All About Doggie and Pussycat: How They Kept House and All Sorts of Other Things As Well
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323438/bmid_all-about-doggie-and-pussy-cat-how--TVz-323438.jpeg
5
2914
2914
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
All About Doggie and Pussycat: How They Kept House and All Sorts of Other Things As Well (Czech: Povídání o pejskovi a kočičce: Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech) is a charming Czech children’s book about a dog and a cat who live together in a house and wish to do everything as people do. They bake a cake, wash their floor, go for a Sunday stroll, and write letters. However, since they are a dog and a cat and not people, things do not always go as they wish. The book, which is considered a classic of children’s literature in the Czech Republic, was written and illustrated by the Czech author Josef Čapek. * Povídání o pejskovi a kočičce – Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Kdo by neznal tyto pohádky o pejskovi a kočičce. Dva takové mám doma a též spolu dobře vycházejí :-) Pohádky se čtou z generace na generaci a myslím, že je to zrovna nesmrtelná kniha. Příběhy nikdy nezestárnou.
Knížku mám od dětství a čtu z ní teď synovi. Je to krásné čtení. Musím ale přiznat, že některé pohádky se mi líbily víc a některé jsem snad ani nečetla. Ale pohádky jak myli podlahu a pekli dort jsou u nás nejoblíbenější.
(SPOILER)
Já jsem na těchto pohádkách vyrůstala a tak jsem se rozhodla přečíst i naší dceři, která při usínání potřebuje slyšet něčí hlas a někdy jsem byla ráda, že tomu vlastně nerozumí. Některé pohádky mi přišli navíc a divné a některé neměli ani smysl.
Všechno začíná umyvanim podlahy. Tenhle příběh si pamatujeme všichni a mě se i dnes dost líbí. Pokračujeme zizalou v kalhotách, která děti učí, že mají o sebe dbát. No a pak to začíná Vánoční příběh je katastrofa o ničem až nakonci děti čeká ponaučení, že nemají být na zvířátka ošklivý. Z dětství si pamatuji, že mě tenhle příběh už v té době nebavil. Pak se píše dopis holcickam a to je teda hrůza. Pak jak se píše o domažlickych detech to je taky hrůza. Pak se objeví klasika s dortem, která zase knížku vrací na nějakou úroveň. Příběh je veselý a ujde. Pak pohadka o zahozene panence je taky super. Pak zase příběh o ničem a nakonec se děti v posledním příběhu dozví o 28.rijne.
Za mě docela ucházející, ale příště dceři budu číst jenom vybrané pohádky
Tahle knížka se dá číst pořád. I jako dospělá jsem se k ní ráda vrátila a nedávno jsem ji předčítala vnučkám.
Nádherná knížka, kterou jsem měla ráda už já jako malá a teď ji zná nazpaměť i můj tříletý syn. Milé, trochu praštěné příběhy dvou naivních a hodných zvířátek.
Nádherná kniha, kterou by si měl každý alespoň tisíckrát za svůj život přečíst. A ne jen přečíst pro sebe, ale i šířit dál svým dětem, vnoučatům, VŠEM.
Pohádky jsou krásné, vtipné + doplněny krásnými ilustracemi.
Neznám nikoho, kdo by pejska a kočičku neměl rád, NIKOHO.
A věty typu "V dnešní době jsou lepší pohádky" neberu. Tohle je klasika a klasika NIKDY neomrzí.
Kolik generací už na nich vyrostlo. Kouzelné vyprávění. Večerníčková klasika, která byla dokonale odvyprávěna Karlem Hogrem. Měl úžasný hlas, tak melodický a laskavý. Když zavřu na moment oči, tak ho stále slyším. Josef Čapek byl geniální. V jednoduchosti je síla.
Kdo by neznal tuto krásnou knihu o pejskovi a kočičce. Kniha mého dětství. Začínám číst pohádky ,abych zapomněla na ten blázinec co se teď děje kolem nás.
Ještěže tahle kniha existuje. Mého syna už unavili všechny knihy, které jsem s ním za poslední týden v karanténě přečetla, tak už jsme vzala i knihy ze železné zásoby a na horší časy. Další nádherná kniha z mého dětství, na kterou se nedá zapomenout. Podlaha, dort a roztržené kalhoty jsem přečetla nesčetněkrát a ještě častěji pustila v televizi. Už se mi o tom i zdá:-).
Jsem moc ráda, že můžu předávat dál. Jsou to pohádky, které nikdy neomrzí:-)
Dcerce jsem zvyklá číst pohádky na dobrou noc, ale plním čtenářskou výzvu zpětně, tak jsem si tuto knížku zvolila jako jednu ze starších témat ;-) Ano, také beru jako klasiku a jako vrácení se zpět do školních lavic :-)
Prostě nestárnoucí klasika. Ještěže se k ní dá vrátit čtením nové generaci.
To je prostě klasika, kterou by měly znát i dnešní děti a jejich děti a děti jejich dětí...
Dcera knížku miluje. Pro mě jsou některé formulace až moc do jednoducha a hodně polopaticky, ale knížka není pro mě, ale pro děti.
Knihu jsem cetla mockrát. Jako dítě jsem jednou zkusila i kousnout do mýdla,když tak krásně vonělo.
Ne jen klasika, ale již naprostý kult. Neuvěřitelně krásné, milé, a také poučné. Vše doplněno nádhernými a přesně vystihujícími kresbami, které nikdy nezestárnou. Čapkova láska k dětem a čtyřnohým kamarádům je zde projevena v celé své kráse a nejde než hodnotit naplno a schovat knížku pro pozdější čtení s vlastními dětmi.
Nedávno jsem někde viděla seriál a vzpomněla si jak mi tuto knížku babička četla před spaním. Bylo hezké se k ní po tolika letech vrátit.
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka autorské ilustrace klasická literatura
Část díla
- Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
- Jak našli panenku, která tence plakala
- Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
- Jak si pejsek roztrhl kaťata
- Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Kniha mého dětství, když jsem se učil číst. Čapek uměl krásně volit slova. Tenkrát se mi tato útlá knížečka hodně líbila, jelikož mám rád zvířátka a zrovna v té době pejska s kočičkou jsem doma měl. Vždy jsem si myslel, že se pes a kočka spolu nesnesou, ale jaké bylo moje překvapení, když po příchodu ze školy jsem po zavření malého koťátka v obyváku před psem, aby ho v mé nepřítomnosti nezakousl, kotě našel ležet fence Bobině u břicha. Pes se na mě provinile podíval , že si skákáním na kliku dovolil otevřít dveře a vzít kotě pod svou ochranu. A dnes vidím, že kočka lovec si nechá od andulky tahat za fousky. JJ, zvířata jsou lepší než lidi a my je zabíjíme.