Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138468/anna-elliotova-138468.jpg
4
1128
1128
Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubena s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Persuasion, 1817
více info...
Přidat komentář
Za mě dobrá kniha, ale oproti nejslavnějším knihám J. Austenové je přece jenom trošku míň propracovaná, chybí jí oproti nim i špetka humoru. A mně na závěru vadí, že se vlastně nedozvíme, kde bude ústřední pár po svatbě bydlet ( a vlastně jsme to o kapitánu Wentworthovi nevěděli celou knihu).
Čtení nebylo tak záživné jako u Pýchy a předsudku a Rozumu a citu, ale i tak se mi kniha líbila. Je pro mne zkrátka zajímavé sledovat smyšlení lidí v 19. století.
Dojem bohužel kazí vydání, v paperbacku od Ledy je spousta překlepů... že já si nepřiplatila za knihu od Slovartu...
Anna Elliotová se po několika letech, po zrušeném zasnoubení ,opět setkává s kapitánem Frederickem Wentwortem.Svede je k tomu pouhá náhoda.Annin otec je z finančních důvodů nucen pronajmout jejich rodinné sídlo a s druhou dcerou Elizabeth odjet do Bathu.Anna zatím zůstává a pomáhá s péčí o děti své sestře Mary.Po prvotním setkání Anny a Fredericka to vypadá,že se tyto dvě hlavní postavy budou ubírat každá svým směrem,ale i přes jistá nedorozumění dojdou k poznání,že jsou jejich city stále vzájemné a nikdy nevymizely.Život venkovské střední třídy v Anglii,každodenní činnosti,zájmy,zábava,zápletky,shledání...s tím vším jsme-jako vždy u díla J.Austenové- v Anně Elliotové seznámeni.
"On neměl co na práci a ona neměla koho milovat."
Knížky Jane Austenové jsou jako bruselská krajka.
Takové zdánlivé nic, plné náznaků a drobných kliček, jemné předivo vztahů, chcete-li to vyjádřit "literárněji".
Ale když se na tu krajku podíváte s určitým odstupem, najednou se vyloupne krásný vzor a vy si říkáte, že jste už dlouho něco tak pěkného neviděli...
Anna Elliotová není v tomto směru mezi knihami Austenové žádnou výjimkou.
Jména, místa, situace, náznaky, vztahy - jemné předivo, kde každé slovo, každá postava má svoje místo a čas. Už dlouho jsem něco tak pěkného nečetla...
Díky, Dane, že je Jane Austenová v letošní Čtenářské výzvě!
Opět jsem se setkala s krásou a půvabem knížek Jane Austenové. Tato autorka opravdu uměla psát! Příběh byl krásný, romantický, plný citů a emocí, které jste s hlavními postavami mohli prožívat. První jsem viděla filmovou adaptaci s Dakotou Johnson v hlavní roli a až poté jsem sáhla po knížce. Někteří tvrdili, že se film tolik nepovedl a že dělá ostudu knize, proto jsem se rozhodla si knihu přečíst. Je dobré když znáte obojí- knihu i film.
Jsem opravdu vděčná, že příběh skončil tak jak skončil (nechci prozrazovat) a i když mám v oblibě jiné knihy od této autorky, upřímně a na sto procent knihu doporučuji.
Pro mne velice nezáživné. Ano, téma lásky, kdysi se měli vzít a teď spolu k sobě nacházejí cestu, samozřejmě v duchu té doby. V tomto duchu je většina knihy, kdy hlavní smyslem života pro tyhle vrstvy byly společenské dýchánky a klepy. Množství postav, ne zcela důležitých.
Knihy Jane Austenové nejsou typické romantické příběhy, jak by si někdo mohl myslet, ale jsou to knihy o emocích, charakterech lidí, které jsou rozebírány spíš trochu z psychologického hlediska, alespoň na mě tak vždycky zapůsobí. A že to dobře dopadne, to už je zde takový bonus navíc. Ani její hlavní hrdinové nejsou bez vady, ale v průběhu života si dovedou uvědomit, v čem je problém a příště se ho vyvarovat, změnit své chování. A žít v Anglii té doby určitě nebylo nic lehkého.
(nebýt chyb, hodnotím i o hvězdičku víc)
Přiznám se, že tato kniha pro mě byla vybočením z mé komfortní zóny. Tyto knihy běžně nevyhledávám, ale chtěla jsem dát šanci něčemu novému.
Bála jsem se, že to bude pouze milostný příběh bez zajímavé zápletky, naštěstí ale autorka i pěkně vykreslila fungování společnosti.
Příběh má moc pěknou atmosféru, která na vás skrz stránky dýchne.
Co se postav týče, bylo jich na můj vkus příliš na tak malý počet stran. Kdyby dostaly více prostoru, mohla bych se do nich lépe vcítit a nahlédnout i do jejich osobností.
Díky velkým písmenům se kniha moc dobře a rychle četla. Ovšem co dojem z knihy kazilo, bylo neskutečné množství chyb.
Během čtení jsem se do příběhu naplno nemohla ponořit, konec knihy byl poměrně předvídatelný a nic mě zvlášť nepřekvapilo. Místy mi kniha připadala i zdlouhavá.
V budoucnu se na autorčiny knihy nejspíš zaměřovat nebudu, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila.
Sice nemám ráda marmelády, ale moc se mi líbí samotné literární umění Austenové. Když je hrdinka prostoduchá, je prostoduchý styl knihy. Když je odstrkovaná, i text pojednává hlavně o všech kolem a o ní je tam toho minimum, aspoň ze začátku. Zároveň ale zvládá v tom minimu podat přesně to správné množství informací, aby si člověk udělal o hrdince dostatečnou představu.
Čte se to samo, nikde jsem neměla potřebu přeskakovat a těžko se od toho odtrhává.
Co se týče sociálně kritického přesahu děje, nevnímám to tady tak silně jako třeba u Pýchy a předsudku nebo Rozumu a citu. Trochu víc se mi líbí filmové zpracování, ve kterém Anna není uťápnutá zas až tak moc a třeba si troufne nahlas vyslovit kritiku, kterou si knižní Anna pouze myslí.
K Jane Austen jsem si bohužel zatím moc kladný vztah nevybudovala. Pan Darcy, o kterém mnohé romantické duše sní, pro mě vůbec není romantický hrdina, ale arogantní blbec a celá kniha Pýcha a předsunek ve mně melancholickou náladu také neprobudila, vůbec mi romantická nepřišla. Snad více mě bavila Lady Susan, která naopak tak populární není.
Anna Elliotová neboli Pýcha a přemlouvání je první knihou od Jane Aausten, o které i můžu říct, že mě bavila a čtení jsem si docela užívala. Samozřejmě za to nejvíce může sympatická hlavní hrdinka, ale kniha celkově měla děj, ve kterém se pořád něco dělo a líbila se mi tu ta láska mezi Annou a Frederikem.
Někomu by se děj knihy mohl zdát pomalý a plný čekání, ale v typicky austenovském duchu tak byla zachycena oddanost a láska. Vlastně si myslím, že neustálé pochybování je zobrazeno velmi realisticky, stejně tak jako nepříjemní příbuzní a snaha mladé dívky chovat se ke všem zdvořile za všech okolností.
Osobně jsem si Annu opravdu zamilovala, vždy myslela na druhé, a přestože kontrast mezi ní a jejími sestrami byl jasně vidět, nemluvila by o příbuzných špatně. Škoda, že se ke konci neobjevil ještě pan Benwick a Louisa, ale pan Wentworth to shrnul docela dobře.
“Nevidíte to? Nechápete moju túžbu? Nečakal by som doteraz, keby som poznal Vaše city tak, ako ste Vy prenikli k mojim.”
Láska slečny Elliotovej bolo krásne, pohodové a pomalé čítanie.
Mala v sebe vtipné aj pravdivé narážky na spoločnosť aj na život.
Na to, že ľudia sa medzi sebou opäť porovnávali a to hlavne výškou majetku a moci.
Je to tá najmenej podstatná vec, ktorou by sa mal človek stavať nad iného človeka.
Bola však aj plná hĺbania, pozorovania a lásky.
Anne ako postava mi bola veľmi blízka a obľúbila som si aj mnohé ďalšie.
Keď mala odísť do Bathu, prežívala som s ňou tú nechuť ísť z Uppercrossu niekam do mesta, kde sa tlačí hlava na hlave a všetci sa náhlia.
Všetky postavy boli také realistické. Milé, uveriteľné, niektoré otravné, snobské, povrchné, utrápené, zaľúbené…vedela by som použiť ešte mnoho prídavných mien.
Užívala som si každú stránku.
Klasika je super, dá sa v tých príbehoch stále nájsť podobnosť aj s dnešou dobou.
No, mňa si klasika získala hlavne časom. Na škole som však celkom trpela a knižky sa mi na dlhý čas sprotivili.
Radšej čítať nenásilne a s radosťou, ako čítať len z povinnosti…
Tahle kniha se mi moc líbila. V pubertě jsem od autorky přečetla Pýcha a předsudek a Rozum a cit a už tehdy mě hodně zaujaly. V porovnání třeba se sestrami Brönteovými je mi její suchý humor a svižný styl psaní bližší. Každopádně bych tento titul zařadila mezi autorčina nejpovedenější díla. Anne i Wentworth mi byli velmi sympatičtí a držela jsem jim palce, aby k sobě znovu našli cestu a dali se dohromady. Na Anne mi trochu vadilo, že se nechávala příliš ovlivňovat svou rodinou a hlavně kmotrou, místo aby se řídila vlastními instinkty a vůlí, tím spíše, že ostatní se o její přání nijak zvlášť nezajímali.
V pubertě mě kniha trochu nudila, ale po letech mě to chytlo. Je to samozřejmě náročné na nervy, poněvadž postavy prostě jsou tak slušné a cudne, až je zázrak, že se vůbec dokážou na něčem domluvit. Ale Anne i Wentworth jsou velcí sympaťáci a i když člověk ví, jak to celé dopadne, tak je to radost číst. Je opravdu s podivem, jak Austenova dokáže popsat romanci jak řemen pouze pohledy a pocity, v té knize nejsou téměř žádné dialogy.
Teď už jen zbývá porovnat knihu s novou TV adaptaci od Netflix.
(SPOILER)
Moje druhá nejoblíbenější kniha od autorky, první je samozřejmě Pýcha a předsudek :). Poměrně útlá knížka o Anně Elliotové, které je ,,už" 27 a nikdy se pořádně nevzpamatovala ze ztráty své životní lásky. Nechala se přesvědčit, že vztah s nemajetným mužem nemá budoucnost. Anne není tak vtipná a živelná jako Elizabeth, ale já ji mám ráda.
No a Frederik se nám na scénu vrátí a je to takové austenovsky milé i vtipné, plné drobných nedorozumění a zraněných citů. Ale je to samozřejmě Jane Austen, takže láska si k oběma opět cestu najde.
Prvenství má u mne kniha rozhodně v tom, že jsem si ji kdysi v bezbřehém optimismu koupila v angličtině. Sice jsem to vzdala po prvním odstavci, ale doma už zůstala jako relikvie na památku mé naivity. Když jsem po letech s úlevou zjistila, že vyšla i česky (no nebylo to tak jednoduché, milé děti, rozmazlenost internetem dorazila do našich hájů až nějaký ten rok poté, co jsem začala syslit svou knihovnu) i když pod jiným názvem, obratem jsem se k ní dopídila a přestože jsem byla přesvědčena že jsem ji přelouskala, nejspíš skončila u ledu, protože když jsem ji četla teď, zjišťuju, že si ji vůbec nepamatuju.
Neodsýpá to tak jako jiné knihy JA, ale špatné to není a místy jsem se jako bonus bavila představami, že já bych na Annině místě dovedla mnohem lépe mainpulovat marnivým tatíkem i nadutou sestrou... Asi že nemám tu správně čestnou povahu :-) Nicméně nějaká mínus bych přeci jen našla - zatímco v ostatních knihách používá autorka ironii zlehčující lidské nešvary a jednání, tady kupodivu popisuje věci přesně tak jak jsou. Suma sumárum je to trochu kostrbatější četba než Pýcha a předsudek, ale příběh ujde a vzhledem k tomu, že toho Jane tolik napsat nestihla, jsem ráda, že si i za tenhle můžu udělat zářez na pažbě.
Toto je spolu s Pychou a predsudkom moj najoblubenejsi pribeh od Jane Austen. Uz som ho samozrejme citala asi 5x a napriek tomu, vzdy citim napatie a ocakavanie, hoci viem ako to dopadne so vsetkymi postavami. Aby som si tuto knihu opat precitala ma inspirovalo to, ze som postrehla, ze netflix vydal trailer k remaku tohto pribehu - a zostala som zhrozena. Z jemnej, pokojnej, diplomatickej a "akuratnej" Anny, ktora je opisovana, ze stratila pel mladosti, je vychudnuta a ostarnuta (krute, tvrdit o 27 rocnej zene, ze je stara :D), tu spravili divozienku s rozviatymi a rozpustenymi vlasmi, ktora zmurka do kamery. Takisto jej vztah s Wentworthom tu vyzera ako nieco, co by sa skor dalo aplikovat pre sucasnost ako pre uvod 19. storocia.
Milý příběh o tom, jak je důležité mít vlastní názor a nenaslouchat okolí. Sice jsem si cestu k hlavní postavě Anne chvíli hledala, ale našla a ke knize se ráda vrátím.
Text Jane Austen se vyznačuje sarkasmem a kritikou tehdejší společnosti, především pak snahy dostat mladé dívky pod čepec s tím nejvhodnějším (a také nejbohatším) partnerem. Na stránkách se mezi postavami odehrává slovní šerm, který baví.
Ženské hrdinky děl Jane Austenové jsou sice svazovány společenskými konvencemi, avšak mají svoji vlastní hlavu, některé dokonce i tvrdší než oříšek, a nebojí si mnohdy prosadit svou nebo předvést své vzdělání a inteligenci. Anna je v tomto případě považována za již vyzrálou ženu, i přes své sny, stojí pevně nohama na zemi, nechce nikomu škodit, naopak všem pomáhá, její povaha je vskutku ryzí.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Po Pýše a předsudku a Rozumu a citu moje třetí nejoblíbenější kniha Jane Austen. Četla jsem znovu pro čtenářskou výzvu po dlouhé době a moc jsem si to užila i když asi poprvé jsem vnímala i to, že pro dnešního čtenáře, který není fandou žánru, už je to opravdu trochu archaické.