Alžběta II. - Pracující žena
Anastázie Harris
Alžběta II. čte tajné zprávy výzvědných služeb a jako jediná na této planetě se jimi zabývá už od dob Stalina. Vždycky když před Buckinghamským palácem zastaví vůz s novým premiérem, dotyčnému se nervozitou zrychlí dech. Nejde políbit ruce vetché prababičce. Jde se uctivě poklonit panovnici, která ho jedinou otázkou může zredukovat na politického zelenáče. Alžběta do svých deseti let snila o tom, že se provdá za farmáře a bude žít obklopená koňmi, krávami a psy. Zhroutil se jí svět, když se její plachý otec nečekaně stal králem a rodina musela do Buckinghamského paláce. „Bylo to jako bivakovat ve starém muzeu plném myší...“ Otci, s kterým do té doby skákala panáka, se musela začít klanět a i v zahradě mít naražený klobouk a chovat se způsobně. Alžběta v jednadvaceti přesvědčila nejhezčího oficíra v britském impériu, aby se do zlaté klece nechal zavřít s ní a společně zmodernizovali monarchii tak, že zůstala institucí, na kterou jsou všichni Britové pyšní. Alžběta odmítla být loutkou nebo filmovou hvězdou, tvrdě ve svém úřadu pracovala. Matka čtyř dětí si vysloužila v historii místo poslední skutečné a globálně uctívané královny.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Alžběta II., královna, 1926-2022 panovnice
Autorovy další knížky
2016 | Alžběta II. - Pracující žena |
2019 | Dítě v síti |
2019 | Královská revoluce: Kate a Meghan |
"Ta holka je naprosto ohromná." Jediná věta shrnuje můj pocit z knihy madam Harris. Británie je srdeční záležitost a Alžbětu nemohu jinak než obdivovat, zvlášť po tomto čtení, kde autorka velmi čtivým způsobem nastínila dvě stránky britské královny, které se navíc často dost prolínají, v kontrastu mnoha událostí, problémů i pozitiv panování nejdéle vládnoucího panovníka impéria. Když Alžbětě dosedla koruna na hlavu, rozhodla se sloužit své zemi a pracovat pro ni, čehož se nepochybně chopila s ohromnou ctí. V soukromí navíc oplývá srdečností, humorem, lidskostí a skromností, kterou by u aristokrata málokdo čekal. Není divu, že spousta (samozřejmě ne všichni) britů je hrdá na svou panovnici, protože je nejen symbolem, ale také vzorem a jistotou, kterou leckterá jiná země, včetně naší, může tiše i nahlas závidět.