Alenka v kraji divů a za zrcadlem

15.11.2013

Přečteno v originále: Lewise Carrolla můžete podle jeho stěžejního díla považovat za náruživého uživatele tvrdých drog nebo génia. Já se přikláním spíše k druhé interpretaci, jelikož bych neřadil Alenku do literatury nesmyslné, nýbrž pouze absurdní. Celá řada věcí totiž v obou knihách dává smysl a je naopak úžasnou hříčkou s náladou, s vnitřním dítětem, s jazykem - právě to mě na knížce dost přitahovalo a osobně si neumím představit knihu přeloženou do češtiny. Vlastně se ani místnímu poměrně nízkému hodnocení nedivím, protože množství věcí, které se ztratí v překladu, je tu nezměrné. Humor je často postaven na vršení jednoho nesmyslu na druhý, perfektní je královnina neustálá touha sekat hlavy i když nikomu o kejhák nikdy nejde. Příběh za zrcadlem je již o něco vážnější a možná by mu slušelo umístění spíše před Wonderland, ale jediné, co mě na celé knížce vyloženě mrzelo, byly oba konce, jelikož literární sny jsou tu do toho, aby se prožívaly - rozhodně se z nich nechceme za žádných okolností probudit, smést to ze stolu konstatováním, že se to celé děje v Alenčině hlavě... ať si, ale čtenáři to prosím neříkejte.

07.10.2013

Tuhle knihu miuju, miluju a miluju !!! A to jiz od roku 1965, kdy jsem ji dostala a miluji ji o moje dnes jiz dospele deti. Film jsem po delsim otaleni shledla a docela se mi libil. Uz davno jsem pripravena na prekvapeni pri filmovem zpracovani knih. Nerozumim, jak muze nekdo Alenku vnimat jako nudnou nebo nepochopitelnou, jak jsem tu v mnoha hodnocenich cetla... o to vic mne tesi, ze je tu take dost milovniku teto prazvlastni prekrasne knihy. Jsem s pozdravem " At ziji vetchari hadrousci, at vzkvetaji chrudosivi borolove" !!!

21.09.2013

Kniha se mi líbila, ovšem zklamala mé očekávání. Já jako knihomol se téměř vždy přikláním ke knize než k filmu, ale u tohoto díla jsem udělala výjimku. Můj oblíbený kloboučník v podání Johnnyho Deppa mě tak nadchl, že jsem byla opravdu zklamaná. V knize totiž vystupuje jako švec a zoosobňuje tam pouze nějakého morouse, co má vítr ze srdcové královny.

21.09.2013

miluju, miluju, miluju geniální propojení symboliky, promyšlený příběh, jehož autorem je matematik....kniha mého dětství, kterou jsem důkladně pochopila až na vysoké =)

06.08.2013

Čajový dýchánek se mi moc líbil. Ať už si o knížce myslíte cokoliv, myslím, že je skvělá zábava porovnávat české (a další) překlady: tuším, že první dva pokusy o překlad Alenky obtížná místa vynechávaly (!). Když jsem se ptal anglického přítele na to, jak vyslovovat zde už v komentáři citovanou báseň o lysperných jezelenech (které ovšem díky geniální povídce Henryho Kuttnera znám víc jako chrudošivé boroly), řekl, že je to fuk, což mě taky potěšilo.

Přidávám výpisek ze znamenité knihy Hledač posvátných hub jako zajímavost: „V ,Houbách, Rusku a historii' zmiňují Wassonovi hned několik těchto iterárních předchůdců". Jedním z nich byl Lewis Carroll, jehož mistrovské dílo z roku 1865, Alenka v říši divů, obsahuje zajímavou pasáž, v níž hlavní protagonistka Alenka sní několik kousků houby, jež způsobí, že se Alenka střídavě scvrkává a zase roste. Wassonovi k tomu poznamenávají: „Veškeré další Alenčino zkreslené vidění, zmírněné laskavou ironií Carrollovy imaginace, si podržuje příchuť houbových halucinací. Není-liž něco tajemného na vnesení takovéto houby do Alenčina příběhu? Jak se stalo, že tichý oxfordský učenec ve chvíli, kdy posílal svoji panenku na cestu, připadl na prostředek tak důmyslný a zároveň z hlediska zasvěcených čtenářů tak nečestný? Nevydoloval snad tuto prazvláštní ukázku čarokrásného, ba dokonce hrůzu nahánějícího folklóru z nějaké hluboké studnice zpola reflektovaného lidového vědění? (Wassonová a Wasson 1957, str. 194–195)

Pravděpodobnost, že by byl Carroll čerpal z osobní zkušenosti s psychoaktivními houbami však Wassonovi odmítají. Naopak vyvíjejí hypotézu, že inspirace přišla z jiného zdroje: ze Střízlivého a prostého svědectví o britských houbách (A Plain and Easy Account of British Fungi, 1862) od Mordecaie Cookea. V této knize se totiž mluví o tom, co sami Wassonovi nazývají „hrůznými svědectvími o sibiřských muchomůrko-jedských Korjacích", kteří po pozření muchomůrky (Amanita muscaria) zažívají, vedle dalších psychoaktivních účinků, také „klamná vnímání rozměrů a vzdáleností".

Kupodivu Wassonovi zcela přešli jeden důležitý důkaz, který k jejich hypotéze výrazně přispívá. Nachází se na počátku té scény, kdy se Alenka setkává s kouzelnou houbou: „Poblíž rostla veliká houba, skoro tak veliká jako ona. Prohlédla si ji zespoda a z obou stran a napadlo ji, aby se ještě podívala, co je navrchu. Vystoupila na špičky a nakoukla přes okraj houby a tu se střetla s velkýma modrýma očima Houseňáka; seděl na houbě se založenýma rukama, klidně bafal z dlouhé fajfky a ničeho si nevšímal, ani Alenky.“

V době, kdy Wassonovi psali ,Houby, Rusko a historii' nevěděli ovšem o jiné, významnější knize Mordecaie Cookea, Sedm sester spánku (The Seven Sisters of Sleep, 1860), v níž se autor zaobírá sedmi hlavními druhy psychoaktivních látek. Objevují se mezi nimi i Amanita muscaria a konopí, které Carroll posléze vměstnal do jednoho působivého obrazu Houseňáka trůnícího na houbě s magickými vlastnostmi a bafajícího z fajfky.“

29.06.2013

Četla jsem i v originále a to se mi líbilo víc.

klasika na kterou se odkazuje hodně knih a filmů z anglosaské oblasti

29.04.2013

Zvláštní kniha, která se nečte vůbec lehce. Lewis Carroll měl nevídanou fantazii, které musel něčím pomáhat. A jak víme, v rauší vznikají nejlepší díla........

Vlastně jsem se s Alenkou seznámil prostřednictvím filmu "Něco z Alenky" od Švankmajera.
Knížka mě pak poněkud zklamala, ale i tak je Alenka pořád znervózňující.
Snad neohraností myšlenek Alenky, skrze které to vše vidíme, myšlením, které si ještě "nezvyklo" na neměnnou empirii zažívanou den co den.
My už jsme si zvykli, že kámen padá k zemi, vycpaná zvířátka neožívají, za zrcadlem je stěna a housenky nekouří.
Ale co Alenka?

Něco z Alenky:
http://www.csfd.cz/film/8790-neco-z-alenky/

Jefferson Airplane - White Rabbit:
http://www.youtube.com/watch?v=hWWsfrfq69A

10.02.2013

Nikdy mi nepřirostla k srdci. Neupoutala ani mé děti. Hodně zvláštní, nudná, nezajímavá. Přečtená jednou a naposled.

12.01.2013

Klasika, kterou je dobře znát, pro mě ale trochu těžko stravitelná. To už se mi víc líbilo Zlaté odpoledne od Sapkowského. :)

02.12.2012

Cože a tohle mají číst děti? Chaotické a hodně krkolomně napsané. Ačkoliv mám Alenku - jako kreslenou pohádku - moc rád, tak na vzpomínky ze čtení této knihy bych moc rád zapomněl.

30.10.2012

Šachová a karetní partie. Kolikrát jsem zkoušel najít v těch dvou knihách klíč, ale víceméně marně (ikdyž některé momenty jsou očividné! např motiv pěšce jdoucí si na konec šachovnice pro korunu královny). A že tam jsou i jiné je skoro jasné: v mém vydání (angl. s origo obrázky sira Teniela) je dokonce plánek postavení šachových figurek...

Mám moc ráda postavu Alenky. Její údiv, nadšení, fantazii. Tím to ale asi končí. Kniha je pro mě možná až moc velký nonsens. Ale na druhou stranu je to inspirující, mám chuť nechat volný průchod jakýmkoliv fantaziím. A za to tu knížku oceňuji.

22.04.2012

Pokud bych knihu četla, když mi bylo 10 a ne v devatenácti, tak by se mi líbila víc. Čím jste starší, tím menší máte fantazii, tudíž tuto knihu vřele doporučuji dětem, kteří jsou mladší 14 let. Obdivuju, jak L. Carrolla napadl takto spletitý příběh. Při čtení se totiž natolik zamotáte, že úplně zapomenete, kde jste začali a sami se divíte, že už je Alenka na původním místě, v původní velikosti a příběh je u konce.

25.03.2012

Alenku jsem četl když jsem byl menší a udělala na mě vcelku slušný dojem...
Imaginární, vysněný svět, který svým kouzlem upoutá...

07.12.2011

Alenka a její svět mě jednou chytil a už nikdy nepustil. Úžasný příběh, který se může zdát každému z nás.

23.11.2011

No uf... tohle jsem nečekala. Když jsem Alenku rozečetla, tak mi strašně vadila forma, jakou je psaná. Ani ne tak proto, že by byla nesrozumitelná, ale při představě, že tenhle "chaos" bych měla někdy číst nějakému dítěti... Co do obsahu, tak mně osobně se víc líbila druhá půlka. Patrně na tom měl taky podíl film, ale to nechme stranou.
Vymyslet celý kraj divů vyžadovalo určitě obrovskou fantazii, dialogy se mi líbily, ač pravda, může se zdát, že jsou zbytečné. Pro mě nebyly. Mnohé z nich mě opravdu bavily, u některých jsem se dokonce smála, škoda jen, že jich nebylo víc. Co mi přišlo opravdu zbytečné byly ty básničky... nechala bych tam tak jednu a dost. Co mi ještě dost, ale opravdu dost vadilo, byl popis a charakteristika. Jak u postav, tak u krajin, ...bylo jich prostě pramálo.
A to máme dohromady cca tři hvězdičky.

O knize tady mluvit nechci, ale zdá se mi ten překlad naprosto špatný. Téměř každá věta se dá přeformulovat lépe. ".. octla se v dlouhé úzké síni osvětlené řadou lamp visících ze stropu. Kolem dokola byly dveře, ale všechny zamčené." - co třeba: ..ocitla se v dlouhé chodbě osvětlené řadou lustrů (lampa přece nevisí ze stropu!). Podél chodby bylo z obou stran mnoho dveří, které ale byly všechny zamčené.

slova jako (namátkou vybrané): síně, ustrojit, na to nebylo pomyšlení, být po chuti, tuze... jsou velmi neaktuální. Používají neaktuální slovník, a proto se mi kniha špatně čte.