Alchymista
Paulo Coelho
Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou – jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato – přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář


Pěkný příběh, kdyby mi ho někdo jen tak odvyprávěl byla bych ale spokojenější. První půlku jsem zhltla. Líbila se mi všechna ta moudra do života, ale v druhé půlce je tohle přesně to, co mě začalo nejvíc štvát. Neshoduji se úplně s filosifií autora a stát se větrem a podobně mi přijde jako hloupost. Pro lidi více založené v tomto směru to musí být skvělý zážitek (viz komentáře níže), ale pro mě to bylo trápení dočíst poslední stránku, ačkoli holá linka knihy se mi líbila.


Přečteno jedním dechem.
Ne každý, kdo vypadá jako chudý stařec je opravdu chudý - naopak může to být i sám bohatý Melchisedech.
Kniha obsahuje příběh naivního pastýře ovcí, kterému se z pouhopouhého snu stane skutečná cesta za poznáním a bohatstvím. Při cestování ho však budou pronásledovat nesnáze v podobě lupičů, které nakonec překoná. Zároveň se však při cestě za poznáním setká i s moudrými lidmi, kteří ho obohacují myšlenkami, jak šťastně žít.
Téměř dokonalý příběh, kterému však chybí větší barvitost a rozmanitost. Za mne jsem si s povahou pastýře moc nesedl.
Na druhou stranu je příběh plný poučných výroků, které by se daly shrnout v jeden jediný: „To největší bohatství máme na dosah ruky.“


Od Coelha za mě asi to nejlepší, co jsem četl. Užil bych si ale i více stran, zdálo se mi to poměrně krátké.


"Alchymista" není pro každého, musíte být s autorem filozoficky na stejné vlně, abyste tuto knihu ocenili. Je tu hodně zákonu přitažlivosti, hodně Matrixovských myšlenek o síle myšlenky, jevů, které postrádají logiku, protože se autor oblékl za magický realismus, kde očividně není od věci, aby se člověk proměnil ve vítr, typický klišé-konec a poněkud naivní hlavní postavu, na které se hlavní myšlenka dobře projeví. Vím, že moje záliba v astro/numero/...všechno-logii mi čtení hodně přikrášlila a já si užíval každou stránku a celkovou atmosféru, kterou Coelho vytvořil. Děj je sice velmi předvídatelný, ale i tak milý a mně vrátil trochu optimistického vzhlížení na svět potom, co jsem dočetl "Spalovače mrtvol". Milostná linka se mi taky líbila, byť se odehrává někde v pozadí. Žádný problém s knihou tedy nemám. (Ačkoliv, i přesto, že "Alchymista" je můj šálek kávy, stejně preferuji "Veroniku".) Za sebe (někoho, kdo svádí pomalý internet na Merkur v retrográdní fázi) doporučuji, ale zároveň varuji - jestli jste logicky orientovaní, potřebujete uvěřitelná vysvětlení, budete se i na tomto krátkém prostoru trápit. Maktub!


Filozofické knihy ani žádné podobné nečtu a nevyhledávám, ale před měsícem jsem šla k očnímu lékaři a bylo mi řečeno, že nemám jezdit autem, že mi budou rozkapávat oči. Tak jsem oslovila syna aby mi stáhl nějakou audioknihu, kterou bych mohla poslouchat, když nebudu moct ani číst. A bylo mi jedno co. A tak jsem se dostala k Alchymistovi.
Jako úplně nádherně načtené Lukášem Hlavicou. Krásně se to poslouchalo, ale musela jsem si to dávkovat. Toho filozofování bylo na mě prostě moc.
Taková zvláštní pohádka, hodně podobná Malému princi. I když na konec jsem byla zvědavá. Co Santiego objeví a nalezne v poušti na konci své cesty. A abych pravdu řekla, vůbec jsem nebyla překvapená, přesně tohle jsem tušila.
I když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš, proč? Protože lidé na poklady nevěří.....


Pokud tuhle knihu čtete ve třiceti, pravděpodobně už jste zažili všechny situace, které popisuje. Tady je to akorát zaobalené do pojmů jako Duše světa, uskutečnění snu, putování a podobně. Někdy je ale dobré si tyhle jednoduché pravdy připomenout, u mě se třeba momentálně trefilo do černého:
„Vždycky ještě před uskutečněním snu se Duše světa rozhodne prověřit všecko, čemu se člověk při putování naučil. Nedělá to ve zlém úmyslu, ale aby si člověk zároveň s tím snem mohl také osvojit ponaučení, jichž se mu cestou za snem dostalo.
To je chvíle, kdy se většina lidí vzdává. V jazyce pouště se tomu říká ,umřít žízní ve chvíli, kdy už jsou na obzoru vidět datlovníky‘.
Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.“


Pěkný příběh, poslechnuto jako audio, ale určitě se časem vrátím i ke knižní verzi, abych si mohla poznamenat obsažená moudra.


Svým způsobem velmi jednoduše psaná kniha, která mě na první přečtení nijak zvlášť neoslnila, ale napodruhé se trefila do černého, protože jsem byl v jistém životním přechodu, takže jsem význam knihy chápal zcela v novém světle. A takto má kniha zcela jistě dle mého osobního názoru také fungovat.


Rozhodně je to dobrá oddychovka, která se čte sama, skoro jako pohádka. Jen tam nevidím ty hlubší myšlenky, o který někteří píšou.


Příběh, který ukazuje důležité principy do života, které vedou k úspěchu. Hlavní hrdina zažije několik pádů a oklamání, ale nevzdává se a vždy vymyslí, jak to otočit ve svůj prospěch - tuhle schopnost by si měl osvojit každý. Zajímavé, že v knize to každému přijde samozřejmé, ale v životě tak jedná málokdo.


Knize se rozhodně nedá upřít, že je v ní mnnoho zajímavých myšlenek. Vadila mi ale síla, s jakou se je autor snaží čtenářovi vtlačit do mozku. Také hodně záleží, jestli je člověk víc duchovně, nebo racionálně zaměřen (u některých pasáží to i na mě bylo trochu moc, a to jsem k takovýmhle věcem dost tolerantní:D). Alchymistovi ale na druhou stranu nemůžu upřít čtivost, která mě zrovna u tohohle díla celkem zaskočila.


Není to úplně typ knihy, kterou bych si sama od sebe přečetla. Dostala jsem ji ale jako dárek a rozhodla jsem se ji zkusit. Bylo to něco na způsob Malého prince, každopádně pro každého něco jiného.


Kniha plná myšlenek o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Většinou knihy, u kterých si musím domýšlet pointu nemusím, ale tady je to velmi dobře napsané a není tak nutné číst mezi řádky. Citátů tam bylo tolik, že už mě nebavilo si je vypisovat. Tuhle knihu si chci přečíst ještě mnohokrát, protože mám pocit, že v různých fázích svého života si z ní vezmu něco jiného. Jedna z nejlepších knih.


(SPOILER)
Co mám napsat? Poprvé nějak nevím.... Čtena ušima. Je v ní určitě mnoho dobrých myšlenek, ale mě to přišlo nějak na sílu. Prostředek v poušti mě neskutečně nudil, až když si povídal s větrem, tak mne to zase trochu chytlo.
Možná jsem jen neměla náladu na plno hodnotných myšlenek a pravd zasazených do knihy. Zkusím si od autora odpočinout a zase někdy něco zkusím.
V závěru ani nevím zda knihu doporučit. Jo i ne. Asi si ji přečtěte a udělejte svůj úsudek. :-)


Co napsat, slyšela jsem na ní jak úžasná hodnocení, tak i hodně kritická. Já tento typ knih moc nečtu, světovou beletrii s motivačními texty a rozebírající duši člověka, ale tady nechyběl i příběh, možná proto se mi tak líbila. Dostala jsem klasický příběh, ale přečetla si i zajímavé myšlenky, žádné hlubokomyslné rozebrání duše člověka, ala filozofujeme na 500 stranách o ničem, ale milé, možná trošku klišoidní motta, která jsem ale v tu chvíli ocenila. Nad mnoha z nich jsem se i pozastavila a četla je neustále dokola.
Bylo to krátké, milé, zábavné, poučné, že si říkáte ano tohle jsem přesně já, tohle dělám a nechci. Mně v mém rozpoložení to opravdu velmi bodlo a myslím, že si ji přečtu ještě několikrát.
Autorovy další knížky
2005 | ![]() |
2009 | ![]() |
2000 | ![]() |
2014 | ![]() |
2002 | ![]() |
Příběh jsem poslouchala, asi před dvěma roky a moc se mi líbil.
Zajímavé úvahy a moudra. Něco jsem si z toho vzala, něco ne. Líbily se mi ty měsíční kameny. Jeden bílý, druhý černý. Urim a Thummim. Miluji kameny a tak si je pořídím.
A příběh si poslechnu ještě jednou.