Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480692/bmid_anna-karenina.jpg
4
2154
2154
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , LedaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Anna Karenina není příběh o lásce, ale ani žádné psychologické veledílo a brilantní zamyšlení nad morálkou. Je to spíš pokus Tolstého ukazát Levina, svůj literární protějšek, v lepším světle tím že proti němu postavil city zmítanou Annu. Pravdou je že se alespoň nesnažil sám sebe přikrášlovat a „Kosťa“ pro mě byl vrcholně nesympatickou postavou.
Ale když člověk přežije trávení tolika času s prázdnými postavami umírajícími zaživa dočká se několika brilantních scén, z nichž vyznání lásky mezi Levinem a Kitty patří mezi to nejlepší co bylo kdy napsáno.
Nádherná kniha. Jedna z největších ze světové literatury. Mnohovrstevný krásný a dramatický příběh. Anna Karenina, Vronskij, Karenin, Levin, Kitty i ostatní jsou neuvěřitelně krásně vykreslení a popsaní. To jsou opravdu živoucí lidé. Není to jen krásný milostný příběh, ale i hledání a nalezení smyslu života. Díky Lve Nikolajeviči.
Tolstoj umí bravurně vykreslit jednotlivé postavy, jejich pocity, zároveň je skvělý vypravěč...jediné, co pro mě bylo v tomhle románu náročné, to byly pasáže, kde se řešilo zemědělství, politika + mi přišla zbytečná pasáž na konci po tom, co Anna skočila pod vlak. Buď jak buď, náročný čtenář bude spokojený:)
Snad nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Tak dobře propracované psychiky jednotlivých (mnoha) postav člověka omráčí. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla až ve zralém věku, kdy jsem mohla vše lépe ocenit, než kdyby to bylo před maturitou. Takhle jsem si moha vychutnat všechny citové zvraty a postoje jednotlivých hrdinů, kteří jsou předobrazem lidí dneška, protože zas tak moc ohledně vášně, lásky, posedlosti, zodpovědnosti... se nezměnilo.
Dle mého názoru jeden z nejpůsobivějších příběhů lásky, nebo možná spíš vášně? Krásná (tělem i duší) žena ve formálním manželství se starým, bohatým a vlivným chlapíkem versus pohledný a vášnivý ctitel, to vše v puritánské společnosti ruské šlechty ... to nemůže dobře dopadnout. (Pak jsou v románu i jiné příběhy, které dobře dopadnout můžou - Konstantin a Kitty například - aby román nebyl úplně depresivní). Krásně to napsal, Leo Tolstoj!
Číst knihu jsem musela - státní maturity.I přes těžké pubertální období si mě získala a má své čestné místo v mé knihovně.
Skvělé, přistupovala jsem ke knize trochu skepticky a maličko mě děsila délka. Nakonec mi ani nepřišlo, že je to tolik stránek. Je to výborně napsané, struktura románu, vykreslení postav a vzájemně se prolínající příběhy, všechno je to úžasně promyšlené. Střídaly se u mě stavy, kdy jsem raději četla o Levinovi a kdy o Anně. Vnitřní svět postav, jejich pocity, myšlenky a to jak se v jádru měnily, to mě naprosto dostalo, nikdy jsem nečetla knihu, jako je tato. Samozřejmě je tam i plno nudnějších pasáží - úvahy o ruském zemědělství mě pravda úplně nenadchly. Taky mám pocit, že to skončilo najednou moc brzo. Po Annině činu mi zde scházel pohled Vronského, Karenina a jejího syna. Posledních 40 stránek už mě moc nebavily. Levinovy úvahy o náboženství mě po dokonání Annina příběhu prostě nezajímaly. I tak je to nádherné dílo a já s Tolstým nekončím.
Miluju ruské autory a ruské knihy. Anna Karenina je prostě klasika, kterou by si měl přečíst každý. Je to nadčasový příběh a Annin osud mě osobně hluboce zasáhl. Po přečtení jsem o knize ještě dlouhou přemýšlela a na mysl mi šla stála jedna otázka - Jak moc musí být někdo zoufalý, aby dokázal skočit pod vlak....
Velmi obtížně nacházím slova, kterými bych tuto knihu okomentoval. Naprosto souhlasím se zdejšími komentáři, že na knihu je potřeba dozrát. A nejenom dozrát, ale mít za sebou nějakou životní historii. Teprve potom totiž náležitě oceníte, jak přesně dovedl autor vystihnout nejniternější lidské pocity a pohnutky. Tolstého popis situací a toho co se v postavách odehrává je totiž tak výstižný, že občas máte pocit, jako by vám autor vlezl do hlavy a napsal na papír to co sami cítíte a prožíváte.
Osobně si myslím, že v postavách tohoto románu se dříve nebo později najde více méně každý. Tolstoj totiž v Anně Karenině zachytil neustále se opakující příběh, který každodenně zažívá spousta lidí. Příběh o tom, jaké svízele doprovází láska a že na ně neexistuje žádné univerzální řešení, které by se obešlo bez velkého utrpení všech zúčastněných stran. To hlavní co ve vás po přečtení této knihy zůstane, je vědomí toho, že v tom nejste sami.
Výborně popsané duševní pochody, že jsem si si někdy říkala, že mi úplně mluví z duše.
Nejlépe napsaná kniha, co jsem kdy četl. Autorův popis duševních pochodů a situací hrdinů byl natolik přesvědčivý a skvěle výstižný, že jsem vše prožíval s nimi. A to jsem jinak spíš člověk, který více oceňuje strhující děj a napětí.
Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se rozhodla, že Anna bude můj letní challenge. (Možná to je tím množstvím stránek) A jelikož jsem opravdu trpělivý člověk, tak jsem ji po dvou týdnech přelouskala. Ano, nerozuměla jsem polovině myšlenek, které se autor snažil vyjádřit. Ano, přiznávám se, ani jsem jim nechtěla rozumět abych se k tomu konci vůbec dostala. Ale jsem tady se závěrečným dojmem. Byl to skvělý zážitek a zkušenost. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se ještě vůbec najde někdo jako Leo, kdo by dokázal tak dokonale psychologicky zhmotnit osudy těch neobyčejných lidí. A rozhodně bych vyzdvihla hlavně Levina a jeho vnitřní boj, ve kterém se svým způsobem najde každý člověk.
Ačkoliv jsem celkem trpělivý čtenář, tak jsem tuto knihu odložila na stránce 400 a už jsem se k ní nevrátila. Je velmi zdlouhavá, jistě mi mnozí dají za pravdu. Jako knihu k maturitní zkoušce ji rozhodně nedoporučuji. Čtení to může být skutečně hezké, četla jsem zkrácenou verzi, a ta byla dokonalá.
Nádherná kniha, která zachycuje jakou moc má láska mezi lidmi a jak dalece je člověk schopen kvůli ní zajít. Až na některé pasáže se četla velmi dobře.
Málo autorů tak uvěřitelně a citlivě zachytilo vnitřní svět tolika postav s různými charaktery. Anna je kupodivu jen jednou z mnoha a ani ne tou zcela nejdůležitější - tím je dle mého soudu Levin, postava založená přímo na autorovi. Možná trochu náročnější pro netrpělivé, ovšem obsáhlost v tomto případě ničemu není na škodu. Vynikající.
Touhle knihou jsem se prokousávala dva měsíce. Některé pasáže se mi četly dobře, ale většinou mě to vůbec nebavilo díky zdlouhavým popisům. I tak mám vůči této knize a spisovateli respekt a určitě si knihu přečtu v dalekém budoucnu znovu
Na to, že to kdysi pro mně byla ve škole povinná četba, do které se mně moc nechtělo, tak mně kniha mile překvapila. Četla se velmi dobře a vtáhla mně do děje. Musím říci, že se opravdu povedla a dá se číst opakovaně.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla. A ještě víc, že jsem jí už dočetla. Nechápejte mě špatně - je to skvělá kniha, která za přečtení stojí. Krásně je tu vidět (lépe než v nějaké odborné psychologické publikaci), jak je důležité srozumitelně a přímo komunikovat. Ale to lidé nedělají ani teď, natož v té době, kdy to bylo neslušné dokonce i mezi lidmi, kteří spolu dělali mnohem neslušnější věci :-) Děj mě chytil hned od první stránky a opravdu mě zajímaly osudy Kitty, Levina i Oblockého. A ze začátku i Anny. Ale postupem času mi Anna začala hrozně lézt na nervy a ke konci jsem už měla co dělat, abych nekřičela nahlas. Anna vůbec neví, co chce. Neumí se pro nic rozhodnout. Nejdřív rozvod chce, pak nechce, pak zase chce, pak je jí to jedno .... a tak pořád dokola. Během jednoho krátkého rozhovoru je schopná několikrát a bez jakéhokoli podkladu změnit přesvědčení o tom, co k ní ten druhý cítí: on mě nemiluje, on by pro mě udělal cokoli, on mě opustí, on mě zbožňuje ... Mám z toho trochu špatné svědomí, ale musím to napsat: Je to příšerná, příšerná a ještě jednou příšerná ženská.