Anna zo Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392854/bmid_anna-zo-zeleneho-domu-dkw-392854.png
5
1683
1683
Anna ze Zeleného domu série
1. díl >
Veselé i smutné príbehy siroty Anny, ktorú si adoptujú dvaja prostí vidiečania - súrodenci Marilla a Matej Cuthbertovci. Temperamentná Anna s bohatou fantáziou a predstavivosťou spôsobí Marille a Matejovi spočiatku veľa starostí svojimi neuvedomelými výčinmi, no napokon majú z nej radosť, ich život dostane nový zmysel a čoskoro si ho už bez Anny ani nevedia predstaviť. Spisovateľka v celom rade týchto kníh naplno rozvinula svoj rozprávačský talent, fantáziu, zmysel pre humor, a tak sa Anna stáva hrdinkou všedných i nevšedných príbehov, odohrávajúcich sa na Ostrove princa Eduarda v prostredí nádhernej prírody.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 1969 , Mladé letáOriginální název:
Anne of the Green Gables, 1908
více info...
Přidat komentář
Na mňa extrémne rozvláčne. Celú knihu som premýšľala, či knihu neodložiť, nemárniť ňou čas. Na druhej strane kniha má neskutočné čaro, dlhé monológy Anny sú tak otravné, a zároveň magické, až som ju dočítala. Záver ma dojal :) Rozhodne je to knižka, ktorá by mala byť povinkom pre každé dievča do 13 rokov. Je tam veľa krásnych myšlienok a autorka hlavne pekne podčiarkuje dokonalosť prírody, všednú radosť každodennú, ktorú Anna vidí vo všetkom okolo seba a voči ktorej sú ľudia väčšinou slepí. Skrátka, klasika, ktorá musí byť. Púšťam sa aj do dvojky :)
"je to úžasný pocit, když se někomu splní sny, ne?"
Tak s tím mohu jenom souhlasit :-). Ale dívčí román? No, ano. Zase jsem jednou neodolala. A po celou dobu jsem měla neodbytný pocit, že Anna musela spadnout z Marsu. Dítko s takovou slovní zásobou, imaginací a chápáním duševních a tělesných radostí jsem já za celý svůj život nepotkala. Sama jsem v 6. třídě chápala rozměry svého života zhola jinak. Když však odhlédnu od přízemních soudů a Annu vezmu coby inspiraci pro před/pubertální holky, musím říci, že to má něco do sebe. Asi se kolem sebe rozhlédnu a popřemýšlím, komu ji dát. Je to totiž hodně milá osůbka, u které se člověk (s dospělým chápáním) přitrouble usmívá a je mu pěkně na duši. S někým takovým si prostě nelze zoufat. Optimismus tady srší z každé myšlenky a je navíc dost nakažlivý.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. A opravdu nejen pro děti.
Četla jsem podle obálky jiné vydání, 2020, které je nezkráceném.
Anna bydlí u svých adoptivních rodičů Marilly a Matouše Cuthbertových v Zeleném domě, Marilla chtěla ale adoptovat kluka, a ne holku. Ze začátku se chce Anny zbavit, ale potom si bez Anny Zelený dům ani nedokáže představit. Anna je neustále zabraná ve svém světě představ a fantasií, proto se jí dějí všemožné nehody. Dokáže mluvit desítky minut v kuse. Ve škole ze začátku neustále kritizuje učitele a nevěnuje se učení. Později jí ale Marilla vychová a zbaví ji jejích nedostatků.
Místy je kniha tak smutná že jsem si pobrečela. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, velice strhující příběh. Neustále jsem chtěla vědět, co bude na té další stránce.
Nádhera.
Krásný dívčí příběh, který se líbil i mně jakožto ženě skoro třicetileté. Povídání o živé a upovídané holce s neuvěřitelnou fantazií a chutí do života pobaví i zahřeje u srdce. Nedospělý pohled na svět je zábavný, autorka ale nesklouzává k dětinskému patosu. Ba naopak, na dvě stě stránkách nechá Annu z potřeštěné dívenky vyrůst v mladou ženu a postaví ji před několik „dospěláckých“ situací.
Na knížku mě nalákal seriál, kterej byl brutálně boží. Překvapilo mě, jak se kniha oproti Anne with an E lišila, ale na kráse jí to neubralo. Anna je prostě malá, otravná a zrzavá, její i několikastránkový monology byly někdy dost ubíjející, a proto není tak těžké se vžít do sarkastické Marilly. Situace, do kterých se Anna dostávala, byly hrozně úsměvný a o to víc mě kniha bavila. Annin příběh mě chytl za srdce a nechápu, jak mi tohle veledílo mohlo zůstat po ty roky skryto. Už teď patří mezi výjimečné knihy v mém životě, ke které se budu rád vracet.
Jak je jen proboha možné, že mi takovýto skvost v dětství unikl. Ta kniha je kouzelná. A kouzelná je i sama Anna. Hlava mi z ní drnčela, i když jsem zrovna nečetla:-):-). Zasněná, ale také optimistická a živelná Anna si získala moje srdce.
Anna ze Zeleného domu se mi opravdu líbila, ale nebyla moc čtivá a také mě trochu otravovaly dlouhatánské odstavce Anniných řečí. Mně se to opravdu nechtělo číst a když jsem viděla, že to pokrývá dvě a více stránek, vždy jsem si nešťastně povzdechla.
Příběh je čtivý, moc pěkný a milý. Líbí se mi jazykové prostředky autorky a v knize se vyskytující líčení, většinou krajiny. Čtenář si pak může představit prostředí, ve kterém se děj odehrává. Na příběhu mám ráda, že i přes jeho jednoduchost má své kouzlo. Postavy se mi také zamlouvaly. Anna je veselá, hodná a občas přehnaný snílek, přesto jsem si ji zamilovala. Marilla a Matěj jsou povahově úplně rozdílní, ale oba se o Annu dobře starali a měli ji rádi. I když Marilla byla občas až moc přísná. Jediné, co se mi až tak moc nelíbilo, bylo časové období. Více než polovina knihy se odehrává v časovém rozmezí jednoho roku. A potom se příběh začíná kouskovat, že jednou kapitolou se dostaneme skoro o rok dál. Kniha končí v Anniných 16 letech. Ale jinak nemám knize co vytknout. Je pravda, že v knize se stane několik nesmyslných věcí, ale kniha byla psaná v minulém století a kdo ví, před tím to možná tak nesmyslné nebylo. Nakonec můžu říct, že knihu (a Annu) je strašně lehké si zamilovat a knížku vám můžu jen doporučit.
~
9*/10*
Kniha Anna ze Zeleného domu se mi moc líbila, jen je škoda, že nebyla moc čtivá. Určitě doporučuju přečíst i ostatní díly. :D
Tuhle knihu jsem četla před lety a moc mě bavil ten vnitřní svět pohledem dívky. Roztomilá, upovídaná, ve všem viděla to krásné. Je nádherné snít a někdy své sny naplnit.
Holčička Anna mi byla zpočátku nesympatická. Později jak rostla přestala být takové třeštidlo a vytvořila si vlastní názor na život. V každé kapitole byly skoro básnické popisy okolní přírody a Annina bujná představivost tomu jen přidávala. Oblíbila jsem si nakonec ji i její dva pěstouny hlavně Mariin sarkasmus a Matějovu tichou povahu. Na konci jsem si i pobrečela.
Krásný román o osiřelém děvčeti, které toho ve svých letech má už celkem dost za sebou, přesto má stále hlavu v oblacích. Nádherné bylo i filmové zpracování z roku 1985 s Megan Follows a Johnatanem Crombiem. Moje srdeční záležitost.
Krásné čtení o tom, co se stane, když místo adoptivního syna dorazí na farmu upovídané zrzavé děvče plné snů, nápadů a radosti ze života v krásné přírodě.
„To je ale krásný den!“ vykřikovala Anna a zhluboka si vzdychla. „Je mi líto těch, co se ještě nenarodili, protože ho nemohou prožít. Pravda, mohou se dožít jiných pěkných dní, ale tenhle den jim nikdy nebude patřit.“ (1908)
„Anna ze Zeleného domu“ patří k těm dětským knihám, které lze poprvé číst až v dospělosti, aniž by ztratily něco ze svého kouzla. Vůbec mě nepřekvapuje, že ji milují generace čtenářů už od počátku 20. století.
Příběh osiřelé zrzečky je vystavěný především na lyrických popisech kanadské krajiny a na Anniných monolozích. Autorka zvládla napodobit dětský způsob vyjadřování tak věrohodně, že hrdinku téměř slyšíte švitořit. Postavy jsou vykreslené dobromyslně, ale bez idealizace. Sama jsem se divila, že jsem si časem oblíbila i mravokárnou klepnu Ráchel Lyndovou; jenže to jinak nešlo. L. M. Montgomeryová skvěle zachycuje také hrdinčino dospívání, přinášející změny povahy a úbytek nebo usměrnění fantasie. Jako malá bych asi nedocenila laskavou ironii, s níž autorka podává Annin intelektualismus, příliš raný u jedenáctiletého děvčete a kontrastující s dívčími starostmi o šaty a – hlavně – vlasy. Ač je to zřetelně kniha s autobiografickými prvky, hýří nadhledem.
Neubráním se srovnání se seriálem od Netflixu. Asi nemá cenu podotýkat, že v knižní předloze nejsou žádní černoši, Indiáni, homosexuálové a Židé; zato se tu objevují decentní náznaky feminismu (z nichž seriál udělal agitku „čtvrté vlny“). Na druhou stranu z knihy mnohem méně dýchá atmosféra belle époque s jejími vzdušnými balóny, nafouknutými rukávy a dostavbou železniční trati.
Vzala jsem si „Annu“ na dovolenou, kde jsem mohla přečíst jen asi dvacet stránek denně, ale o to víc jsem si vychutnala každý doušek. Byl to vzácný požitek. Škoda, že nebudu mít děti. Tuhle knihu bych jim byla předčítala tak ráda jako „Heidi“.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno kanadská literatura adopce pro dívky člověk a příroda sirotci dívčí romány přátelství z dětstvíAutorovy další knížky
| 1993 |  Splněný sen |
| 2019 | Anna z Avonlea |
| 1995 | Annin vysněný domov |
| 1994 | Anna v Glene St. Mary |
| 1995 | Anniny lásky |
Knížka, kterou jsem měla číst před dvaceti lety. Teď ve mně její četba vyvolává nostalgii a touhu být zase jedenáctiletou dívkou.
Anna pro mě byla jemným pohlazením, moc hezky se mi četla. Popisné pasáže nebyly nijak nudné, ba naopak, díky nim jsem si mohla vybavit překrásnou přírodu, která byla v knize zmiňovaná velmi často.
Na konci jsem měla pak co dělat, abych nebrečela. Dopadla na mě i tak trochu lítost nad tím, že dnešní doba je tak moc jiná než ta před sto lety a že by bylo hezké si některé zvyky zase přisvojit. No, a já se snad vrhnu hned na další díl.