Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238471/mid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-238471.jpg
4
4313
4313
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Já tu knihu miluju!
Vybrala jsem si ji jako odpočinkovou na dovolenou a úplně mi teda odpočinout nedala. :D Když jsem si myslela, že už to silenejsi být nemůže, přece bylo! Úžasné sympatické postavy a potom takové, které strašně vytáčí, ale dělají tuto knihu knihou, nad kterou jsem se opravdu nahlas zasmála!
Humorná nadsázka, která se čte pěkně do té doby než mne neskutečně začal točit Holger 1 se svou Celestine. Jejich fiškuntálie ve jménu zničení monarchie a protestu proti všemu bylo něco na mé nervy :-D. Ale nakonec se mi po Nombeko a celé partičce bude stýskat.
Zajímavá kniha. Nikdy jsem nic podobného nečetla a to je super. ALE za mě fakt těžké čtení, nic pro odpočinek v hlavě... Politika, politika a ještě sto krát politika... No a potom ty skvělé, vtipné (fakt perfektně vymyšlené) absurdní situace a za ty dávám ty hvězdičky! Staříka se určitě číst nechystám, autor stačil jednou.
Skvělá knížka. Všechny dějové linky byly zajímavé, ale nejlepší část knihy byla ta, kde se osudy jednotlivých postav střetly.
Poslechnuto podruhé a stále se nemohu zbavit dojmu, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy slyšela :-)
Nombeko je prostě úžasná a celá ta parta okolo ní rovněž - prostě mě baví. Humor, který mám ráda. Díky Nombeko mi také Analfabetka sedí více než Stařík, protože je mi prostě mnohem více sympatická.
Hodlám s Jonassonem pokračovat. Třeba mě osloví i další knihy. A jestli ne, ráda se zase vrátím k Analfabetce, až budu potřebovat na chvilku vypnout, potěšit duši a rozjasnit tvář :-)
"Analfabetka" je skvělý román pro dobrou náladu, který stále a stále překvapuje nepředvídatelnými příhodami.
Rozdíl mezi hloupostí a genialitou spočívá v tom, že genialita má své meze. (NEZNÁMÝ MYSLITEL) - a proto bych v příštích volbách nejradši volil neexistující stranu "Běžte všichni do prdele!".
Přečteno jako audiokniha, kterou opět četl výborný Martin Stránský.
Kniha je skvělá, ještě lepší než Stařík. Dokonale jsem se bavila, opět skvělé hlášky, výborně vymyšlené absurdity. Četla jsem ji několikrát, vždycky mi zvedne náladu.
Nombeko je taková něžnější, ženštější a mladší varianta staříka. Pořád jsem se výborně bavila, o tom žádná, jen jsem často vnímala ty paralely, které analfabetce ukradly tu poslední hvězdičku... Na druhou stranu je určitě po prvním originálním námětu (stařík) těžké přijít s něčím novým, když čtenáři po vás chtějí jen další porci absurdna, neuvěřitelných příhod a zamotaného děje... Takže vlastně to ani Jonas Jonasson nemohl napsat jinak. Na odreagování je každopádně analfabetka skvělá - pokud si chcete potrénovat stálé držení koutků nahoru ve škále od lehkého úsměvu (většinou) až po hlasité vyprsknutí... Jako posilovač dobré nálady proto rozhodně doporučuji!
Analfabetka je vlastně svým způsobem to samé v bleděmodrém, co byl Stařík, její předchůdce z pera (nebo spíš z klávesnice :-) Jonase Jonassona, avšak i díky tomu, že je Nombeko (analfabetka) snad ještě větší sympaťačka než byl Alan (stařík), je její příběh ještě zábavnější (a možná i šílenější). I tady vystupuje spousta absurdních postav dělající ještě absurdnější věci, i tady se seznamujeme se švédskou, resp. celosvětovou politikou a i tady (a to hlavně) se zase pořádně zasmějeme, Jonassův výklad vše(ne)možných situací je zkrátka bezkonkurenční. !Spoiler! Jen ten sladkobolný, happy-endový konec už byl na mě maličko moc. !Konec spoileru! Ale to nic nemění na tom, že ode dneška budu každé další Jonasovo dílo vyhlížet s velkým očekáváním, ideální knížka pro relaxaci, nejlépe v lese, u tůní a v přítomnosti samých kačen ;-)
Dlouho jsem se u knihy tak nepobavila , smála jsem se téměř na každé straně . Moc se mi to líbilo , kdo chce oddych a zasmát se u knihy, ten ať si to přečte :)
Od začátku až do konce jsem hltala každé slovo a úsměv na rtech se nevytrácel. Už dlouho jsem se nad nějakou knihou takhle nepobavila.
Jediné výstižné slovo, které mě napadá po celou dobu příběhu - slátanina. Ještě že jsem si ji poslechla jako audioknihu, protože jinak bych ji odložila. Jednu hvězdu dávám za skvělý přednes. Do sedmé kapitoly jsem hodně uvažovala, že to prostě nedám, pak to začalo být jakž takž k vydržení, od 20. kapitoly opět nuda a otrava.
Připadalo mi, ze čtu učebnici dějepisu, samá politika, čínská jména prezidentů a jiných činitelů, stejně tak švédská a jihoafrická. U každé postavy je řečen její nezajímavý dlouhý životní příběh několik generací zpět. Přesné dlouhé názvy firem, ulic včetně čísel popisných, částek do poslední koruny nebo přesné číslo na gramy novorozeného dítěte. To fakt? Pokusy být v každé druhé větě vtipný už byly pak také na škodu. Příběh nemá hlavu ani patu, díky všemu výše zmíněnému se mi jen špatně udržovala pozornost.
Když pak přišla řeč na Kaspického ponyho, kterého nazývali Kaspický kůň (existuje jen pony), tak mě o nesmyslnosti příběhu utvrdil popis přepravy koní, že musí být na palubě jateční pistole, kdyby kůň panikařil a že přepravili koně letecky svázaného k bombě. To jako vážně??? Nehledě k tomu, co tam tvrdili o infekční anémii koní, že se přenáší výlučně bodovým hmyzem žijícím v mokradech u polarniho kruhu. Přitom se běžně na tuto infeci musí testovat všichni kone, kteří vyjedou te své stáje mezi jiné kone. Za poslední roky bylo evidováno dost ohnisek nákazy a tak se muselo testovat co 6 měsíců, dříve stačilo každé dva roky, letos je to tuším platné na rok. Vzhledem k tomu, že jsem sama majitelka 4 koní, tak tyto kydy mě jen utvrdili v tom, že tahle kniha je ještě větší slátanina, než si vůbec od začátku myslím.
Konec knihy je jen zbytečné a zdlouhavé napínání už tak nezajímavého příběhu.
Kdybych už za sebou neměla Stoletého staříka, určitě už bych se k tomuto spisovateli nevrátila. A to jsem se na Analfabetku tak těšila. Obrovské zklamání.
Jonasson (včetně Stránského) je láska na první poslech! Začala jsem Zabijákem, přes oba Staříky a Analfabetku jsem se proposlouchala k Pomstě a už bych ráda další. Má to sice všechno na jedno brdo - skupina lidí se zvláštními osudy na útěku, černý humor, svérázné pojetí politiky, exploze, Afrika,... - ale pořád to funguje. Jeho postavy mi jsou tak blízké! I když se autor dotýká řady témat, která by v dnešní překorektní době mohla být považovaná za hraniční, vypořádává se s nimi obratně – svoje si řekne a přesto nikoho neurazí. A v této knížce navíc ženská superhrdinka, co víc si přát!
Analfabetka je jednoznačne moja favoritka medzi všetkými Jonassonovými knihami, ktoré tu zatiaľ vyšli. Milujem ju, obdivujem ju. Ozaj som sa nasmiala, až ma brucho bolelo. Kam na tie vtipné zvraty ten Jonasson chodí? :))
A viete čo? Dajte si audioknihu načítanú Martinom Stránskym. To je jednoducho audioknihový boh :).
Analfabetka se mi líbila víc než Zabiják a možná i o malinko víc než Stoletý stařík. Člověk ovšem nesmí nad jejím nepravděpodobným dějem moc přemýšlet a nebrat to logicky, protože logické to prostě není. Je to kniha pro pobavení. A u mě svůj účel splnila.
za mě povedená kniha, která rozhodně není pokračováním stoletého staříka. Hlavní hrdinka je opravdu kombinací všech pěkně "blbých" vkladů do života: místo a podmínky narození, rodinné zázemí, prakticky žádné vzdělání... a očividně minimální možnosti z toho všeho uniknout. No a ono se to povedlo, tedy aspoň v tomhle románu :D V reálném životě prakticky nemožné, ale jako humorný příběh dost pobavilo.
Mít větší přehled o politice Švédska a Jihoafrické republiky, určitě bych se bavila víc. Trochu mě irituje autorova snaha dát fór skoro do každé věty, nicméně Analfabetka mě i přesto bavila. Nombeko je prostě svojí inteligencí, přehledem a nápady jak řešit situace velmi sympatická.
Nasmála jsem se. Ale chce to mít takový druh humoru v oblibě, jinak příběh přijde čtenáři jako pitomost.
Tedy ona to fakticky pitomost je, ale dává smysl :). To je, co?
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Jako kniha na dovolenou je to dobrá zábava. Nicméně je to už třetí Jonasonova knížka, kterou jsem četla a schéma je vždycky stejné, další si už nejspíš nechám ujít. To ale neznamená, že by mi Nombeko nepřirostla k srdci. Celou dobu jsem jí fandila a dobře se bavila.