale bylo to i tím že jsme prostě víc nevydržel. V patnácti bych byl nadšenej, dneska průměr.