Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489662/alespon-prozatimRITsR0-Xd0-.JPG
4
190
190
"Říká se, že láska je jako choroba... A já jsem se jí nakazila v době, kdy celý svět mluvil o jiné nemoci." Romantická feel-good contemporary od vítězky 2. ročníku literární soutěže CooBoo hledá talent. Marina vždycky upřednostňovala fiktivní kluky před těmi skutečnými. Když se však konečně zakouká do svého spolužáka a domluví si s ním rande, zavírají se kvůli pandemii koronaviru školy a Marina se společně s rodinou dočasně stěhuje na chatu poblíž Českého ráje. Nejenže se kvůli tomu její vysněná schůzka odkládá na neurčito, ale zároveň jí pobyt daleko od domova znepříjemňuje přibližně stejně starý soused, který ji nemá příliš v oblibě. Co jiného však dělat celé dny na samotě než se snažit zjistit, proč tomu tak je?... celý text
Přidat komentář
Sedmnáctiletá Marina se odhodlá vyměnit fiktivní kluky z knih za spolužáka ze třídy. Domluví si rande, ale už ho nestihnou. Píše se rok 2020 a kvůli pandemii koronaviru se zavřou školy. Marina se tak se svými rodiči dočasně stěhuje z Prahy na venkov. Blíže poznávají své sousedy, mezi nimiž je i o rok starší Jakub. A Marina si postupně uvědomuje, že rande, které ji čeká ve městě, možná není to pravé, na které by chtěla jít.
Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Mariny. Příběh je rozdělen do deseti částí a mapuje dění roku, který změnil celý svět do podoby nošení roušek nebo zákazu vycházení. Na toto období nevzpomíná rád nikdo, ale v tomto příběhu není tím hlavním. Jen doplňuje romantickou linku v podobě první lásky.
Kniha je nádherná nejen zvenčí, ale i uvnitř. Ač má kniha poměrně malé písmo, čtení vám utíká doslova pod rukama. Měla jsem přečteno za dva dny, nešlo se odtrhnout. Všechny postavy jsou vykresleny reálně a přirozeně. České prostředí a romantika mi většinou nejdou dohromady, ale tady mi sedlo úplně všechno a objevilo se mi na tvářích i culení, které je u mě vždy důkazem toho, jak moc je příběh dobře napsaný.
Marina a Jakub byli sympatičtí hrdinové, u kterých jsem si užila každou etapu jejich vztahu. Ať už začátek ve stylu mírné hate to love, přes vyznání lásky, až k nějakému tomu zádrhelu, který musel nastat. Bylo tu krásně ukázané, jak je důležitá ve vztahu komunikace. Pokud něčí myšlenky nevyjdou nahlas, nikdy si nemůžete být jistí, co se tomu druhému honí hlavou. Marina a Jakub byli občas tvrdohlavé trubky, ale když už si konečně promluvili, stálo to za to. Dialogy tu byly naprosto famózní.
Kromě hlavních postav excelovali i jejich rodiče, Marininy kamarádky a především Jakubova mladší sestra Erika. Byla to roztomilá rozumbrada, která ty dva dokonale doplňovala svým humorem, bláznivými nápady a velkou dávkou energie.
Tak tohle byla paráda! Sice už mi dávno není -náct, ale možná právě proto bych tuhle knížku dala do povinné četby. Jasně, například Válka s mloky je určitě důležité čtivo, ale myslím, že tohle by mělo větší dopad na mládež v tom nejlepším smyslu, minimálně by to čtenáře bavilo.
Jsem nadšená jak autorka klade důraz na komunikaci ve vztazích (nejen romantických). Miluju Marininu maminku a její přístup k dospívání dcery, jejich rozhovory a následnou důvěru. Pandemie tu tvoří kulisy krásné první lásky, které nemám co vytknout. Z příběhu jsem nadšená.
Knížka jako taková je vymazlená, ořízka je krásná a proto nechápu ten titěrný font, kterým je kniha napsaná. Ale to nic neubírá ze zasloužených 5 hvězdiček.
Moc příjemné čtení. Zamilovala jsem si postavy i prostředí. Bylo zajímavé sledovat příběh v kontextu covidu.
Do Mariny i Jakuba se bylo velmi lehké vcítit a díky tomu čtení krásně odsýpalo. Líbilo se mi jak spolu oba komunikovali a byli k sobě upřímní. Zajímavý byl i sport kterému se Jakub věnoval, pěkně to osvěžilo příběh. Za mě super oddechová romanťárna.
Dívčí román který skvěle mapuje covidovou dobu jak si pamatujeme. Za pár let bude tomu nikdo nebude věřit a tohle bude taková památka.
mi-lu-ju to!!! miluju marinu, miluju jakuba, miluju marinu s jakubem, jakuba s marinou a miluju hlavně to, jak občas udělaj nějakou blbost, ale všechno si mezi sebou vyříkají, protože ví, že komunikace je základ všeho. tahle knížka pro mě byla hotovej balzám na duši po tom, co jsem dočetla nedotýkej se mě, kde je hlavní hrdinka sage úplnej opak mariny (dusí svou minulost a problémy v sobě a svýmu partnerovi o nich neřekne, i když on by jí rád pomohl) a fakt, že marina s jakubem jsou mladší než sage a i přesto chápou, že když budou mlčet, tak se nikdy nic nespraví, je celkem crazy. oblíbila jsem si prostředí, ve kterém se alespoň prozatím odehrává, a překvapivě se mi v knížce moc líbilo i to covidový období. překvapilo mě, že jsem si na tu dobu online výuky a karantény zavzpomínala celkem v dobrém (protože jsem ji prožívala naopak dost těžce a špatně), i když mě teda fakt mrzelo, že jsem ji netrávila na samotě v lese, kde bych se zamilovala do svýho souseda. alespoň prozatím budu rozhodně doporučovat! je to totiž čtivá oddechovka se skvělými postavami, která v sobě ale zároveň nese i důležitá témata a která ukazuje, jak je důležité, aby spolu lidé komunikovali a byli k sobě upřímní. a plus je to skvělý na zavzpomínání na covidovou dobu, na kterou jsem díky čtení trochu změnila názor a nakonec ji začala brát jako dobu plnou vtipných zážitků a nových zkušeností.
Docela fajn čtení, ale ... některé dialogy, zejména mezi hlavní hrdinkou a jejími kamarádkami, na mě působily dojmem, že se mezi sebou nebaví osmnáctiletí, ale o poznání starší lidé - té uvědomělosti a ambicí tam na mě bylo too much. A co se fakt nepovedlo - nikoliv autorce - byla velikost, respektive malost písma.
Co se týče postav, Marina a Jakub byli dobří, Erika si mě získala.
Už dlouho jsem se na tuhle knihu chystala a konečně její čas nastal.
Tohle je příběh odehrávající se v době karantény, kdy se naše hlavní hrdinka přesouvá z Prahy na chatu na vesnici.
Byla by z toho asi více nadšená, kdyby v Praze nebydlel kluk, ke kterému něco cítí.
Na vesnici bude většinu času trávit se svými sousedy, kteří nejenom mají malou holčičku, ale i kluka v jejím věku, který ji pořádně irituje.
Marina se tedy potýká nejen s karanténou, ale i s tímto chlapcem.
Já jsem si příběh a hrdiny naprosto zamilovala. Děj ubíhal sám a součástí byly i snímky chatů, které ho skvěle doplňovaly.
Romantická linka byla taky úžasná a i přes všechny překážky jsem těm dvou od začátku fandila.
Třešničkou na dortu byly zmínky knih a seriálu, které absolutně zbožňuju a mám je spojené právě s dobou karantény.
Prostě a jednoduše. Pokud si chcete přečíst skvělou romantiku, tak do téhle knihy určitě jděte.
Moc děkuji YA.ctu za poskytnutí knihy.
Musím přiznat, že ze začátku knihy jsem si říkala, do čeho jsem se to jen pustila. Děj mě nijak nevtáhnul a přišlo mi to dost o ničem ale postupem času jsem se začala na čtení těšit. Přišlo mi, že Marinu skvěle znám a prožívala s ní každý okamžik. Lásku, trápení, koronu, učení. Dávno nejsem v jejim věku ale ráda jsem si zavzpomínala. Oblíbila jsem si i ostatní postavy a to krásné prostředí venkova a lesa. Autorka píše skvěle a ráda si přečtu další její knihy.
Jsem velmi vděčná, že se mi tato kniha dostala do rukou.
Od knihy jsem neměla žádné očekávání a vydala jsem se tedy do neznáma.
Byla jsem mile překvapená jak se mi příběh líbil. Hltala jsem stránku za stránkou a nemohla jsem přestat. Styl autorčina psaní mi zcela vyhovuje a líbí se mi.
Bylo to vtipné, krásné, ale i smutné. Autorka ve mně dokázala probudit veškeré tyto pocity.
Velmi se mi líbí, že příběh se odehrává v období pandemie. Za mě hodně originální pojetí knihy.
Bylo zajímavé si připomenout jak u nás tahle nepěkná nemoc vypukla, ale zároveň se mi líbilo, že v příběhu se skrývá daleko víc.
Příběh se zaměřuje na vztahy, první lásku a taky sex. Hlavní postava Marina, byla úžasná. Hned bych se sní chtěla kamarádit. Líbilo se mi, jak se k daným věcem a situacím staví. Mnoho věcí jsem si z příběhu díky ní odnesla. Jakub byl pro mě oříšek. Měl velmi zajímavou osobnost, ale získal si mé srdce hned. Všechny postavy co v příběhu vystupovaly, tak jsem si je svým způsobem oblíbila a to dokonce i Alici. Dále chci ocenit, jak se tady krásně mluví o tématu sexu a věcech okolo toho.
Upřímně věřím, že si příběh ještě někdy přečtu a pokud autorka něco dalšího vydá, tak se do toho určitě s radostí pustím. Za mě tedy krásný jemný a chvílemi i vtipný příběh.
Příběh doporučuji jak mladším, tak i starším čtenářům. Bylo fajn zjistit, jak prožívali období pandemie žáci na škole, ale taky jsem si hezky u knihy odpočinula.
Moc děkuji nakladatelství @ya.ctu , která knihu vydalo, že jsem měla možnost si tuto knihu přečíst a díky tomu jsem objevila další úžasnou čekou autorku. Mockrát děkuji !
Já moc nečtu YA feel-good contemporary, ale tuto knihu jsem si užila hodně. Příběh je miloučký a jemný, ale také řeší problémy, které byly adekvátní věku a pandemii. Během čtení jsem měla mírné dèja vu na svou online výuku. Líbilo se mi, jak tam byly vyzobrazeni první vztahy a problémy okolo nich. I přesto ale z celé knihy si odnášíte hezký hřejivý pocit. Marina jako hlavní hrdinka se mi líbila a neměla jsem s ní problém a to samé platí pro Jakuba. Postavy byly napsané nádherně a já si příběh velmi užila.
Doporučuji knihu číst v období jara nebo léta a možná vás to donutí si psát deník jako mě. Na fotce je Marina z knihy.
Bylo zajímavé vrátit se do doby covidové. Ikdyz číst to za par desítek let a nezažít covid na vlastní kůži, říkám si , že autorka má opravdu bujnou fantazii. Ikdyz podle mě je to čtení spíše pro náctileté, bylo docela fajn číst si o mladé lásce a jejím nástraham.
Byla jsem moc zvědavá. Česká YA ještě z dob covidu. Krásný nápad. Trochu jsem čekala něco jako Lanczovku, připomínku mého mládí a to ve mě asi vzbudilo jiné očekávání. Na to, že je to autorčina prvotina to není špatné. Sednout a napsat něco tak dlouhého aby to mělo hlavu i patu chce hodně trpělivosti a odhodlání, za to má můj obdiv. Při čtení mi vadila menší písmenka ale kniha je krásně zpracovaná graficky.
Dařilo se vyvolat romantickou atmosféru, hlavně ve zřícenině. Hrdinové se nechovali nelogicky, hlavní hrdinka měla "koule" vždy něco asertivně říct, když se jí něco nezdálo. Prvotní část "nesnáším tě" mi přišla slabší.
Finální hodnocení je na tři hvězdy, protože se nestalo to co od téhle literatury chci: nezamilovala jsem se do Jakuba. A knihu jsem nečetla jedním dechem, bez problémů jsem se od ní odtrhla a tak jsem ji četla několik dní. Ještě se chci zastavit u názvu, ten mě mátl. Vážně pokaždé, když jsem knihu hledala, psala jsem slova Asi nebo Možná.
Nádhera. Jednoduše nádhera.
Alespoň prozatím je kniha, která mě upřímně moc nelákala. Úplně se mi nechtělo číst něco, co by mi připomínalo covid... Po obrovském množství nadšených reakcí jsem se nakonec nechala zlákat i já a rozhodně jsem neudělala chybu :-).
Amélie Salingerová napsala realistický příběh s přesahem, který se mě neskutečně dotknul. Zamilovala jsem si všechny postavy, užívala si krásnou a hlavně skvěle pojatou romantickou linku a bavila se popkulturnímu narážkami. Zároveň musím zmínit i skvělé grafické zpracování a krásnou obálku a ořízku knihy.
Já jsem opravdu nadšená a už teď můžu říct, že se tato kniha zařadí do mých top 7 za tento rok.
Wooow!! Tak tohle bylo něco tak strašně krásného. Původně mě od knihy mírně odrazovaly malá písmenka, protože co si budeme, skoro jsem na tom oči nechala, ale tuto skutečnost kompenzoval zbylý styl knihy, který byl krásně proveden. Zároveň obsah?! Smekám před autorkou. Na prvotinu a ještě z českého prostředí úplně skvělé!
Vůbec jsem to od knihy nečekala a byla vážně výborná. Vtipná, pestrá a mnohokrát mě pobavila, zahřála na srdíčku i donutila zamyslet. Perfektní.
Strašně jsem se na tuhle knížku těšila. Všude je vychvalovaná do nebes, ale nakonec to byl takový puberťácký průměr.
Tohle je naprosto nádherný příběh, u kterého vám nezbyde nic jiného, než že se budete muset neustále křenit a ze vší té lásky budete až zoufale šťastní.
Tohle jsem upřímně nečekala. Tahle kniha byla úžasná a prosím všichni si ji musíte přečíst. 1. Je to od české autorky, takže české prostředí. 2. Ta romantika je boží a pěkně ukazuje na problém, kvůli kterému si lidi ve vztahu nemusí rozumět. 3. Objevuje se tam pandemie coronaviru, což myslím, že zažil každý. Já na tu dobu vzpomínám pěkně špatně, i když bylo "super" být doma. Ale celkově tahle knížka je krásná. Čte se jak po másle, vzala jsem si ji na dovolenou a vždy jsem se těšila až to budu znovu číst. Takže ano. Tohle bylo skvělé
Štítky knihy
přátelství láska venkov první láska romantika vesnice Český ráj pro dospívající mládež (young adult) koronavirus, covid-19Autorovy další knížky
| 2022 |  Alespoň prozatím |
| 2022 | Snad jednou |
| 2022 | Alespoň pár kapitol navíc |
| 2022 | Sama doma |
| 2023 | 4 povídky |
(SPOILER) Moje třetí a jejich první kniha od YA.čtu, s odvážným rozsahem kolem 350 stran (a ano, písmo je zde opravdu drobné). Zprvu se mi moc nelíbila malůvka na ořízce, ve stylu drobných obrázků na přebalu knihy, ale když mi došlo, k čemu se to všechno váže (včetně jednoho srdíčka prostřeleného šípem), vzala jsem ji na milost. Jen škoda, že kniha z knihovny je zatavená v obalu, takže mapku lze otevřít jen velmi obtížně (ona ale k orientaci v ději až tak nezbytná není), a že vzadu je přelepená obřím čárovým kódem. (Jak mám libereckou knihovnu ráda, zde musím smutně pronést, že to šlo nalepit i jinam.)
Pokud bych měla něco vyzdvihnout, tak je to styl autorky a jazyk, jakým je kniha psaná. S ohledem na to, že je AS mileniálka, je to opravdu dobrá práce. Když mi bylo náct, tak jsem romány pro dívky nečetla, Rudolf mě nezaujal vůbec a Lanczovou jsem objevila až na VŠ a už tehdy na mě reáliemi 90. let působila jako retro. Těší mě proto, že pro současné náctileté existuje současná autorka píšící současné knihy. (Kvůli zasazení do konkrétní doby možná jednoho dne taky budou působit jako retro?) I když náct už mi není nějaký ten pátek, příběh se mi líbil a vykřesal ve mně vzpomínky na moje první lásky a zamilování, včetně toho pocitu neuvěřitelnosti, že cit je opětován a vyvolená bytost jeví taky zájem.
Přesto oproti ostatním knihám vydavatelství jednu hvězdičku srážím. Předně mi nepřijde, že by období corony a nouzových stavů bylo reflektováno tak, jak si ho pamatuji, a to včetně délky doby různých vládních opatření (nebyla jsem na střední, ale nouzový stav skončil dřív než v červnu). Coronavirus tvoří kulisu příběhu, ale je reflektován spíše okrajově, zcela chybí vypjatost a polarita společnosti co se týkalo názorů na nošení roušek nebo později očkování. (Marina plánovala s kamarádkou vycestovat, ale „povinné očkování“ a prokazování se certifikátem zde úplně chybí.) Za mě to tedy úplně svědectví o té době není, na druhou stranu ale uznávám, že pro knihu to až tak důležité nebylo a možná by ji to zbytečně hyzdilo. (Doteď mám pocit, že roušky, očkování, povinné testování a další v lidech vyhrotilo emoce a zejména pokud měl někdo opačný názor, jedno zda byl zastáncem nebo odpůrcem, šli ihned do přímé agrese.)
Každopádně některé situace v návaznosti na dobu, kdy se děj odehrává, mi na knížce přišly nereálné. Stejně jako to, že by hrdinka náhodou měla na chatě maturitní šaty (o otcově a Václavově kostýmu nemluvě) nebo že by teprve ve svých 17 letech prožila první orgasmus při autoerotice. Nemluvě o tom, že obě rodiny bydlely vedle sebe dost dlouhou dobu, aby nějaká neformální sousedská komunikace proběhla dřív než v době corony.
Byť oba (zejména on) udělali mnohá ukvapená rozhodnutí, Marina i Jakub na svůj věk překvapivě velmi vyspěle analyzovali vlastní pocity a vnitřní motivaci a dokázali o nich mluvit. To neumí leckterý zralý dospělý :-). Jakožto dospěláka mě trochu iritovalo i to, jak vedlejší postavy v podání dospělých zcela ignorují, že se jejich děti toulají kdovíkde, a tak si žádná z nich nevšimla, že jejich děti tvoří pár. (Ano, kniha je psaná pro teenagery, kteří tohle asi vnímat nebudou, mně jakožto rodiče to lehce iritovalo. A to i s ohledem na to, že při prvním nouzovém stavu se všichni báli tak, že nosili roušky i když byli v lese úplně sami, takže by mě spíše zajímalo, kde se moje dcera celé dny toulá a s kým.) Kdybych knihu betovala já, tohle by byly moje zásadní připomínky, nicméně uznávám, že většina výtek zde uvedených se zrodila právě proto, že svým věkem nejsem cílová skupina. Kdybych byla mladší, tak by mě nic z toho zřejmě nenapadlo a vypálila bych plný počet hvězdiček. Protože napsané to bylo fakt dobře a čtivě, postavy (včetně vedlejších) byly sympatické, u knížky jsem se nenudila, její čtení mě bavilo a Marině jsem fandila. (Co 5 z 10 od Davida, já se v nějakých 16 letech na ulici od kolemjdoucích mladíků dozvěděla, že jsem 3 z 10…)
Plus: Coby Liberečáka mě bavilo, že se kniha odehrává v sousedství v Českém Ráji, i když Liberec tu byl jen zmíněn v návaznosti na nákup v Makru. A protože netuším, kde všude jsou v regionu lukostřelecké oddíly, představovala jsem si, že Jakub chodí trénovat „k lukostřelcům“ u nás, což je coby kamenem dohodil od našeho domu.
P.S.: Doslov autorky na mne silně zapůsobil. V kapse pořád žmoulám drobné, ale svůj los jsem si pořád nekoupila. Mám?