Anarchokapitalismus
Urza (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372819/bmid_anarchokapitalismus-aneb-stat-je-sp-FYs-372819.jpg
4
126
126
Anarchokapitalismus – souhrnná kniha rozebírající různé aspekty našeho života ve svobodné bezstátní společnosti. Snad všichni dnešní anarchokapitalisté byli původně přesvědčeni, že není možné, aby naše společnost fungovala bez státu. Čím usilovněji však o této problematice přemýšlíme a věnujeme se jí, tím jasněji přicházíme na to, že právě bezstátní společnost je pro mírové soužití civilizace nezbytná. Urzovy texty, které píše již spoustu let, vynikají svou konzistencí a přísnou logikou. Stovky z nich pak položily základ pro vznik této knihy, jež je prvním původně českým uceleným dílem o anarchokapitalismu. Rozhodně aspiruje na to, aby jednou stála v knihovně po boku knih dalších skvělých myslitelů rakouské ekonomické školy, kteří byli Urzovi inspirací. V České republice máme až obdivuhodně silné libertariánské hnutí svobodomyslných lidí, o jehož rozvoj a propagaci se Urza velkou částí přičinil. Nyní se můžeme chlubit i autorem, jenž může být inspirací pro další generace. S obsahem Urzových textů nemusíte souhlasit, přinejmenším rozhodně ne hned. Pokud vám však dá podnět ke kritickému zamyšlení nad tím, jak některé věci fungují dnes a jaké by jednou mohly být bez státu, pak rozhodně splnily svůj účel.... celý text
Přidat komentář
Min 2/3 vydělaných peněz si pod pohrůžkou násilí nárokuje stát. Běžně tomu říkáme daně a většina lidí se nad tím nepozastaví. Kniha nabízí zamyšlení, zda je chování státu etické nebo dokonce horší než mafiánské praktiky, vzhledem k pravomocem, které stát nad námi má.
Kniha je stručný, ale ucelený pohled na svobodu člověka díky volno-tržnímu hospodářství bez zásahu státu. Pokládá si otázky, a současně nabízí odpovědi, zda by veřejné služby jako školství, zdravotnictví, justice nebo třeba i armáda nefungovaly daleko efektivněji právě na volném trhu bez restrikcí a jakéhokoliv omezování.
Knihu rozhodně doporučuji, je čtivá a k pochopení i bez ekonomického vzdělání.
Urzu sleduji i na youtube, kde jeho přednášky prolínají zajímavé diskuze během výkladu a jsem potěšena, že zde máme osobnost, která tyto myšlenky a postoje umí předávat dále. Enjoy *
Miluji tuhle knihu pojednávající o společnosti, jež evolučně překonává stát na základě schopnosti uvažovat logickou dedukcí. Z českých autorů na tomto poli bezkonkurenční. Hodně mi to obohatilo život.
Konečně se mi podařilo sehnat tuto ojedinělou knihu a hned i přečíst. Jde o publikaci, která přináší úplně jiný pohled na svět ve kterém žijeme. Celé poselství knihy, které je obsaženo v každé kapitole, vysvětluje proč je dobrovolnost lepší než donucení.
Zvláštní hodnocení dvou nových čtenářů registrovaných ve stejný den galtalex666 a artom, kteří zde byli poprvé a hned takové odsouzení. Napadá mne, že jde o účelovost a knihu ani nečetli.
Skvělá kniha, která již na začátku skrze krátké příběhy ilustruje největší problem dnešní společnosti, a to existenci vyjímek k „univerzálním“ pravidlům. Společnost neakceptuje zločiny typu okradení na ulici, ale jakmile dojde o krádež v podobě zdanění, tak jí to už tolik nevadí a často se setkáváme s případy, kdy je voláno po daních vyšších po boji proti neplatičům datí. Tato šedá místa, u kterých vyypínáme naše kritické myšlení, považuji za významnou hrozbu pro budoucnost svobody jednotlivců.
Přesvědčí tato kniha etatistické jedince, že bezstátní spolenčost je jak z etického, tak ekonomického hlediska tou nejlepší alternativou? Pravděpodobně ne. Nezbývá mi doufat, že kniha nahlodá část etatistových myšlenek , které mu byly naočkovány v průběhu jeho “vzdělávacích” let, a že ho zvědavost dovede k dílům od autorů jako je Rothbard, Mises, Hayek, Block, Hoppe nebo Molyneux. Cesta k prozření není snadná a zabere čas, spousty času, avšak objevování pravdy za to stojí. Velké díky Urzovi za objetování tisíců hodin pro boj za svobodu. Věřím, že tato kniha je jen začátek.
Jako sbirka argumentacnich faulu zajimave. Jako vize lepsiho usporadani spolecnosti spise desive. Urza by si mel predevsim dostudovat zakladni historicka fakta, pokud jimi chce argumentovat.
Skvělá knížka plná zajímavých myšlenek, jak by fungovala bezstátní společnost.
Člověk se nejprve myšlenkám nějak brání a když se zeptá sám sebe proč, tak je to kvůli:
a) ve škole nám říkali něco jiného
b) strach z neznámého
Knížka dává perfektní smysl. Je logická. Doporučuji přečíst všem, kterým není společenský život lhostejný!
Hodně mne to zaujalo. Celá tato myšlenka přesně koresponduje s mým názorem (který jsem si po dlouhých letech jako státní zaměstnanec a spolupracovník podnikající manželky) na úlohu státu v našem životě utvořil. Dospěl jsem k tomu, že státní aparát, deklarovaný jako pomocník občanů v jejich nelehkém putování životními nástrahami, je přesným opakem jeho funkce. Stává se jakousi mocenskou silou, která pouze tvrdě vyžaduje dodržování regulí, které úzká skupina lidí vymyslí (mnohdy s vidinou vlastního prospěchu), a které je schopna změnit ještě před účinností původních znění. Občan se tak stává otrokem státu, který je schopen své zákony vyžadovat až do úplného zničení občana, který se podle státu nechová v intencích jimi vyhlášených zákonů.
Kniha jenom podpořila to, co normálně uvažující člověk už dávno poznal nebo tušil.
Já to shltla. Ale asi jen proto, že jsem skoro u každého tématu v duchu vykřikovala: jo! protože se to shodovalo s mou vlastní filozofií a nemusela jsem procházet tím obrovským šokem, že všechno, co mě do teď naučili, je blábol. Teď už jsem si jen užívala, jak je to pěkně shrnuto.
Kniha je stručná - takže jako základní seznámení a otevření očí super. Ovšem to má to úskalí, že člověk stá(d?t?)ní to hned zahodí, protože se lekne. A ono je vážně těžký hned do toho v naučeném obranném reflexu nekopnout a alespoň si připustit, že by na tom mohlo něco být. Kdybych tuhle knihu dostala do rukou třeba před deseti lety, byla bych první, která by křičela, jakej je to canc.
A co že mě tak změnilo? Důsledky. Vždycky jsem byla poslušná holčička a fakt jsem věřila, že naši a učitelé a systém ví, co je pro mě dobré. Dávalo to smysl - byli starší, zkušenější, a kdyby nevěděli, tak by přece nemohli učit a vládnout, ne? A jasně, že abych mohla něco dělat, musím se nejdřív naučit, jak na to, to je přece logický.
Ve škole navíc stačilo tak málo: naučit se odříkat to, co učitel chtěl slyšet. Některé věci jsem nechápala, napadala mě spousta otázek, ale nikdo mi na ně nedokázal odpovědět a já neměla sílu se v tom šťourat, protože jsem musela splnit spoustu povinností, abych školu dokončila a mohla jít pracovat.
Po státnicích jsem nešla slavit, ale spát, jak jsem byla vyfluslá. Tolik úsilí kvůli tomu, abych si nakonec vytáhla Trvale udržitelný rozvoj, kterému jsem nerozumněla, ale dokázala jsem ho okecat tak, že jsem dostala béčko. Ne, fakt jsem ani neměla moc radost.
A že bych s tím slavným diplomem našla práci? I kdeže. Realita najednou byla úplně jiná. Znalosti ze školy mi byly k ničemu. Myslela jsem, že já jsem k ničemu. Že můj vztah je k ničemu. Všechno bylo na nic.
Přeskočím do současnosti. Podnikám. V oboru, který jsem nestudovala, ale který miluju. O kterém jsem předem nic nevěděla, ale který mi každý den dává možnost se něčemu naučit. Ne, že bych si svoje chyby úplně užívala, ale vím, že se nedějí jen tak a můžu si za ně sama, což mi dává i úžasnou možnost se jim příště vyhnout. Život je krásnej. Lidi jsou fajn. Já za něco stojím - a tahle knížka mě přivedla na myšlenku, že jsem vlastně ještě šikovnější, než jsem si myslela, protože dokážu být v zisku i přes to, kolik peněz posílám zbytečně bůhví kam.
A proč zbytečně? Jeden příklad za všechny: V úplném začátku jsem si pro obchod pronajala prostory od města. Cena byla tabulková, čili nižší, než tržní, smlouva na pět let, a já si pískala, jak jsem se cítila v bezpečí. Sice jsem si tam musela spoustu věcí opravit a udělat, ale co - za ty prachy...
A pak město začalo s rekonstrukcí domu. Když jsem si - čistě ze zvědavosti - prošla stavební projekt, zjistila jsem, že mi budou dělat nové výlohy, což zahrnovalo ubourání kusu zdi. Proč ne, větší výloha je super, že jo. Ale já pod okny měla topení a o nějakém novém způsobu vytápění se projekt nikde nezmiňoval. Žhavila jsem hned drát, že tomu nerozumím a oni se chytali za hlavu, jak to, že na to nikdo nepřišel předtím. Ale ať se nebojím, že to určitě vyřeší.
Přišla dobře desetičlenná delegace a začala řešit. Ale místo, aby řešili, jaké topení a kam mi dají, dohadovali se, čí je to vina a kdo s tím teda bude něco dělat. Když už je něco napadlo, bylo to tak nesmyslné, že by mě to po pár měsících provozu zlikvidovalo.
Zkrátka - oni dělali svou práci tak blbě, že v soukromém sektoru by měli hodinovou výpověď, ale já byla ta potížistka, která nejdřív vůbec rejpala do hotovýho projektu a pak měla hemzy, když přišli s nápadem :-D
Kdybych nemusela živit tyhle koumáky, mohla jsem od začátku platit větší nájem u někoho, kdo by se mi o prostory opravdu staral (což přesně mám teď a spokojenost je vzájemná - pan domácí je rád, že jsem stabilní nájemník a vychází mi vstříc, já zase platím pravidelně a zavčas hlásím problémy. Totál symbióza.)
Nebudu o sobě od teďka tvrdit, že jsem anarchokapitalistka, protože mi to přijde omezující a já si ráda nechávám prostor pro změnu, ale ano - dost se s touhle filozofií ztotožňuju. Jen je škoda, že to má tak složitý a pro někoho odstrašující název. Stačil by mnohem jednodušší: Život.
Štítky knihy
česká literatura ekonomie anarchismus kapitalismus liberalismus politologie Rakouská ekonomická škola libertarianismus anarchokapitalismus
Anarchokapitalismus
Té knize lze samozřejmě i něco vytknout. Urza mě příšerně dráždil (dle mě) nadbytečným užíváním slova "inu". Taky bych velice ocenila, kdyby v knize byl seznam literatury, která je v ní doporučována a já to nemusela zpětně hledat.
Tady ovšem má kritika končí. Pokud jde o samotné sdělení jsem nadšena. Kniha je psána čtivě a lidsky, vše lze pochopit, aniž by člověk musel být odborník na politiku nebo ekonomii.
Neumím dohlédnout, jaké praktické potíže by mohly nastat v případě, že bychom začali v Anarchokapitalismu žít, ale i přesto bych mu dala přednost před státním uspořádáním, ve kterém žijeme dnes.
Dovedu si představit, že pro většinu lidí to bude šok - najednou vstřebat tolik nových způsobů uvažování, ač ve skutečnosti jde stále jen o jeden. Čím více jsme svobodní, tím lépe se nám žije.
Je dobře, že kniha vznikla a budu ji šířit. Měli bychom si uvědomit, že jen proto, že něco je dlouhou dobu zvykem, neznamená to, že je to pro nás dobré či dokonce nejlepší.
Očekávám, že jeden z argumentů proti bude, že bez ochrany a regulací státu může docházet k většímu násilí na nevinných obětech. Pro tyto lidi mám jeden vzkaz - otevřete oči.
Podívejte se třeba na dokument "Before I Met You" (http://beforeimetyoufilm.com/sk/) či čtěte příběhy žen, které se za zavřenými dveřmi porodnic v ČR i SR nemohou bránit a je na nich pácháno násilí, jsou porušována jejich práva a společnost zkrátka jen zavírá oči nebo dokonce ještě nadává těm poškozeným ženám.
Ne, opravdu to není dnes růžové natolik, abychom si stát měli hýčkat a netoužit po žádné změně. Líbí se mi, že Urza nikoho nepodněcuje k násilí a chápe, že ke svobodě lidi přinutit nelze a je to vnitřní vývoj každého jedince.
Zeptejte se svého srdce a svojí duše, zda-li chtějí svobodu a nebo žít v byrokracii, která většině z nás jednoduše brání snadno dosahovat svých cílů.