Exploze
Liza Marklund
Annika Bengtzonová série
1. díl >
Ve Stokholmu vrcholí příprava letní olympiády. Na novém stadionu však vybuchne bomba. Zabije Christinu Furhageovou, významnou švédskou podnikatelku, která má na starosti organizaci olympiády. Policie začíná intenzivně pátrat po vrahovi. Kde ho hledat?
Přidat komentář
V době mého mládí byl literární hvězda Arthura Hailey. Trochu mi jeho styl tahle kniha připomněla - jen tak mimochodem se dozvědět, jak to vlastně v těch novinách chodí. Jen on to uměl nesrovnatelně líp. Kniha se mi dostala náhodou do ruky na návštěvě a na zkrácení dlouhé chvíle o víkendu nebyla špatná, ale příště raději sáhnu po kvalitnějším autorovi.
Velice oceňuji autorčin popis práce reportéra, včetně komunikace s policií a obyčejnými lidmi. Občas trochu zdlouhavé, ale když to vezmeme vše dohromady vyšla z toho kvalitní a zajímavá kniha.
Takže, četla jsem ji asi týden, ale v podstatě vždycky jen před spaním, kromě jednoho dne, takže to je slušnej výkon :) Exploze je dobrá knížka, hezky se četla, nemám proti ní skoro žádné výhrady, ale .. jde o běžnou detektivku.. Je mi jasný, že napsat detektivku není sranda, ale četla jsem už i lepší, tak moc nechápu, proč se jedná o bestseller. Neurazí, nenadchne.. a taky jsem se pozastavila nad jedním drobným detailem a to sice tím, že vytížené reportérce nezazvoní mobil tak strašně dlouho..
Za mě teda 3 hvězdy.
Mně se Exploze velmi líbila. Knihu jsem přečetla za dva dny, takže čtivost i styl autorky mají u mě za jedna.
Název pravděpodobně svádí spíše k dojmu akčního čtení, ale není tomu tak. Jde o ryzí detektivku z novinářského prostředí. Novinářka Annika mi byla velmi sympatická. Obyčejná ženská, která se snaží skloubit rodinu a kariéru. A jestli tomu někdo říká hysterie, tak vězte, že je někdy hodně náročné tohle vše stíhat a ještě řešit nesmyslné deptající půtky na pracovišti. Já bych řekla, že její postava byla reálná a lidská. Sama autorka na konci uvádí, že čerpá ze svých negativních osobních zážitků.
Občas naťuknuté myšlenky profesní etiky, feminismu a především počítačového vybavení (které jsou v mnoha recenzích vysmívány) je třeba brát střízlivě. Tato kniha byla napsána/vyšla v roce 1998 a je to zkratka obraz té doby. Těžko cpát z technických věcí do těchto knih něco, co teprve čekalo na svůj vstup na trh nebo bylo cenově dostupné pouze těm nejmovitějším.
Myslím, že této knize trochu paradoxně škodí nálepka a zařazení do Edice světového bestselleru. Může to vyvolávat mylnou domněnku, že kniha přináší něco trochu jiného a z jiné doby.
Mně se kniha celkově líbila, byla poutavá, napínavá, se střízlivým a uvěřitelným koncem. Kvalitní čtení.
Kniha napsaná z vlastní zkušenosti nemůže být nikdy úplný propadák. Vždy se najde něco dost zajímavého. Zde se jedná hlavně o novinářské prostředí a prosazování ženy jako vedoucího v prostředí 90.let ve Švédsku. Bohužel některé charaktery jsou barvotiskové, hlavně vedoucí šéfredaktor se podle mne vůbec nevyvedl. Příběh je však docela nosný, odhalení není až tak moc šablonovité a zaprášené. Myslím, že se kniha musí líbit hlavně té hezčí polovině lidstva, barevně ji vidím na klíně ženy v metru.
Koupě téhle knížky je největší přešlap za poslední měsíce. Hloupé, toporné a nepřirozené dialogy s vykřičníky za každou druhou přímou řečí, celé odstavce zbytečných popisů pro děj nedůležitých událostí. Kromě toho nesympatická hysterická hlavní hrdinka, černobílé ostatní postavy, které neustále sténají, vzdychají a úpějí, nejapné moralizování, naivní feminismus a levičáctví. A ani samotná zápletka nestojí za moc, pachatele odhalí i nepříliš zběhlý čtenář detektivek. Dlouho se mi nestalo, abych u knihy nad každou druhou stranou kroutil nevěřícně hlavou, a abych se vyloženě musel nutit ji dočíst...
Na bestseller jsem cekala, ze to bude lepsi. Ale nakonec se z toho vyklubala fajn knizka. Jen me trochu zarazilo to novinarske prostredi vs. etika. Ale je fakt, ze knizka byla psana koncem devadesatych let, tak se to da jeste pochopit. Viz ten vysokorychlostni modem :D. Dost me tam stvalo popisovani veci, ktere v knize vubec byt nemuseji, docela dost zbytecnych popisu, co postavy delaji. Ale prijde mi, ze to je severskym autorum blizke. Annika mi ale trochu k srdci prirostla, jsem zvedava na dalsi dily. Ale pecka to bohuzel neni. Hned po precteni jsem si musela trochu zpravit chut Haileyovymi Vecernimi zpravami.
Tato kniha pro mne rozhodně není nezapomenutelná, jediné co někoho může zaujmout je ten popis novinářské práce. Jinak prostě nic moc, na to, že je v edici Bestseller. Postavy celkem nudné a tak.
Nejdřív jsem si říkala, že takovouhle velkou bichli nepřečtu - přece jen už jsem si zvykla na dvouset stránkové knihy. No ale najednou koukám a ta kniha je za mnou! Přečetla jsem ji jakoby nic - čte se opravdu snadno, i když příběh zdaleka tak snadný není. Je takový... no explozivní :D Každopádně jsem v knize nenašla žádné hluché místo - to je myslím podstatné. Sám příběh je velice napínavý, poutavý a zcela realistický! Těším se na další autorčina díla.
Larsson, Nesbo, Keppler, de la Motte, Keppler… Jako by pověstná skandinávská emancipovanost ke knihám ještě nedorazila. Severskou literaturu u nás totiž zastupují především muži. Až do teď.
Hlavní hrdinkou je Annika Bengtzonová, která se snaží skloubit svůj rodinný život s novinářskou kariérou. Jenže je zrovna před Vánocemi, a zatímco by měla péct a čekat s dětmi na švédského vánočního skřítka, musí pracovat přes čas, aby stihla odevzdat články do uzávěrky a přinesla čtenářům Večerníku nové informace. Annika se případem stává posedlou. A díky své touze odhalit pachatele se sama stává terčem…
Kniha je velice napínavá, objevuje se v ní spousta přímé řeči, díky níž děj svižně plyne. Studuji žurnalistiku, takže se mi taky moc líbilo vykreslení prostředí novinářské redakce a charakterů jednotlivých novinářů. Rozhodně doporučuji. Liza Marklundová není za královnu švédské krimi označována jen tak.
Štítky knihy
švédská literatura Stockholm švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Studio 6 |
| 2012 |  Pohlednice smrti |
| 2013 | Atentátnik |
| 2015 | Rudý vlk |
| 2014 | Prime time |
Krásně napsaná kniha, která je trochu zvláštní mezi detektivkami. Líbil se mi popis prostředí redakce, kde hlavní hrdinka pracovala,
poměry mezi spolupracovníky a styl práce jednotlivých redaktorů. Jak jsem napsal nejedná se o detektivku v pravém slova smyslu
a to bylo to hlavní co mě zaujalo. Na rozdíl od jiných autorů se mi zde nezdálo, že se uměle natahuje, kvůli počtu stran, popis některých akcí. Je to zatím druhá kniha severských autorů, kteří jsou nyní v módě, ale zdá se mi, že ta módnost se může škrtnout, jsou to v mém případě pěkně napsané knihy. Posledních cca 150 stran jsem přečetl na jeden zátah.
Doporučuji všem.