Anna v Glene St. Mary

16.04.2021

Zápis téhle knihy na DK mě mate, zaprvé si myslím, že je tu omylem popis předchozího dílu - anotace moc nesedí a navíc je v ní napsáno, že jde o díl šestý, když jde o díl sedmý. Zadruhé, vážně má kniha jen 200 stránek? Moje anglické vydání má 317, písmena jsou docela velká, takže to není nemožné, ale... o třetinu kratší? Poslední poznámka už nemá s DK nic společného, ale koho napadlo přeložit "Rainbow Valley" jako "Anna v Glene St. Mary", vážně, tenhle díl už není o Anně skoro vůbec a ač jsem byla ze začátku k názvu poněkud skeptická "Rainbow Valley" sedí k téhle knížce dokonale. Když už jsem u těchto technických stížností, tak bych snad ještě mohla vyjádřit své nepochopení nad faktem, že v Puffinovské edici vyšlo jen prvních šest dílů a poslední dva jsem si tedy musela pořídit od Virago Modern Classics, které... nesedí tam pěkně do ruky a jsou o něco kýčovitější, ale prakticky jim nemám moc co vytknout. Ale, ke knížce samé...

"...They love it [Rainbow Valley] above every spot on earth. Even the maple grove doesn't rival it in their affections."
"I am afraid they love it too well," said Susan gloomily. "Little Jem said once he would rather go to the Rainbow Valley than to heaven when he died, and that was not a proper remark."

Po předchozím dílu, který mi moc nesedl, jsem měla nízká očekávání. A ty tenhle díl naprosto rozmetal... Tohle bylo naprosto perfektní, za mě s přehledem druhá nejlepší kniha v sérii (skoro mám nutkání si znovu přečíst první díl, protože si nejsem jistá, jestli mohl být lepší než tenhle...). Taky mi zodpovídá otázku, která po posledním díle přetrvávala - a to, že knížka na mě nepůsobila depresivně kvůli všem "pohřebním věcem", protože těch je tu také přehršel a pocit jsem z toho měla docela jiný.

"I've always thought graveyards must be delightful places to play in."
"Oh, no, you did not, Mrs Dr dear," said loyal Susan, determined to protect Anne from herself. "You have too much good sense and decorum."

V tomhle díle jsem si bytostně uvědomila, jak perfektně píše Maud svoje postavy (nedávno na procházce jarní krajinou jsem s autorkou dosáhla zvláštního niterného spříznění a adresovat ji Montgomery už mi nepřijde správné...). Zatímco v Anně z Inglesidu mě postavy dětí trochu rozčilovaly, protože mi přišli nerealistické, tady... autorka minimalistickými tahy pera zachytila skutečné děti i dospělé. Každý je jiný a přesto cítíte, že patří k sobě. Aniž bych byla konkrétní, tak v tomhle díle například dojde k další adopci a... osobně jsem z toho měla silný dojem správnosti (ti tři k sobě zkrátka patří).

"A handsome rooster like Adam is just as nice a pet as a dog or cat, I think," she said. "If he was a canary nobody would wonder. And I brought him up from a little, wee, yellow chicken. Mrs Johnson at Maywater gave him to me. A weasel had killed all his brothers and sisters. I called him after her husband. I never liked dolls or cats. Cats are too sneaky and dolls are dead."

A stejná věc platí i pro dvě vedlejší romantické linky, kdy (teda mluvím hlavně o té první) jsem od první scény měla utkvělý pocit, že k sobě ti dva zkrátka patří, jako by do sebe zapadly dva kousky puzzle. Až mě to samotnou překvapuje, jak si mě ti dva získali... V druhé polovině je to sice trochu překombinované, ale celkově... za mě ano.

"It is never quite safe to think we have done with life. When we imagine we have finished our story fate has a trick of turning the page and showing us yet another chapter. These two people each thought their hearts belonged irrevocably to the past; but they both found their walk up that hill very pleasant."

Abych se ale dostala k tomu, co tenhle díl dělá tak jiným od těch ostatních - tenhle díl má jako jediný ucelený příběh. Pravda, pořád tu máme krátké episody, ale všechny episody sledují určitou linii. Asi víc než co jiného, je to příběh dětí z fary na které městečko klade nespravedlivě vysoké nároky a které by se snad i chtěly slušně chovat, ale nevědí jak. Některé pasáže mi jednoduše lámaly srdce... a, no bylo to krásné. A pak je tu druhá linie "předpovídající" první světovou válku (autorka už to píše po ní, ale děj se odehrává před ní) a to knize dodává další rovinu smutku, protože je tu zároveň určitá naivita, naivita toho, že nic horšího než první světová válka už se stát nemůže...

"I'll sew the buttons on in a jiffy," said Mary.
"Not on Sunday," said Una, shocked.
"Sure. The better the day the better the deed. You just gimme a needle and thread and look the other way if you're squemish."

Ta stínová přítomnost války také knize dodává určitý pocit dospívání a konce dětství a celkové vyznění knihy je vlastně hodně smutné. Rozhodně to není veselá kniha, ale ani není depresivní jako díl předchozí, je to kniha smutná krásně a čistě. (Dává to smysl?) Jednotlivé pasáže jsou často opět poněkud výchovné, jak je autorčiným zvykem, ale to plynutí knihy vůbec neruší. Za mě jednoznačně krása, k téhle se určitě budu vracet.

"Wilson has some fancy name for it, but I call it macanaccady. Anything I can't analyze in the eating line I call macanaccady and anything wet that puzzles me I call shallamagouslem."

P.S. Osobně mi dodání dalších dětským protagonistů a přesun pozornosti od Blythů vůbec nevadil... vlastně mi naopak přišlo, že to příběhu prospělo, ale rozumím, že to pro některé čtenáře může být zklamáním...
P.P.S. Shirley musí skutečně být neskutečně hodné dítě, protože kromě začáteční zmínky už o něm neslyšíme. Ale abych byla spravedlivá, tak ani Rilla tu nemá význačnou roli... přesto je tohle opomíjení jednoho dítěte dost podivné...

22.02.2019

Zas pokračujeme príbehom Anniných a farských detí....ktorých je tiež požehnane (asi štýlom čím viac detí, tým viac námetov na dobrodružstvá ??) Stále pekné, milé, čtivé, príjemné. Scény ktoré mi najviac utkveli - upratovanie fary, deti na náhrobku klátia nohami a spievajú, jedlo "detto" poloslepej farskej kuchárky....a scéna kde som až plakala od smiechu - Mary Vanceová, treska a Rilla Blythová....
Mimochodom, postava Mary Vanceovej sa autorke vydarila...a slečna Kornélia neprehlúpila, keď ju vzala pod svoje krídla...

05.02.2019

Ďalšie vydarené pokračovanie príbehov Anny a jej okolia. Rada čítam o jej šťastnom manželstve s Gilbertom a huncútstvach ich radostných 6 detí (až mi je ľúto, že mám pred sebou už len jeden diel). K tomu pletky od Zuzany a Kornélie, samozrejme, okorenené v tomto diele o zážitky nezbedných pastorových detí. Je mi veľmi sympatické, že hoci autorkin muster je rovnaký v každom diele, čítanie každého je oblažujúce a úsmev spôsobujúce. Vždy sa všetko vysvetlí a dobre skončí, pričom to nie je rozprávka. V príbehoch sa vyskytujú všelijaké situácie (i dramatické), všelijakí ľudia - aj dobrí, aj zlí. No autorka veľmi vľúdnym spôsobom ukazuje (najmä mládeži, ktorej primárne sú príbehy o Anne určené) príčiny a motívy ich konania, ako aj jedinú správnu cestu - vnímať všetko srdcom, avšak rozumieť a láskavosťou prebudiť u druhých to najlepšie, čo v nich je.

26.08.2013

Podle mého názoru se kniha měla jmenovat jinak. O Anně to totiž vůbec není, hlavní roli tady hrají děti z fary, které se do Glenu přistěhovaly s otcem. S Annou se tady setkáme jen v situacích, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Na druhou stranu je i tak kniha napsaná velice poutavě a jen těžko se mi s ní po dočtení loučilo.