Anglické listy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69148/anglicke-listy-69148.jpg
4
614
614
Cestopis je založen na vtipných postřezích a vtipných vyjádřeních. Autor jej nezatěžuje slovníkovými či historickými poznatky, všímá si lidí a všedních věcí, jako anglických parků, ulic, muzeí, nedělí s jejich nudou, klubů, zoologických zahrad, katedrál, venkova, Skotska, universitních měst, přičemž nejobjevnější poznatky získává ze svých neobvyklých pohledů na lidi a věci.... celý text
Přidat komentář
O tom, že Karel Čapek píše krásně bylo napsáno již mnoho a nelze s tím než souhlasit. Ale není to jen brilantní používání českého jazyka, co dělá z jeho psaní něco jedinečného. Dokáže pomocí pár vět dokonale vyjádřit charakter prostředí, ale i pocity, které spisovatel na místě cítí. A tak se díky němu stáváme součástí chaosu na londýnských ulicích (bezpočtukrát jsem překřižoval londýnské ulice, ale jakživ se s nimi nesmířím), debatních kroužků v Hyde Parku (..máloco se mi tak líbilo jako řečníci v Hyde parku. Než jsem to vše pověděl, stálo kolem nás deset lidí a tiše poslouchali. ) nebo se můžeme společně procházet po chodbách ctihodné univerzity v Cambridgi.
Z jeho řádků na nás dýchne bezútěšnost východního Londýna (Strašné ve Východním Londýně není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho. ...míle a míle černých domků, beznadějných ulic...) a na druhou stranu krása anglického venkova (Anglický venkov není pro práci, je pro oči.). Hrdost a starobylost skotského Edinburgu a ..pusté a dlouhé gleny se zbořenými kamennými zídkami přirostly autorovi k srdci.
Prostě stojí za to, si tuto knihu přečíst a bude se vám chtít vidět a cítit to co Karel Čapek. Jen si nejsem jistá, jestli bychom našli i v dnešní době tu poetičnost, která z jeho stránek dýchá. A jestli si Angličané dokázali i do dnešních dob uchovat své "ostrovanství".
"Anglie je země paradoxů, proto zůstává tajemnou."
"V Anglii bych chtěl být krávou nebo dítětem."
(12/19)
Jednalo se o moje první setkání s tak velkým spisovatelem, jako je p. Čapek. K Anglii a k cestování mám silný vztah, a proto jsem očekával víc cestopisný charakter. Nicméně občasné popisky krajiny a lidí a finální komparace s naším národem, mi umožnily se opět vrátit na ostrov a vychutnat si plně to, co krasně konzervativně velkého umí nabídnout. ....A k tomu srovnání? Haha. Malý parníček může doplout stejně daleko, nebo někam jinam.
Krásné, poetické, s jemným humorem, který pohladí po duši. Takhle si představuju příjemné fejetony s cestovatelským nádechem, které si člověk tak průběžně pročítá mezi ostatními knihami, co čte. Čapkův styl psaní na první pohled může působit jednoduše, ale jeho texty jsou propracované a vždy vás to něčím překvapí. Tuhle knihu mám moc ráda.
Tato kniha je poetickým cestopisem. Vybrala jsem si jí jelikož mi i přes její stáří přišla velice zajímavá.
Karel Čapek v kníže velmi poutavě popisuje starou Anglii. Kniha vás seznámí s anglickým životem a přiměje chuť objevovat cizí krajiny. Jeho popisy a postřehy jsou velmi zajímavé a mnohdy i zábavné.
Knížka byla velmi jednoduchá, zábavná a čtivá.Moc se mi líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím
Anglické listy jsem si vysloveně užívala. Jednak mám ráda Čapkův styl vyprávění a taky jsem ve spoustě věcí poznala Anglii z roku 2009. Byla jsem tam po 85 letech od vydání této knihy a stejně jako Čapka mě naprosto fascinovalo, že Angličané chodí po trávnících :)
Zajímavý pohled na Anglii před druhou světovou válkou. Některé situace a pocity mi vyvolaly vzpomínky na mou návštěvu tohoto ostrovního státu, některé už asi dnes neplatí. Ale vše popsáno velmi zajímavě, a i přes složitější češtinu, která už se té dnešní často ani nepodobá, velmi příjemné. Jak jsem si přečetl, původně tyto fejetony vznikaly jako sloupky pro Lidové noviny. No to musela být něco, číst si o Anglii v novinách, a tak ji objevovat. Kdyby chudák pan Čapek věděl, co se dnes v novinách píše a kdo konkrétně ty Lidové vlastní.
Čapek byl jednoznačně autorem, který uměl psát. To statně dokázal i touto svou knihou. Představuje v ní své vzpomínky a postřehy z Velké Británie (Anglie, Skotsko i Irsko). Jedná se spojení cestopisného vyprávění a dnes už historického vhledu do Anglie 30.let minulého století.
Navíc je kniha doplněna autorovými kresbičkami, která skvěle podtrhují atmosféru.
Hrozně se mi líbilo, jak popisoval (oproti anglickým) české ulice.
"U nás ... je ulice jakási veliká hospoda nebo veřejný sad, náves shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží. Člověk u nás vystrčí hlavu z okna a už je na ulici."
Úplně to vidím před očima a představuju si to :)
Bohužel bych už řekla, že je to minulost a že i pro naše ulice platí popis tehdejších ulic anglických: "tady je (ulice) něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte."
Mám úplně stejný pocit. Nevím, jestli je to všeobecným každodenním shonem anebo zahleděností do svého (třeba i internetového) světa, ale popis, že se jenom míjíme, vnímám jako pravdivý.
No ale každý pes, jiná ves, každé město - jiná ulice. Snad je to jinde jiné :)
Celkem pěkné cestování prostorem a dnes už i časem. Oceňuji barvitost jazyka, osobitý pohled na krajinu, zvířenu, lidi, města, ad. Potěšující pro mne byly také hezké ilustrace, které elegantně dokreslují slovní popisy. Četla jsem vydání z jara 1930 a říkám si: "Jaképak asi měla pocity po přečtení původní majitelka svazku?" Pokud bych měla hádat, tipla bych si, že povznášející... tak jako já.
Velkou Británii jsem opakovaně navštívil a dvakrát měl možnost tam strávit měsíc v kuse. Čapkův popis z dvacátých let 20. století je stále aktuální a v mnohém se Anglie vůbec nezměnila.
Čapkovy postřehy jsou vskutku skvělé - výstižné, detailní, přesné a vtipné. Za některé by si v dnešní společnosti zřejmě odnesl nadávky nejhrubšího zrna, například: "Nejsem nijak proti ženské emancipaci, ale ženský hlas, víte, člověk to zkrátka nemůže poslouchat; přece jen ženská je pro veřejnost od přírody handicapována svým orgánem (myslím hlasovým). Když řeční dáma, mám vždycky pocit, že jsem malý hoch a že mne maminka hubuje." by ve společnosti, která řeší, zda se má zastoupení žen v různých funkcích řešit kvótami, asi neprošlo. Nic to ale nemění na tom, že se jedná o postřeh velmi vtipný. Stejně jako například Čapkův zážitek z Madame Tussaud's: "U jedné zvláště podařené figuríny pána v cylindru jsem se zastavil a hledal jsem v katalogu, kdo to je; najednou se pán s cylindrem pohnul a odešel; bylo to příšerné. Za chvíli dvě slečny hledaly v katalogu, koho představuji já."
Na druhou stranu umí být Čapek po novinářsku správně rýpavý, a to hlavně ve směru ke své vlasti („Tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář.“), což opět oceňuji a opět musím říct, že jsou tyhle rýpance velmi aktuální. Ani na naší straně lamanšského průlivu se totiž některé věci nezměnily.
Postřehy z výstavy ve Wembley, kde Čapek povzdychl nad sebezahleděností imperiální říše nebo zážitky z East Endu už jen kompletují celkový dojem, který byl z Anglických listů perfektní. Mrzí mě, že jsem se k Čapkovým cestopisům nedostal dříve, ale jsem rád, že se to už povedlo. Rozhodně se k nim budu vracet.
Třešničkou na dortu jsou pak Čapkovy kresby a ilustrace, před kterými musím opravdu smeknout klobouk (a kvůli kterým by byla škoda „absolvovat“ Anglické listy jen jako audioknihu).
Skvělé, skvělé, skvělé.
Ke Karlu Čapkovi mám trochu zvláštní vztah. Málokdy mám chuť sáhnout po nějaké jeho knize, ale vždycky, když se k tomu nakonec odhodlám, je můj čtenářský duch povznesen a pln obdivu k tomuto velkému českému spisovateli, k jeho laskavosti, citu, pozorovatelskému talentu a smyslu pro jemný (snad trochu anglický) humor. V Anglických listech mě nejvíc zaujaly kapitolky Jezerní oblast a Několik tváří. Rozhodně se teď však nevrhnu po dalším Čapkovi - dílem snad proto, abych si mohla chvíli nerušeně vychutnávat dozvuky jeho anglického pozorování.
Díky panu Čapkovi jsem přišla na chuť cestopisům víc, než kdy v minulosti. Úžasné čtení, úžasné postřehy. Ale dávkuji si jeho knihy raději po troškách. Na jejich čtení musím být odpočatá a soustředěná. Teprve pak je to pro mne opravdový zážitek.
Opět čtenářský zážitek. Pan Čapek byl opravdu mistr českého jazyka. Radost jeho knihy číst. Pane Čapku opět (a ne naposled) děkuji.
Pěkně napsané fejetony, prodchnuté Čapkovým inteligentním pohledem na svět.
Skvělá kniha, ačkoliv nic jiného jsem od Čapka nečekala. Překvapilo mě, že některé dojmy z Anglie mám podobné po téměř sto letech. Zajímavé bylo srovnávat Čapkovy pocity v kontextu toho, co víme dnes.
Audiokniha. Čte Lukáš Hlavica, režie Vlado Rusko. Natočeno v roce 2009.
Vtipné, svižné, trefné a nadčasové. Řekla bych, že se musí pěkně číst. Určitě se k ní ráda vrátím v papírové podobě.
Moc pěkné vypravování o jedné z mých oblíbených zemí. Líbili se mi ilustrace přímo od autora. Musím ale podotknout, že to pro mne nebylo vždy úplně lehké čtení.
Potěšil mě popis Skotska. Před lety jsem měl z Edinburghu podobné pocity. I z Glasgow.
Kniha skvělá, jako ostatně všechny Čapkovy další cestopisy. Karel Čapek Anglii, potažmo Británii obdivoval a miloval a o to větší bylo jeho zklamání, když se tato země podílela na oné mnichovské zradě. Přitom je třeba připomenout, že na rozdíl od sladké Francie (i ta byla velkou Čapkovou láskou) jsme s Británií žádnou spojeneckou smlouvu neměli...
Nicméně, Čapek nebyl nekritický a tak mi v paměti ulpěla i ona kapitola Proč jsem nebyl v Irsku. Opět to jeho drobné decentní drcnutí připomnělo, že ne všechno na ostrovech je tak cihlovo červeně dubovo zelené, jak se leckomu zdá...
Štítky knihy
Anglie Londýn Skotsko Wales cestopisy Edinburgh
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Příjemná a oddechová četba z pera Karla Čapka o místech, která mám velice rád. Ne nadarmo jsem tuto knihu umístil do čtenářské výzvy pod tématem “Kniha o vaší oblíbené zemi/oblíbeném místě”. Pan Čapek měl zkrátka talent a patří k našim národním, nejen literárním pokladům 20. století. Četba ve mně vyvolala opět touhu navštívit Ostrovy.