Anglické listy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76808/anglicke-listy-76808.jpg
4
614
614
Cestopis je založen na vtipných postřezích a vtipných vyjádřeních. Autor jej nezatěžuje slovníkovými či historickými poznatky, všímá si lidí a všedních věcí, jako anglických parků, ulic, muzeí, nedělí s jejich nudou, klubů, zoologických zahrad, katedrál, venkova, Skotska, universitních měst, přičemž nejobjevnější poznatky získává ze svých neobvyklých pohledů na lidi a věci.... celý text
Přidat komentář
Tento žánr já moc ráda nemám, ale tato knížka mě vskutku zaujala a naučila něco nového o historii.
Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla přečíst něco od Karla Čapka a měli jsme číst cestopis. Velmi mě zaujala forma psaní knížky, jak je celá knížka rozdělena do několika částí. Každá část vypovídala o tom, kde byl a co tam zažil. I když už nečtu knížky s ilustracemi, tak pro tentokrát jsem ráda, že tam byly. Přiblížili mi jak to v té Británii vypadalo a vtáhlo mě to více do děje.
Asi bych si jí i klidně někdy zase přečetla a také bych se jela podívat do Velké Británie, abych viděla všechnu tu krásnou přírodu i města, která tam popisuje.
Kniha pojednávající o cestě Karla Čapka po Anglii, Skotsku a Walesu, kdy popsal své pocity z těchto zemí, měst, přírody, chování místních či jejich kuchyně. Přijde mi, že města a jejich památky jej extra neuchvátily a ostrovní kuchyně už vůbec. Je zajímavé číst jak to tam vypadalo skoro před 100 lety. Nádherně zde popisuje místní přírodu a je poznat, že Čapek byl opravdu mistr slova ....
Ben Nevis, nejvyšší štít této země hor, zavalitý a mračný chlapík
nad mořským fjordem, protkaný bílými vodopády
ze sněhových polí tam na vršku a dále hory a hory, gleny a jezera,
údolí stínů, strže černých vod, země, kterou Bůh hnětl z tvrdé látky ....
Celkově z knihy mám tak trochu rozpačitý pocit, ale je na každém jak se kde cítí a kde se mu co líbí. A tahle kniha je vypovídající o tom, jak tuto ostrovní zemi viděl Karel Čapek.
Knihu jsem četla v letadle, když jsem letěla z Londýnského Heathrow a nejspíš i to přispělo k tomu, že se mi líbila. Ačkoliv ne vše je stále aktuální, byla jsem překvapená, kolik věcí zůstalo nezměněných. Mnoho popisů je naprosto trefných a několik faktů jsem si i díky knize uvědomila. Sice to není úplně žánr, po kterém pravidelně sahám, ale přesto nelituji, že jsem ji přečetla. Doporučuji ji zejména těm, kteří se do Anglie chystají, a nebo se z ní čerstvě vrátili.
Při čtení téhle výborné knížky se mi stala následující příhoda: Bylo mi asi 16, seděla jsem pozdě večer v kuchyni (protože jsem se nemohla odtrhnout a ponocovala jsem) a musela jsem občas odbíhat do koupelny, abych hlasitých neudržitelným smíchem nebudila přes dveře rodiče, co spali hned vedle. A zase hned jiné odstavce (ty všechny o anglické odtažitosti) na mě působily tísnivě a vyvolávaly obavu, aby se něco podobného nevyvinulo postupně i u nás. Protože jsem určité příznaky pozorovala, a to přitom je to už dávno, přes 40 let. Tak třeba:
"... Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie. Jsem přesvědčen, že starý Shakespeare se neproléval čajovým tříslem a starý Dickens se netěšil ze života nad hovězí konzervou; pokud se týče starého Johna Knoxe, nejsem si tím tak jist.
Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně.
Milenci se milují v parcích těžce, zahryznutě a beze slova. Pijáci pijí v barech, každý pro sebe. Průměrný člověk jede domů a čte noviny, nekoukaje napravo ani nalevo. Doma má krb, zahrádku a nedotknutelné soukromí rodiny. Mimoto pěstuje sport a weekend. Víc jsem o jeho životě nemohl zjistit..."
Skvělý Čapek, jako vždy. Moc pěkný popis přírody, staré Anglie, památek i Angličanů...Z jeho cestopisů se mi zatím asi líbila nejvíc.
Čapek byl bezesporu génius, ale musím říci, že anglické listy mi zase tolik "nesedly". Nabídly sice skvělý jazyk, perfektní vyjadřování, skvělé slovní obraty, jaké jsou autorovy vlastní, a navrch se jedná o cestopis, který je v jednadvacátém století navíc zajímavě historický a popisující Velkou Británii v první polovině 20. století - tedy jinou, než ji můžeme zažít dnes, jesště se zachovalými tradicemi jednotlivých míst a krajů, ale na mne působil Čapkův pohled až možná moc negativně, mrzutě a nespokojeně.
Anglické listy Karla Čapka sú pútavou a tak trošku melancholickou sondou do života Veľkej Británie medzivojnového obdobia.
Autor si nekladie servítku pred ústa, jeho postrehy sú vskutku trefné - vtipné, ale často i britké, kritické.
Je neskutočné to uvedomenie si, ako sa celý svet od roku 1924 radikálne zmenil.
Zaujímalo by ma, ako by popísal p. Čapek Veľkú Britániu v súčasnosti. Takýto vzdelaný spisovateľ, ktorý vníma situáciu vo svete reálne ale i láskavo, proste chýba...
"U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte."
"Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí. Proto asi Angličané vynašli všechny hry, protože se při hrách nemluví. Jejich zamlklost je taková, že ani nenadávají veřejně na vládu, na vlak nebo na daně; je to celkem neveselý a uzavřený lid. Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí."
"Pozoroval jsem, že Angličané mají krásný smysl pro přátelství; ale zdá se, že jsou přáteli jen mezi sebou. Je krajně snadno je milovat, pokud žijeme v Anglii nebo čteme anglické knížky, to jest, pokud stojíme fyzicky nebo duševně na britské půdě; ale je jaksi těžší se s nimi skamarádit, pokud stojíme na stanovisku kteréhokoliv jiného národa této planety: už proto, že oni sami, jak se zdá, o to nestojí."
Četla jsem už před lety, myslím že na gymplu. Čapkovy cestopisy se mi vždy líbily, všechny. Nyní jsem je četla, protože jsme navštívili Skotsko a chystáme se do Londýna. Mám moc ráda Čapkovy kresbičky, vlastně se k němu dnes mnoho lidí vrací a je to dobře :-).
Karel Čapek popisuje Anglii z dob, kdy byla ještě anglická. A popisuje ji stylem, se kterým můžu z vlastní zkušenosti, ač o víc jak devadesáti letech později, jen a jen souhlasit. Na Anglii (a Angličanech) mám rád přesně to, co Čapek, a stejně to samé na ní (na nich) rád nemám. Styl a užitý jazyk pohlazení po cestovatelově duši.
Je to pro me zazitek, porovnat dojmy a poznatky pana Capka s dnesni Britanii. Leccos je stejne, leccos jine... dovolim si pouze poopravit, ze Skotsko nebylo vzdy jen kameni a vres, ale byval to obri Kaledonsky prales. To se vedelo uz tehdy. Jinak me popisy prirody potesily, uplna zvukomalba. Take "heads up" na konci, kde nadcasove pripomina, jak narod male zeme nemusi byt maleho vyznamu;)
Moc pěkné vyprávění a k tomu nádherné ilustrace. Mám chuť vydat se na cestu po Anglii po stopách Karla Čapka. Jen škoda, že už nezaziju tu atmosféru 20. let minulého století. Dnes už je mnohé jinak a i ti Angličané jsou trochu jiní.
Knižka ma prekvapila nielen obsahom, ale aj kresbami, ktorých sa majstro Čapek chopil. Chytila ma za srdce
Vytvořil nádherné dílo, které dýchá Anglií.
Opět bravurní hra se slovy, jakou snad uměl jen Čapek. Příjemná krátká knížka se skvělými ilustracemi.
O anglické pouti Karla Čapka natočila skvělý dokument ČT, stojí za shlédnutí.
Ale já to vezmu z jiného konce.
Čapek byl v Anglii roku 1924 a navštívil i veletrh British Empire Exhibition. Zde se projevilo naplno jeho lidství a prohlédl následky koloniální politiky pro „domorodou“ kulturu 400 000 000 lidí ovládaných Brity po celém světě. To vše dávno, dávno před rozpadem kolonialismu:
„Není už lidového domorodého umění, černoch z Beninu vyřezává ze sloních klů figurky jako by vychodil mnichovskou akademii a dáte-li mu kus dřeva, vyřeže z něj klubovku. Inu bože, přestal být divochem a stal se – čím vlastně? Ano, stal se zaměstnancem civilizovaného průmyslu. 400 miliónů barevných lidí je v Britské říši, a na výstavě Britské říše je z nich vidět jen několik reklamních panáků… je tu všechno, i vycpaný lev a vyhynulý emu; schází jen duch čtyř set miliónů lidí. Je to výstava anglického obchodu. Je to průřez té slaboučké vrstvy evropských interesů, které povlékly celý svět, nestarajíce se příliš o to, co je vespod...“
A potom zavzpomíná na městečko Úpice, kde v dětství bydlel:
„Duše má, co by sis chtěla koupit z těchto pokladů světa? Nic, vlastně, chtěla bych být maličká a stát zase v krámě starého Prouzy v Úpici, vyvalovat oči na černý perník, pepř, zázvor, vanilku a bobkové listí a myslet si, že to jsou všechny poklady světa a všechny vůně Arábie a všechno koření dalekých zemí, žasnout, čichat a pak si běžet číst Vernův román o končinách divných, dalekých a vzácných. Neboť já, hloupá duše, jsem si je představovala jinak.“
Vzdávám poctu Čapkovu humanismu!
P.S. Dům Čapkovy rodiny soudruzi přeměnili v služebnu SNB. Jeho kouzelnou zahradu zaasfaltovali a je z ní autobusové nádraží. Bydlel jsem opodál u řeky Úpy...
Pro téma čtenářské výzvy Kniha s ilustracemi byl Karel Čapek jasnou volbou. Čtení jeho zážitků ze zahraničí je vždycky pohlazením po duši, seznámení se se zemí i s národem a přesto je z textu vždycky cítit jeho láska k vlastní zemi a původu.
Moc se mi líbí i jeho ilustrace, ve kterých dokáže zachytit všechno podstatné v pár tazích perem. Opět smekám a děkuji za každé písmenko.
Jak jinak než pěkně napsáno. Četla jsem ještě Obrázky z Holandska a Italské listy, oboje když mně bylo náct. V tom věku jsem se spíš zaměřovala na dívčí románky a vůbec četla méně než teď, místo čtení měl prioritu tanec. Čapek píše tak, že osloví široké spektrum různých lidí, takže se mi jeho cestopisy, pozorování a způsob psaní vždycky líbily.
Samotný fakt, že měl Čapek tak vřelý vztah k Ostrovům mi dlouho unikal. S jakou vervou a pokorou přistupuje ke všemu novému, co na cestě vidí mně porozkrývá jaký byl Čapek charakter. Když si čtu jak se rozplývá nad Minsterem v Yorku, (kde jsem sám byl), hned mi to přijde jako velká čest a místo samo o sobě je pro mě teď o to zajímavější. Audiokniha super.
Štítky knihy
Anglie Londýn Skotsko Wales cestopisy Edinburgh
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Nemusíte nikam jezdit, jen si sednete na zahradu, přikryjete se dekou, popíjíte černý čaj, čtete a procestujete celé království.