Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185739/anna-karenina-185739.jpg
4
2149
2149
Anna Karenina žije příjemný, ale relativně nudný život po boku staršího carského úředníka. Je milující matkou a ctěnou dámou v petrohradské společnosti. Vše se radikálně změní ve chvíli, kdy pozná okouzlujícího hraběte Vronského a tím začne tragický příběh vášně, která nezná žádné hranice. Nadčasový román Lva Nikolajeviče Tolstého, který byl inspirovaný skutečnou událostí, patří mezi vrcholná díla ruského realismu, což potvrzuje i fakt, že byl nesčetněkrát zfilmován. Poslední velkolepá adaptace vznikla v roce 2012.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OmegaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.
Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.
jak to napsat jednoduše ... Ono se to dobře nedá. Carské Rusko, 19. století, zakázaná láska, porušení konvencí a morálních zásad. Lidé sešněrovaní etiketou, falešnou morálkou a okázalými zvyky. Nádherný popis prostředí a citů. Co víc? Prostě Anna Karenina se pro mě stala, stejně jako kdysi pro mou maminku, láskou na celý život.
Musím se uklonit autorovi, nečekala jsem od něj tak pěkné dílo ... krásně popsané scény, citově bohaté, zajímavá životní éra, společnost a konvence.
Nádherná kniha,krásně napsaná a dozvěděla jsem se trochu historie z Ruska :-).
Skvělá kniha, mnohé odradí svou délkou, ale mne naprosto ohromila a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Skvěle propracované dějové linie jednotlivých postav a jejich osudů. Mohu jen doporučit.
Tenhle Tolstého opus má jedinou chybu: jméno, které mu Lev propůjčil. Přečetl jsem anotace ke všem zdejším vydáním a ani jedna zmínka o Kosťovi a Kitty! Škoda, že Cimrman při svě návštěvě u Čechova nezaskočil také za Tolstým, aby mu poradil lepší název knihy a první větu: Kitty Ščerbacká - Všechny nešťastné rodiny jsou si podobné, každá šťastná rodina je šťastná po svém.
Čím jsou postavy Kosti a Kitty tak krásné a výjimečné je právě jejich obyčejnost. To, jak prožívají ty nejvšednější i nejvzácnější momenty. Ať už Kosťa kosí po boku mužiků obilí nebo se při porodu strachuje o Kitty. Ať už Kitty zavařuje kompot nebo se stará o Kosťovo umírajícího bratra. A hlavně to jsou postavy tápající a hledající. Se svými těžkostmi i radostí ze života...
Tak jsem to dočetl... :), skoro 900 stránek. SPOILER: No název Anna Karenina (či Anna Kareninová), je trochu zavádějící, protože se autor stejnou měrou věnuje i jiným postavám. Osobně jsem si oblíbil Levina a Kitty, byť každá z autorových postav měla své kouzlo. Z příkladu Anny jde velmi dobře vidět trpké ovoce nevěry a následné výčitky svědomí, které ji v kombinaci s opiáty dohnaly k sebevraždě. Kniha se celkem dobře četla a myslím, že to dobře dokresluje dané období Ruského carství.
Knížku jsem si vybrala ze seznamu povinné četby, co jsme dostali od profesorky na gymplu. Četla jsem ji téměř 2 měsíce. A musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla! Líbilo se mi perfektní zpracování, autorův popis venkova i charakterů...Nádhera. Moc doporučuji, kdo ještě nečetl.
Musím říct, že takhle dlouho jsem žádnou knihu snad nikdy nečetla. Částečně na tom sice mělo podíl to, že teď skoro nemám na čtení čas, ale stejně... Čtyři měsíce... Ze začátku jsem si knihu skutečně užívala, protože je napsána naprosto excelentním jazykem (za to ta čtvrtá hvězdička...), díky kterému jsem zapomínala, kde právě jsem a místo toho cestovala vlakem napříč zasněženým Ruskem. Problém byl, že čím déle jsem četla tím víc mi všechny postavy lezly na nervy. Na konci už jsem neměla ráda naprosto nikoho. Líbila se mi podrobná prokreslenost celého příběhu a proto mě trochu mrzelo ukončení, které sice ukončila Levinův, Kittin a Vroského příběh, ale vůbec se nevracel k Alexeji Alexandroviči, který mi ve výsledku začal připadat skoro nejzajímavější (ne, že bych ho měla ráda, ale na rozdíl od ostatních byl prostě jen hrozný trouba...). Musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaná, forma byla dokonalá obsah už mě tak neuspokojil.
edit 18.4.: Viděla jsem film(2012) a musím říct, že mě neskutečně pobavilo, jak moje emoce z něj byly téměř identické s knihou, začátek byl skvělý, některé moje oblíbené scény sice chyběly, ale ty zbylé jako by byly zhuštěné a utvářely přesně ten dojem, který to mělo mít. Bohužel potom přišla ta slabší část, kdy to dost radikálně proškrtali (což se není co divit) a najednou byl konec... Kitty s Annou byly perfektní, přesně tak jsem si je představovala. Mužské charaktery se mi ve výsledku také líbili, ale musím říct, že moje původní představa byla radikálně jiná (Vronský a blonďák?).
Dějová linka Anny a Vronského byla bez chyby, ostatní ušly, až na Kity a Levina. Levin mě štval od začátku do konce a jeho příběh mě bohužel příliš nebavil. Konec mi přišel jaksi navíc, to už bylo o ničem. Jinak ale doporučuji přečíst, protože příběh Anny a Vronského stojí za to překousat se slabšími pasážemi. Jejich příběh je za plný počet hvězd.
Bylo to náročné, ale dočteno. Hlavní příběh, příběh Anny a Vronského byl úžasný. Popisný realismus je holt popisný realismus, takže několikakapitolové popisování lovu sluk, politiky atd., s tím člověk musel počítat, ale občas mě to odvádělo od děje a musela jsem se často vracet. Postavy dokonale vykreslené. Každopádně je to veledílo a jsem ráda že jsem ho přečetla. Jen mi chyběly pocity Vronského po smrti Anny, tomu bylo věnováno málo.
Čtenářská výzva 2017: Kniha s jménem v názvu.
Je to klasika, která nikdy nezestárne a stojí za to si jí přečíst. Bohužel i mně se strašně těžko a dlouho četla, je tam mnoho informací, které nejdou tak snadno strávit. Ubrala bych tak půlku obsahu. I když pak by to zase asi nemělo takové kouzlo. :)
Malinko jsem se s tím prala, asi to bylo tím, že jsem úplně nedokázala přijmout styl života střední a vyšší vrstvy v té době. Jako výplní dní jsou zdvořilostní návštěvy, plkání většinou o ničem a řešení kdo si koho vezme a namluví. Anna mi svojí povahou štvala, nezájem o rodinu, velká láska kterou svým způsobem stále citově vydírala, nepřirostla mi prostě k srsti. Možná Levin, ten to trochu zachraňoval, venkovský život bral zodpovědně a pokud mu něco nedávalo smysl (náboženství a hospodářská politika) říkal to nahlas a nepřikyvoval všem, pokud mu to nedávalo logiku. Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla, opět další poznání jednoho díla světové literatury.
Ruská klasika je náročná. Já chápu Annu, že se v té době chtěla oprostit od nemilovaného muže. Ale vztah s dítětem jí brání. Nechtěla bych žít v té době, kdy jen smrt je řešení.
Tak dočteno, upřímně z posledních sil. Je těžké dnes hodnotit knížku napsanou před skoro stoletím a půl, autor rozhodně psal pro jinak smýšlející publikum.
Bylo toho příliš - příliš stran, filozofických rozprav umístěných tak, že to ději ubíralo na dynamice. Přišlo mi to příliš rozvleklé, místy zbytečně nastavované, smrti Anny se skoro nevěnovalo místo.
Zdá se mi ale, že klasická díla nemůžeme hodnotit z dnešního pohledu, proto je beru s rezervou a ty tři hvězdy jim dám.
Výborně popsaná psychologie postav, krásná ukázka ruské společnosti v 19. století, krásný těžký jazyk. Po celou dobu jsem nesnášela Levina, je to žárlivý hňup. Annu Kareninu jsem začala nesnášet od té doby, co začaly tahanice s jejím manželem. Jak se proboha může matka vzdát svého dítěte a pak celou dobu mluvit o tom, že svého syna nevýslovně miluje? Co to je za kec? Nejroztroušenější lidská mysl všech dob. Nicméně jsem si hrozně oblíbila Oblonského, kterým kniha začíná. Pak se ale autor k jeho soukromému životu už nijak nevrací, na to jsem celou dobu čekala. Marně. Zdlouhavé politické, zemědělské a filozofické pasáže jsem občas přeskakovala, bylo to pro mě, jakožto českou holku z 21.století, zcela nesrozumitelné a nudné. Zklamala mě osmá, tedy poslední, část po smrti Anny - opět ten pitomý Levin. Takže krásný začátek, krásný průběh knihy, kdy je čtenář vtažen do Ruska 19. století, ale ke konci už čtenáře štvou ty nesmyslné charaktery, úplný konec nic moc.
Když jsem knihu jako student střední školy, pro něhož byl Kánon synonymem ke koncentračnímu táboru, kde vás Nacisté nutí číst knihy, co nemáte rádi, otevřel a začal číst, ještě jsem nevěděl, jaké důsledky na mě ve výsledku bude mít. Počáteční přemlouvání k četbě se obrátilo v dychtivé očekávání dalších událostí a životních příběhů hrdinů umístěných ve vyšším společenském kruhu carského Ruska. Místo, kde Tolstoj dokázal bruslit takovým způsobem, že na to vzpomínám ještě teď po několika letech.
Příběh každého hrdiny je jedinečný a žádný z nich mě nebyl lhostejný. I přes to, že chování některých z nich byli v rozporu s mým přesvědčením, Tolstoj vždy dokázal vysvětlit (resp. naznačit) záměr a myšlenkové pohnutky hrdinů. Místo v této knize si našla i politika. I když okrajově ve formě ideologických pohnutek rodící se socialistické myšlenky.
Kniha, která ani po bezmála 150 letech od svého vydání neztratila na ceně.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské romány
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Nečekala jsem, že by se mi mohla knížka tolik líbit :) Už dlouho jsme měli tuhle knížku doma, a až teď jsem se konečně odhodlala a byla jsem opravdu moc příjemně překvapena :) moc se mi líbil příběh Anny Kareniny a ostatních osob :) opravdu povedená a propracovaná knížka.