Andělé všedního dne
Michal Viewegh
Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září roku 2006 posledním dnem jeho života, což ovšem vědí jen andělé... Mladá vdova, učitel autoškoly, sebevrah a čtyři andělé – to jsou protagonisté knihy Michala Viewegha, který s fabulační a kompoziční bravurou vypráví příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Autor svou novelu charakterizuje jako svižnou story o lidech, andělech a umírání a knížku o nás všech, jejichž čas je dávno vyměřen, ale přesto se chováme, jako bychom tu měli být věčně.... celý text
Přidat komentář
Moje nejoblíbenější kniha od Michala Viewegha. Jeho "běžné" postavy jsou tentokrát zasazeny do skvělého tématu. Nápad "andělů všedního dne" mě opravdu nadchnul, příběhy, v nichž se dějové linie jednotlivých postav postupně spojují, mě baví odjakživa a autor i skvěle vychytal délku knihy. Skvělé, trošku melancholické, počtení.
Povedená knížka, dost se vymyká autorově tvorbě, což oceňuji, je hodně jiná. Kniha je čtivá a vede nás k zamyšlení nad životem a nad tím, zda nad námi opravdu bdí andělé. Občas je fajn zastavit se, zamyslet se a věřit, že bdí.
Zajímavá kniha. Četl jsem ji v pubertálním věku a trošku jsem bojoval s tím, zda se mi líbí, či nikoliv.
Myslím, že do ní postupně dorůstám, jestli si ji přečtu za patnáct let, tak možná už budu přemýšlet i o pěti hvězdách :).
Příběh se mi líbil. Příběh, který se odehrál 5. září 2006. Na tom není asi nic zvláštního. Když ale zjistíte, že tento den bude pro jednu z postav tím úplně posledním dnem na tomto světě (což samozřejmě kromě andělů nikdo netuší), tak chcete vědět, co se toho dne odehrálo... Bylo to zajímavé a napínavé.
V zásadě se mi kniha velmi líbí. Dokud ji nezačnu srovnávat s filmem Nebe nad Berlínem. Pak působí tak nějak opsaně.
Velký pokles v tvorbě do maximální stručnosti a plochosti... či spíš jen dočasné kolísání.
U této knihy nebudu hodnotit zpracování, autora, příběh, ale mé pocity, které ve mně knížka vzbuzovala. Čtu občas dosti drsnou literaturu, často s motivem 2. světové války, ale žádná kniha ve mně nevyvolala ještě tak velkou depresi a strach o své blízké. Četla jsem ji v době, kdy manžel řešil nějaké - nakonec banální - zdravotní problémy. Dočetla jsem ji koncem března 2010, oddychla si, že manžel je zdravý a... 21. 4. boural můj otec na motorce a celý následující měsíc se pohyboval mezi životem a smrtí. Autor i knížka prominou, ale dodnes to nedokážu brát jinak, než jako jedno ze znamení před celou touto tragickou událostí...
Knihu jsem už před několika lety četla. Následně jsem viděla film a nyní jsem si ji opět přečetla. Ačkoliv je příběh zajímavý, na mě se prolíná v knize strašně moc postav, střídá se často minulost a budoucnost. Občas jsem se musela kousek vrátit, abych neztratila pointu. Chvílemi jsem se pobavila autorovým humorem (např. "Život je jen špatně zorganizovaný poznávací zájezd."), občas jsem se zamyslela nad životem postav a nad jejich jednáním, ale v konečném důsledku musím říct, že film byl tentokrát lepší (i tak nebyl přímo můj šálek kávy). Jsem ráda, že jsem knize dala ještě jednou šanci. Úplně zahozený čas to nebyl.
Má první knížka od pana Viewegha a naprosto se mi trefil do vkusu. Přečetla jsem v pendolínu cestou na Slovenko :) Zajímavý námět, kniha mě celkově nadchla. Čte se doslova sama.
Autorova síla je v humoristických novelkách, překvapivě dobrý je v politických detektivkách, ale vážná témata asi nejsou jeho parketa. Už sám námět knihy je jako od "něcisty" VH, andělé tu vystupují jako poloblbové!? a zřejmě mají být jakousi vtipnou linií knihy, což se nedaří a kniha se tak točí v kruhu trapnosti a povrchnosti. Velká devíza knihy je v tom, že jsou autoři, kteří podobnou slátaninu rozvedou na 400 stran, takže za úspornost a jakés takés zpracování **
Četl jsem dvakrát. Kdysi a pak ještě jednou po filmu od Alice Nellis. Téma smrti není Vieweghovi, dnes už víc, cizí.
Ač jsem po „Výchově dívek v Čechách“ a několikero filmech došla k závěru,že pan Viewegh literárně není pro mě,tak tato kniha bude první světlou výjimkou.
Hořkosladce lidský pohled na anděly..nebo andělský pohled na lidi?
„Náhoda je způsob,jakým Bůh anonymně vykonává zázraky..“
Moje oblíbená od Viewegha :) . Četla jsem ji už třikrát a myslím, že určitě ne naposledy.
Nebylo to špatné. Kniha je naštěstí ještě z období dřívější autorovy tvorby. A i když to není žádná pecka, pořád je to lepší, než některé z autorových knih z poúrazového období. Naštěstí to bylo krátké, takže jsem knihu přečetla, i když to nebyl zase až tak úplně můj šálek kávy.
Velice kladně hodnotím atypičtější námět autora:"Pojďme se na lidský život podívat s nadhledem." Místy klišé, ale když se člověk "zastaví" a zamyslí, může ho to posunout. Moc se mi nelíbilo (poslední) pervezní přání Karla, ale to by nebyl Viewegh, že?
Pro čtenáře nadšené filmem
Chtěla bych tímto vznést dotaz pro ty lidi , kterým se více líbil film a již nikdy nebudou číst knihu po filmu, na jejich rozvinutější názor(klidně do zpráv). Knihu jsem četla do poloviny, pak jsem zkoukla celý film(nemohla jsem vydržet:)) a pak jsem dočetla zbývající část knihy. Možná jsem viděla jiný film, ačkoliv je jenom jeden, ale kniha je místy hodně odlišná od audiovizuálního podkladu, např. Karel zemře jinak. Za mě je film poměrně povrchní záležitost a někdy pochybuji, zda je fakt zpracován na bázi knihy.
Nic jsem neočekávala - s touto myšlenkou jsem četla první knihu tohoto autora, která se mi do rukou dostala. Příběh byl čtivý, oddechový, rychlý i smutný a za sebe říkám, že mě bavil.
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Námět to není špatný, jenže pořád mi vyskakuje to "ale"... Vieweghovi (až na pár výjimek) asi nikdy nepřijdu úplně na chuť...