Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68046/anna-elliotova-68046.jpg
4
1126
1126
Román významné anglické spisovatelky, který je možno charakterizovat jako lyrickou komedii ze života střední anglické společnosti na rozhraní 18. a 19. století. Na pozadí poklidného denního života anglických středostavovských rodina nižší šlechty líčí příběh neprovdané dívky, která podlehla domluvám přítelkyně, varující před sňatkem z lásky... Předmluva Radoslav Nenadál: "Lyrická komedie empírového salónu"... celý text
Přidat komentář
Miluji Pýchu a předsudek, Emmu i Rozum a cit, ale toto bylo co? Nedočetla jsem.
Přečteno pro výzvu. Pro mě trochu kostrbaté, ale s přihlédnutím na datum vzniku díla to vlastně nebylo tak špatné.
Mám ráda Jane Austenovou, ale tahle kniha se docela vlekla. Byla zajímavá, ale nezařadila bych ji mezi její top díla.
Tak toto byla jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četla. Téměř bez děje, zato s přemírou postav, míst a složitých vztahů. Dělalo mi problém se v tom orientovat. Dialogy veskrze o ničem, hlavně že téměř každá přímá řeč začíná slovem "Ach,"
Dávám jednu hvězdičku a i to je moc, ale když žádnou nedám, tak se to v hodnocení neprojeví.
Nedělalo mi problém knihu přečíst, ale souhlasím, že je dost rozvláčná... Děj se vleče a na konci dojde k rychlému (i když předvídatelnému) rozuzlení. Co pro mě bylo zajímavé, je popis života anglické venkovské šlechty v 19. století. Postavení žen bylo tomu dnešnímu opravdu hodně vzdálené.
Tak se konečně dali dohromady a je od téhle knihy pokoj! Nemám nic proti pomalému tempu, ale tady se nedělo vůbec nic. Většina osob je ctnostná, dbá na slušné vychování, hovoří vhodně a přátelsky, ale je to taková nuda. Nebýt výzvy, tak to nejen nečtu, ale ani nedočtu.
Musím sa priznať, že na knihu ma v tomto prípade nalákal film. Nestáva sa to často, ale občas áno a som za to rada.
Vďaka filmu som zatúžila po tom, nazrieť do príbehu skrz tvorbu a predstavu autorky, užiť si to prostredie, kde sa kniha odohráva a aj jemnú, humornú a láskavú linku vzťahov, ktoré v knihe sú. A že ich bolo...
Bolo to skvelé čítanie a rada si knihu prečítam niekedy opäť ;) .
Typická Jane Austenová, i když možná malinko méně čtivá, kvůli minimu přímé řeči, ale jinak pěkná nevinná romantika plná omylů a nedorozumění, která se však nakonec vyřeší :-)
Olala, anotace byla více než slibná. Navíc mne navnadilo, že román vznikal na sklonku autorčina života, kdy se ohlížela za svým životem a bojovala s pocitem, že jí toho hodně proteklo skrz prsty - čili půjde tedy o vyzrálé dílo. Hmmm, víc už jsem se splést nemohla.
Ústřední hrdinka Anna se náhodou setkává s mužem, kterého si před osmi lety chtěla vzít. Vystupuje zde po celou dobu jako veskrze trpělivá, klidná a ctnostná žena, ačkoliv já v ní spatřuji spíše pasivní osobu plnou lítosti. Není to zkrátka žádná sebevědomá Emma, nebo dokonce emancipovaná Elizabeth Bennetová. Škoda, mohla z ní být klasická žena bořící zkostnatělé konvence.
Co se týče zápletky, ta mne zklamala. Je prvoplánová a v podstatě jí čtenář očekává od začátku knížky.
Škoda, Austenová umí rozhodně lépe a za mne jen promarněný čas.
Zacatek byl takovej tezkopadnej, pak se mi kniha cetla i lip nez Pycha a predsudek.
Tak tohle mě opravdu nebavilo. Nezáživné ,bez děje ,jen nějaké tlachání a úplně zbytečné popisy, které mě tak nudily ,že jsem chvílemi ani nevěděl ,co čtu. Za mě teda velké zklamání a myslím si ,že po knize od Austenové dlouho nešáhnu.
Bylo to krásné oddychové a asi šáhnu i po dalších dílech a na chvíli se zasním. Je vidět, že po 200 letech se nic nezměnilo.
Četla jsem Annu Elliotovou už kdysi, .. možná je to dvacet let ... nebo tak nějak. Tehdy jsem knihu nedovedla docenit a považovala ji za v porovnání s mou milovanou Pýchou a předsudkem nebo Rozumem a citem, Emmou ... za nudnou. Dnes ve zralém věku (slovy J.A.), už dovedu knihu ocenit a musím říct, že A.E. se stala mou druhou nej knihou spolu s Pýchou a předsudkem. Každý z nás dělá denně malá a častěji než bychom chtěli i velká rozhodnutí a kdo z nás ví, zda jsme se rozhodli správně a jaké následky nám z toho budou plynout.... Některé věci se prostě nikdy nezmění ať žijete v roce 1808 nebo 2023.
Anna Elliotová se zaručeně stala mojí druhou nejoblíbenější knihou od Austenové. Ze začátku jsem měla trochu nepořádek v postavách, jelikož se nejčastěji používala jen příjmení, ale brzy mě děj vtáhl a už nepustil. Líbilo se mi i střídání destinací. Elizabeth bych nejradši dala pěstí. Jsou teď 3 ráno a já musím vymyslet, co budu číst dál. 4,5*
Občas se ve mně objeví potřeba zpomalit. A knihy Jane Austinové se k tomuto stavu mysli dokonale hodí.
Annu jsem si vychutnávala plnými doušky, nikam jsem nespěchala a těšila z každého slova.
Dostala jsem příběh ne dívky ale ženy opomíjené vlastní rodinou, která nakonec přece jen najde svou vlastní cestu, nejen k lásce.
Když si vezmu v jaké době je román napsán, jsou některé pasáže nadčasové.
Mohu jen a jen doporučit.
Konečně jsem si splnil slib, který jsem si dal při sledování filmu Dům u jezera, kde o knize Sandra Bullock velmi zajímavě mluví. A upřímně mě Anna Elliotová zaujala ještě více než Elizabeth Bennetová v Pýše a předsudku. To, že Austenová psala Annu již jako zralá žena, se projevuje i v její hrdince, která již také má nějaké životní zkušenosti a dovede se z nich poučit.
Při čtení může člověk snadno podlehnout dojmu, že Anna Elliotová je ranější dílo, než Austenové nejznámější román, protože rozhodně není psáno tak lehkým perem jako Pýcha a předsudek. Ale domnívám se, že to byl úmysl. Zatímco P+P vnímám spíš jako lehkou love story především k pobavení, Anna Elliotová na mě působí jako životní výpověď ženy o jejím údělu v době, která jí nepřeje. Přesto je plná víry v dobro a sílu lásky. A řada pasáží (např. rozhovor s kapitánem Harvillem ze závěru knihy) působí vyloženě současně.
Velice příjemný zážitek.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Anna Elliotová byla jedna z posledních knih, které jsem od Austenové ještě nečetla a vzhledem k tomu, že je J. A. součástí letošní výzvy a tuto knihu jsem již měla doma, konečně se na ni dostala řada. Jak již psal někdo v komentářích níže - tato kniha skutečně nemá téměř žádný děj. Klade se důraz na vztahy, pocity a dialogy postav, mě to ale v tomto případě vůbec nevadilo. Mám ráda vztahové rozbory a například u Emmy byly dialogy a popisy myšlenek mnohem rozsáhlejší a Emmě ubírá na líbivosti její namyšlenost, Anna byla přinejmenším skromná a milá žena. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsaná, jsem nečekala nějaké dechberoucí zvraty. Ocenila bych ale rozvinutější konec.