Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2066/bmid_anna-karenina.jpg
4
2157
2157
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , LedaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla velmi dlouho. Ne že by mě příběh nezaujal, ale bylo tam na můj vkus příliš mnoho politiky. Anna se mi na konci hodně zprotivila, ale to asi tam mělo být.
No nebavilo mě to až tak. Důvod? Anna byla nesympatická, prostě takový střevo, vůbec jsem s ní nesoucítila. A ten její (no oba) to samý. Byla tam jedna linie, teď nevím jak se jmenoval, Kosticyn, nebo tak nějak, to bylo zajímavé.
Velice zajímavé a rozsáhlé dílo. Z určitého pohledu ne zrovna čtivé, jde pouze o komunikaci a vztahy postav zachycené na pozadí doby pozvolna končícího "dlouhého" 19. stol. Pro mě byly nejzajímavější narážky na historické události, které se objevovaly zejména ke konci knihy v souvislosti s válkou s Tureckem. Jinak jsem samozřejmě fandil Levinovi a líbily se mi zejména jeho vztahy k hospodářství. Kniha je také prodknuta filozofickou linkou, které v některých debatách vyplouvá na povrch. Tyto pasáže mi dělaly značné potíže, a leckde jsem prostě nepochopil o čem se mluví, nebo spíše co mělo být řečeno. Jednu takovouto část jsem si ale přečetl během četby ještě jednou a hned to bylo lepší. Ke knize se tedy vrátím určitě ještě jednou, ale spíše až za delší dobu, budu jí schopen ještě více ocenit. Není to holt čtění pro zajíce :-D
Kniha je určitě zajímavá, psychologicky skvěle zpracovaná. Jsem ráda, že jsem ji nečetla na střední škole jako povinnou četbu a pár let počkala. Ale teď se těším, až si přečtu nějakou oddechovku, něco méně náročnějšího:)
Je mi líto, že pokaždé, když někdo zahlédl co čtu, okomentoval knihu slovy, joo to je ta, jak ta hrdinka na konci..a prozradili mi pointu konce. Bez toho bych si knihu určitě užila. Je pravda, že až do poslední stránky jsem měla trochu guláš ve jménech, kdo je kdo, ale i tak s mi kniha líbila. Zajímavé ale je, že vedlejší linie děje( Levin a Kitty), mě bavila více než ta hlavní. :-) Snad proto, že hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Kniha je dobrá, četla jsem lepší i horší. ;)....Joo a přidávám se k většině, že jsem tuto knihu četla déle než je pro mě běžné. :-)
Možno ma skalní ukameňujů, ale oproti Vojne a mieru, či Vzkrieseniu som čakal trošičku viac, alebo skôr niečo iné.
Rozsiahly epický román, ktorý sa dobre číta. Témy v Anne Karenine sú v skoro každej knihe, hoci nie všetky vzťahy sú zachytené v jednej jedinej (to je aj dôvod hrúbky príbehu). To považujem za výhodu knihy, rozbor manželských a nemanželských vzťahov.
Avšak budem sa prikláňať k Čechovovi, na problematiku vydaja, ženby či samotného vzťahu sa mi dobre dívalo čechovčinou. Budem sa prikláňať ku Gončarovovi, lebo v Úšuste s hlbokým umeleckým cítením zobrazil ľudské vzťahy, hľadanie lásky a zobrazil to, čo Tolstoj neprehľadne opísal v závere, keď sa Levin nauvažoval o existencii, viere apod., pritom zámery autorov sa stotožňujú: zdôrazniť zmysel aktivity nad ideami (úvahami... je to Schillerova filozofia). Veľmi sa mi nezdalo, ako Tolstoj zabŕdol v závere do filozofie, spomenul autority, no bližšie nič k tomu neposkytol, čo sa zdá dosť netaktné voči čitateľovi i samotným autoritám, ale dajme tomu, že na to priestor a č as nebol, za úplný debakel v tých úvahách považujem absenciu pojmu svedomie. Z toho proste plynie až akási manipulácia od takého svetoznámeho autora, čo ma fest sklamalo, s niečím takým som sa ešte u ruského spisovateľa nestretla. To dokazuje, že Turgenev mal pravdu, keď jeho Rudin vyslovil o Rusoch mienku, že ruská myseľ nie je stvorená pre filozofovanie! Tolstojovi záver Anny Kareniny nevyšiel.
Ďalej sa budem prikláňať k dostojevčine. No najviac sa budem prikláňať k dokonale presvedčivému smiechu cez slzy, lebo konštatovať dokáže hocikto, ale povzniesť sa nad životnými okolnosťami v literatúre je často najťažšia skúška. Gogoľ to dokázal v každom jeho príbehu a nakoniec ako ojedinelý autor uznal, že usilovať sa vnímať svet cez ženský zrak by bol mužský rozmar. To radšej vyskočiť von z okna! (z príbehu Ženba), čo sa mimochodom spomína aj v príbehu Anny Kareniny.
Takže k obsahu otázka znie: byť naivnou a poslušnou ako Kitty? Byť hlúpou a poslušnou ako Dolly? Byť krkavčou matkou ako Anna? Asi najlepšie z toho vzišla Varvara, čo prebolí to prebolí, človek sa zaľúbi, či sa mu to páči alebo nie, predsa len túži po spoločnosti, s ktorou prežije tento zlý život, ale zase nasadiť si na krk nejakého Stepana či Vronského... to dá rozum, že radšej žiť v samote, a ako milosrdná Bronteová káže: usilovať sa spríjemniť sebe i okoliu život, konať radosť, lebo život je príliš krátky na to, aby sme si ho vzájomne kazili (niečím takým sa viedla Varvara)... úplne jednoduchá a prostá filozofia, k čomu teda slúžil ten Tols tojov záver? K ničomu... je to však mužská záležitosť, tak nech si ďalej filozofujú. Raz za tých päť storočí príde ďalší génius ako Kant, Darwin, Einstein, Shakespeare či Puškin a budú sa o nich naďalej starať poslušné, naivné a hlúpe ženy, aby mali podmienky pre filozofovanie.
Četla jsem ji kdysi jako povinnou školní četbu někdy v sedmnácti. A už tehdy mi přišla Anna prostě lehkovážná. Zamilovat se? To se občas stane, proč ne? Vyměnit syna za nezodpovědného milence? Hloupost a za hloupost se platí, děvenko.
Nemohu hodnotit, knihu jsem nedokázala dočíst do konce, neboť v knize se točí několik příběhů v jednom, na čtení trochu složitější, tak třeba někdy..
Skvělé! Překvapilo mě, jak moc mě Anna Karenina uchvátila. V knížce jsou dokonale popsány postavy, některé jsem měla moc ráda, jiné mi dost vadily. Snad nejvíc jsem měla ráda Levina a Kitty, naopak Anna s Vronským nepatřily (zvlášť ke konci) k oblíbeným postavám.
Sice je v knížce dost zdlouhavých popisů (např. úvahy Levina o hospodářství a tak), ale i tak stojí za to..
Anna Karenina je svým způsobem čtivá, ale pro náročné... přečetla jsem ji s přeskakováním... Jednou se k ní vrátím a přečtu ji bez mezer...
Smysl pro zodpovědnost, selhání vnitřní matky, to všechno vede až ke konci života ženy, která byla tak nádherná a tolik milovaná.
Anna Karenina je ukázkou ženy, která bojuje se svými city, následně jim podléhá, ale stejně tak i výčitkám svědomí a rodí se v ní nenávist k sobě samé. A je nemožné takové napětí vydržet, je nemožné milovat za každou cenu.
Přestože jim s Vronským štěstí srší všude, kudy protančí, oni se ho musí ignorovat a snažit se vnímat realitu, která nastavuje měřítko slušnosti někde jinde, než je štěstí.
Silný, velký příběh zasazený do období ruských zarytých konvencí a neústupnosti, do světa lidí bez vlastního úsudku a sebelásky. Kitty a Levin, to už jen malá záplata na utrpení.
Proměna okouzlující ženy v nešťastnou a tak trochu šílenou bytost. Skvělý, propracovaný příběh. Ale stejně byl pro mne nejmilejší postavou Levin a přistihla jsem se, že mě vždycky zamrzelo, když část o něm a Kitty vystřídala část o Anně a Vronském.
A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřeno tmou, zaprskala, začala skomírat a zhasla navždy.
...Úžasná kniha.
Knížka je napsána velmi hezky, je místy docela napínavá. Je velmi hezké propojení mezi osudy hrdinů, baví mě, že to nejsou samostatné kapitoly, ale krásně spolu souvisí.Co mě nebavilo byly pasáže o politice a hospodářství. Hlavní hrdinové opravdu vystihují " 2 odlišné podoby lásky". Annu jsem od první chvíle neměla ráda, je egocentrická, nerozhodná a psychiatrická. Zato Levina a Kitty jsem si hnedka oblíbila.
Ďalší ruský klasik. Niekedy premýšľa nakoľko by prospelo literárnym postavám kurz nejakej terapie s nejakým dobrým psychoterapeutom, alebo aspoň pokec so psychológom- pretože nešťastnú Annu by som ako adeptku na sedenie nominovala. Opisy skvelé, opis doby, spoločnosti, myslenia sú na brilantnej úrovni. Tie postavy sa s mojou osbnosťou až tak nezžili...
Nevím, co mě to popadlo, přečíst si ve třinácti letech Annu Kareninovou. Ze začátku jsem se sice trošku obávala, přece jenom dvě tlusté bichle s nezáživnou obálkou nejsou zrovna největším lákadlem, ale i tak jsem se do toho pustila a byla jsem nadšená. V prvním díle totiž děj odsýpá skvěle, že se ani nenadějete a Anna už je těhotná. Druhý díl zase tak úžasný nebyl - byla v něm cítit o dost temnější atmosféra, Anna začínala mít takové ty svoje šílené nálady a navíc děj jako kdyby byl už takový nějaký "těžkopádnější" - volby do družstva zemědělců na dvacet stránek, popis domu na deset stránek, no asi nic pro mě. Samozřejmě že příběh má velkou hodnotu co se týká té psychologické stránky a vší té atmosféry, ale kdyby v druhém díle bylo více příběhu a méně přemýšlení, ocenila bych to spíš.
Na co ale budu hrozně ráda vzpomínat, bude ta pozitivnější linie a tou je Levin+Kitty. Oba dva jsou tak úžasné a navíc uvěřitelné postavy, vyvíjející se a uvědomující si, že láska není jenom nějaké počáteční okouzlení hezkou tvářičkou, ale něco mnohem hlubšího. Z tohoto příběhu se dá skvěle inspirovat i v dnešní době. (Konkrétně mě přinesl něco jako, že ne každý dobrý člověk musí být vidět a slyšet na míle daleko a že dobré skutky jsou velmi často neviditelné.) Z linky Anny bych si asi moc dobrý příklad nebrala, z toho se dá jenom krásně poučit.
Námět knihy je sám o sobě úžasný. Ze začátku mě kniha nadchla, i když jsem si uvědomila, že to bude běh na dlouho trať. Postupně mě však začali nudit Levinovi úvahy a popisy ruského hospodaření. Přeskakovala jsem tyto pasáže a stále jsem se chtěla vrátit k Anně.
Kniha je sama o sobě super, i když by se v ní dalo leccos vynechat.
Dostala jsem se k audioknize. O velikosti dvou hodin... az ted jsem zjistila ze k iha ma pres osmset stran. Audiokniha byla udesna. Afektovane namluvena. S urvannou Annou menici se z depresivni postavy na totalni psycho. Musim se dostat ke knize, protoze slozitapsychologie se do dvou hodin uknikane audioknihy neda shrnout. Co jsem obdivovala byl dokonaly psychologicky rozbor zenske osobnosti avsak vyhnany do extremu. Tesim se na knihu.
Anna Kareninová byl běh na dlouhou trať. Začátek mi utíkal skvěle, nadchla mě typická atmosféra ruských románů - plesy, šlechta, církev, zima, divadla a opulentní večeře. Nezapomenutelná je pro mě scéna, ve které Levin a Kity společně bruslí, a obecně se mi moc líbí popis jejich vztahu, který se postupem času rozvíjí. Bavil mě ruský venkov i Levinovy úvahy o hospodářství.
Od poloviny se mi ale četlo hůře, asi proto, že se změnil tón vyprávění - Anna si začala uvědomovat, do jak mizerné situace se dostala, a začala Vronského svou láskou a zbytečnou žárlivostí dusit. Její chování k němu je děsné, i přesto však pochopitelné. Autor se opravdu dobře dokázal vcítit do její psychiky. Z dnešního pohledu je takové řešení situace přehnané, z pohledu Anny si ale dovedu dobře představit, že neviděla jiné východisko.
Duchovní rovina o smíření Levina s vírou je náročnější, ale též zajímavá. Až si trochu odpočinu u oddychovější literatury, pustím se do Vojny a míru.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Náročná kniha.Předlouhá, nezáživná.Hlavní postava Anny mi byla hned zpočátku nesympatická a to se nezměnilo až do posledních řádků knihy.Anna je rozmazlená, zhýčkaná žena z vyšší společnosti, která se prostě nudí.Nevím jestli to byl autorův záměr ale právě tak na mě její postava působí.Sledujeme vývoj postav dvou párů- Vronského a Anny a Levina a Kitty.Do toho všeho je ještě zamotáno hodně filozofie, kdy každá postava má svůj názor na politiku a život vůbec, za kterým si stojí a polemizuje o něm s dalšími postavami.To vše téměř na 900 stránkách.Jen otrlí vydrží.