Anna Karenina 2
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373976/bmid_anna-karenina-2-3mG-373976.jpg
4
2154
2154
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Stydím se,ale nedokážu dočíst.Vždy když se začtu,tak Tolstoj nabyde dojmu,že by se zase mohl věnovat jinému hrdinovi .Já s ním ale nesouhlasím. :-)
Veliký obdiv Tolstému a jeho umění, kterak před 100 lety dokázal napsat dílo, které je i po 100 letech vysoce aktuální a nesmírně " čtivé". Tahle kniha se totiž čte jedním dechem a je veliká pravda, že na ni člověk musí dozrát- obzvláště dozrát k tomu - to co Tolstý v Anně popisuje jsem nepochopila jako 18-letá holka, ale v pozdějším věku jsem to chápala, právě proto, že se do některých strastí i radostí dokážu vžít, protože jsem je třeba sama zažila.
Dokonalost. Po dlouhé době mám zas pocit, že se občas najde pán, co rozumí ženské duši. Výborné zpracování psychických stránek postav. Bláznivé, ale přitom tak pravdivé úvahy, které se dříve nebo později jednou za čas na chvíli honí v hlavě každému. Žádná postava tam není bezchybně povahově dobrá nebo špatná. Každá postava má svůj rub a líc, což naprosto oceňuji v dnešní době škatulkování na dobráky a záporáky.
Moc obsáhle dílo? Kdeže. Četla jsem i 200stránkové knihy, kde bylo mnohem více zbytečných a nudných pasáží než zde na 900ti stránkách. Mistr popisu a vyprávění.
Dle komentářů níže ale soudím, že na tuhle knihu je opravdu třeba dozrát, aby se zcela pochopilo její kouzlo.
Čtivo par excellence! Titul "Anna Karenina" může být pro čtenáře poněkud matoucí, neboť v románu nejsou sledovány výhradně její osudy, nýbrž jsme svědky mnohovrstevnatého vhledu do duše a života ruského lidu (přirozeně vyšší společnosti) v druhé půli 19. století. Dnes rozsahem spíše odrazující, nicméně vele-vhodné na tehdejší tolik populární dlouhé noční "vyčtívání" ještě dlouho před příchodem elektrického osvětlení. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že oněch "vyčtívacích vycpávek" bylo přeci jenom nad míru, než abych dílo ocejchoval pěti hvězdičkami. Závěrem nemohu nevyzdvihnout znamenitý popis emoční rozeklanosti hlavních aktérů, jejich lítání ode zdi ke zdi a především dechberoucí a úderný "psycho-závěr" a závěr hlavní protagonistky.
Naprosto úžasný román, snad jedna z mých prvních knížek z klasické literatury. Tato kniha mi ukázala kouzla klasických románů, ruské literatury, a genialitu Tolstého. Přestože kniha byla řádně proložena politikou, zemědělstvím a filozofií, ve všem jsem nakonec našla něco co mě fascinovalo. A ačkoliv jsem si velkou část knihy protivila Annu, Vronského, Kitty... zkrátka a dobře jsem si na každém našla něco co se mi nelíbilo, v konečném důsledku mi bylo líto přesně těch, kterých mělo (Anna, Vronský...) a srdce mi poskakovalo štěstím pro Levina a Kitty. Během čtení jsem přišla na spoustu zajímavých myšlenek, které ovlivnily leckteré mé názory a pohledy na svět. :)
Anna Karenina je pro mě něco úžasného. Poprvé jsem ji přečetla asi ve třinácti, a od té doby se k ní každoročně vracím - je to takový můj rituál v předvánoční době. Tato kniha je pro mě naprostý poklad, jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četla a v mém životě má vlastní - vzácné a osobité - místo, které (aspoň si tedy myslím) žádná další kniha nikdy nenahradí. Je v ní všechno - láska, neštěstí, bohatství, chudoba, moc.... Není jednoduchá, ale příběh je čtivý a velice krásný,Tolstý tolik nerozmazává politiku a ani myšlenkové pochody nejsou tolik rozsáhlé. Kniha má sice několik rovin, ale podle mého názoru se dá pochopit až poté, co si celý děj složíte jako celek. Také nemohu říci, která postava je moje oblíbená nebo neoblíbená - každá má své místo a všechny mají jako dobré tak špatné stránky. Anna Karenina je zkrátka literární poklad napsaný géniem.
Tolstoj je opravdový velikán a jeho spisovatelská genialita vás donutí číst tuto knihu jedním dechem. Děj v mnoha případech graduje až k totální čtenářské nirváně, kdy jsem sám sebe nachytal, jak hltám každé slovo a obdivuji autorovu formu vyprávění. Rozhodně doporučuji.
Vynikající Tolstojovo dílo. I když mám pocit, že kniha by se dala v pohodě scuknout do cca 300 stránek...ale to už by vlastně nebyl Tolstoj. :-) Pokud si chcete přečíst ruskou Paní Bovaryovou z Petrohradu, tak tedy opravdu doporučuji. Navíc jako rozšíření je zde také romantický vedlejší příběh šťastné lásky Kitty a Konstantina Levina. Ale vůbec....celý příběh je prostě jedna velká tolstojovská paráda. Tich cca 900 stran uběhne, ani nebudete vědět jak.
Teprve čtu I. díl ze dvou. Je to určitě super dílo jen mi schází její psychologický profil. Vím kdo je její manžel, do koho je zamilovaná... Ale co je to vlastně za ženu? Kde pracuje? atd. To jsem se tam nedozvěděl. Přitom když se to jmenuje podle ní, čekal bych, že se tam bude trošku víc, hlavně teda charakterově rozebírat. To mi schází. Jinak kniha je jako psychologický román na velmi vysoké úrovni. Miluju Tolstého psychologické rozebírání postav.
Pre mňa je Anna Kareninová skvost v literatúre, niečo neopakovateľné a neobyčajné, čo môžem čítať každé Vianoce (áno, rituál), vidieť spracované v kine, v divadle a ako balet a stále v nej nájdem niečo nové a ohromujúce. To ako Tolstoj odkrýva charakter postáv, aký má dej spád, je jemu typické a pre mňa vábne. Rozpoltenosť postáv, ktorá je známa aj v Sofiinej voľbe či Pani Bovaryovej je prítomná nielen u hlavných postáv, ale aj u tých vedľajších (Kitty, Levin), ktoré prostredníctvom deja stávajú sa rovnako dôležitými a významnými. Sentimentálnosť a romantickosť strieda realistickosť a politika či história pomerov Ruska, proste brilantné.
Těšilo mě ji číst a ráda se k ní vracím - Anna Karenina je pojem zaslouženě. Přesto jsem silně proti nutit ji v povinné četbě, nebo tento titul předhazovat jako literární elitu. Je to znamenitý způsob, jak od četby ruské klasiky odradit jednou provždy. Nelze čekat, že z hlediska dnešní optiky budou pasáže o Levinových hospodářských vizích poutavé, nebo že Annino dilema vyzní v původní naléhavosti. Její rozháraná povaha, umocněná vášní a frustrací, Vronského distancovaná bezmocnost, společenské tanečky... - to jsou zkrátka náměty pro čtenáře, který je schopný tyto motivy pojmout a užít si je. V opačném případě je to spoustu promarněných hodin, protože kniha je skutečně obsažná, dlouhá.
Mně osobně se líbily hlavně vedlejší linky příběhu - zejm. Stiva a Dolly, necitlivé a kruté zacházení s Anniným synem... V tom pro mě byl Tolstoj nejrealističtější. Sentimentální láska Levina a dramatické osudy ústřední dvojice mi popravdě nakonec utkvěly mnohem méně.
Těším se, až si zas po letech tenhle román přečtu a najdu v něm zase další významy, drobnosti, myšlenky...
Četla jsem ji 2x, jednou za svých studentských let, podruhé během mateřské a myslím, že se k ní ještě jednou vrátím.
Této knize zřejmě vděčím za to, že jsem se stala "knihomolem" :-) Četla jsem ji těsně před maturitou z povinnosti, protože naše učitelka na ni byla zatížená a tak jsem chtěla být připravena na jakoukoli záludnou otázku. Myslela jsem si, že mi to bude trvat přečíst tak měsíc...a zvládla jsem ji tehdy tak za 3-4 dny. Úplně mě ten děj pohltil a uchvátil. Určitě to není lehké čtení, ale jednoznačně se jedná o mou srdeční záležitost :-)
Na střední škole jsem tu knihu nenáviděla! Byla tlustá, nudná a o lásce jako všechny, nikdy jsem ji nedočetla.
Až po téměř deseti letech jsem se rozhodla dát jí ještě jednu šanci a pak mi to všechno došlo - v 16 letech to prostě nedoceníte. Nedojde vám jak strašně pravdivá ta kniha je, jak moc reflektuje nejen dobu minulou, ale i současnou.
Tolstoj dovede neskutečným způsobem popsat myšlenkové pochody postav a jejich nálady. Několikrát jsem přistihla samu sebe, jak si říkám "PŘESNĚ tak to cítím a tak bych to nikdy neuměla popsat". Dovedla jsem si živě vybavit grimasy, tón hlasu a nálady postav, což se mi stane u málokteré knihy.
Autor dokonale vystihl nešvar společnosti jako takové: před vlastním prahem si nezamete nikdo, protože odsoudit druhé je mnohem jednodušší.
Není to jednoduché čtení, zabere to poměrně dlouhý čas, ale pro velké ruské romány mám slabost, takže mi to vůbec nevadí. Tolstoj velmi pomalu, soustředěně a především detailně popisuje reálnou situaci ruské společnosti v devatenáctém století, v níž hrály prim konvence, přetvářka a jasně daná pravidla, která se musela dodržovat. Na rozsáhlé ploše nechává promlouvat své názory na vedení hospodářství a snahu změnit společnost a otevřít ji světu. Titulní Anna je možná místy protivná a těžko snesitelná, jenže je také odvážná, protože se pro lásku vzdala úplně všeho. Místy bylo fascinující číst pasáže mezi ní a Vronským a vůbec všechny, v nichž se objevila, protože o tehdejší době vypovídaly mnohé. Tenhle román zestárl jen minimálně, je dost nadčasový a spousta dnešních děl u něj bledne závistí. Jediné, co se snad dá dnes vytknout (mimo náročnosti a pomalého tempa), jsou zdlouhavé pasáže o politice a hospodářství, které jsou ze současného pohledu zbytečné, jenže naprosto chápu, proč je tam Tolstoj dal. O Anně Karenině by se dalo povídat a psát dlouho (což je ostatně vidět i na zdejších komentářích) a daly by se provádět rozbory, do čehož se pouštět nebudu. Napíšu už jen to, že jde o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl a nebýt těch popisů politického myšlení a hospodářství, dal bych pět hvězd. 90%
Kniha byla velice zajímavá. Četla se sice velmi pomalu a pasáže o politice či hospodářství jsem docela nevnímala, ale přesto se mi skutečně líbila.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Výpravny příběh, který srovnává dva rozdílné přístupy k životu. V ději je schovaná hluboká křesťanská pravda.
Příběh by se měl spíš jmenovat Levin a ne Anna Karenina.