Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238471/mid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-238471.jpg
4
4313
4313
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Za mě zatím nejlepší Jonasson. V literatuře pro dospělý je děsný umění podat paradoxní, vyhrocený a absurdní věci jako naprostou samozřejmost (skvěle to umí Stephen King a Jonasson tomu umění taky vládne) a vyprávět to "s vážnou autorskou tváři". Když jsou ty absurdity v humoru, vzniká pak z toho asi jediná humoristická literatura, kterou fakt miluju. Takovej ten suchej až černej humor, žádná ta trapná česká ulepená rádobyhumorná šťavnatost.
No a tímhle skvělým uměním je Analfabetka prodchnutá od začátku do konce. Jedna absurdita za druhou - černá holka z ghetta, dostane se k vojákům, atomová bomba, no a pak holka a bomba najednou fičí do světa. A žijou, zažívají, prožívají, osudy se proplítajjí a člověku se nad tím až tají dech. :) Luxus. A za mě snad i lepší než Stoletej stařík, kterej byl taky nesmírně zábavnej, ale Analfabetka mi přišla originálnější. Utkvěla mi víc a proto pět hvězd.
Dostal mě styl humoru knihy,občas jsem se smála i nahlas,krásné oddechovè čteni,kdyby šlo všechno na světě řešit s tímto humorem.
Odlehčené a hlavně veselé a vtipné čtení. Pokud nevíte, co číst a nechcete nic složitého, vřele doporučuji.
Pecka. Jako knížka je to super oddychovka, u které se navíc zasmějete. Nyní ji znovu po letech poslouchám jako audioknihu. Cestou do práce se v autě řehtám jako oř. Prostě tento švédský humorný styl s malým přídechem sarkasmu, navíc skvostně namluvený, stojí za to si tak propracovaný příběh určitě poslechnout. *****
Specifický humor spojující spoustu reálných historických událostí s propracovaným absurdním příběhem. Mně to moc bavilo.
Pujcila jsem si audioknihu, abych stihla obstaravat mimino a pritom se nezblaznit :D A bylo to super, prijemny humor, pobavila.
Byla docela dobrá volba vzít si ji k moři. Tam jsem to přelouskala za krátkou dobu, a i když mě neuspokojila tolik jako Mackův Saturnin, jehož jsem přečetla těsně předtím, byla jsem ráda, že se mi hodila do Čtenářské výzvy. Po přečtení Staříka mě tato kniha nijak nepřekvapila. Autorův styl jsem vydržela, způsob jeho vtipkování mi však vlastní není. Četla jsem to spíš se zájmem, jak uměl autor pospojovat řadu politických reálií v jeden velice rozvětvený příběh, kde bylo nakonec pro mne docela dost věcí, které bych si ráda dohledala, a dokonce i několik okamžiků, kdy jsem se zájmem sledovala, co dalšího závratného si autor navymýšlí.
Zamýšlela jsem se nad tím, jestli opravdu 200 hektarů je možné obhospodařit pouze v pěti lidech, i když mají k dispozici nejnovější techniku. Ale mohu to považovat za jednu z dalších autorových přijatelných nadsázek.
Chyb sice není v textu mnoho, ale je to věc, která mě při čtení vždycky ruší, obzvláště když styl psaní snáším jen proto, že mě zajímá, jak to autor navymýšlel dál. Co však ráda nemám, je používání slova zapříčinit namísto podle mne pěknějšího způsobit. A když se v pěti řádcích objeví dvakrát, nelíbí se mi to. Chápala jsem, že se překladatelka patrně nechtěla opakovat, ale když jsem si ty řádky na konci strany 295 s nechutí pročítala, napadalo mě několik možností, jak se to dalo vyřešit.
Mám dojem, že dalším knížkám téhož autora se napříště vyhnu.
Co však ještě chci ocenit, je několik hezkých citátů, které autor použil na počátku každé části. Některé jsem s radostí přepsala do citátového webu, kam průběžně přispívám.
Mám dojem, že na to, jak málo se mě toto čtení do nějaké mé hlubší části dotklo, mě zaměstnal tento komentář až až.
Blbost, ale mila. Obdivuji Nombeko, s jakou lehkostí snasi strasti osudu. Autor je vtipálek. Jeho trefne glosy ve vaznych situacích jsou odzbrojujici.
Jako první jsem četla Stoletého staříka, u kterého jsem obdivovala kreativitu spisovatele, ale občas jsem si říkala, že je až moc překombinovaný. Analfabatka však neměla chybu. Doporučuji jako oddychovou četbu, pokud se člověk chce zasmát a odpočinout.
Tohle vůbec není typ knihy, který bych si sama vybrala, četla jsem kvůli Čtenářské výzvě, ale byla jsem mile překvapená, místy mě popadaly záchvaty smíchu. Je to moc příjemná nenáročná kniha.
Zabavna kniha o genialni jihoafricance, bombe a dvojcatech, ze kterych jedno neexistuje :) zajimavy propletenec pribehu, diky kteremu si uvedomite, ze pokud vam na necem zalezi, vzdycky se najde blb, ktery to pokazi. Pri cteni si pekne clovek odpocine, pobavi se a vlastne muze i ziskat sympatie k tomu blbci. Neubranim se ale srovnani se 100letym starikem, ktery me proste bavil o poznani vic. Presto si kniha zaslouzi vysoke hodnoceni, protoze stale zustava znacne neotrela.
Docela dlouhý čas (autor stihl od té doby asi další tři knihy) po celkem zdařilé a svým způsobem i dost zábavné variaci na Forresta Gumpa - Stoletý stařík... jsem se pustil do Analfabetky. A ač jsem čekal nenáročnou oddychovou zábavu, stalo se z četby mé ohromné osobní vítězství! Vše začalo dle očekávání, ale postupně mě toto dílo přestávalo bavit, až zhruba v polovině knihy pokusy o zábavnost zcela zardousil...no, přídavného jména se raději vyvaruji...příběh, neuvěřitelnost, opakující se vývoj událostí. A právě přibližně od poloviny knihy jsem se už pouze modlil, aby to nebylo dále horší a horší, nebo už to alespoň skončilo. Málokdy nedočtu knihu a tady už jsem ke konci byl ve stadiu rozhodování, jestli tomu ještě pár hodin věnuji, abych mohl hodnotit, nebo knihu odložím a zapomenu navždy. Nevím, zda bylo mé rozhodnutí správné, bylo rozhodně těžké. Že jsem to nakonec dokázal dočíst bylo velkou zkouškou síly mé vůle.
Tímto se s autorem nadobro loučím, do oblasti mého zájmu se netrefil.
Analfabetka mě nadchla. Místy opravdu rozesmála. Tolik absurdních situací, které se udály Nombeko a atomové bombě a neexistujícímu Holgerovi...
Dobrá oddychovka. Je to úsměvný příběh, který se hodí například na dovolenou. Není to žádný zázrak, stařík byl daleko propracovanější, ale tato knížka je moc hezká. Na tento způsob humoru jsem si musela trošku zvykat, ale je to opravdu příjemné čtení.
Poslouchal jsem jako aufioknihu. Po Staříkovi a Zabijákovi. Musím říct, že Analfabetka jim dává pekelně na frak. Zatím rozhodně nejlepší věc, která se mi od Jonassona dostala. Hodně vtipné, ale takovým nenuceným způsobem. Slovo negr tu padne (aspoň v první části) víckrát, než v songu gangsta raperů. Až na pár vyloženě vykonstruovaných náhod opravdu příběh ze života :)
Knížka se nečetla vůbec špatně i přes spoustu jmén a informací, ale přesto se chvílemi zdála byla zdlouhavá. Nekonečné útrapy s atomovou bombou skoro nebraly konce.
Analfabetka byla první kniha kterou jsem od JJ četl a musím uznat že jsem mile překvapen. Děj mě bavil a byl čtivý a sem tam vtipný, v tomto ohledu dost záleží na Vašem stylu humoru ale vtipných okamžiků tam bylo dostatek. Jen to vyřešení atomové bomby mi připadalo dosti zvláštní. Celou dobu čekám velké rozuzlení a ono v podstatě nic velkého. Obecně těch 50 stran mi kniha připadala taková zvláštní a proto jí 5* nemůžu dát. I tak doporučuju a těším se na stoletého staříka!
JJ je autor, který dokáže historické informace překroutit takovým způsobem, že se můžete jen smát, příp. usmívat. Ale pozor, jsou tam i nepřekroucené informace :-). Příběh mě velice bavil, Nombeko i Holger 2 jsou sympaťáci, kterým nelze nefandit. Styl psaní mi plně vyhovuje, kniha se velmi dobře čte.
Začátek vypadal slibně. Prvních 20 stránek bylo vtipných, ale poté už autor vystřílel všechny náboje a kniha mě nejprve začala nudit a později nudit k smrti a dusit trapností. Dočetla jsem jen s vypětím sil. Zejména od chvíle, kdy Číňanky omylem pošlou atomovou bombu do Švédska, mi čtení dělalo velký problém a Mombeko mě začala neuvěřitelně štvát. Navíc to bylo celé dlouhé jak Lovosice a už jsem doufala v konec. Do Staříka už se pouštět nebudu, byvši poučena, že je to to samé v bledě modrém.
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Nenáročné čtivo.Není to sice můj šálek kávy,ale dalo se to dočíst. Na odpočinek ideální.