Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413/bmid_alchymista-zdB-413.jpg
4
7661
7661
Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou – jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato – přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
taky mě tahle knížka nijak nenadchla...možná si jí přečtu za 20 let znovu, abych tam ta moudra konečně objevila...
Povím to jednoduše, nelíbila se mi. Asi mi unikla podstata této knihy. Celkový námět byl laciný - kluk, co něco hledá a ani neví co. Jeho cesta skončí tam, kde začala. Ale ze všeho nejhorší byl konec. Celou knihu vám autor vykládá, nějaké filozofické moudra o vlastním štěstí, o tom co máme mít v sobě a nakonec knihy hlavní postava objeví truhlu se zlatem, takže všechny ty věci o duchovnu zmizí a objeví se klasický materialismus.
Přiznávám, že tuto knihu řadím spolu s Malým princem do kategorie knih, které nemám ráda už proto, že by je člověk měl mít rád, protože jsou úžasné a všichni je mají rádi. Nepřišla mi úžasná, bylo to nudný shluk mouder, která mě neoslovila.
Coelho, Coelho. Tolik diskutovaný, tolik rozporuplný. Teď s časovým odstupem se mi zdá ten příběh jako naivni návod na duševní pohodu, ale v šestnácti to pro mě bylo něco jako druhý Malý princ.
Myslím, že nejlíp svůj pocit vyjádřím citátem z The Mighty Boosh:
– Možná že to, co hledáš, najdeš uvnitř sebe.
– To teda ne.
– Herdek, obvykle to zabere.
Kniha mně překvapila, ale jelikož to byla teprve druhá kniha co jsem od tohoto autora četla, přišla mi super. Později , když jsem přečetla více knih ,mi oproti ostatním nepřišla nijak zvlášť skvěla. Ale hlavně, kniha není pro všechny , jak už tady někdo zmoňoval. Málo kdo ji pochopí, jak by měla být chápána.
Tuto knihu mi doporučilo hodně lidí, osobně se mi ale nijak moc nelíbila. Prostě to není šálek mé kávy.
Rozhodně to není kniha pro všechny.
Někomu se díky tomu otevře nový netušený prostor v podobě jiného nahlížení na svět, ale pro zbytek to může být jedna filozofická slátanina za druhou. Mně se příběh líbil, ačkoliv třeba malý Princ, který mi přišel podobný autorským záměrem, mi toho předal víc.
Pre mňa osobne sklamanie číslo 1, vôbec som tejto knihe neprišiel na chuť... Veľmi preceňovaná...
Podle mě je to příjemná kniha, ale prozatím jsem asi neobjevila její hlavní kouzlo. Zatím je pro mě přeceňovaná. Doufám, že se k ní v budoucnu vrátím a přesvědčím se o opaku.
vetší sračku jsem v životě nečetl, retardovany hrdina potkává vylizany lidi + hromada pseudo-filozofických hovadin!! vůbec nechápu jak z toho můžou být všichni tak odvaření
Nevím, čím to je, ale knížka mě vůbec nenadchla. Je to sice hezký příběh a určitě měl předat důležité poselství, ale já to v něm prostě nenašla. A taky tvrzení, že "Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl." mi přijde příliš naivní.
Nechápu, co na tom všichni mají. Tváří se to jako vyšší literatura s přesahem bůhví kam, ale je to obyčejná slátanina.
Nejhorší ale je, že ta kniha předstírá něco, co rozhodně není.
Celý život je jedno velké hledání. Člověk hledá aby našel, ale vlastně neví co a taky kde začít?
Kniha o tom, že pravé štěstí někdy čeká docela blízko, ale my potřebujeme ujít dlouhou cestu k tomu, abychom dokázali prozřít a vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Nádherný příběh lásky o tom, že ač si člověk sám sebe leckdy neváží, pro druhé může být pokladem a životním cílem.
Všechno má v životě svůj smysl a vůbec nevadí, že v tuto chvíli nevíme, jaký ten smysl je. Věci nejsou dobré ani špatné, prostě jsou.
Silné myšlenky, nepřekonatelný příběh lásky, trpělivé oči Fátimy a klid pouště - to je Alchymista v mých očích.
Oproti Veronice jsem se do příběhu dokázala "dostat" a pastýři fandit. Knížka se mi líbila, jen scéna s proměnou ve vítr mi přišla trochu přitažená za uši. Ale zase nechala prostor pro fantazii a filozofování, asi jako scéna z King´s Cross v posledním Harry Potterovi. :)
Četla jsem ji v nějakých 17, tenkrát jsem z ní byla odvařená...dneska už by mě spíš pobavila, ale z nostalgie hodnocení ponechám...Coelhovo dílo už nějakou dobu nesleduju, ale myslím, že spíš upadá, pokud je to vůbec ještě možné...
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Audiokniha. Okolo Coelha jsem kroužil jako sup a úmyslně se mu vyhýbal. Všechny ty symboly a náznaky, co jsem odpozoroval, nehledě na otřesné obálky knih, mě vedly k domněnce, že jde o "příliš lehkou literaturu", zaměřenou převážně na ženské spirituální čtenářstvo. Nebyl důvod, abych nad tím ztrácet čas. Impulsem nakonec bylo, když jsem narazil na jeden z rozhovorů s mým oblíbeným MMA zápasníkem Andreiem Arlovskim, který řekl, že nejradši čte Coelha a že Alchymistu přečetl snad pětkrát nebo šestkrát a vždy si v tom našel něco nového (znám i pár dalších lidí, co knihu bezmezně uctívají). Stejně skeptický, ale trochu více zvědavý jsem se tedy do knihy pustil. A řeknu jen, že tohle je zkrátka literatura relaxační - jednoduchá, pro odpočinek, pro povzbuzení, jako skvělá horká koupel či sprcha, nebo masáž olejem, jako ležet nahý, nezakrytý a přitom v teple, s maximálně uvolněným svalstvem. No, já preferuji tu skutečnou horkou sprchu a poněkud silnější a těžší knihy a příběhy. Nevěřím, že zrovna v tak variabilním Alchymistovi jsou nějaká moudra a "mezi řádky" spíš je v něm, a to svým způsobem taky není k zahození, "najděte si, co zrovna potřebujete". Ale kvůli tomu já nečtu.