Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68046/anna-elliotova-68046.jpg
4
1126
1126
Román významné anglické spisovatelky, který je možno charakterizovat jako lyrickou komedii ze života střední anglické společnosti na rozhraní 18. a 19. století. Na pozadí poklidného denního života anglických středostavovských rodina nižší šlechty líčí příběh neprovdané dívky, která podlehla domluvám přítelkyně, varující před sňatkem z lásky... Předmluva Radoslav Nenadál: "Lyrická komedie empírového salónu"... celý text
Přidat komentář
kniha bola veľmi nenáročná, rýchlo sa čítala a o spisovateľkiných kvalitách nie je pochýb...avšak dej ma veľmi nezaujal, bol príliš jednoduchý a predvídateľný...možno to bolo len mnou, ale na začiatku som dokonca mala chaos v postavách :D ale inak hodnotím pozitívne :)
Emoce a napětí mezi Annou a Frederickem mě pokaždé pohltí. Úžasně vykreslené postavy (takovou Mary nebo pana Elliota každý z nás určitě potkal). Tento příběh mě snad nikdy neomrzí. Pro mě je tohle nejlepší dílo od Jane Austenové!
Kniha shltnula za dva dny. Hezké, nenáročné čtení s příjemnými hrdiny, zápletka dobře funguje. Konec a rozuzlení přišlo velmi rychle, takže mi chybělo trochu vc romantiky, ke které doba vybízí. Také závěr není úplně optimistický, jako to je u jiných knih :)
Další pro mě skvělý počin od mé oblíbené autorky. Pýcha a přemlouvání, který je znám i jako Anna Elliotová, společenský román, který se odehrává v době na rozhraní 18. a 19. století a líčí život společnosti, jak anglické šlechty, tak i měšťanů. Román se čte jako všechna díla velmi dobře a zatáhne do děje, který je plný událostí jako jsou společenská setkání, plesy, výlety, návštěvy apod... skvěle popsané, přesně jak to v téže době chodívalo a to vše za účelem sňatků. Hlavní hrdinka neprovdaná Anna milá, úžasná postava ( jak už se píše v anotaci jakousi "Popelkou v rodině"), kterou rodina doslova přehlížela nalezne spřízněnou duši v rodinné přítelkyni a rozjede se kolotoč, který sebou přináší mnoho zápletek, kdy i Annina rodina začne být na tom bledě co se týče majetku a Anna se dostává do jiného prostředí, a děj mění celý příběh. Román je opravdu hodně dobře propracován, chvílemi napětí a doslova fandíte Anně v každé situaci. Konec je hodně napínavý a přesto vše dobře dopadne.
Příjemné překvapení. Všechna ta nabubřelost doby :-) jak si váží více rodu a titulu jak je čistá láska možná jen mezi sobě rovnými..
Další skvělá kniha od Austen. Zařadila bych jí kvalitou hned za Pýchu a předsudek, který u mě stále vede. :)
Austenovou mám obvykle ráda, ale Persuasion (původní název sedí prostě líp, než česká Anna Elliotová) mě příliš neoslovilo. Tahle "moderní Popelka" měla neskutečně pomalý rozjezd, zatímco závěr přišel zcela nečekaně rychle. Bylo milé dočíst si všechny austenovské romány, ale Persuasion nebude patřit do mých nejoblíbenějších.
Zhltnuto za jeden den. Neustale obdivuji um Jane Austen psat tak poutavym a vserikajicim stylem. Do kompletni sbirky uz mi chybi jen Rozum a Cit.
Hlavní hrdinka Anna Elliotová je ztělesněním viktoriánské představy o ideální ženě - jemná, sečtělá, neobyčejně kultivovaná, nesobecká a s dokonalým chováním, podléhající představě, že je nutné za všech okolností udržovat harmonické vztahy se svými nejbližšími. Nebezpečí, které se ovšem v takovém postoji skrývá, je v tom, že se dá snadněji ovlivnit názory druhých. A ti, i když jsou zkušenější a myslí to dobře, mohou poradit nešťastně.
Právě to se stalo Anně - poté, co před lety zrušila na radu své ochránkyně zasnoubení s milovaným mužem, setkává se s ním nyní ve společnosti znovu. Musí prožít řadu dní v jeho blízkosti a nedat přitom najevo žádné city, strpět, že se k sobě chovají jako dva cizinci a ještě navíc sledovat jeho navazování vztahů s jinými dívkami. Je to však právě Annina vytrvalá jemnost, nevtíravost a schopnost zachovat si chladnokrevnou rozvahu i během nečekané dramatické situace, která přinese obrat v chování toho, na kom jí stále záleží za všech nejvíc. Navíc ji předchozí trpké roky dovedly k přesvědčení, že je lépe spolehnout se na vlastní úsudek, což se jí osvědčí, když se sama stane předmětem zájmu úskočného a protřelého příbuzného.
Poslední román, který autorka napsala, je krásným příběhem o druhé šanci a oslavou citu, který přetrvává i přes všechnu beznaděj. V porovnání s ostatními austenovskými romány se mi ale zdá být na konci trochu slabší a bez výraznějšího finále.
Musím se přiznat, že jsem byla upřímně překvapená tím, jak dobře je knížka napsaná. Zatím jsem od Austenové nic nečetla a do této knihy jsem se pustila jen díky vlastní čtenářské výzvě.
Nečekala jsem to, ale musím přiznat, že se mi to líbilo. Sice mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na trošku jiný (starší) styl psaní, ale pak už jsem četla jedna báseň.
Někdy prostě člověk musí "dozrát", aby uměl ocenit lásku a někdy je potřeba času hodně. Tohle je mírný román o lásce, která musí teprve dozrát. Hlavní hrdinka je doopravdy zdrženlivá, milá a starostlivá. Proto se člověk nemohl divit, že se s ní dalo manipulovat. Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka dospěla. Jediné co mě tak nebralo, tak byly některé ty zdlouhavé či zbytečné scény.
Kniha se mi líbila (Jane Austenová je mojí oblíbenou autorkou), ale konec vzal dle mého názoru až příliš rychlý spád.
Kniha mě vůbec nebavila. Ke konci jsem už i přestala vnímat co čtu. Dočetla jsem jí jenom protože mi bylo blbé odkládat knížku, když jí nemám dočtenou.
Tato kniha se mi zezačátku moc nelíbila, ale poté jsem se do ní začetla, byla jsem poměrně spokojená. Dobře vykresluje postavy tehdejší doby, zvyky a jejich denní program, kdy očekávali návštěvy, pozvání a hodnotili krásu a majetek. Líbilo se mi, že Anna Eliotová vybočovala z tohoto marnivého života a našla si zpět cestu ke své lásce!
Co bych tak trochu vytkla? Myslím si, že některé pasáže byly až příliš popisované.
Ale v celkovém hodnocení se mi kniha líbila :)
Austenovou miluju ale tuhle knížku jsem nebyla schopná dočíst :( . To, že se Jane vyžívala v popisech je jasné, a mnohým knihám to naopak přidává na kvalitě, ale tohle bylo dle mého názoru hlavně o popisech všeho ostatního a hlavní postavy se tam objevovali stroze. Dávám 3 hvězdičky a to jenom protože je to Jane :(
Dostala jsem se k Austenové náhodou a byla jsem překvapena a nadšena, že se nejedná o červenou knihovnu ani o ženské romány.
Anna Elliotová byla posledním dílem, které mi scházelo.
Než se vyjádřím ke knize, musím nejprve upozornit na něco, co nelze přejít mlčením:
Vydání Ottova nakladatelství má otřesný překlad. Říci, že je to překlad špatný by bylo naprosto nevystihující. Za všechno: "Lékárník promakával a promakával." Kdyby to nebylo jasné, tak prohmatával záda dítěte spadlého ze stromu.
Vydání je to taky velmi mizerné, protože tiskařských chyb je tam neurekom.
Odbyté a laciné na nejvyšší míru!
To si Austenová nezasloužila. Hodnotit obsah a styl psaní pak ani nelze, protože netuším, kolik se toho ztrácí překladem a kostrbatými formulacemi. Hluboce lituji, že jsem si nesehnala starší vydání, protože z tohoto nelze posoudit celek.
Všechna hanba padá na nakladatelství, které nezaplatilo ani překladatele, ani jazykového ani technického korektora.
Sedávej panenko v koutě, těsně, než skončíš jako stará pana, najdou tě. Je to zajímavý odraz doby.
Pan Elliot se dle mého názoru chová naprosto racionálně, i když uznávám, že se samozřejmě stará o to, aby náhodou nepřišel o svoje peníze a postavení, ale kdo ne, že. Přesto mě přišlo zajímavé, že je mu vyčteno, že se oženil pro peníze s, proboha, dcerou obchodníka. Vsadím se, že kdyby to byla zároveň lady, tak je to naprosto v suchu.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
"V mládí byla přinucena k opatrnosti, romantice se naučila až s přibývajícími lety - což je přirozený následek nepřirozených začátků." Pro mě nejpůsobivější a nejodpovídající věta z knihy.
Čtenářka domi88 v komentáři níže si stýská: "Kde je má oblíbená hrdinka typu Elizabeth Bennet, Emmy Woodhouse nebo Marianny Dashwood???" Já její touhy nesdílím. Nebavilo by mě stále číst o hrdinkách jednoho typu, bylo by to příliš jednotvárné a sebemenší odlišnost by byla brána jako nectnost. Co na tom, že v tomto románu máme postavu s povahovým rysem, který domi88 nazvala "stojí tam, kam ji postavíš"? Lidé jsou různí a je to tak správně. Vždycky se najde někdo, pro jehož naturel a srdce bude zrovna ten který typ ten pravý a v jehož očích bude tím nejdokonalejším. Nikde není psáno, který druh povahy je ten jediný správný. Dva lidé k sobě musí prostě sednout jako dva dílky puzzle. S každým to nepůjde.
S Annou jsem silně prožívala její rozechvění v začátcích obnoveného střetávání se se starou láskou. Možná více, než v Pýše a předsudku. Scéna s dopisem mě také dostala.
Marry mě zase vždycky neskutečně pobavila. Její ufňukaná honba za vlastní důležitostí, která nemohla být nikdy zcela uspokojena, i kdyby se jeden na hlavu stavěl, mi připomínala pohádkovou ženu rybářovu, která carevnou býti chtěla. :-D