Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471797/bmid_alchymista-dOj-471797.jpeg
4
7361
7361
Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost. Vydání čtvrté, v Argu třetí.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
O Alquimista , 1988
více info...
Přidat komentář
Na téhle knížce a, i na všech dalších od tohoto autora, je pro mě zajímavá jen tato věc: V jednom rozhovoru s autorem jsem četl, že Coelho ještě jako neznámý začínající spisovatel navštívil kdysi kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ul. a modlil se k Pražskému Jezulátku, aby se stal slavným autorem. A to se, jak vidno, povedlo. Asi mělo Jezulátko zrovna hodně dobrou náladu. Jinak Coelhova tvorba je brak na entou a duchovní pravdičky v jeho knížkách obsažené, jsou banální klišé až na úroveň ezojeslí. Ale chápu, někomu to může dobře posloužit.
Pohádka o tom. jak být odvážný a vědět, že chci něco více od svého života a jít za svým cílem, podle autora snem, a případně se nechat nějakými náznaky vést, ve mně emoční bouři nezanechala. Ani styl vyprávění mi moc nesedl - takže průměr.
Ó, Poutníče a věčný hledači Pravdy, střez se tohoto plytkého příběhu s nesmyslně použitými velkými Písmeny a třib raději své Myšlenky obděláváním Zahrady své nebo hovory s Bližními.
"Z doby kamenné "
Pastýř na daleké cestě snad objevné, aby poznal nejen krásný tamější kultury , ale také sám sebe.
Knihu jsem četla v rámci maturitní četby, protože mi byla velmi doporučována jako skvělá knížka, kterou prostě potřebuju mít na seznamu těch přečtených. Ano, příběh obsahoval zajímavé myšlenky a jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně jsem čekala víc. Chvílemi mi to přišlo takové o ničem, i přesto mám pár částí, které se mi líbily. Možná, jestli se ke knížce někdy v životě vrátím, se mi budou její myšlenky líbit více. Taky jsem v průběhu čtení zjistila, že mé oblíbené citáty jsou z právě této knihy, například "Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem" anebo můj velmi oblíbený "Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl". A u vydání, které jsem četla, musím taky zmínit překrásné ilustrace v celé knize.
(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem LLLuky (viz níže). Ačkoli jsem na knihu slyšela pět jenom chválu, tak mne opravdu nikterak neuchválila. Jsou tam sice zajímavé myslenky, to se popřít nedá, ale očekávala jsem výhradně duchovní poklad (třeba zrovna tu lásku, anebo zjištění, že všude dobře doma nejlíp), nikoli poklad materiální povahy. Očekávala jsem výraznější duchovní a charakterovyý přerod hlavní postavy. Ale on byl už na začátku knihy na takové duchovní úrovni, kam se někteří nedohrabou za celý život. I mluvit o hlavní postavě jako o chlapci mi přišlo podivné, jednalo se o mladého muže / mladíka. Věřím tomu, že na střední škole by mne kniha byla bývala zaujala, ale ted mi kniha nesedla.
Kniha tak na jedno odpoledne. Krásně se četla, ale čekala jsem od toho malinko více.
4* za dobrej příběh. Ale je spousta podobných knih, které mě chytly o něco více. Tady mi přišly některé pasáže až moc neuvěřitelné..
Ale na druhou stranu se mi četlo dobře. Kapitoly jsou kratší, trošku jsem se nad tím zamyslela, a nebylo to tak zlé. Spíš jsem uvažovala nad 3*.. ale budiž. Iritovalo mě neustálé opakování věty o tom, když si něco přeji, celý vesmír se spojí.. a tak. Jasný, věřim tomu, ale nemusím o tom tolikrát číst v jedné knize.
Takže by to vlastně byla spíš tří a půl hvězda.
Doposlechnuto v audioverzi, několikrát jsem u toho usnula, ale pointu jsem naštěstí pochopila.
Určitě se k ní chci vrátit i v knižní podobě. Spoustu myšlenek mě zaujalo, dívám se teď na vše jiným pohledem.
(SPOILER)
Buď jsem knížku pochopil špatně, anebo se prostě s většinou neshodnu. Ani z Malého prince, se kterým ji spousta čtenářů srovnává, jsem nebyl dvakrát nadšený, ale v něm autor alespoň metaforicky upozorňoval na skutečné lidské neduhy a snažil se přednést poselství, která se dají, při troše snahy, uskutečnit. Ale tady? Když jsem potřetí četl, že "celý vesmír se spojí, aby mi pomohl", myslel jsem, že to ani nedočtu. Těhle self-help ezo mouder mám už po krk a o to víc mě drásalo, že to nečtu u nějakýho pošuka na fb, ale v knize považované za "světový filosofický román."
Vesmíru je každej u zadku a většině lidí, když něco "opravdu chtějí", se to stejně nesplní, protože nemají dost talentu, inteligence, peněz, štěstí, kontaktů a podobně.
Takže co si z knihy mám odnést? Ok, pochopil bych, kdyby pointa byla, že ten poklad nosí Santiago v sobě, že to je nějaké vnitřní poznání apod. Dobře, to by pak možná mělo smysl, ale ono to bylo vážně zlato :DDD (kterého už stejně měl dost). Jakože cože? Možná jsem palice hloupá pesimistická, ale tohle pro mě bylo, vzhledem k ohlasům, jaké kniha má, obrovské zklamání.
Pro mě takový lepší Malý princ - příběh celkový je poměrně jednoduchý, je tam hodně symboliky a hlubších myšlenek. Ano, je tam hodně nerealistických věcí, ale pointou této knihy ani nebylo podat nějaký realistický příběh. Celkově to bylo moc pěkně napsané, na zamyšlení, ale zároveň nic extrémně složitého, takže spíše taková filosofická oddechovka. Hodnotím to velice kladně, podobných typů knih jsem četl více a tahle je moje asi nejoblíbenější.
Není to tak dlouho, možná rok, dva, kdy jsem se poprvé setkala s Alchymistou, tehdy v audio podobě. Už tehdy mě nesmírně zaujal.
Včera jsem na knihu narazila při čekání na zpožděný vlak na pražském nádraží a okamžitě jsem věděla, že se mnou pojede domů.
Dnes v podvečer jsem ji otevřela a během pár hodin ji i přečetla. V jednu chvíli, kdy jsem ji zavřela, abych dala klidu očím, se mi samy od sebe začaly koulet slzy jak hrachy po tvářích. A jak samy přišly, tak i odešly. Byl to ale příjemný pocit očištění.
Já vím, že je kniha svým způsobem zvláštní, ale já v ní vidím tu hloubku myšlenek mezi řádky. Vždyť co je důležité, vidíme jen srdcem, říkal Malý Princ.
Já si dnes z knihy odnáším znovu nabyté přesvědčení, že vše, co mne v životě potká, na svůj smysl. I hluboká bolest, která zapříčiní vděčnost za budoucí pocit štěstí.
Věřím, že pokud si něco opravdu přeji, celý vesmír se spojí, abych to mohla uskutečnit. Jenže nesmím sedět a čekat, ale jít svému štěstí naproti.
No, jak začít? Nebyl to vyloženě špatný příběh, ale taky ne úplně dobrý. Musím se přiznat, že chvílemi mě to opravdu nebavilo. Některé části mi přišly hrozně zdlouhavé a špatně se četly. Což je vlastně celkem škoda, protože námět má skvělou myšlenku. Jen mě to prostě nezaujalo tak, jak jsem si myslela. Ovšem to nemění nic na tom, že kniha stoprocentně stojí minimálně alespoň za jedno přečtení :)
Mix Bible, Koránu a Harryho Pottera. Byla to oddechovka na zkrácení času s Covidem, ale moc mně nezaujala. Znovu už né.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
„Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!“
To je, drazí, vogonská poesie. Sice to nejsou „Mé oblíbené chrochty ve vaně“, ale i tak. Začaly vaše orgány samovolně páchat sebevraždu? Ty mé, při čtení vogonské poesie ne, jsou odolné. Ale při čtení Alchymisty se mi tlusté střevo začalo kroutit. A zcela volně jsem si málem vypíchl oči, ale zachránilo je, že v přítomnosti této věci můj nůž zkorodoval a rozpadl se.
Já nevím. Opravdu nevím. Proč sakra někdo cítí potřebu tuhle… promiňte mi to… sračku číst? Doslova se táži, proč? Já tomu nerozumím. Literární kvality to nemá žádné, to si snad ani nikdo myslet nemůže. Otázkou je, komu je tato věc určena. Jestli školákům prvního stupně základky, styl odpovídá. Tam by člověk zase Coelha nejraději oběsil na jeho střevech kvůli „myšlence“, ale budiž. Jestli pro dospělé publikum… nu, někdo má „jednodušší“ styl rád. Problém je, že ani věty tohoto jednoduššího stylu v Coelhově případě zkrátka nedávají smysl.
Příběh hodnotit nemá smysl, myslím, že když jsem jako malý (9 let?) psal knihu „Komárák“, vymyslel jsem komplikovanější narativ. Sakra Klub tygrů má komplikovanější narativ. Kuchařka stařenky Oggové má složitější narativ! Jako fakt, tohle je bída. Jdi tam, pak tam, pak zpátky, hele, zlato!
A jsme u hlavní myšlenky. Chovej se jako kokot, ignoruj, že rozum, prostá úvaha „selského rozumu“ ti říká, hele, jsi blbec! Ne, vytrvej! Vytrvej v dělání hovadiny. Víte jak to mělo skončit? Měl tam v té poušti pojít, to jako pardon. Tehdy bych knize přiznal… no, statut knihy. Takhle je to… blivajz. Blivajz, který se intelektuálně blíží k „seď doma na posteli, zírej na stěnu, hrozně moc si přej být bohatý a budeš bohatý.“. Upřímně, tato věc neobsahuje žádnou myšlenku, kterou by vám nesdělila babička, kdybyste se jí zeptali. Zato ta babička by vám neřekla tolik hovadin jako tato... podivnost.
A hele, pokud jste dospělí, čtěte si to. Čtěte si co chcete. Ale jestli to dáte do ruky dítěti, měl by na vás někdo zavolat sociálku. A ten učitel, který tohle dal na maturitní seznam by měl být ze školy vyhozen. Jako fakt. Četl jsem Mein Kampf. Četl jsem Manifest a Stát a revoluci. Tohle… Tohle je první… věc, které mohu s klidným srdcem dát hodnocení „odpad“, protože je to kniha, kterou je regulérně nebezpečné číst. Předchozí zmíněné měly alespoň tu slušnost samy se intelektuálně zdiskreditovat. Této se to, bohužel, stále nedaří, patrně proto, že žádný intelekt nenese.