An(n)a.
Sára Báchorová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417779/bmid_an-n-a-S2A-417779.jpg
4
182
182
Anna má skvělé rodiče, koníčky, spoustu přátel, první lásku. Jenže její idylku naruší Ana. Není to nová kamarádka, ale anorexie, která ji postupně proměňuje v hromádku neštěstí. Její život ovládne jídlo a počítání kalorií. Ana s sebou navíc přináší bulimii, deprese, lži a izolaci od okolí. Kniha čerpá ze skutečných událostí a nabízí autentický pohled na poruchy příjmu potravy.... celý text
Přidat komentář
Až moc syrově realistická kniha. je vidět že autorka psala to co prožívala...
Deníkové zápisy a dialog s jejími vnitřními hlasy byly docela dobře nakombinované... Je zajimavý jak jepopsán stav člověka když je týranej...
Nato ze to napsala středoskolačka , je to vyborný, mohlo to být delší...
opravdu silná knížka s v poslední době hodně aktuálním tématem. knihu nebudete moct odložit, dokud nebudete na konci.
jsem hodně zvědavá na pokračování a jak to vlastně dopadne. doporučuji!
Četla jsem docela obstojnou recenzi a pochvalné komentáře tady na databázi, všeobecné nadšení ale nesdílím. Téma je samozřejmě šokující, ale stylisticky se mi text zdá velmi slabý. Dialog s nemocí považuji za skvělý nápad, i ten název knihy je výmluvný, ale text sám o sobě v mých očích neobstojí.
Tak tohle bylo něco! Rozhodně stojí za přečtení a jsem zvědavá na pokračování
ALE
není to pro slabší povahy!
Témata, která rozebírá: PPP, deprese, sebevražedné chování, sebepoškozování nebo znásilnění..
Za mě fakt síla. Myslím, že kdyby byla autorka o trošičku víc rozepsaná, tak mě některé scény doženou až k slzám. To ovšem neznamená, že je knížka špatně napsaná - u několika scén jsem měla při čtení stažený žaludek.
Čtivý, díky formě vyprávění a sazbě textu je to v podstatě jednohubka, jazyk není nijak náročný a přesto ve vás dle mého skromného názoru někde hodně hluboko něco zanechá.
Není to veselé čtení, opravdu ne. Zvlášť když se vás osobně dotýká. Knížka má zajímavou kompozici, kombinuje rámcovou, retrospektivní a vložené deníkové zápisy. Rozhovory mezi Anou a Annou rychle posouvají děj dopředu, autentické dialogy dalších postav vás udržují v napětí, jak to vlastně všechno skončí(?).
Zvlášť mě oslovily popisné pasáže detailů, např. "Na parapetu leží mrtvá moucha. Jak je tu asi dlouho? (...) Zkroucená muší křídla odrážejí světlo ze staré lampy na stropě. Divím se, že ji ještě nesežral žádný pavouk. Těch je tu určitě také mnoho. Chci do ní cvrnknout, ale nedosáhnu na parapet, tak ji tam nechám jen tak ležet."
Je mi smutno z bezmoci a samoty autorky, ale současně obdivuji její odvahu vyložit karty na stůl a podělit se o své prožitky a vnímání reality (pro mnohé nepřijatelné a nepochopitelné).
"Čím víc se snažím pochopit samu sebe, tím víc se ztrácím.
Kdo vlastně jsem?
(...)
Křičím z plných plic, volám o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Asi mluvím jiným jazykem a nikdo mi nerozumí. Proč mi nikdo nepomůže? Proč si nikdo nevšiml, jak mi je, a nechali to dojít tak daleko?"
Doporučuji jak lidem, co trpí ppp, tak i těm, které téma zajímá a chtějí se více vcítit do nemocné osoby. Jedna z nejlepších knížek o ppp, co jsem četla (a že jich nebylo málo :))
Nádherná knížka! Určitě stojí za přečtení a u mě se stala naprostým favoritem všech knížek, co jsem doposud četla.. Děj vás úplně vtáhne do příběhu a těm, kteří se v tom najdou (tak jako já) vžene i slzy do očí. Skutečně krásně a procítěně napsané! Opravdu klobouk dolů a veliká pochvala❤️ Všem doporučuji všemi deseti :)
An(n)a.
Může obsahovat SPOILER.
Uf, no... zdejší komentáře mě v mém názoru moc nepodporují. Řekla bych o sobě, že jsem tak trochu odbornice na knihy o PPP. Četla jsem jich hromadu - dobrých i špatných. A tak trochu jsem vždycky toužila najít nějakou TU KNIHU - hodně blízko byla Na dně, ale jinak byly knihy prostě fajn, ale žádná nebyla TA. KDyž jsem viděla obálku knihy a jasnou narážku na "pro-ana" komunitu v názvu, tak jsem byla natěšená, i když už dávno nejsem lovkyně v tomto tématu, tak jsem si knihu pořídila.
První stránka, první myšlenka: Bože, to zní jako něco staženého z "pro-ana" blogu z roku 2009. No, a mé pocity se dále nezlepšovaly. Směs Lanczové (ty scény s Adamem???) a pro-ana blogů z dob před deseti lety (všechny ty "rozhovory" s poruchami jsou jasná inspirace všemi těmi stokrát opakovanými ana quotes). Tohle prostě není moc zajímavé.
Patos negativity a deprese a jedno klišé za druhým. To je ten problém - každý píše o své zkušenosti s PPP až je po ní, tudíž už má pohled obohacený o ten konec. Já chci přečíst knihu o skutečném průběhu této nemoci - od počáteční něhy, o tom prvním pocitu síly a naplnění, o euforii a síle, přes to jak se to tragicky zvrhne do tragického boje o vlastní život. Protože jen tak to lidi doopravdy pochopí, že to od počátku není sebepoškozování, ale jako droga.
Nuda, nuda... nechápu proč by měl být další díl? To si radši přečtěte tu knihu od Lanczové, myslím Střípky mých lásek - ta je lepší.