Alchymista
Paulo Coelho
Podmanivý román, ktorý očarí jednoduchosťou a múdrosťou, nadchol ľudí na celom svete. Alchymista rozpráva príbeh andalúzskeho pastiera Santiaga, ktorý sa vybral z rodného Španielska do egyptskej púšte hľadať poklad ukrytý v pyramídach. Cestou stretne Cigánku, muža, ktorý sám seba nazýva kráľom, a alchymistu. Všetci mu ukážu smer, no nik netuší, kde sa poklad nachádza, ani to, či Santiago zdolá všetky prekážky. Hľadanie svetského pokladu sa napokon zmení na objav pokladu vo vlastnom vnútri. Svieži, pútavý, no najmä hlboko ľudský príbeh Santiaga predstavuje večné svedectvo o sile snov meniť všetko navôkol a o dôležitosti načúvania svojmu srdcu.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Je fascinující jak Coelho dokáže promlouvat takřka formout pohádky do našich duší. Kniha mě naprosto pohltila a mohu ji jen doporučit
Velmi připomíná Malého prince, a protože jsem nebyla tolik nadšená ani z něj, ani Alchymista mě nijak zvlášť nezaujal.
Tato kniha se mi moc líbila, působila na mě tak pozitivně a probouzela ve mě optimismus. Musím sice přiznat, že styl jakým je naspaná mi připadal poněkud dětský, ale to přeci naše sny jsou mnohdy také. Doporučuji k přečtení.
Přesně můj názor vystihuje příspěvek od makovec.h .
Ideální kniha pro někoho,kdo potřebuje nakopnout,povzbudit a najít tzv.smysl svého života.
Je sice zvláštně psaná (taková jedna velká úvaha s mnoha symbolikami) a potřeba si občas umět najít to své mezi řádky,ale dokáže maximálně odpoutat od každodenního shonu a ukázat úplně jinou stránk našeho bytí.
Tuto knihu chválím kudy chodím, dostala jsem ji od tety a přečetla jedním nádechem. Nedalo se zavřít ji a vrátit se k ní později. Doporučuji!
V jednoduchosti je krása... pro spokojený život potřebujeme jen málo... jděme za svými sny, ikdyž, někdy buďme rádi, že se tak úplně nesplní...
Je to knížka velmi krátká, kterou jsem přečetla za den. Autor vložil do pohádkového děje několik zajímavých myšlenek, nad kterými musí čtenář přemýšlet. Zároveň mi ale přijde, že se nedozvíme nic nového a nad originalitou jeho myšlenek pochybuji. Z knihy jsem si vzala, že člověk by měl jít neustále za svým snem. Stále přemýšlím nad tím jestli s autorem souhlasit nebo ne.
Super. Napsané velmi prostým jazykem, že i v angličtině jsem rozuměla snad každému slovu. Knížku jsem přečetla během pár hodin.
Kniha je jednoducha, naivni a krasna. Pokud ji clovek bere s nadhledem dokaze tam najit velke myslenky ohledne stylu zivota ktere nejsou vnucovany nijak nasilne. Precetla jsem ji na jeden zatach a moc se mi libila. Je proste jednoduchoucka ale krasna. Ale opet podotykam ze si myslim ze je treba ji brat trochu s nadhledem
Tohoto autora mi mé okolí tak vychválilo, že jsem sáhla alespoň po Alchymistovi, abych byla trochu v obraze. Knížka je to útlá a malá, čekala jsem, že to přečtu na jeden zátah. Ouha! Válela se mi na nočním stolku aspoň 14 dní. Asi jsem něco zásadního nepochopila, ale tak plytkou a mělkou knížku, která si hraje na hóch literaturu, jsem už dlouho nečetla. Hluboké a zasadní myšlenky (všechny do jedné převzaté a mnohokrát a lépe zpracované) podané takovým způsobem, jako bych se dívala na sochu Davida, kterou někdo přetesal na Mikimauze. Vadila mi časová neukotvenost. Zezačátku mi děj podle způsobu líčení zapadal div ne někam do středověku, pak se tam objevil závěs z igelitu (cca padesátá léta minulého století?) a podobně. U výroku "poušť ví vše" se mi chtělo zařvat: "Ale kdeže, poušť ví úplný kulový!" Ale bylo po desáté večer a dopustila bych se rušení nočního klidu. Místo toho jsem poctivě dočetla v očekávání, zda se nějaká ta spásná originální a úžasná myšlenka neobjeví alespoň na konci. Neobjevila. Aspoň vím, že jsem doposud o nic zásadního nepřišla.
Na můj vkus přemoudřelé, zkrátka všeho moc škodí. A ty opravdu nosné myšlenky jsou beztak převzaté ze světových náboženství, ale aspoň, že je tenhle příběh připomene.
Hodně zvláštní kniha v mých sedmnácti, kdy jsem jí poprvé četla mi přišla uplně úchvatná, dnes po deseti letech bych spíš řekla hodně naivní.
Když ležíte nemocní v posteli a nemáte co dělat, máte to prolítlé za chvíli. Nikdy bych po takové knize díky jejímu názvu nesáhla ale nakonec jsem byla mile překvapena. Jednoduchý děj a myšlenka na mě teda zabrala... Nemyslím si, že je to nějaké literární dno. Někdo rád vdolky jiný holky.
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Knihu jsem přečetla jedním dechem, moc se mi líbila a dodala mi odvahu uskutečnit můj Osobní příběh. :-)