Anton a Jonatán
Jostein Gaarder
Anton je plyšový medvídek, který vzpomíná, jak ho kluk Jonatán vozil s sebou na kole a ukazoval mu svět. Pak ale Jonatána srazilo auto a Anton zůstal sám. Zajímavě působí pozorování z perspektivy neživé hračky, která uvažuje typickým gaarderovským způsobem o tajemství života a smrti. A jemná melancholie Düzakinových ilustrací tato témata dokonale doplňuje.... celý text
Literatura světová Novely Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Albatros (ČR)Originální název:
Anton og Jonatan, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha je zvláštní a i když jsem po přečtení pocítila zmatek, musím přiznat, že je napsáná dobře. Podle mého názoru je jejím cílem rozvést s dětmi diskuzi nad otevřeným koncem. Co se asi chlapci přihodilo? Včetně polemiky nad tím, do jaké míry sahá hra - kdy se jí můžeme oddat úplně, kde je nutné se mít na pozoru. Kde asi chlapec udělal chybu? A podobně. Kniha chce jistým způsobem sdělit to, co by u dětských her mělo být samozřejmostí - opatrnost a rozvaha.
Něžný příběh malého chlapce a jeho medvídka, společně podnikají různá dobrodružství ve světě venku i ve vnitřním světě. Knížka o tom, proč jsme tady. Já konec tragicky nevidím, jde o otevřený konec a vlastně není důležité, jak to dopadne. Myslím že Jonatám nám chtěl především vzkázat, abychom svět viděli tak jako on.
Zajímavá a zvláštní knížka, ale nějak mi chyběl konec... Asi jsem ho taky nepochopila nebo možná je takhle schválně otevřený, jen prostě nerozumím tomu proč.
Ilustrace jsou velmi pěkné.
PS: Teď si to přečetla kolegyňka a naznala, že příběh dopadl tragicky. Jonatán zemřel...
Kniha je určena dětem od sedmi let. Jsou zde zvláštní, líbivé ilustrace a milý, zvláštní příběh. Celkově je prostě zvláštní. Je to malý formát knihy a krátké povídání s koncem, který jsem až tak nepochopila. Budu věřit, že je to pohádka a konec je dobrý. Knihu jsem měla přečtenou za deset minut. Nějak jsem to vše dohromady nemohla pobrat. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem zavolala všechny tři děti (věkové rozmezí tři až deset let) a každý si ji měl prohlídnout a říct mi, jak se mu líbí. Nejvíc se líbila té nejstarší, oba kluci jen prolistovali a řekli hezká. Žádné nadšení se nekonalo.
Přijde mi, že tato dětská kniha je spíše směrována na dospělé. Obrázky se mohou kochat všichni, ty se mi moc líbily, jsou opravdu velmi nádherné. Ale také myslím, že udělají radost spíše dospělým. Text je prostě jiný. Je to zcela netypická kniha a záleží na vkusu čtenáře.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Sofiin svět |
2004 | Dívka s pomeranči |
2002 | Kouzelný kalendář |
1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
2017 | Loutkář |
Neuvěřitelně dojemná knížečka a ilustrace opravdu překrásné.