Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463448/bmid_alchymista-R9Z-463448.jpeg
4
7626
7626
Podmanivý román, ktorý očarí jednoduchosťou a múdrosťou, nadchol ľudí na celom svete. Alchymista rozpráva príbeh andalúzskeho pastiera Santiaga, ktorý sa vybral z rodného Španielska do egyptskej púšte hľadať poklad ukrytý v pyramídach. Cestou stretne Cigánku, muža, ktorý sám seba nazýva kráľom, a alchymistu. Všetci mu ukážu smer, no nik netuší, kde sa poklad nachádza, ani to, či Santiago zdolá všetky prekážky. Hľadanie svetského pokladu sa napokon zmení na objav pokladu vo vlastnom vnútri. Svieži, pútavý, no najmä hlboko ľudský príbeh Santiaga predstavuje večné svedectvo o sile snov meniť všetko navôkol a o dôležitosti načúvania svojmu srdcu.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Četla jsem podruhé, abych si připomněla, co je na knize tak lákavého, že ji lidé čtou i po 36 letech od jejího prvního vydání.
Chápu, že to má být motivační a nějakým způsobem vás inspirovat, ale já jsem realista, a pokud je vám pohodlné mít nasazené růžové brýle, je tato kniha pro vás.
(SPOILER)
Mě velmi zklamal závěr. Přes všechna krásná slova, která v knize zazní, je nakonec závěr takový, že bez peněz stejně nebudeme šťastní. Pokud bylo cílem Santiaga, aby našel truhlu s pokladem, co je pak našim cílem? V čem tedy spočívá to kouzlo příběhu?
V knize je spoustu pravdivých vět, které bychom měli žít. Myslím si, že spoustu čtenářů se v tom našlo, proto to má asi takový úspěch. I já jsem někde mezi hledáním, bloumáním a možná i nacházením. Ale jestli žiju svůj Osobní příběh, to nevím. Jak to vlastně poznám? Že se proměním ve vítr, že budu mluvit s pouští nebo s ptáky? Nebo že všechno, co mám, tak opustím a vydám se za hledáním něčeho nejistého? Jak vlastně poznáme, že tam kde jsme, tak chceme být a nic jiného nás už nečeká? Podle snů? ...
A další věc je, že nevěřím v Boha ani Alláha, tito dva určitě mé cesty nevedou.
Úryvek str. 90 (zdá se mi nejaktuálnější a nejpotřebnější):
"Jsem naživu," řekl chlapci za jedné noci bez ohňů a bez měsíčního svitu, zatímco pojídal datle. "Teď jenom jím a nic jiného kromě jídla nedělám. Když se pak vydám na cestu, budu jenom na cestě. Když budu muset bojovat, umřu možná stejně dobře jako kdykoli jindy. Protože já nežiju ani ve své minulosti, ani ve své budoucnosti. Mám jenom přítomnost, a to mě zajímá. Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme."
Nevím, no... jako úplně taková top pecka to na mě nepůsobilo, nemůžu si pomoct. Moc nerozumím tomu, že to je takový bestseller... Jsem každopádně velmi vděčná, že to nebylo delší... Občas jsem tomu nerozuměla, občas mi to přišlo už moc, pár myšlenek je fajn, ale četla jsem lepší knihy o tom, jak žít. Doslov Pavly Lidmilové mě spíš uvrhl do ještě většího rozčarování - jak se začnou valkýry míchat dokupy s Neposkvrněným početím Panny Marie, zdrhám pryč... Uááá.
Dle popisku bych si knihu nevybrala, lae na doporučení kamarádky jsem ji nakonec v rámci čtenářské výzvy přečetla. Kniha se četla dobře, příjemně mě překvapila, i když na styl a způsob tohoto "ezo" života já nejsem
Vysoké hodnocení díky myšlenkám, které korespondují s mým pohledem na svět. Život žít, jít za svými sny a poslouchat srdce, mimo jiné. To je to, co předávám i svým potomkům...
Bylo to zajímavé čtení. A opět to na mne působilo hloubkou. Jako by na povrchu běžel jeden příběh a kdesi pod ním, těsně pod touto linií, běžel druhý. Takový ten hluboký. Nadčasoví, ale hrozně poučný. Ten horní jsem vnímal úplně parádně, ale ten druhý jen takové záblesky. Bude jistě moudré si tento příběh ještě několikrát přečíst a pochopit.
Alchymista je pro mě jednoduše srdcová záležitost a nejoblíbenější kniha. Příběh je k zamyšlení, takže si čtenář z něho vždy něco odnese, nicméně kniha má až pohádkový děj a čte se sama. Oproti Malému princi je však mnohem hlubší a není „tak infantilní (opravdu v uvozovkách, Malého prince mám taky moc rád). Alchymistu si oblíbí každý, kdo věří, že náhody nejsou tak úplně náhodami a i negativní věci se v životě dějí z nějakého důvodu. Zaujme také čtenáře, kteří mají všelijaké sny. Těm může být tato kniha motivací v cestě za splněním si těchto snů a poskytovatelem odvahy v překonávání překážek ve své životní cestě. Na konci mám vždy husí kůži, i když čtu knihu každý rok.. prostě skvělý příběh a výborně napsaná kniha
Celkem náročné čtení na začátek prázdnin. Několikrát jsem slyšela audioknihu, ale musím říct, že mi nikdy nedala tolik, jako přečtení této knihy. Alchymista je plný různých uvědomění a rad i pro dnešní život. Četla jsem ji několik dní, protože jsem si vždy danou pasáž musela sama v sobě srovnat a pochopit. Přesto si troufám říct, že dám v budoucnu rereading. Ta kniha je totiž úžasná.
Člověk ji musí číst v ten pravý čas, aby pochopil a porozuměl.
Zaujalo mě rozporuplné hodnocení knihy. Mně osobně se Alchymista moc líbil, a to zejména díky samotné pouti, kterou bych sama ráda absolvovala. A nemuselo by to být ani k pyramidám v Egyptě. Jen prostě vystoupit ze své komfortní zóny, nechat za sebou vše nepodstatné a jít. Jít a poznávat nové lidi, jejich příběhy, něco se od nich naučit, něco třeba naučit je. Při tom všem si tak filozofovat, poznávat sebe sama do hloubky, poznávat svět.
(Samozřejmě vím, že onou poutí je život sám o sobě a vše zmíněné lze uplatnit bez toho, aby člověk vůbec někam chodil.)
V knize je možné najít spoustu krásných myšlenek, a je jedno, jestli už je člověk zná. Myslím, že není na škodu si některé věci znovu a znovu opakovat.
Jednu hvězdu ubírám za trochu moc tlačení na pilu, zejména ve druhé polovině, kdy mi přišlo, že by tomu volný průběh bez tak velkého důrazu na nějaké uvědomění slušel o trochu víc.
Možná, že jsem knihu četla v nesprávný čas, protože teď mě její filozofické myšlenky, které se hlavně ke konci hodně opakují, příliš neoslovily. Možná, že už toho mám načteno (i zažito) hodně, a proto na mě spousta vět působila jako klišé. Možná, že jsem měla až příliš velká očekávání... Podobnost s Malým princem asi nebude náhodná, ale pro mě mu nesahá ani po kotníky. Narozdíl od Prince, k Alchymistovi se nejspíš vracet nebudu.
Kniha se četla příjemně, byla to pro mě taková rychlá dovolenkova četba. Život mi to určitě teda nezmění a docela chápu, že to na mnohé bude moc mudrovani a zjednodušovani. Ale je to lehce a plynule napsané a člověka to nezatěžuje, naopak je to plné pozitivní energie.
Siahla sa po nej na odporúčanie literárneho publicistu v rádiu...ale nenašla som ten poklad skrytý v slovách.
Príbeh bol fajn, Santiago sympatická postava, ale toľko filozofovania, až také ezofilozofovanie...Pritom to mám rada, vŕtať so vo vnútri, v duši, rozpytvávať psychológiu ľudí, ich vzťahy...ale toto mi prišlo až také, zbytočné.
Uprednostňujem jednoduchosť, v ktorej je krása.
Netradiční příběh,který mě bavil,což jsem nečekala,knihu jsem četla spíše že zvědavosti a opravdu si mě získala.
Spíš mě bavila první polovina knihy, jakmile potkal Alchymistu, už to bylo jen o Duši. Myslím, že kdybych byla děcko, co ještě nemá v hlavě srovnané priority, tak by mi ta kniha třeba dost dala. Takhle jsem ráda, že jsem to poslouchala jako audioknihu a stihla u toho dělat další věci.
Ke konci už se často objevují pojmy jako Duše světa, Řeč světa, Historie světa, psáno takto s velkými písmeny. No, na tuhle hlubší všeobjímající fiilozofii moc nejsem a tak jestli mě něco oslovilo, tak spíše jednodušší myšlenky z první půlky knihy.
"Díru v tlumoku zašívat nebude - ať si kameny vyklouznou, jak se jim zachce. Umínil jsem si, že se budu rozhodovat sám."
A je to.
ctenarJiriXLj0:
Coelho pro svého Alchymistu vykradl 351. příběh Tisíce a jedné noci, aniž by to - třeba pomocí motta - přiznal.
Toto téma už se v literatuře objevovalo i před napsáním Alchymisty. Našli jste to také někde?
Báj o pouti. Myšlenky typu "cesta je cíl" nejsou ničím překvapivé. Pro beznaboha a materialistu je symbolika hledání Duše země vcelku cizí, leč vyvoleným, kteří mají pocit, že se s tou duší spojili, lze závidět. Jako báj mne bavilo, ale asi se Coelhe nestane mým oblíbencem.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Líbila se mi pozitivita této knihy. Příběh mne nenudil a potěšil. Knihu jsem dostala už před mnoha lety, a až teď jsem jí konečně dočetla. Když jsem s knihou začínala, nechápala jsem jí a myslím, že je dobře, že jsem se do ní začetla znovu. Jelikož tentokrát mi nepřišla už tak složitá… Rozdíl je v tom, že jsem přečetla mnoho motivačních knih a princip “dobrých myšlenek mi už není neznámý…