Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357393/bmid_alchymista-vdl-357393.jpg
4
7604
7604
Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou – jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato – přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 1995 , JotaOriginální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavý příběh i pojetí a spousta skvělých hlášek k zamyšlení i inspiraci. Nicméně po nějaké době už mě autorova věčná vševědoucnost a moudra začaly spíše popuzovat.
Alchymistu jsem četla mnohokrát a ráda se kněmu zase vrátím. Byla to kdysi první kniha od Coelha, kterou jsem přečetla, od té doby jsem od něj četla skoro vše. Styl psaní mi sedí, vždy najdu v jeho knihách i něco, nad čím lze více popřemýšlet, inspirovat se.
Alchymistu bylo až snad moc lehké přečíst. Nové výzvy vám otevřou nové dveře, špatné zkušenosti vás posunou dál. A když si něco z celého srdce přejete...
Není moc knih, které čtu opakovaně. Alchymista k nim patří a pořád v něm nacházím něco nového.
Když opravdu chcete, tak se celý vesmír spojí a tak vůbec bla bla bla, rozkošné to je, jen mě mrzí, že to prostě těží z toho, že dost lidí chce slyšet, že všechno bude dobré a svět je krásně jednoduchý... a proto si Coelha kupují a on má pak pocit, že to co píše je snad dobrá literatura... pokud se koukáme na literaturu jako ryze komerční produkt (já se na ni tak nekoukám, ale zcela to respektuji), tak to skvělá literatura je. Pokud jde o něco víc, tak palec dolů. Je to vlastně poetičtěji ala vykradený Malý princ zapsaný horoskop Blesku... ale i to se musí umět, o tom žádná!
Tak tady jsem shovívavější, než u ostatních Coelhových knih, ono to asi patří k věku, jako young adult literatura to není úplně špatný, četla jsem to v pubertě a byla nepokrytě nadšená. Umělecká ani zvlášť zásadní literatura to není, ale svůj účel to v jistých vývojových obdobích asi plní.
Příběh je to krásný, reálný. Sama jsem podobný příběh žila a bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Člověk věří pouze v to, co hluboko ukrývá jeho srdce. Děkuji, Coelho.
Doporučuji si knihu přečíst. Četla jsem ji prozatím pouze dvakrát. Pokaždé mi příběh poskytl jiný prožitek, jiný úhel pohledu.
Velmi zajímavá kniha, plná životních mouder. Určitě se k ní ještě vrátím. “Víme, jak by ostatní měli žít svůj život, ale nevíme, jak žít ten svůj”.
V poslední kapitole se roztáhla opona a vše do sebe krásně zapadlo. A na tváři mi zůstal úsměv, v srdci blažený pocit. Jo, takhle to mám ráda.
Ukázka v podobě výňatku:
Teď však jsem smutný a nešťastný. Co mám dělat ? Zahořknu a už nebudu lidem věřit, protože jeden člověk mě zradil.
Budu nenávidět ty, co najdou ukryté poklady, protože já svůj nenašel.
A pořád se budu snažit schraňovat to málo, co mám, protože jsem příliš malý, než abych mohl obejmout celý svět.
Symbolický až pohádkový příběh chlapce Santiaga putujícím za poznáním, přináší mnoho esenciálních životních pravd a podněcujících myšlenek.
Uf, uf, vôbec ma kniha nebavila. Možno sú v nej nejaké pravdy a múdrosti k zamysleniu ale knižka vôbec nie je určená pre ľudí, ktorý v takéto veci neveria. Som rada, že som ju dočítala ale druhýkrát by som ju už nečítala.
Toto není můj šálek kávy. Kniha má možná až trochu moc schematický děj, ale dejme tomu, že má navodit atmosféru lidových vyprávění. Neustálé omílání velkých a krásných mouder ale nakonec trochu nudí i ty přemýšlivé.
V zajímavém příběhu je ukryto mnoho krásných pravd a poselství.... dokonce i to, že všechny velké věci jsou kupodivu velmi jednoduché, ale vyžadují velké úsilí :-)
Doplněk; v souvislosti s Alchymistou mi ještě v mysli uvízl motiv Kamene mudrců, který jsem v prvním komentu z nepochopitelných důvodů, aniž bych se jej jen náznakem dotkl, obtekl jak rtuť a kteroužto chybu tímto napravuji. Kámen mudrců má být přímým přechodem mezi světem a alchymií, jde o šutr pokrytý zcela nesrozumitelnou symbolikou. Víc k němu Coelho neříká a víc vlastně ani není třeba... hned si vesele zaprotiřečím a rozvedu to. Představte si alchymistu, jak je neproniknutelným tajemstvím kamene drážděn, cele magnetizován se do něj vpíjí pohledem...načež pak v rozčarovaní odtrhne zrak, marně rozhodí rukama a spatří, že svět okolo mluví naprosto stejným jazykem; snad to je smyslem kamene; dívej se do sebe i kolem sebe se stejným zaujetím, jako na mne; vrať bytí rozměr tajemství a posvátna; v ten moment přestává být kamene třeba. Byl pouhým prostředníkem...jelikož si ale chci zaprotiřečit potřetí, musím opsat kružnici kompletní; kámen mudrců lze souběžně vnímat i jako symbol cíle, ke kterému své úsilí vztahuji, přičemž se ale právě skrze toto úsilí obohacuji; v tomto smyslu tedy kamene mudrců potřeba je - jako hnacího motoru onoho obohacujícího úsilí, jež v sobě implicitně nese i zaujetí pro svět.
No jo, na ty pohotovostní pytlíky sem zapomněl. Bluééé:)
Pro ty, kterým se kniha líbí doporučuji Martin Buber: Chasidské povídky. Shoda příběhů čistě náhodná?
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“
Když jsem se pouštěla do této knihy, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od ní čekat.
Jen jsem měla pocit, že díky tak velké popularitě patří do kategorie knih, které jsou považovány za jakoby takovou až povinnou četbu.
Alchymista je vlastně takový jednoduchý pohádkový příběh říznutý trochou duchovna a filozofie, ve kterém si prostě každý najde to, co chce.
Myslím, že i vnímání této knihy je rozporuplné – myšlenky, kterými je kniha nabita, jsou pro někoho zásadní a přínosné, pro někoho klišovité a banální a pro někoho sice známé, nic nového nepřinášející, ale prostě a jednoduše obyčejně hezké. A já patřím do té třetí kategorie. Vzhledem ke svému věku a tím pádem už i nějakým prožitým životním zkušenostem jsem v nich sice nenašla nic objevného, nad čím bych musela nějak hlouběji rozjímat, ale přesto mě moc bavilo Santiagův příběh putování za pokladem číst. Myslím, že každý z nás má nějaký svůj sen, kterého chce dosáhnout...já nejsem výjimka, a tak jsem si v knize našla určitou paralelu vlastního života, která mě prostě bavila číst. Možná to bylo momentální náladou nebo příznivým rozpoložením, ale v knize jsem si našla i svůj osobní příběh. Knize navíc dost pomáhá její útlost, takže „zamyšlení a moudrosti“ tak nejsou vůbec únavné a nudné jako u spousty rádoby filozofických děl. Míra únosnosti duchovních úvah je nastavena tak akorát, aby se jí čtenáři nepřesytili.
Alchymista je určitě knihou, která zřejmě není pro všechny. Hranice kvality a kýče je tenká a myslím, že tato kniha na ní dost balancuje. Naprosto chápu, proč se asi spoustě lidí nemusí líbit a není na tom vůbec nic špatného a odsouzeníhodného. Pro lidi s určitými životními zkušenostmi opravdu nepřináší nic hlubokomyslného a nového. Ale já mám takové to milé, jednoduché a hezké „filozofování“ hodně ráda, takže pro mě osobně je to kniha, ke které se ráda budu vracet.
„Když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš, proč? Protože lidé na poklady nevěří.“