Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Levné knihyOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Kniha je přesně taková, jaká jsem čekala, že bude. Některé pasáže se četly trochu hůř. Postavy i jejich příběhy byly velmi zajímavé, nemůžu si ale pomoct, většina ženských postav mi nebyla dvakrát sympatická. Celkový dojem je i tak velmi dobrý.
Čteno dvakrát. Neomrzí, i přesto, že si děj pamatujete, tak hltáte slovo po slovu. Klasika.
Do široka rozmáchlý román o různých podobách a stádiích milostných vztahů, stejně jako o o reálném životě šlechty a statkářů v Rusku 19.století.
Krásně propracované, různorodé postavy, kde si každý může najít svého oblíbence.
A ač budu v menšině, Karenina mi přišla jako nádherná postava, pravda docela nevyrovnaná a sobecká, ale komplikovaná a vášnivá, s odvahou vzepřít se konvencím a pokrytectví, bojující s vědomím společenského stigmatu a naprosté závislosti na lehkovážném Vronském, se zoufalou hrdostí neprohrát...až k raději dobrovolně tragickému konci.
Po četbě Kreutzerovy sonáty Tolstého trochu podezírám z odstrašování názornou ukázkou, kam vede vášeň a žárlivost:) ale i "vzorovou" Levinovu linku jsem si oblíbila, i když nebudu předstírat, že dlouhé rozbory stran tehdejšího zemědělství a vztahu k rolníkům mne bůhvíjak bavily ... Jenže bez nich by toto dílo bylo jen skvěle napsaným vztahovým a psychologickým románem, nikoli tak komplexním obrazem tehdejší doby.
Tolstoj je skvělý spisovatel,fantasticky fabuluje,jeho knihy jsou plné zajímavých postav,nabité dějem,prostě dokonalé ale musím přiznat že Anna mi byla tak neskutečně protivná že mě nenapadá snad žádná literární postava která by se jí alespoň blížila,možná jen Lord Voldemort.Ani nevím pořádně proč ale je to tak.
Tolstoj byl bezpochyby výborným vypravěčem a v Anně Karenině ukázal, jak dokonale dokázal vykreslit charaktery; jak si dokázal vymyslet velice složitý příběh, který však zároveň byl schopen perfektně přepsat na papír; že lze napsat příběh, jenž je i po skoro sto padesáti letech pro čtenáře stále velice dobře stravitelný. A konečně je úkazem toho, že ne vše, co se na povinné četbě nachází musí být nudné, ale že se na ní nachází i spoustu děl, které si zasluhují čtenářovu pozornost. A z těch, které jsem zatím přečetl, se Tolstoj nachází na úplném vrcholu těchto knih.
Kouzelná knížka, ale pro mě i dost ubíjející. Nikdo není sympatický nikdo není bez viny. Anna mi byla dost protivná, ale zároveň pochopitelná postava.
Spoiler: konec Anny byl strašně tragicky o to víc, když vidíš že to ostatní až tak neřeší a prostě žijí dál.
Kniha pěkná, i když jsem se na určitých pasážích musela ke čtení nutit. Tolstoj nějak dokázal skloubit dohromady tolik různých osudů a já přesto vydržela čekat, až se zase hezky vrátí k té rodiny, jejíž osud mě právě zajímal. Kniha je vlastně jedno velké napětí, protože sotva se chytnete příběhu některé z postav, kniha se hned začne věnovat nějaké jiné. Ale stejně je to skvělé dílo. Doporučuji všem, kteří zbožnují čtení.
Úžasné dílo od Lva Nikolajeviče Tolstého.
Celý příběh je neuvěřitelně spletitý. Přesně takový, jaký má správný román být. Střídají se místa, střídají se jednotlivé linie, osudy. Vše je psáno krásně, svižně. Tato kniha mě skutečně učarovala. Je v ní skryta elegance, nádhera, kouzlo toho neuvěřitelného světa, který je tragický a v jiných ohledech přitom velice šťastný.
Ponořte se do světa ruské klasiky.
Důstojná, opojná, hořící, tragická. Chop se té velkolepé lásky z románu. Pro nejjasnější cit cele dýchat, žít a zemřít. Svátečně jej zalévat a ctít, ale když se jídá každý den, zaskočí nám. Přednostně si rubáš navléká monotónní, prázdný styl. Rozdrobí se charakter absolutnem dusivým.
"Respect was invented to cover the empty place where love should be." Asi tak.
Má srdcová záležitost. Anna Karenina je perfektní obsáhlé dílo, ke kterému je ovšem potřeba dozrát. Asi nikdy nebudu mít v lásce samotnou postavu Anny a i přesto tuhle knihu zbožňuji. Myslím, že má mnohem víc, co nabídnout, než jen tragickou lovestory...
Jedna z nejpůsobivějších knih, kterou jsem kdy četla. I přes její složitost byla poutavá a zajímavá. Vím, že se k ní budu muset ještě někdy vrátit, protože jsem stěží pochopila všechno, co chce autor říci. Filozofické pasáže obsahují krásné myšlenky, povzbuzují k zamyšlení. Postavy jsou různé, zajímavé, nejednoznačné, složité. Celá kniha má hluboký smysl a určitě stojí za přečtení, i když je to místy porod!
Velice dobrá kniha, kterou jsem ráda otevírala a velmi mě zaujala. Jediné co bych vytkla je přílišná podobnost postavy Levina z postavou Piera Bezuchova z autorovi Vojny a Míru.
Když jsem byla na střední škole, naše vyučující nám říkala obsah této knihy. V tu dobu jsem nepočítala, že si ji vůbec kdy přečtu. Zápletka mi přišla fádní a nezáživná. Dnes jsem konečně měla čas knihu dočíst. Všude se uvádí, že kniha je o nešťastné lásce, která skončí pod koly vlaku. Nikdo už ale nezmiňuje tu (podle mne) hlavní motivaci Anny. Celá její situace byla řešitelná, a to v průběhu celé knihy. Osudnou se jí nestalo rozhodování mezi manželem a milencem, ale mezi milencem a synem...
Knihu jako takovou nemohu doporučit. Každý si k ní musí najít svou vlastní cestu a svůj pravý čas. Je pomalá, rozvláčná, stejně jako 19. století v Rusku. A kdo chce, tomu předá i něco nad rámec pismen na papíře.
P.S.: Levina bych po smrti Anny velmi důrazně seškrtala...
Moc pěkný román o hraběti Lévinovi. Jeho teorie o ruské agrikultuře předběhly svou dobu. Nicméně jako mezolitický anarchoprimitivista vím, že zcela pominul otázku mikrolitizace. Což je možná "vzhledem" k době vzniku knihy pochopitelné. Srážím ale půl hvězdy a půl.
Celá kniha má kolem 800 stránek, ale četlo se to dobře. Často tam autor zabíhal do popisu podrobností, což na jednu stranu nudilo, na druhou jsem si ale říkala, že to má propracované. Je otázka, kolik z toho bylo tehdejších aktuálních problémů, o kterých se tam zmínil, např. válka s Turky.
Původně byla prý napsaná pro to, aby odsoudila nevěru ženy, ale celkový dojem je opačný – navzdory propagování svobody mužů, jejich zaměstnání, jejich opovrhování rodinného života – ve smyslu: je normální mít po 8 letech milenku, protože manželka zošklivěla – tak to vyznívá spíš naopak – na obraze jejich života vyniká život tehdejší vdané ženy střední třídy jako určený k rození dětí, kdy ve 30 vlastně začínala být postradatelná – a jen se starala o děti atd. Z bohaté společnosti ženy zastávaly i nějaké úřady, ale zejm. se staraly o různé spolky atd. Další velká otázka celé knihy je rozpor mezi aristokracií a jejich svobodami (vysoko hodnocené platy, kde se vlastně skoro nic nedělá) a chudým lidem, který si i při tvrdé dřině nevydělal téměř na nic.
Nicméně ke konci už mi Anna přišla na "odstřel". Láska se stává postupně jakýmsi bojem o moc, jakákoliv hloupost se stávala důvodem k hádce, která neměla pointu. Chvílemi mi pak přišlo, že se z ní stává pavouk, který milence omotává sítěmi, ze kterých není úniku – tím spíš jí pak utíkal pryč. Na druhou stranu mi jí přišlo líto, když svou inteligenci a šarm nemohla nijak využít, byla stále jen něčí "ženou", milenkou...
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské rományAutorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Plný počet. Je to místy úmorných 1100 stran, ale Tolstoj, jak se mi zatím zdá, byl mimo jiné mistrem hluboké pointy a jeho knihy se proto vyplatí protrpět až do konce. Já na konci ANNY KARENINy zažil jedno z oněch čtenářských satori, kdy jsem si užasle mumlal: "Ty vole! Pane Mistr Tolstoj, tohle bylo dobrý!" Hromada mystiky, řada divných názorů, snaha o "zbožštění mužika"... Možná proto je Tolstoj tak důležitý: není hluboký a beznadějný, jako hrob v knihách Dostojevského, není bezútašně věrným plátnem jakkoli šedé i barvité reality jako Čechov, není sžíravý jako Gogol... je nelítostný, velkolepý, je to romanopisec, který mohl točit filmy. Tolstoj jako smolná pochodeň ukazuje cestu... nebo takto ukazovat cestu chtěl. A i dnes může hluboce zasáhnout.