Poslední aristokratka
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134832/bmid_posledni-aristokratka-uqy-134832.jpg
4
6458
6458
Aristokratka série
1. díl >
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!... celý text
Přidat komentář
Po přečtení recenzí a dle hodnocení jsem dost zklamaná. Příběh byl pro mě nemastný, neslaný. Oddechovka, u které se nic zásadního neděje, až na pár příhod v rodině. Kniha je psaná formou deníku, kde sice byly psány úsměvné příhody, ale nijak zvlášť mě nenadchly. Hlavně jsem viděla první film, který mě celkem pobavil a sem tam si ho s rodinou pustíme. Film mě tedy dokázal rozesmát více. Tak jsem se těšila na knihu a to je snad první kniha, která je pro mě horší, jak film. Navíc příběh je od filmu úplně odlišný. Za mě bohužel takový podprůměr.
Čtivě napsaná oddechovka na jedno odpoledne, která sice postrádá větší pointu a zápletku, ale pokud vám v první kapitole sedne styl humoru, zhltnete ji celou a dobře se pobavíte. Do pokračování jsem se ale moc nehrnula, vtípky rychle začnou být na jedno brdo a vy máte pocit že čtete pořád to samé.
Film mě tolik neoslovil.
Spíš čtu historické knihy a kromě toho, že mi byla doporučena po shlédnutém filmu knižní verze, tak jsem velmi ocenil oddychovost u této knihy. Zábavná, vtipná, relaxační, velmi rychle přečtená.
Při čtení jsem se náramně bavila, proto jsem se těšila na filmové ztvárnění. Škoda, že se filmoví tvůrci neodvážili více odvázat, i když obsazení slibovalo také dobrou náladu. Film byl na rozdíl od knihy vánočně nemastný neslaný.
Trapný a smutný zároveň...kdo se tomuto dokáže tlemit tak, až se otřásá, tak je ale vážně de.il, to sorry.
Teď zjišťuju že se národ hojně tlemí i filmu... ještě smutnější.
Krásná, vtipná knížka, ke které jsem se dostala díky vydání její filmové podoby. Teď dočítám další díly a vždy se velice nasměju.
Viděla jsem divadelní představení, pak film a až nakonec jsem se dostala ke knize. Přesto jsem se nenudila, četla jsem jedním dechem a už se těším na další díly. Je to oddechová četba a já jsem se bavila dobře.
Po Poslední aristokratce jsem sáhla již podruhé, protože jsem chtěla něco odlehčeného a nenáročného na vánoční čtení. Je pravda, že na druhé čtení kniha nebyla už tak vtipná jako poprvé, protože člověk už věděl, co od příběhu čekat. Avšak ničemu to nevadilo, protože i tak si člověk našel vtipné části.
Pro ty, kteří nečetli anotaci, kniha je psaná formou deníkových zápisků Marie III. Kostkové, přičemž hlavní hrdinka v jednotlivých zápiscích rozebírá, co za příhody se její rodině a následně i obavytelům zámku Kostka přihodilo.
Jednotlivé postavy mě baví svou "jednoduchostí" a jistou dávkou charakteristických čecháčkovských vlastností, přičemž každá postava má jinou. Zároveň mě baví sledovat vývoj jednotlivých postav, protože i ten je do jisté míry komický. Bohužel i přes to, že ne vždy je to kladný vývoj.
Kniha se dobře, pohodově čte, nejedná se o nic náročného. Doporučuji každému, kdo si chce přečíst něco odlehčeného a trochu se u toho pobavit. Pro začátek doporučuji číst někde, kde nebude vadit, že se budete u knihy smát nahlas.
P.S.: Vím, že kniha nemusí sednout každému, setkala jsem se už i se čtenáři, pro které byla nudnou záležitostí, ale doufám, že osloví co nejvíce čtenářů.
Mám zřejmě zcela jiný typ humoru, protože jsem se u knížky pousmála asi jen dvakrát, jinak mi to přišlo spíše jako rádoby vtipné za každou cenu, což mě tedy nijak neoslovilo.
Nenáročná kniha s humorným laděním. Zprvu slibné čtení, které se po pár stránkách přeměnilo ve stereotypní parodii. Ke knize jsem se musela opakovaně vracet, abych ji dočetla. Trochu postrádám ucelenou pointu. Uznávám ale, že tam byly pasáže, u kterých jsem se upřímně bavila.
Knihu jsem začala číst před lety, ale nezaujala mě, možná díky velkým očekáváním, které jsem díky referencím měla. V mezičase jsem viděla film, který mi v tomto případě pomohl se začíst.
Poslední aristotkratka je oddychovka psaná čtivým způsobem. Přesto humor, se kterým se v knize pracuje, není vždy můj šálek kávy.
Před přečtením knihy jsem nejprve viděla filmovou verzi. Ta mě přilákala svým odlehčeným humorem, kterým pěkně vybočovala z řady typicky českých, hořkosladkých komedií s nádechem tragiky všednodenního života, a jelikož jsem byla s filmem spokojená, pustila jsem i do čtení knižní předlohy. Ta je psána deníkovou formou, což není úplně pojetí, které bych běžně vyhledávala, ale tady mi to nevadilo.
O zábavu zde ani tak není nouze, jednotlivé charaktery mají své žertovné rysy, na nichž je poté stavěn situační humor zprostředkovaný vyprávěním Mariiny postavy jako plejáda vtipných historek ze života Kostkovic rodiny, ovšem ne vždy jsou vtípky vydařené a část z nich zavání spíše trapností, než trefným uhozením pointy na hlavičku.
Z počátku vás kniha bude bavit, později si uvědomíte, že je všechen humor na jedno brdo a jeho příchuť se při čtení vytratí do světa nudy. Posléze přijde éra čekání na něco nového, osvěžujícího, co by příběh znovu nakoplo, a když konečně získáte dojem, že by se to mohlo znovu rozjet k lepšímu, najednou zjistíte, že jste na podivně ustřiženém konci knihy, který je zapíchnut doslova uprostřed další příhody.
Není to zrovna galantní zakončení, ale svůj účel částečně plní – zatímco jsem během čtení poslední třetiny knihy byla rozhodnutá, že do dalších dílů rozhodně nepůjdu, po dočtení váhám, zdali přeci jen nedat šanci ještě i navazující knize. Poslední aristokratku hodnotím jako lehký nadprůměr adekvátními 3,5 hvězdičkami.
Poslechnuto jako audiokniha. Situace mi nepřišly nijak vtipné, možná jen výjimečně. Hlavní postava mi smýšlením a výrazy připadala jako třináctiletý puberťák a ne téměř úplně dospělá žena. Nevím no, za mě krok vedle, na další díly už se nevrhnu.
U Poslední aristokratky jsem se dobře bavila, Marie III. Kostková z Kostky aneb Mary Kostka je skvělá vypravěčka. Párkrát jsem se zasmála i nahlas. Příjemná oddechovka. Jdu na další díl!
"Kostka je naše rodové sídlo.. Dva měsíce po dokončení dobyli Kostku rytíři z řádu německých rytířů. Potom už dobyl Kostku v podstatě každý, kdo šel zrovna kolem."
Tolik chvály z okolí a já se k samotné knize dostala až teď.
Jakmile se v kinech objevilo filmové zpracování, věděla jsem, že na něj půjdů, ale měla jsem rozečtenou jinou knihu, abych hned přečetla tuto. Vrhla jsem se tudíž na audio verze, kterou namluvila Veronika Khek Kubařová a mohu říci, že to byla vážně jízda. Vyprávění jsem si musela několikrát i zastavit a počkat, až mě přejde záchvat smíchu. Audioknihy nejsou má parketa, ale od této osůbky si nechám vyprávět klidně i horor. Proto mě i mrzelo, že nebyla v hlavní roli mladé poslední aristokratky Marie.
Filmové zpracování se mi i líbilo, dobré herecké výkony, ale … Chyběly mi nějaké scény, předané části a úplně mi to podle vyprávění nesedělo. Audiokniha byla mnohem lepší.
Tohle se událo před 2 lety.
Nyní přišla na řadu kniha. Při čtení jsem stále slyšela hlas paní Veroniky, kterého jsem se nemohla zbavit až do konce knihy. Občas ji tedy zastoupil Hynek Čermák, kterého jsem přímo viděla s jeho snahou nějak přijít k penězům. Ano, film mi trochu ovlivnil představy jednotlivých postav, které jsem měla už zařazené, ale to vůbec nevadilo.
Bohužel, jak se říká - opakovaný vtip není vtipem, tohle u této knihy bohužel platilo a byly pasáže, u kterých jsem se už tolik nesmála. Dostat se mi do rukou ale jako první a číst ji někde na veřejnosti, tak si asi zajistím lístek směr Šternberk.
I když dávám jen 4,5*, tak kniha rozhodně stojí za přečtení - nebo za poslechnutí!
Knížku jsem četla kvůli maturitě. A moc se mi líbila. Byla opravdu vtipná a místy jsem se smála nahlas. Moc se mi to líbilo. Uvažuji o tom že si přečtu i další díly.
Knížku jsem si koupila, protože o ní švagrová stále básní a recenze také nejsou špatné. No, asi mám jiný vkus nebo vysokou laťku nastavenou Saturninem.
V této knížce se mi dostalo jen epizodek napěchovaných situačním a občas slovním humorem, kterému ovšem k úspěchu chybí vybudování dané situace. Celou dobu jsem měla pocit, že poslouchám scénář, u něhož se autor spoléhá na to, že už to herci nějak dohrají. Ve filmu možná, v knize ne. Neustálé omílání jednoho povahového rysu každé postavy mi brzo lezlo krkem a vrchol byl závěr, který vlastně nebyl. Uprostřed další ze série epizod byl zahlášen konec prvního dílu a sbohem čtenáři. Žádné uzavření byť jen podružné linky, žádné vyvrcholení. Nic. Takže i za mě sbohem, aristokratko.
Štítky knihy
deníky aristokracie, šlechta pro ženy zfilmováno česká literatura mladí lidé humoristické romány pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Po shlédnutí filmového zpracování jsem se rozhodla přečíst i knižní verzi a musím říct, že obojí se mi velmi líbilo :) samozřejmě, je to spíše oddechové čtení nežli příběh nutici k hlubšímu zamyšlení, ale není na škodu číst i tento typ literatury, kdy si čtenář může odpočinout a v tomto případě se i hlavně pobavit :)