Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238471/mid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-238471.jpg
4
4313
4313
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, ačkoli musím uznat, že Stoletý stařík byl lepší. Když Nombeko něco spočítala, tak jsem se párkrát nachytala, jak jsem počítala s ní. Takže jsem se zasmála a procvičila mozek.
Do této knihy se mi upřímně moc nechtělo. Když jsem se ale začetla do prvních stránek, zjistila jsem, že je skvělá. Styl vyprávění a humoru mi opravdu sedl a já si knihu hrozně užívala. Pak jsem ale zjistila, že ta kniha stojí pouze na osobitém stylu psaní autora a příběh hodně pokulhává. Navíc i ten způsob vyprávění mě brzy omrzel, bylo to pořád to samé. Nezáživné. V příběhu se děly neskutečné absurdity a humor byl často prezentován hodně násilně. Hlavně aby to bylo vtipné. Takže kniha fajn, průměr.
Příjemná knížka, ale vzhledem k tomu, že jsem ji četla v těsném závěsu za Stoletým staříkem, tak už mě tento styl moc nebavil a přišlo mi to dost na jedno brdo.
Kniha se tváří jako bezstarostná komedie, ale když se nad tím zamyslíte, ono to ve světě, hlavně v politice, tak skutečně chodí.
Na můj vkus se toho v knize moc neděje. Obvykle mám knihy této délky přečtené za 2-3 dny, Analfabetku jsem louskala víc jak týden. Ale musím přiznat, že jsem se občas i zasmála.
Na to jak je to vychvalované - nic moc. Čekala jsem víc. Na druhou stranu je to ale oddychová kniha, u které se člověk dokáže zasmát.
Analfabetka se mi líbila možná ještě víc než Stařík. Jedna absurdní situace za druhou.
Přiznám se, že do Analfabetky se mi zpočátku moc nechtělo. Ale jakmile jsem přečetl prvních pár stránek, věděl jsem, že si s autorovým stylem budu rozumět. Příběh je vtipný, absurdně forrestgumpovský a poměrně svižně odsýpá. Co mně trochu vadilo bylo to, že pan Jonas až moc tlačí na pilu a "cpe" humor na každou stránku za každou cenu. Je to jako u lidí, vtipný a zábavný člověk by měl mít cit pro situaci a vědět kdy má být vtipný a kdy raději mlčet. Jakmile to ale nezvládá a střílí vtipy neustále kolem sebe, pak se stává spíše otravným... A přesně to se mi párkrát u čtení této knihy stalo. Měl jsem pocit, že autor to někdy přehání s humorem za každou cenu až to není tak vtipné, jak by mohlo být, kdyby si někdy odpustil srandu na úkor rozvíjení zajímavého příběhu.
Takže když to shrnu, Analfabetka je lehké čtení do horkých letních dnů ze kterého se dozvíte, že apartheid je špatný, většina politiků jsou hlupáci, král, že dokáže být aristokraticky nad věcí a jediný čistý a lidský je čínský prezident.
Po pěti letech jsem se pustil do dalšího díla Jonassona a stejně jako Staříka jsem si tohle náramně užil. Jasně, nedosahuje to takové vtipnosti či dramatu jako předchozí dílo, ale pořád se to hezky čte a ta hlavní myšlenka forestogumpovství, že při troše umu můžete změnit chod dějin tady pořád je. Trošku jsem nezpracoval ty časové posuny, kdy na jedné stránce uteče deset let a celá kniha je tak obrazem téměř půl století, ale dá se to zpracovat a mávnout nad tím rukou. Je to promyšlené, je to vtipné, je to svižné a jelikož jsem se do toho pustil, protože jsem četl samé "učebnicové" sr*čky a potřeboval jsem nějakou odreagovačku, tak to byla přesně voda na můj mlýn. Doporučuje pět z pěti tlumočníků nářečí Wun.
Ani jsem to nedočetla. Nebavilo mě to a celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak budu číst něco jiného.
Očekávala jsem od knížky něco jiného. Připadalo mi to jako absurdní splácanina.
Pan Jonasson umí na omezeném množství stran vymyslet téměř neomezené množství absurdních situací. Stoletého staříka jsem četla jedním dechem a přiznám se, že možná i proto pro mě Analfabetka nebyla až takovým úkazem. Musím souhlasit s ostatními komentáři, začátek nasadil laťku hodně vysoko a bohužel nadšení knihou postupem času opadalo. Přesto se četla dobře, příběh mě bavil. Doufám ale, že v dalších knihách už trochu opadne obsese tématem atomové bomby.
Kniha se mi líbila. Na začátku tedy trochu víc. Ale je to oddechovka a zhltla jsem to celkem rychle :-)
Pobavilo a líbilo se mi. Je to ze stejného soudku jako Stařík a přeci jiné. Trochu závidím autorovi schopnost vymýšlet takové s prominutím "blbiny". Člověk znalý švédských reálií a státního systému víc do hloubky si v tom možná najde víc satiry než já, obyčejný smrtelník, ale i tak je tam toho dost pro všechny, kdo mají alespoň základní znalosti. Pro podobné knihy by se asi měl zavést nový žánr. Nevím jak ho nazvat. Navrhuji třeba "Absurdity" :-) .
Doporučuji jako oddechovku, nic jiného jsem od ní nečekala. Nesmím se nad ní příliš zamýšlet, protože celý příběh je poměrně absurdní a málo uvěřitelný. Na začátku jsem se bavila, mělo to spád, pak už pro mě slabší a dočetla jsem spíše ze setrvačnosti.
Začátek byl nasazen opravdu vysoko a logicky postupně vtipnosti a zajímavosti ubývalo. Nejslabší je pro mne ta část ze Švédska. Autor by si měl uvědomit, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Naštěstí závěr to zase trochu zvedl výš.
Kniha mne velice pobavila... tak nějak mne kupředu hnala touha po tom, kam až je pan Jonasson schopen zajít. Jedním slovem - absurdní :). Pokud si chcete skutečně odpočinout od reality, pak toto je ta pravá oddychovka.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Diky skvelemu nacteni me pobavila. Puvodne jsem ji chtela precist, ale musim priznat, ze jsem ji asi 3x odlozila, nejak me nezaujala. Dala jsem ji znovu sanci diky Stoletemu starikovi, ktereho jsem taky poslouchala a ktery se mi libil vic. Za me dobry..
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Hrozně moc jsem se na tuhle knihu těšila a zpočátku mě hrozně moc bavila, ale poslední třetina neskutečně moc zklamala... Na jednu stranu to bylo moc fajn, na druhou stranu mi to přišlo jako naprostá blbost. Dá se říct, že vlastně ani nevím, co si o té knize myslet.